Nejvlastnějším zdrojem občanství je občan sám. Občan je člověk s vlastní životní a rodinnou historií, která se na jeho člověčenství – a tedy občanství – valnou měrou podílí. Jak je – s přihlédnutím k historickým specifikům vývoje české rodiny po posledních dvou významných revolucích – determinováno občanství těmito rodinnými dispozicemi? Z hlediska posloupnosti historického vývoje text nejprve ilustruje vývoj české rodiny po socialistické revoluci v roce 1948, dále poukazuje na některé prediktory soumraku socialistické společnosti v našich zemích a nakonec nabízí sondu do situačního vývoje po listopadové revoluci v roce 1989.