Klíčové pojmy: Odérové mikroklima, odér, olfaktometrie, práh vnímaní, práh rozpoznání, deodorizace, intenzivní ionizace vzduchu

ODÉROVÉ MIKROKLIMA

Odérové látky jsou plynné složky ovzduší, vnímané jako pachy. Jsou to anorganické či organické látky většinou produkované člověkem nebo jeho činností. Existuje pět základních typů odérů:

• ​Éterický odér (lidské pachy)
• Aromatický odér (zralé ovoce)
• Izovalerický odér (pachy z kouření tabáku a zvířecí pot)
• Zažluklý odér (mlékárenské produkty)
• Narkotický odér (rozkládající se proteiny)

 
Odér je parametr, který se obtížně kvantifikuje fyzicky nebo chemicky. Je to schopnost odérových látek (odérantů) nebo směsí látek aktivovat čichový smysl a vyvolat vjem.
 
Odéranty (Odérové látky) jsou organické nebo anorganické látky produkované člověkem samotným a jeho činností. Dominantními složkami odérových látek ve vnitřním prostředí budov jsou oxid uhličitý CO₂ a těkavé organické látky. Uvolňují se ze stavebních materiálů a zařízení budov.
 
Olfaktometrie je metoda objektivního stanovení pachových látek ve vzduchu na základě čichových vjemů člověka.
 
Práh vnímání je nejnižší koncentrace odérantu, při které odérový vzduch je odlišen od bezodérového vzduchu 50-ti% posuzovatelů na základě prvotního vjemu odéru v testovaném vzduchu.
 
Práh rozpoznání je nejnižší koncentrace odéru, při které vzduch s odérovými látkami je odlišen od bezodérového vzduchu 50-ti% posuzovatelů na základě jednoznačně rekognoskovaného vjemu odéru v testovaném vzduchu.
 
Odérové látky vstupují do interiéru zvenku nebo vznikají přímo uvnitř budovy (činností člověka, uvolňováním ze stavebních materiálů). Z venkovního ovzduší vstupuje do budovy 50 – 80 % odérových látek. Jsou to produkty spalovacích motorů a z výrobních procesů a spaliny z tepláren. V důsledku činnosti člověka se uvolňují různé pachy, zplodiny z cigaret, pachy kosmetických přípravků, zápach odpadků a čisticích prostředků.

FAKTORY PŮSOBENÍ ODÉROVÝCH LÁTEK

Vdechovaný vzduch vstupuje mezi nosní mušlovité kosti v čichové zóně pokryté čichovými buňkami se sliznicí na povrchu. Odérové látky musí přijít do styku se sliznicí, aby byl vyvolán čichový vjem. Čichové buňky pak vysílají elektrochemické impulsy do čichového centra v přední části mozku. Část mozku, zabývající se čichem, je umístěna nad nosem a vytvářejí se v ní také emoce. Z toho vyplývá, že pachy ovlivňují tvorbu nálad.
 
Působení odérových látek lze rozdělit do 4 skupin:

• Osvěžující nebo uklidňující
• Kladně povzbuzující
• Otupující, případně omamující
• Vyvolávající stavy nervového rozrušení a agresivity

OPTIMALIZACE ODÉROVÉHO MIKROKLIMATU

Optimální odérové klima lze zajistit zásahem do zdroje odérů nebo zásahem do pole přenosu od zdroje k exponovanému subjektu.

Nejúčinnější způsob optimalizace je omezení nebo úplná eliminace zdroje odérů, například za použití rychleschnoucích barev (barev, které ve styku s UV zářením vyvolávají velmi rychlý přechod sloučenin z nízkomolekulárních na vysokomolekulární) nebo lisů na odpadky.

Optimalizace odérového mikroklimatu zásahem do pole přenosů je možné provést omezením šíření odérů v budově, dostatečným větráním, filtrací vzduchu, deodorizací nebo neutralizací ionizovaným ozónem. Omezení šíření odérů v budově spočívá v rozdělení vertikálních šachet do několika částí nebo vhodným umístěním zdrojů odérů. Množství čerstvého vzduchu je spjato s odérovými koncentracemi ve vnitřním prostředí.

Filtrace odérů se provádí pomocí filtrů s aktivním uhlíkem nebo dřevěným uhlím, promýváním vzduchu vodou, biologickou pračkou nebo biologickým filtrem. Filtry na bázi aktivního nebo dřevěného uhlí neabsorbují téměř žádnou vlhkost a nemění tak stav vzduchu. Jejich účinnost závisí na době styku plynu s uhlím. Pro dosažené alespoň 80% účinnosti je nutné mít vrstvu alespoň 25 mm tlustou a rychlost proudění přes filtr by neměla překročit rychlost 3,0 m/s. Promývání vzduchu vodou je účinné zejména u látek, které jsou schopny se vázat na vodu, např. čpavek. Biologická pračka funguje na principu, kdy se odérové plyny absorbují v prací kapalině, ve které jsou rozptýleny mikroorganismy. Tento způsob filtrace je vhodný zejména pro silně znečištěné plyny. Biologické filtry obsahují přírodní náplň - rašelinu, v níž přítomné mikroorganismy jsou schopny odbourávat aromatické látky, například uhlovodíky. Velkou výhodou těchto filtrů jsou nízké provozní náklady.

Deodorizace je založena na použití jiné, silnější, ale příjemně vonící látky, než je původní odér.

Účinek neutralizace je založen na ionizovaném ozónu, který je silným okysličovadlem. Molekuly odérových látek jsou rozkládány a přeměňovány na vodní páru, oxid uhličitý a další bezodérové látky. Nutnou pozornost je třeba věnovat koncentraci ozónu z důvodu jeho toxicity.

Odéry lze taktéž eliminovat intenzivní ionizací vzduchu pomocí negativních aeroiontů o vysoké koncentraci.

Pokojové rostliny jsou nejen ozdobou a spotřebitelem CO₂, ale některé druhy jsou schopny taktéž čistit vzduch od benzenu, oxidu uhličnatého, oxidu dusičitého a formaldehydu.