V originále
Výuka náboženství je součástí moderního anglické školství již od jeho vzniku v 70. letech 19. století. Cílem tohoto článku je popsat postavení tohoto předmětu v anglickém školství na základě historického vývoje. Jeho počátky se objevují v obecních školách z první poloviny 19. století, které měly za povinnost zajišťovat náboženskou výchovu pro žáky ze všech povolených denominací. V období po první světové válce dochází ke krizi náboženské pedagogiky, ale s blížící se katastrofou druhé světové války nastává nový rozmach náboženské pedagogiky a podpory náboženské výchovy v anglickém veřejném školství, který trval až do konce 50. let 20. století. V 60. letech 20. století nastává nová krize, jež se odráží v reformních snahách dvou hlavních osobností moderní anglické náboženské pedagogiky, Harolda Loukese a Niniana Smarta. V 80. letech 20. století se prosazuje současný koncept výuky náboženství, v němž má křesťanství výsadní postavení, ale které vyučuje i pět dalších hlavních náboženství Británie. Postavení výuky náboženství je díky způsobu definování jeho tematických okruhů, jeho vynětí z Národního kurikula či jeho obsahovému zaměření velmi specifické a diskutabilní.
In English
Religious education has been an integral part of modern English education since its foundation in 1870’s. The objective of this publication is to describe its position in the English education from a historical perspective. The origins are in municipal schools which were to provide religious instruction for all pupils from the authorized denominations. The post-Great War period is marked by a crisis of religious pedagogy, but the upcoming years of the World War II catastrophe caused a rise of religious instruction and pedagogy, which continued till the end of 1950’s. However, 1960’s was a time of yet another crisis, which was reflected in the works of the two most important figures of the English modern religious pedagogy – Harold Loukes and Ninian Smart. The current concept of religious education emerged in the 1980’s. Christianity has remained the privileged religion, but the other five main religions of Britain are taught as well. The status of religious education in the English education is very specific and debated, which is the consequence of the unique formation of the syllabuses, its exception from the National Curriculum or its particular subject.