Znečistění vzduchu v budovách ve vztahu k povrchovým materiálům je charakterizováno výskytem těkavých organických látek a vnímanou kvalitou vzduchu. Koncentrace těkavých organických látek je adekvátním indikátorem pro ódery ve vnitřním prostředí budov. Úroveň jejich výskytu se zvyšuje používáním množství ne nízko znečisťujících materiálů ve vnitřním prostředí budov. Výzkum autorů se orientuje na studium míry výskytu, přenosu a distribuce vybraných škodlivin v budovách a jejich vazeb na architektonické konstrukce a soustavy techniky prostředí. Vliv interakce vybraných povrchových materiálu a vliv sorpce byl sledován v testovací komoře a porovnán s reálnými podmínkami. Prezentované výsledky chemické analýzy a senzorického hodnocení za standartních testovacích podmínek potvrdili, že běžně používané povrchové úpravy konstrukcí spadají do kategorie znečišťujících (ne nízkoemitujích) materiálů. U většiny materiálů byla potvrzena možnost využití sorpční schopnost jejich povrchů. Výsledky poukazují na různou sorpční schopnost různých materiálů a také na různou sorpční schopnost stejných materiálů v různých kombinacích. Efekt sorpce však nebyl dostatečný pro sledované kombinace materiálů, protože kritéria kvality vzduchu v budovách nebyly splněny. Poznání cíleného efektu sorpce muže být využito už při navrhování interiérů. Udržitelný a cílený návrh kombinací materiálů je považován za vhodný nástroj pro zlepšení vnímané kvality vzduchu a pro snížení chemického znečistění prostředí v budovách