Plnění doplňujících údajů předmětu

Předměty v Katalogu předmětů jsou popsány dvěma skupinami údajů. Základní údaje (jako název, počet kreditů, ...) mohou vyplňovat pověřené osoby s právem katal_a či katal_b a provádí to v aplikaci „Editace předmětu“ (více v nápovědě Plnění základních údajů předmětu.

Doplňující údaje (výstupy učení, cíle předmětu, ...) vyplňují vyučující předmětu. Editaci naleznou v

Vyučující mohou vyhledat předmět, který potřebují editovat. Také si snadno omezí zobrazené předměty na ty, u kterých jsou vyučující nebo cvičící (volba „Jsem učitelem“) nebo garanti předmětu (volba „Jsem garantem“).

Tip

Do aplikace je možné vstoupit i zkratkou přes titulní stranu:

Informační systém Sylaby [výběr předmětu] Do aplikace

Vyučující (osoby, které jsou v předmětu uvedené jako „přednášející“ nebo „cvičící“) a garanti předmětu vyplňují doplňující údaje předmětu v aplikaci:

Vyplňují následující rubriky, ve formuláři mají k dispozici návodné nápovědy pro vyplňování:

• Cíle předmětu
• Výstupy z učení
• Osnova předmětu
• Předpokládané výukové činnosti a výukové metody
• Metody a kritéria hodnocení
• Studijní opora
• Literatura
• Odkaz a informace vyučujících
• Možnost absolvovat předmět v náhradní podobě
• Navazující předměty
• Předpoklady předmětu

Všechny tyto údaje lze vyplňovat taky v angličtině.

V této nápovědě naleznete stylistická doporučení pro formulaci výstupů z učení (learning outcomes), které se pro účely ECTS katalogu vyplňují do rubriky Výstupy z učení/Learning outcomes of the course unit.

Výstupy z učení představují konkrétní (měřitelné) znalosti, dovednosti, schopnosti, které by si student v rámci studia měl osvojit (resp. co student umí po úspěšném absolvování oboru/předmětu). V tomto smyslu jsou výstupy z učení neoddělitelně spjaty s hodnocením, neboť zároveň popisují, jak mohou studenti prokázat, že zamýšlených výstupů dosáhli.

Výstupy z učení by měly být formulovány pomocí tzv. „aktivních sloves“. Pro formulaci výstupů vzdělávání se proto užívá tzv. Bloomova taxonomie, která identifikuje celkem šest kategorií učení, jež jsou hierarchicky uspořádány dle náročnosti. Ke každé z kategorií existuje indikativní výčet aktivních sloves, která by měla být použita při formulaci výstupů z učení:

Znalosti a porozumění:

• znalost/zapamatování: termíny a fakta, jejich klasifikace a kategorizace
• porozumění: demonstrativní porozumění faktům a myšlenkám organizováním, porovnáváním, překládáním, interpretováním, vysvětlováním

Intelektuální schopnosti:

• aplikace: použití abstrakcí a zobecnění (teorie, zákony, principy, pravidla, metody, techniky, postupy, obecné myšlenky v konkrétních situacích)
• analýza: rozbor částí, vztahů a organizačních principů, rozbor komplexní informace (systému, procesu) na prvky a části, stanovení jejich organizace, vztahů a interakce
• syntéza: složení prvků a jejich částí do předtím neexistujícího celku (ucelené sdělení, plán nebo řada operací nutných k vytvoření díla nebo jeho projektu, odvození souboru abstraktních vztahů k účelu klasifikace nebo objasnění jevů)
• evaluace: kritické posouzení materiálů, podkladů, metod a technik založené na znalostech

Příklad anglických aktivních sloves (citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Bloomova_taxonomie):

Formulace jednotlivých výstupů z učení je pak uvedena formulí typu „Absolvent po úspěšném ukončení studia …“ nebo „Student je po absolvování vzdělávací jednotky schopen…“ po níž následuje konkrétní znalost/dovednost či schopnost vyjádřená nejlépe pomocí jednoho z aktivních sloves dané kategorie.

Rady pro formulaci výstupů z učení:

• Formulaci začněte aktivním slovesem, po němž následuje předmět a kontext.
• Používejte vždy jen jedno aktivní sloveso na každý výstup z učení.
• Vyhněte se vágním termínům, jako např. seznámit se s (to be familiar with), být si vědom (to be aware of), dozvědět se (to know).
• Vyhýbejte se komplikovaným, složeným větám.
• Výstupy z učení musí být pozorovatelné a měřitelné. Ujistěte se, že naplnění výstupů lze hodnotit.
• Častou chybou jsou přehnané a nerealistické požadavky, je proto třeba kriticky posoudit, zda jsou výstupy dosažitelné v závislosti na čase a zdrojích.
• Při formulaci výstupů z učení je třeba mít stále na paměti, jak budou hodnoceny, tzn. jak mohou studenti prokázat, že zamýšlených výstupů dosáhli. Jsou-li výstupy z učení příliš obecné, může být hodnocení neefektivní. Jsou-li naopak příliš úzce zaměřené, bude seznam výstupů zbytečně dlouhý a detailní.
• Před dokončením je vhodné konzultovat výsledné formulace výstupů z učení s kolegy či absolventy, zda se jim jeví jako srozumitelné a adekvátní.
• Při formulaci výstupů z učení pro studenty nižších ročníků se snažte vyhnout přílišnému používání aktivních slov z nižších kategorií Bloomovy taxonomie (kognitivní doména), ale naopak studenty motivujte výstupy z učení patřící do vyšších kategorií (aplikace, analýza, syntéza, evaluace).

Pozn.: Převzato z „Writing and Using Learning Outcomes: a Practical Guide“.

Sylabus (předpoklady, literatura, informace vyučujících...) předmětu lze editovat pokud má časové období, v němž je předmět zařazen, nastaveno příznak „Lze editovat sylaby“. I pokud tento příznak není nastaven, je možné editovat rubriku Odkaz a informace vyučujících, tzn. Odkaz na webovou stránku předmětu a Informace vyučujících.

U předmětů, u kterých uplynulo 300 dní od zahájení výuky, nelze obecně editovat žádnou rubriku sylabu bez ohledu na nastavení příznaku „Lze editovat sylaby“.

Editace se provádí v aplikaci „Úprava doplňujících údajů předmětu“. Do aplikace je možné do aplikace vstoupit například zkratkou přes titulní stranu:

Přesné rozdělení přístupových práv je toto: každý předmět je zařazen na určité pracoviště (toto je uvedeno v rubrice Zařazení ve formuláři pro základní údaje o předmětu, např. předmět spadá pod matematickou sekci, či katedru XYZ). Osoba, která má právo katal_a, katal_b nebo katal_c pro dané zařazení, může editovat doplňující údaje u všech předmětů s oním zařazením. Právo editovat doplňující údaje o určitém předmětu získává také osoba, která je v záznamu o předmětu uvedena mezi vyučujícími jako „přednášející“ nebo „cvičící“ nebo jako garant. Osoba „přednášející“ a garanti předmětu mohou navíc přidat do záznamu další vyučující osoby (a tím jim zpřístupnit editaci doplňujících údajů).