V originále
The Alpe di Roscioro, is a site of an unstable rock slope located above the village of Preonzo in southern Switzerland. There have been numerous rock-slope failures with a major event that happened in May 2012. After that event, several seismic stations were set up at the site of the remaining highly fractured and unstable rock mass. The analysis of continuous seismic recordings has shown a high number of permanent micro-deformations and tilts, recorded by a seismometer located on top of the unstable part of the slope. In terms of the ground motion, the directions of these disturbances are parallel to the mean strike of the mapped fracture network, implying a connection to the ongoing deformations of the rock mass. The static deformation field of the fractured rock mass is modeled by finite-difference method (FD). The FD method enables us to apply a reciprocal approach by tilting the affected body of block 1, closest to the stable massif, by measured values and observing the deformations below the seismometer and in the neighboring blocks. The numerical model explains the following features observed in situ: feature 1. The combination of the horizontal displacement and tilt observed approximately at the same measurement point; feature 2. The block 1 center of rotation is shifted towards SSE by similar to 10 m off its center; feature 3. The sensors placed on the stable massif did not record any micro-deformation and tilt signals above the background noise. In the light of the numerical modeling, the weak coupling between the micro-tilt active block 1 and neighboring media explains the absence of detected events in the reference stations placed on the stable massif. The simplified "shear and bending" force system FD model, indicates that the aftermath of the May 2012 main failure consisted of numerous episodic elementary relaxations of the SSE part of block 1 after the collapse of its NNW compartment, which was previously connected to it.
In Czech
Alpe di Roscioro je nestabilní skalní svah, který se nachází nad vesnicí Preonzo v jižním Švýcarsku. V historii došlo k četným svahovým řícením. Poslední větší se událo v květnu 2012. Po této události bylo na části silně narušeného a nestabilního horninovéhio útvaru umístěno několik seismických stanic. Analýza kontinuálních seismických záznamů ukázala vysoký počet trvalých mikrodeformací a náklonů, zaznamenaných seismometrem umístěným na nestabilní části svahu. Pokud jde o pohyby půdy, jejich směr je rovnoběžný se středním směrem zmapovaných zlomů, což by mohlo být spojeno s pokračujícím procesem deformací horniny. Statické deformační pole narušeného horninového bloku je modelováno metodou konečných diferencí (MKD). MKD umožňuje aplikovat reciproční přístup nakloněním dotyčného bloku 1, který je nejblíže ke stabilnímu masivu, při modelování naměřených hodnot deformací pod seismometrem na bloku 1 a v sousedních blocích. Numerický model vysvětluje následující vlastnosti pozorované in-situ: 1. kombinace vodorovného posunutí a náklonu pozorovaná přibližně ve stejném bodě; 2. Střed otáčení bloku 1 je posunut JJV směrem přibližně 10 m od středu tohoto bloku; 3. Senzory umístěné na stabilním masivu nezaznamenaly žádné mikrodeformace a náklony nad úrovní šumu. Numerické modelování vysvětluje slabou vazbu mezi aktivním blokem 1 (s naměřenými mikronáklony) a sousedícím stabilním masivem, na kterém referenční stanice nenaměřily žádné mikrodeformace a náklony. Zjednodušený model "smyka a ohyb" implementovaný v MKD naznačuje, že následky hlavního jevu v květnu 2012 spočívaly v četných epizodických elementárních relaxacích JJV části bloku 1 po odtržení a zřícení jeho SSZ části, která k bloku 1 byla dříve připojena.