Klíčové pojmy: Vnitřní prostředí, syndrom nezdravých budov, mikroklima, agencie, polutant, zdroje znečištění, mikroklimatické parametry

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ BUDOV

Vnitřní prostředí je prostředí, která nemá přímé spojení s venkovním prostředím mimo budovu. Vnitřní prostředí budov lze rozdělit na:

• Obytné prostředí
• Pracovní prostředí
• Pobytové prostory
  • Zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a pro shromažďování většího počtu osob.
• Další ostatní prostory (Dopravní prostředky a jiné stavby, …).

Nepřímé spojení vnitřního prostředí s venkovním prostředím a také díky prezence různých zdrojů znečištění (např. konstrukční vady, charakteristiky stavebních materiálů, lidské činnosti, vybavení interiéru a kvalita venkovního ovzduší) je možno často pozorovat, že vnitřní ovzduší má celé odlišné a specifické mikroklima.

SYNDROM NEZDRAVÝCH BUDOV

Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) ve zprávě z roku 1984 trpí v USA a evropských zemích přes 30 % obyvatel Syndromem nezdravých budov (Sick Building Syndrome, SBS). Ve zprávě z roku 2002 už WHO udává nový počet postižených lidí až  60 %. po roce 2014 hodnoty stoupají k 85 %.

Syndrom nezdravých budov (SBS) lze definovat jako skupinu více či méně závažných nemocí a zdravotních potíží, které si lidé mohou přivodit dlouhodobým pobytem v uzavřených místnostech. Mezi nejčastější problémy patří:

• Rozvoj nebo zhoršení alergií
• Astma, opakované záněty dýchacích cest
• Bolest hlavy, podráždění očí
• Zvýšený krevní tlak, cholesterol
• Kardiovaskulární choroby
• Deprese, neuróza, snížená imunita…

SYNDROM NEZDRAVÝCH BUDOV VE MĚSTĚ

Vzduch ve městě je plný smogu, Vnitřní prostředí je hermeticky uzavřené okny a obohacený o celou řadu chemikálií z nábytku, umělých hmot, PVC, kouře, statické elektřiny. Ze syntetických potahů a koberců stoupá doslova koktejl chemikálií. Tento vzduch - uvnitř budovy je až 10x prašnější než venkovní vzduch. Je jasné, že tento vzduch organismu nemůže prospívat.

Výzkum NASA (Rohles 1971, Jokl 1989) již delší dobu poukazuje, že optimální úroveň bydlení, tj. bez SBS, vytváří optimální úroveň jednotlivých složek obytného prostředí (tzv. konstituent neboli komponent - složek mikroklimatu obytného prostředí): tepelně-vlhkostní, odérové, toxické, aerosolové, mikrobiální, ionizační, elektrostatické, elektromagnetické, elektroiontové, akustické, a psychické.

FAKTORY KVALITY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ

Mezi faktory ovlivňující kvality vnitřního prostředí nebo interní mikroklima budov patří:

• Fyzikální faktory - teplota, vlhkost a cirkulace vzduchu, osvětlení, radiace, elektromagnetické pole, hluk
• Chemické faktory - anorganické látky, organické látky a vláknité materiály
• Biologické faktory - bakterie, viry, roztoči, plísně, pyly, části rostlin, prach ze srsti a exkrementů domácích zvířat

MIKROKLIMA

Mikroklima je obecně označení pro klima malé oblasti, které se vlivem různých místních specifik a specifik okolí liší od klimatu okolí, resp. od klimatu, které by člověk v dané oblasti očekával. Mikroklima závisí na podmínkách panujících v dané oblasti a jejím okolí. Složky vnitřního vzduchového prostředí budov záměrně vytvářeného pro pobyt člověka v uzavřených prostorách lze obecně charakterizovat jako interní (vnitřní) mikroklima.

Lidé tráví ve vnitřním prostředí až 90 % svého života. Mikroklima je základním uživatelským kritériem kvality budovy. Mikroklima ovlivňuje lidské zdraví a psychiku. Mikroklima je utvářeno použitým materiálem na plášť budovy, látkami pronikajícími z vnějšího prostředí, vnitřním vybavením a činností člověka. 

Mikroklima je základním uživatelským kritériem kvality budovy. Mikroklima ovlivňuje lidské zdraví a psychiku. Mikroklima je utvářeno použitým materiálem na plášť budovy, látkami pronikajícími z vnějšího prostředí, vnitřním vybavením a činností člověka

Mikroklimatické parametry jsou ovlivňovány

• Vnějšími klimatickými podmínkami a kvalitou ovzduší
• Způsobem větrání a vytápěním
• Tepelnou zátěží vlivem technologií, množstvím a činností lidí, strojů, přístrojů a osvětlení
• Tepelně-technickými vlastnostmi stavby

 
Agencie jsou látky hmotnostního nebo energetického charakteru působící na subjekt:

• Hmotnostní agencie: toxické plynné látky, pevný aerosol, toxické plyny, mikroby, toxické kapaliny, kapalný aerosol, odéry, pohyb vzduchu, vodní páry.
• Energetické agencie: teplo, světlo, UV záření, laserové záření, ionizující záření, ionty v ovzduší, statická elektřina, zvuk, vibrace.

Vnitřní prostředí je tvořeno celou řadou různých složek:

• Tepelně – vlhkostní složka
• Odérová složka
• Mikrobiální složka
• Světelná složka
• Akustická složka
• Ionizující složka
• Aerosolová složka
• Toxická složka
• Elektroiontová složka
• Elektrostatická složka
• Elektromagnetická složka
• Psychická složka

Polutant je plynná, tekutá či pevná chemická látka, která má v určitých koncentracích a délce působení škodlivý vliv na živé organismy.

Zdroje znečištění a polutanty vnitřního prostředí

• Venkovní vzduch: Oxidy uhlíku, dusíku a síry, ozón, pevné částice, těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky, alergeny (pyl)
• Venkovní prostředí: Půdní plyny, vody
• Budova (stavební materiál a vybavení: Formaldehyd, benzen, azbest, toluen, pevné částice, těkavé organické látky
• Elektrické přístroje: Těkavé organické látky
• Garáže: Oxidy uhlíku, oxidy  dusíku, pevné částice, těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky
• Vytápění, příprava teplé vody, vaření: Oxidu uhlíku a dusíku, pevné částice, těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky
• Činnosti v budově: Těkavé organické látky, pevné částice
• Lidé: Cigaretový kouř, pevní částice, těkavé organické látky, pachy (bioefluenty), (mikro)biologická kontaminace, alergeny
• Voda: (Mikro)biologická kontaminace, alergeny