Příspěvek je zaměřen na konkrétní osobní zkušenosti s využitím elektronického testování v rámci cizích jazyků. Zmíněny jsou jak problematické body tohoto druhu ověřování znalostí, tak jeho mnohé nesporné výhody. Dále se autorka dotýká rozdílu mezi elektronickým testováním studentů denního a kombinovaného studia, problematice orientace v systému, sestavování odpovědníků, či předpokládanému individuálnímu přístupu u studentů se specifickou poruchou učení.