V originále
Bezpečných měst pro chodce a seniory je možné docílit pouze synergickou spoluprací technických a společenských věd. Výzkum prostorové mobility na pomezí několika disciplín – urbanismu, dopravního inženýrství, dopravní ekonomie, demografie a sociologie determinuje stěžejní data pro rozhodovací a projekční proces. Na základě těchto dat lze vytvářet a udržovat dopravní infrastrukturu v takové podobě, která vyhovuje měnícím se požadavkům populace – stárnutí. Je nevyhnutelné zkoumat mobilitu a stanovit doporučení pro řešení problémů mobility v sídlech, která je možné klasifikovat jako města bez vlastního systému městské hromadné dopravy. To znamená města, kde je výrazně problematičtější dostupnost, cyklistika, mobilita chodců (zejména rizikových skupin jako jsou senioři, děti a dospělí doprovázející malé dítě) na větší vzdálenosti, které ve větších městech s fungujícím systémem městské hromadné dopravy mohou být pokryty mimo jiné právě i tímto druhem dopravy.
Anglicky
Safe cities for pedestrians and the elderly can be achieved through synergistic cooperation between engineering and social sciences. Research of spatial mobility at the interface of several disciplines - urban planning, traffic engineering, transport economics, demography, and sociology - determines key data for decision-making and design. Based on this data, transportation infrastructure can be designed and maintained in a form that meets the changing demands of the population - the aging population. It is inevitable to study mobility and determine recommendations for solving mobility problems in settlements that can be classified as cities without their own public transport system. This means cities where accessibility, cycling, and pedestrian mobility (especially for at-risk groups such as seniors, children, and adults accompanying a young child) over longer distances are significantly more problematic, which in larger cities with a functioning public transport system can be covered by this mode of transport, among others.