V originále
Rozhodčí řízení představovalo zejména pro podnikatele, efektivní a hospodárnou alternativu vůči civilnímu soudnictví. K rozhodování majetkových sporů byly díky liberální legislativě využívány i soukromé rozhodčí společnosti, které neměly a stále nemají status rozhodčího soudu. V aplikační praxi obecných soudů rezonuje v posledních letech problematika rušení nicotných rozhodčích nálezů, vydávaných těmito soukromými rozhodci ve prospěch rozporu rozhodčích doložek, podle nichž byla pravomoc soukromých rozhodců založena zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění, případně pro rozpor s jiným právním předpisem. Cílem příspěvku je poukázat na jednu z mnoha výkladových těžkostí v souvislosti s rušením rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek, a to zda uplatněním nároku rozhodčí žalobou z neplatné rozhodčí doložky dochází ke stavení běhu promlčecí lhůty a za jakých podmínek. Dále uskutečnit stručnou analýzu aktuální soudní praxe v rušení nicotných rozhodčích nálezů a právní výklad důsledků tohoto přístupu obecných soudů v otázce promlčení majetkových práv zejména se zaměřením na právní vztahy mezi podnikateli. Účinky nicotného rozhodčího nálezu nelze vztahovat automaticky na akt podání rozhodčí žaloby s ohledem na princip právní jistoty jako základní předpoklad právního státu. Podání rozhodčí žaloby podle neplatné doložky dle názorů autorů příspěvku má v určitém rozsahu za následek stavení promlčecí lhůty. Autoři rozdělili příspěvek na dvě části. V první části podávají úvodní vysvětlení předmětné problematiky a zaujímají postoje k judikatuře týkající se neplatných podnikatelských doložek. V druhé části vymezují dopady judikatury soudů ve sledované oblasti ve vztahu k otázce stavění promlčecí lhůty a předkládají návrhy řešení v souladu s platnou legislativou.
In English
Arbitration was an effective and cost-effective alternative to civil justice, in particular for entrepreneurs. Private arbitration companies that have not and still do not have the status of arbitral tribunal have also been using private lawsuits to make decisions on property disputes. In the application practice of general courts, in recent years, the issue of cancellation of null arbitration awards issued by these private arbitrators resonates in favour of a conflict of arbitration clauses, according to which the competence of private arbitrators was based on Act No. 216/1994 Coll., On arbitration proceedings on the performance of arbitral findings in the valid Or, in case of conflict with another legal regulation. The purpose of the paper is to point to one of the many interpretative difficulties in connection with the annulment of arbitration awards issued on the basis of invalid arbitration clauses, whether by applying the claim to an arbitrator by an annulment of an arbitration clause, the running of the limitation period is established and under what conditions. Further, carry out a brief analysis of the current judicial practice in the annulment of arbitrarily arbitrary judgments and a legal interpretation of the implications of this approach of general courts in the matter of the limitation of property rights, especially with a focus on legal relations between entrepreneurs. The effects of a non-arbitrary award cannot be automatically applied to an act of filing arbitration in respect of the principle of legal certainty as a fundamental prerequisite for the rule of law. The filing of an arbitration award based on an invalid clause, based on the views of the authors of the contribution, results in a certain amount of limitation. The authors split the contribution into two parts. In the first part, they provide an introductory explanation of the subject matter and take positions on the case-law on invalid business clauses. In the second part, they define the impact of the jurisprudence of courts in the area under review in relation to the question of setting the limitation period and submit proposals for solutions in accordance with the valid legislation.