Logistika služeb

Ing. Ondrej Stopka, PhD.

Průvodce studiem předmětu

Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou logistiky služeb, klasifikací služeb a logistických procesů v jednotlivých oblastech podnikání. Absolvent je schopen charakterizovat a vysvětlit různé formy nabízených služeb, které jsou významným prvkem v kontextu konkurenceschopnosti podniku a národního hospodářství. Absolvent také ovládá pojmy poskytovatele logistických služeb, logistický objekt, veřejné logistické centrum a intermodální terminál. A v neposlední řadě, absolvent je schopen vyhodnotit kvalitu poskytovaných služeb a efektivitu logistických služeb.

Základní okruhy studia

1.  Koncepce služeb, specifika, klasifikace služeb a logistických procesů

2.  Služby na vnitřním trhu

3.  Poštovní a telekomunikační služby

4.  Vzdělávací, kulturní, zdravotní a sociální služby

5.  Logistické služby a poskytovatele logistických služeb

6.  Dopravní, zasilatelské služby a zpětná logistika

7.  Skladování a manipulace s materiálem

8.  Balení, montážní služby, kompletace a speciální logistické služby

9.  Finanční služby v kontextu logistiky

10.  Logistické objekty

11.  Kvalita poskytovaných služeb

12.  Efektivita logistických služeb

Literatura

Průběh studia a komunikace

Organizační formy výuky:

•  přednáška

•  seminář

•   tutoriál 

•  konzultace

Komplexní výukové metody:

•  frontální výuka

•  skupinová výuka - kooperace

•  brainstorming

•  kritické myšlení

•  samostatná práce – individuální nebo individualizovaná činnost

•  e-learning

1. vydání

© Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2017

Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice

Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídá autor

 Klíčové pojmy:

Služby v Evropské unii, specifika služeb, klasifikace služeb, služby tržní a netržní, logistické procesy

 Cíle kapitoly:

• získání znalostí o službách v Evropské unii,
• získání znalostí o specifikách služeb a službách tržních a netržních,
• pochopení významu služeb a obeznámení se s klasifikaci služeb,
• obeznámení se s logistickými procesy.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Služby v Evropské unii:

Služby obecně

V současné době vysvětlují podstatu služeb např. američtí autoři Kotler a Armstrong takto (Vaštíková, 2008): Služba je jakákoliv činnost nebo výhoda, kterou jedna strana může nabídnout druhé straně, je v zásadě nehmotná a jejím výsledkem není vlastnictví. Produkce služby může, ale nemusí být spojena s hmotným produktem.

Specifika služeb:

Mezi nejvýznamnější vlastnosti služeb patří:

• nehmotnost,
• neoddělitelnost,
• heterogenita,
• zničitelnost,
• nemožnost vlastnictví.

Klasifikace služeb:

Nejjednodušším způsobem vymezení služeb je vylučovací metoda → služby jsou ta část ekonomiky, která zbude po odečtení zemědělství, výroby a těžby.

Hospodářská činnost:

• Primární sektor – prvovýroba

• Sekundární sektor – zpracovatelský průmysl

• Terciární sektor - služby

                     1. Odvětvové členění
                     2. Členění dle kritéria účelnosti → tržní, netržní
                     3. Členění dle příjemce → služby pro spotřebitele, služby pro organizace

Služby tržní a netržní:

• manažerské poradenské služby,
• reklama,
• služby obchodních zástupců,
• právní nebo daňové poradenství,
• služby v oblasti nemovitostí, např. realitní kanceláře,
• stavebnictví včetně služeb architektů,
• organizace veletrhů,
• pronájem vozidel,
• cestovní kanceláře,
• zábavní parky,
• a jiné

U dalších služeb zatím EU neliberalizovala trh služeb. Jde zejména o tyto národně zabezpečované (neliberalizované) služby:

• péče o děti, sociální bydlení či služby pro rodiny,
• finanční služby,
• služby a sítě elektronických komunikací,
• služby v oblasti dopravy, 
• zdravotní služby,
• audiovizuální služby,
• hazardní hry,
• sociální služby,
• a jiné.

Logistické procesy:

Tok materiálu, informací, financí, plánování i řízení nikdy nestojí samostatně; jsou to logistické procesy. Tyto souběžné logistické procesy se musí v přesně daných bodech setkat a vzájemně se podporovat, aby působily synergicky a vedly k co nejefektivnějšímu dosažení ekonomických cílů firmy.

Mezi relevantní logistické procesy patří:

1. Nákup

2. Zásoby

Rozeznáváme funkce jednotlivých druhů zásob, které mají vliv na způsob řízení zásob:

     A. Rozpojovací zásoby,

     B. Zásoby na logistické trase,
   
     C. Technologické zásoby,

     D. Strategické zásoby,

     E. Spekulační zásoby,

Zásoby dále dělíme na použitelné a nepoužitelné. 

3. Skladování

4. Doprava

 Studijní materiály:

Základní literatura:

DOLEŽELOVÁ, H., HALÁSEK, D. Služby v obecném hospodářském zájmu v EU - Komparace České republiky a Německa. Department of Public Economics Faculty of Economics VSB-Technical University Ostrava. 2011. ISBN 978-80-248-2371-3.

VAŠTÍKOVÁ, M. Marketing služeb. Grada Publishing, Praha, 2008., 232. ISBN 978-80-247-2721-9.

Doporučené studijní zdroje:

HALÁSEK, Dušan. Ekonomika veřejného sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. iv, 230 s. ISBN 9788024818542.

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

Otázky a úkoly

1. V současné době vysvětlují podstatu služeb např. američtí autoři Kotler a Armstrong takto (Vaštíková, 2008):
   Přenos informací telekomunikačními sítěmi za úplatu třetím osobám. 
   Služba je jakákoliv činnost nebo výhoda, kterou jedna strana může nabídnout druhé straně, je v zásadě nehmotná a jejím výsledkem není vlastnictví.
   Výkon státní správy, druhy a formy zdravotní péče, práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých, poskytovatelů zdravotních služeb. 

2. Mezi nejvýznamnější vlastnosti služeb nepatří:
    neoddělitelnost 
   heterogenita 
   možnost vlastnictví 

3. V rámci klasifikace služeb jsou služby součástí:
   Terciárního sektoru 
   Primárního sektoru 
   Sekundárního sektoru
4. Mezi relevantní logistické procesy nepatří:
   Doprava
   Skladování
   Sociální služby
5. Rozeznáváme funkce jednotlivých druhů zásob, které mají vliv na způsob řízení zásob. Mezi ně nepatří:
   Zásoby zákaznického servisu 
   Rozpojovací zásoby 
   Technologické zásoby

Klíč k řešení otázek:

1. B
2. C
3. A
4. C
5. A

 Klíčové pojmy:

Služby na vnitřním trhu, služby obecného zájmu, poskytovatel služeb, služby podléhající Směrnici o službách na vnitřním trhu (2006/123/EC), služby nepodléhající Směrnici o službách na vnitřním trhu (2006/123/EC) 

 Cíle kapitoly:

• získání znalostí o službách na vnitřním trhu,
• získání znalostí o pojmech poskytovatel služeb, služby podléhající a nepodléhající Směrnici o službách na vnitřním trhu (2006/123/EC),
• pochopení významu služeb obecného zájmu.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Služby na vnitřním trhu:

Budování vnitřního trhu Evropské unie je dlouholetý proces, který započal v roce 1951 podepsáním Římských smluv a dále je zachycen v dokumentech, jedná se zejména o Bílou knihu o dokončení vnitřního trhu (KOM, 1985), Cecchinovu zprávu (Cecchini, 1988), Jednotný evropský akt (1986), a jiné.

Směrnice o službách na vnitřním trhu (2006/123/EC).

Směrnice si klade za cíl dosažení snadného poskytování služeb mezi členskými státy stanovením obecného právního rámce předmětných služeb, přičemž způsob dosažení ponechává na každém členském státě. Předpokladem úspěšné liberalizace služeb v prostoru EU spatřuje ve svobodě usazování a volného pohybu služeb, která se týká činností otevřených volné hospodářské soutěži.

Základní pojmy dle Směrnice:

Služba – výkony poskytované za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.

Služby v obecném zájmu:

Pojem služby v obecném zájmu zahrnuje služby tržní i netržní, které orgány veřejné moci klasifikují jako služby v obecném zájmu podléhající specifickým závazkům veřejných služeb. Výraz tak pokrývá širokou škálu činností v obecném zájmu jak ekonomické, tak i neekonomické povahy.

Služby v obecném hospodářském zájmu – služby, se kterými je spjat určitý veřejný zájem a jsou poskytovány za úplatu (např. poštovní služby, zásobování elektřinou, telekomunikace...).

Služby v obecném zájmu nehospodářské povahy – služby, které podobně jako služby obecného hospodářského zájmu plní určité veřejné poslání a jsou poskytovány zpravidla bezúplatně (např. oblast vzdělávaní, sociální služby...).

Služby podléhající směrnici

Jedná se zejména o následující služby:

• manažerské a poradenské,
• certifikace a testovaní,
• v oblasti reklamy,
• právního a daňového poradenství,
• v oblastí nemovitostí, např. realitní kanceláře a stavebnictví,
• architektů,
• organizace veletrhů,
• pronájmu vozidel,
• cestovních kanceláří,
• a jiné.

Služby nepodléhající směrnici

Směrnice však ze své působnosti určité služby výslovně vylučuje. Jedná se o následující:

• služby obecného zájmu nehospodářské povahy,
• finanční služby,
• služby v oblasti dopravy, 
• zdravotní služby,
• audiovizuální služby, 
• hazardní hry, 
• sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin,
• soukromé bezpečnostní služby,
• služby poskytované notáři a soudními vykonavateli, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády,
• služby v oblasti daní,
• a jiné.

Volný pohyb služeb

Členské státy EU jsou povinny respektovat právo poskytovatelů poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni. Dále musí členské země zajistit volný přístup k činnosti poskytování služeb a volný výkon této činnosti na svém území.

Poskytovatel služby – jedná se o fyzickou osobu, která je příslušníkem členského státu, nebo právnickou osobu v členském státě usazenou, která nabízí nebo poskytuje službu.

Jednotná kontaktní místa

Zřízení jednotných kontaktních míst je jedním z požadavků, které ukládá Směrnice o službách na vnitřním trhu 2006/123/ES, jejíž cílem je přispět ke zjednodušení podmínek podnikání v zemích Evropské unie.

Jednotné kontaktní místo představuje místo, kde si podnikatel vstupující na trh se službami daného státu může vyřídit veškeré postupy a formality, které daný stát vyžaduje. JKM napomáhají poskytovatelům služeb ke snadnějšímu přístupu na trhy dalších členských států prostřednictvím možnosti splnit na těchto místech veškeré postupy a formality potřebné pro přístup k jejich činnosti v oblasti poskytování služeb. 

 Studijní materiály:

Základní literatura:

DOLEŽELOVÁ, H., HALÁSEK, D. Služby v obecném hospodářském zájmu v EU - Komparace České republiky a Německa. Department of Public Economics Faculty of Economics VSB-Technical University Ostrava. 2011. ISBN 978-80-248-2371-3.

VAŠTÍKOVÁ, M. Marketing služeb. Grada Publishing, Praha, 2008., 232. ISBN 978-80-247-2721-9.

Doporučené studijní zdroje:

HALÁSEK, Dušan. Ekonomika veřejného sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. iv, 230 s. ISBN 9788024818542.

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.
 

Otázky a úkoly

1. Služby v obecném hospodářském zájmu je možné definovat jako:
   výkony poskytované za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob 
   služby, se kterými je spjat určitý veřejný zájem a jsou poskytovány za úplatu (např. poštovní služby, zásobování elektřinou, telekomunikace) 
   manažerské a poradenské služby
2. Mezi služby podléhající Směrnici o službách na vnitřním trhu (2006/123/CE) nepatří:
   služby tržní a netržní 
   manažerské a poradenské 
   certifikace a testovaní 
3. Mezi služby nepodléhající Směrnici o službách na vnitřním trhu (2006/123/CE) nepatří:
   služby obecného zájmu nehospodářské povahy 
   finanční služby 
   služby v oblasti reklamy 
4. V kontextu služeb na vnitřním trhu je poskytovatelem služeb:
   jedná se o fyzickou osobu, která je příslušníkem členského státu, nebo právnickou osobu v členském státě usazenou, která nabízí nebo poskytuje službu. 
   jednak fyzická osoba, která je příslušníkem členského státu nebo která požívá práv, jež jí přiznávají právní předpisy Společenství. 
   podnikatelský subjekt kompetentní uspokojit přepravní potřebu vzniklou na straně přepravce, nabízející a uskutečňující vlastní přemísťovací činnost v prostoru a v čase 
5. Jednotné kontaktní místo představuje:
   centrální článek, kterým procházejí logistické řetězce mezi dodavateli a odběrateli. Uskutečňuje třídění, kompletaci a konsolidaci zboží, zpravidla v průtokovém (tranzitním) režimu. 
   místo, kde si podnikatel vstupující na trh se službami daného státu může vyřídit veškeré postupy a formality, které daný stát vyžaduje 
   objekty, v nichž samostatně působí dopravní, logistické, zasilatelské, distribuční a jiné společnosti, působící v logistickém řetězci 

 
Klíč k řešení otázek:

1.      B

2.      A

3.      C

4.      A

5.      B

 Klíčové pojmy:

Poštovní služby, telekomunikační služby, poštovní zásilka, Český telekomunikační úřad, rozdělení telefonních služeb 

 Cíle kapitoly:

• získání znalostí o poštovních službách,
• pochopení významu pojmů poštovní zásilka a Český telekomunikační úřad, 
• obeznámení se s pojmem telekomunikační služby,
• získání znalostí o rozdělení telefonních služeb.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách

V ČR tento zákon v souladu s právem Evropských společenství upravuje podmínky pro poskytování a provozování poštovních služeb, práva a povinnosti, které při poskytování a provozování poštovních služeb vznikají, jakož i zvláštní práva a zvláštní povinnosti těch provozovatelů poštovních služeb, kteří mají povinnost zajišťovat základní služby.

Poštovní službou je činnost prováděná na základě poštovní smlouvy a za podmínek stanovených tímto zákonem, jejímž účelem je dodání poštovní zásilky nebo poukázané peněžní částky.

Základní pojmy:

Pro účely dané problematiky se rozumí:

a.) poštovní zásilkou věci, které byly provozovatelem převzaty jako jeden celek k poskytnutí poštovní služby,

b.) poštovním poukazem poštovní služba, jejímž účelem je dodání poukázané peněžní částky,

c) provozovatelem osoba poskytující poštovní služby,

d) odesílatelem osoba, která je na poštovní zásilce nebo v dokladu o poštovním poukazu jako odesílatel označena; není-li odesílatel označen, je jím osoba, která poštovní smlouvu uzavřela,

e) adresátem osoba, která je na poštovní zásilce nebo v dokladu o poštovním poukazu jako adresát odesílatelem označena,

f) příjemcem adresát, popřípadě jiná osoba, které podle poštovní smlouvy má nebo může být vydána poštovní zásilka nebo vyplacena poukázaná peněžní částka.

Podmínky pro provozování poštovních služeb:

(1) Podmínkou provozování poštovních služeb je živnostenské oprávnění podle Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
(2) Podmínkou provozování poštovní služby, jejímž účelem je dodání písemnosti, je dále poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle tohoto zákona.

Státní správa v oblasti poštovních služeb:

Český telekomunikační úřad vykonává státní správu v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání. Úřad rovněž zajišťuje ochranu některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti.

Telekomunikační služby:

Telekomunikační službu chápeme jako službu přenosu informací telekomunikačními sítěmi za úplatu třetím osobám.

1. Telefonní služby:

   Rozdělení 1:

      A. Standardní telefonní služby (hrazené volajícím)
      B. Telefonní služby hrazené volaným

   Rozdělení 2:

      A. Telefonní služby se sdílenými náklady

      B. Telefonní služby se zvláštním tarifem

 Studijní materiály:

Základní literatura:

DOLEŽELOVÁ, H., HALÁSEK, D. Služby v obecném hospodářském zájmu v EU - Komparace České republiky a Německa. Department of Public Economics Faculty of Economics VSB-Technical University Ostrava. 2011. ISBN 978-80-248-2371-3.

HALÁSEK, Dušan. Ekonomika veřejného sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. iv, 230 s. ISBN 9788024818542.

Doporučené studijní zdroje:

BRABEC, Z. Telekomunikační služby - studijní opora. České vysoké učení technické v Praze. Fakulta elektrotechnická. 2011.
 

Otázky a úkoly

 1.  Podmínky pro poskytování a provozování poštovních služeb, práva a povinnosti, které při poskytování a provozování poštovních služeb vznikají, jakož i zvláštní práva a zvláštní povinnosti těch provozovatelů poštovních služeb, kteří mají povinnost zajišťovat základní služby v ČR upravuje:
Zákon č. 39/2005 Sb., o poskytování poštovních služeb 
Zákon č. 29/2000 Sb., o poskytování poštovních služeb 
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách

2.   Pro účely poštovních služeb se poštovní zásilkou rozumí:
poštovní služba, jejímž účelem je dodání poukázané peněžní částky 
sdělení v písemné podobě na listině určené konkrétní osobě 
věci, které byly provozovatelem převzaty jako jeden celek k poskytnutí poštovní služby 

3.    Podmínkou provozování poštovních služeb v ČR je:
licence podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách 
živnostenské oprávnění podle Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 
oprávnění podle Směrnice o službách na vnitřním trhu (2006/123/CE) 

4.   Státní správu v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb v ČR vykonáva:
Český telekomunikační úřad 
Ministerstvo informatiky ČR 
Český poštovní úřad 

Klíč k řešení otázek:

1.      C

2.      C

3.      B

4.      A

     5.    B

 Klíčové pojmy:

Vzdělávací služby, Program celoživotního učení, kulturní služby, nástroje kulturní politiky, Ministerstvo kultury ČR, zdravotní služby

 Cíle kapitoly:

• získání znalostí o vzdělávacích službách,
• pochopení významu kulturních služeb,
• obeznámení se s pojmy zdravotní služby.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Vzdělávací služby:

1. Každý občan má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, po kterou to stanoví zákon.
2. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

Program celoživotního učení 2007 - 2013

Program má čtyři hlavní oblasti:

• Comenius,
• Erasmus,
• Leonardo da Vinci,
• Grundtvig.

Legislativa:

Oblast vzdělávání je v České republice ošetřena v následujících právních normách:

A. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále školský zákon).

B. Zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona.

C. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

D. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením.

E. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči.

F. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Kulturní služby:

Veřejnými kulturními službami jsou služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti.

Pro kulturní spolupráci mezi členskými zeměmi byly Evropskou komisí vytvořeny tři experimentální programy:

• Kaleidoskope,
• Raphael,
• Ariane.

Nástroje kulturní politiky:

• legislativní,
• ekonomické,
• institucionální,
• řídící,
• metodické.

Státní správa

Státní správu na centrální úrovni vykonává Ministerstvo kultury ČR, do jehož působnosti patří oblasti:

• umění,
• kulturně výchovná činnost a památky,
• církve a náboženské společnosti,
• tisk, 
• provádění autorského zákona,
• a jiné.

Zdravotní služby:

V ČR jsou zdravotní služby upravovány Zákonem č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.

Zdravotními službami se rozumí:

a) poskytování zdravotní péče zdravotnickými pracovníky, 

b) konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního léčebného postupu, 

c) nakládání s tělem zemřelého, včetně převozu těla zemřelého na patologicko-anatomickou pitvu,

d) zdravotnická záchranná služba,

e) zdravotnická dopravní služba,

f) přeprava pacientů neodkladné péče.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

HALÁSEK, Dušan. Ekonomika veřejného sektoru. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. iv, 230 s. ISBN 9788024818542.

Doporučené studijní zdroje:

DOLEŽELOVÁ, H., HALÁSEK, D. Služby v obecném hospodářském zájmu v EU - Komparace České republiky a Německa. Department of Public Economics Faculty of Economics VSB-Technical University Ostrava. 2011. ISBN 978-80-248-2371-3.

VAŠTÍKOVÁ, M. Marketing služeb. Grada Publishing, Praha, 2008., 232. ISBN 978-80-247-2721-9.
 

Otázky a úkoly

1.    Program celoživotního učení 2007 - 2013 má čtyři hlavní oblasti. Mezi ně nepatří:
Erasmus 
Leonardo da Vinci 
Bílá kniha

2.    Oblast vzdělávání je v České republice ošetřena v některých právních normách. Mezi ně nepatří:
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči 
Zákon č. 100/1999 Sb., o středních školách 
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

3.    Veřejnými kulturními službami jsou:
služby vycházejí z cílů Národního programu rozvoje vzdělanosti v ČR 
služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti 
konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního kulturního postupu

4.    Státní správu na centrální úrovni v ČR v oblasti kulturních služeb vykonává:
Úřad pro kulturní služby 
Ministerstvo kultury 
Úřad pro kulturu 

5.    V ČR jsou zdravotní služby upravovány:
Zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců 
Zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení 
Zákonem č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování

Klíč k řešení otázek:

1.      C
2.      B
3.      B
4.      B
5.   C

 Klíčové pojmy:

Logistické služby, logistické činnosti, outsourcing, poskytovatele logistických služeb, poskytovatel 3PL

 Cíle kapitoly:

• vysvětlení pojmů logistické služby a outsourcing,
• pochopení významu logistických činností,
• obeznámení se s pojmem poskytovatele logistických služeb,
• získání znalostí o pojmu poskytovatel 3PL.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Logistické služby:

Logistické služby - vymezujeme jako individualizované služby poskytovatelů, určené klientským firmám (zákazníkům), v souvislosti s outsourcingem v logistice.

Hlavní činnosti, které jsou nezbytné pro realizaci hladkého toku produktů z místa vzniku do místa jejich spotřeby:

• Zákaznický servis (Customer service)
• Prognózování/plánování poptávky (Demand forecasting/planning)
• Řízení stavu zásob (Inventory management)
• Logistická komunikace (Logistics communications)
• Manipulace s materiálem (Material handling)
• Vyřizování objednávek (Order Processing)
• Balení (Packaging)
• Podpora servisu a náhradní díly (Parts and service support)
• Stanovení místa výroby a skladování (Plant and warehouse site selection)
• Pořizování/nákup (Procurement)
• Manipulace s vráceným zbožím (Return goods handling)
• Zpětná logistika (Reverse logistics)
• Doprava a přeprava (Traffic and transportation)
• Skladování (Warehousing and storage)

Hlavní služby logistických poskytovatelů

• přeprava,
• skladování,
• celní služby,
• finanční služby spojené s nákladem,
• IT služby,
• podpůrné služby jako zpětná logistika apod.

Outsourcing:

Outsourcing doslova znamená „braní zdrojů odjinud“, ale jde o využívání externích subjektů k realizaci interních procesů v podniku (najímání externích firem na činnosti využívané běžně interně).

Poskytovatele logistických služeb:

PLS se dělí celkem do šesti skupin, a to na:

• logističtí poskytovatelé druhých stran (Second party logistics providers - 2 PL),
• logističtí poskytovatelé třetích stran (Third party logistics providers - 3 PL),
• logističtí poskytovatelé čtvrtých stran (Fourth party logistics providers - 4 PL),
• logistické poskytovatelé pátých stran (Fifth party logistics providers - 5 PL),
• vedoucí poskytovatelé logistických služeb (Lead logistics partner - LLP),
• poskytovatelé kurýrních, expresních a balíkových služeb (KEB).

1. Poskytovatelé 2 PL - firma si objednává individuální logistické služby u PLS. 

2. Poskytovatelé 3 PL - přebírá komplexní realizaci části logistického řetězce a zajišťuje jeho výsledek. Pro poskytovatele na této úrovni je typická vlastní logistická infrastruktura, tj. dopravní síť a logistická centra. 

3. Poskytovatelé 4 PL - nabízí komplexní služby zahrnující analýzu, projektové řešení, realizaci a řízení celého logistického řetězce.  

4. Poskytovatelé 5 PL - principem jejich fungování je virtuální poskytování komplexních logistických služeb. 

5. LLP - Tito poskytovatelé přebírají od své klientské firmy veškeré řízení výrobních závodů včetně vzájemného slaďování logistických řetězců v automobilovém průmyslu. 

6. KEB - Nabídka jejich služeb je široká, od doručování dopisů, dokumentů až po balení zásilek, pojištění, potvrzení o doručení aj. 

V současné době mají hlavní význam zejména tyto kategorie poskytovatelů logistických služeb:

• Operátoři dopravy;
• Dopravci;
• Zasílatelé;
• Poskytovatelé kurýrních, expresních a balíkových služeb;
• Poskytovatelé logistických služeb na úrovni Third Party Logistics – 3PL;
• Poskytovatelé logistických služeb na úrovni Fourth Party Logistics – 4PL.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

NOVÁK, R., ZELENÝ, L., PERNICA, P., KOLÁŘ, P. Přepravní, zasílatelské a logistické služby. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 392 s. ISBN: 978-80-7357-735-3.

PERNICA, P. Logistika (supply chain management) pro 21. století. 2. díl. Praha: Radix s.r.o., 2005. 536 s. ISBN 80-86031-59-4.

Doporučené studijní zdroje:

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

 

Otázky a úkoly

1.    Mezi hlavní logistické činnosti, které jsou nezbytné pro realizaci hladkého toku produktů z místa vzniku do místa jejich spotřeby nepatří:
Vyřizování objednávek 
Tržní služby 
Pořizování/nákup 
 

2.     Mezi služby logistických poskytovatelů nepatří:
implementační logistika 
IT služby 
finanční služby spojené s nákladem
 

3. Poskytovatel 3PL:
   přebírá částečnou realizaci finančních služeb 
   poskytuje pouze dopravní a zasílatelské služby 
   přebírá komplexní realizaci části logistického řetězce a zajišťuje jeho výsledek

4.     Outsourcing znamená:
poskytování výrobních a montážních služeb 
poskytování montážních služeb a celních služeb 
využívání externích subjektů k realizaci interních procesů v podniku
 

5.  V současné době mají hlavní význam zejména specifické kategorie poskytovatelů logistických služeb, či poskytovatelů specializovaných služeb, zasazených do komplexu logistických služeb. Nepatří mezi ně:
poskytovatelé kurýrních, expresních a balíkových služeb 
dopravci 
agenti rejdařů

 Klíč k řešení otázek:

1.      B

2.      A

3.      C

4.      C

       5.     C

 Klíčové pojmy:

Doprava, dopravní služby, specifika dopravních služeb, struktura procesu dopravních služeb, zasílatelské služby, Mezinárodní federace zasílatelských svazů

 Cíle kapitoly:

• obeznámení se s pojmy doprava, dopravní služby a přepravní služby,
• získání znalostí o pojmech specifika dopravních služeb a struktura procesu dopravních služeb,
• pochopení významu zasílatelských služeb,
• získání znalostí o Mezinárodní federaci zasílatelských svazů.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Dopravní služby jako logistický proces:

Doprava - účelný a zamýšlený pohyb dopravních prostředků po dopravních cestách. Vlastní přemísťovací činnost v prostoru a čase - zboží či cestujících.

Dopravními službami - rozumíme služby bezprostředně spojené s vlastním procesem přemísťování zboží (cestujících) v prostoru a čase.

Dopravce - definujeme ho jako je fyzickou nebo právnickou osobu provozující dopravu pro cizí nebo vlastní potřebu. Dopravce uzavírá s přepravcem přepravní smlouvu, v níž se zavazuje zajistit přepravu v dohodnuté lhůtě a ceně na dohodnuté místo, pod svým jménem na svůj účet.  

Přeprava - výsledný efekt dopravního procesu (přemísťovacího procesu). 

Přepravní služby - zahrnují celý komplex činností souvisejících s vlastním přemístěním a to včetně vlastního přemístění. 

Přepravce - slouží pro označení zákazníka dopravce, někdy i zasílatele. Jedná se o souhrnný název pro odesílatele (vývozce) a příjemce (dovozce). 

Specifika dopravních služeb:

Podle charakteru dopravní cesty a dopravních prostředků, které se po ní pohybují, se dělí doprava na jednotlivé dopravní obory:

•  železniční,
•  silniční,
•  vnitrozemskou vodní,
•  námořní,
•  leteckou,
•  (multimodální) kombinovanou,
•  nekonvenční (ropovody, plynovody, visuté dráhy apod.).

Struktura procesu dopravních služeb:

Dopravní proces (proces poskytování dopr. služeb) obsahuje několik na sebe navazujících činností od smluvního zajištění přepravy až po vyúčtování přepravného.

Zasílatelské služby:

Zasílatelské služby - se rozumějí služby všeho druhu, které se vztahují na obstarání přepravy, které nabízí zasílatel příkazci jako svému zákazníkovi.

Zasílatel - Je osoba (právnická nebo fyzická), která se zavazuje, že vlastním jménem a na účet svého příkazce (odesílatel nebo příjemce) obstará přepravu zboží.

Zasílatelství je pokládáno za volnou živnost (zákon č. 286/1995 Sb. - Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Pro zasílatelskou smlouvu platí ustanovení Obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.).

Základním posláním zasílatele podle FIATA (Mezinárodní federace zasílatelských svazů) je:

• obstarat, organizovat a optimalizovat přepravu zboží,
• napomáhat příkazci v řešení všech přepravních otázek,
• zajišťovat volbu optimální dopravní trasy a nejvhodnějších dopravních a přepravních prostředků,
• pomáhat svému příkazci při platebním řízení,
• starat se o veškeré přepravní náležitosti a formality, spojené s přepravními službami a jejich realizací.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

NOVÁK, R., ZELENÝ, L., PERNICA, P., KOLÁŘ, P. Přepravní, zasílatelské a logistické služby. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 392 s. ISBN: 978-80-7357-735-3.

PERNICA, P. Logistika (supply chain management) pro 21. století. 2. díl. Praha: Radix s.r.o., 2005. 536 s. ISBN 80-86031-59-4.

Doporučené studijní zdroje:

OUDOVÁ, Alena. Logistika – Základy logistiky. 1. Vydání. Prostějov: Computer media, 2013, 104 s. ISBN 978–80–7402–149–7.

ŠKAPA, R, Reverzní logistika. MU Brno, 2005. ISBN 80-210-3848-9.

 

Otázky a úkoly

 1.    Dopravce definujeme jako:
souhrnný název pro odesílatele (vývozce) a příjemce (dovozce)
osoba (právnická nebo fyzická), která se zavazuje, že vlastním jménem a na účet svého příkazce obstará přepravu zboží 
podnikatelský subjekt kompetentní uspokojit přepravní potřebu vzniklou na straně přepravce, nabízející a uskutečňující vlastní přemísťovací činnost v prostoru a v čase 
 

2.    Dopravními službami rozumíme:
služby všeho druhu, které se vztahují na obstarání přepravy, sběrnou činnost, skladování a manipulaci se zbožím 
služby bezprostředně spojené s vlastním procesem přemísťování zboží (cestujících) v prostoru a čase 
komplexní balík přepravních služeb, které nabízí zasílatel příkazci jako svému zákazníkovi
 

3.    Podle charakteru dopravní cesty a dopravních prostředků, které se po ní pohybují, se dělí doprava na jednotlivé dopravní obory. Mezi ně nepatří:
nekonvenční doprava 
námořní doprava 
dynamická doprava

 

4.    Zasílatelství je v ČR pokládáno za:
   ohlašovací živnost 
   volnou živnost 
   koncesovanou živnost 

5.    Mezi základní poslání zasílatele podle FIATA nepatří:
sběr, třídění, demontáž a zpracování použitých výrobků, součástek, vedlejších produktů, nadbytečných zásob a obalového materiálu, kde hlavním cílem je zajistit jejich nové využití, nebo materiálové zhodnocení způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí a ekonomicky zajímavý 
napomáhat příkazci (přepravci) v řešení všech přepravních otázek 
obstarat, organizovat a optimalizovat přepravu zboží  

 Klíč k řešení otázek:

1. C
2. B
3. C
4. B

     5. A

 Klíčové pojmy:

Skladování, sklady, druhy skladů, manipulace s materiálem, paletizace, paletové náklady

 Cíle kapitoly:

• obeznámení se s pojmy skladování a sklady,
• pochopení významu manipulace s materiálem,
• získání znalostí o paletizaci a paletových nákladech.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Skladování:

Skladování můžeme definovat jako tu část podnikového logistického systému, která zabezpečuje uskladnění produktů v místech jejich vzniku a mezi místem vzniku a místem jejich spotřeby.

Hlavní využití skladů v oblasti zásobování a v oblasti distribuce zboží:

1. Podpora výroby.
2. Kombinování (směšování) výrobků.
3. Konsolidace.
4. Rozdělování zboží do menších zásilek.

Základní funkce skladování:

      1. Přesun produktů,

      2. Uskladnění produktů,

      3. Přenos informací.

Sklady:

Funkce skladů

• Vyrovnávací funkce,
• Zabezpečovací funkce,
• Kompletační funkce,
• Spekulační funkce.
• Zušlechťovací funkce.

Druhy skladů

1. Podle postavení v hodnototvorném procesu

• Vstupní sklady,
• Mezilehlé sklady,
• Odbytové sklady.

2. Podle stupně centralizace

• Centralizované sklady,
• Decentralizované sklady.

3. Podle možných nositelů potřeb

• Všeobecné sklady,
• Pohotovostní sklady,
• Příruční sklady.

4. Podle stanoviště

• Interní sklad,
• Externí sklad.

5. Podle správy skladu

• Vlastní sklad,
• Cizí sklad.

6. Podle konstrukce

• Krytý sklad,
• Otevřený sklad,
• Sklad pevné konstrukce,
• Přenosný sklad.

Manipulace s materiálem (zbožím):

Pod pojmem manipulace se skrývá odborné přemisťování, ložení a usměrňování materiálu ve výrobě a v oběhu včetně skladů. Je to tedy souhrn operací skládajících se z nakládky, přepravy, vykládky a překládky polotovarů a výrobků, skladování, balení, třídění a manipulace s odpadem.

Materiál – je souhrnné označení pro suroviny, hotové i nedokončené výrobky a zboží všeho druhu i odpad. Může být kusový, sypký, kapalný, plynný.

Paletizace:

Paletizace je manipulační metoda, při níž materiál stále spočívá na paletě (podložce), s níž se zároveň přepravuje. 

Paletované náklady je možno ukládat do několika vrstev nad sebou, tj. stohovat. Používá se mezinárodně dohodnutých rozměrů, především 800 x 1 200 mm (euro paleta) a 1 000 x 1 200 mm (industriální paleta). 
 

 Studijní materiály:

Základní literatura:

DRAŽAN, F., JEŘÁBEK, K. Manipulace s materiálem. 1. vyd., PRAHA: SNTL - nakladatelství technické literatury, 1979. ISBN 04-220-79.

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

PERNICA, P. Logistika (supply chain management) pro 21. století. 2. díl. Praha: Radix s.r.o., 2005. 536 s. ISBN 80-86031-59-4.

Doporučené studijní zdroje:

NOVÁK, R., ZELENÝ, L., PERNICA, P., KOLÁŘ, P. Přepravní, zasílatelské a logistické služby. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 392 s.

Otázky a úkoly

 1.    Mezi hlavní využití skladů v oblasti zásobování a v oblasti distribuce zboží nepatří:
Konsolidace 
Podpora výroby 
Distribuce obalů

2.    Mezi základní funkce skladování nepatří:
sběr a zpracování použitých výrobků, součástek, vedlejších produktů, nadbytečných zásob a obalového materiálu, kde hlavním cílem je zajistit jejich nové využití 
Přenos informací 
Uskladnění produktů

3.    Mezi funkce skladů nepatří:
Kompletační funkce 
Reverzní funkce 
Zušlechťovací funkce

4.    Podle postavení v hodnototvorném procesu se sklady dělí na:
Všeobecné, pohotovostní a příruční sklady 
Vlastní a cizí sklady 
Vstupní, mezilehlé a odbytové sklady

 Klíč k řešení otázek: 

1.      C

2.      A

3.      B

4.      C

5.      A

 Klíčové pojmy:

Balení, obaly, montážní služby, kompletace, vychystávací technologie, speciální logistické služby

 Cíle kapitoly:

• obeznámení se s pojmy balení a obaly,
• pochopení významu montážních služeb a kompletace,
• obeznámení se s pojmem vychystávací technologie,
• získání znalostí o speciálních logistických službách.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Balení a obaly:

Balení můžeme charakterizovat jako: funkční spojení výrobku s obalem.

Obal je prostředek nebo soubor prostředků chránící materiál před znehodnocením nebo ztrátou během manipulace, přepravy, skladování a přímém prodeji. Podle toho, ve které fázi logistického řetězce se obal používá rozlišujeme obaly:

• spotřebitelské,
• distribuční,
• přepravní.

Nakládání s obaly v ČR přímo řeší zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů.

Funkce obalu:

A. Primární funkce obalu

• ochranná,
• skladovací,
• manipulační a přepravní,
• informační,
• ekologická.

B. Sekundární funkce obalu

• obchodní,
• reklamní,
• užitná,
• záruční.

C. Terciární funkce obalu

• přídavná - např. recyklační funkce obalů a jejich opětovné použití.

Druhy obalů:

A.podle použití:

    1. jednorázové, 2. vratné

B. podle složení (množství):

    1. jednoduché, 2. složené, 3. násobné   

C. podle určení:

    1. Spotřebitelský obal, 2. Distribuční obal, 3. Přepravní obal

Kompletace:

Kompletace zboží (též vychystávání neboli picking) podle objednávek zahrnuje přeskupování produktů v návaznosti na sortiment a množství, které je požadováno zákazníkem. 

Klasické vychystávací technologie jsou založeny na čárových kódech a mobilních terminálech se skenery. 

Moderní vychystávací technologie mají za cíl snížit chybovost a usnadnit skladníkům orientaci ve skladu či samotné vychystávání. Mezi nejčastěji používané technologie patří:

• Pick-by-light,
• Pick-by-voice,
• Pick-to-belt.

Montážní služby:

Montáž (odvozeno z termínu pro spojování dohromady, též montování) je lidská činnost, kterou lze obecně popsat jako sestavování dílčích částí v jeden jediný výsledný celek.

Základní způsoby montáže v průmyslu:

      A. Montáž v kusové výrobě,

      B. Montáž v sériové výrobě,

      C. Automatizovaná montáž.

Postup montáže:

•   Díl,
•   Podsestava,
•   Sestava,
•   Výrobek.

Speciální logistické služby:

Speciální služby v oblasti dopravy a logistiky zahrnují:

• Distribuce a skladování nebezpečných látek,
• Distribuce a skladování rychle-zkazitelných potravin,
• Železniční přeprava ucelených vlaků kombinované dopravy,
• Pronájem speciálních železničních vagonů, kontejnerů a manipulační techniky,
• Oprava a údržba dopravních a manipulačních zařízení.
• Celní odbavení a pojištění zásilek.
• a jiné.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

PERNICA, P. Logistika (supply chain management) pro 21. století. 2. díl. Praha: Radix s.r.o., 2005. 536 s. ISBN 80-86031-59-4.

PERNICA, P. Logistika - pasivní prvky. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995. 144 s. ISBN 80-7079-316-3.

Doporučené studijní zdroje:

CEMPÍREK, V. Systémy vychystávání. Logistika [online]. 2012, č. 2 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://logistika.ihned.cz/c1-54790680-systemy-vychystavani.

OUDOVÁ, Alena. Logistika – Základy logistiky. 1. Vydání. Prostějov: Computer media, 2013, 104 s. ISBN 978–80–7402–149–7.

Otázky a úkoly

1.    Podle toho, ve které fázi logistického řetězce se obal používá rozlišujeme obaly:
distribuční, přepravní a pomocné 
přepravní, ochranné a pomocné 
spotřebitelské, distribuční a přepravní

2.    Nakládání s obaly v ČR přímo řeší:
zákon č. 577/2002 Sb., o balení a obalech 
zákon č. 578/2006 Sb., o balení 
zákon č. 477/2001 Sb., o obalech

3.   Mezi sekundární funkce obalu nepatří:
     užitná 
     obchodní 
     recyklační 

4.    Klasické vychystávací technologie:  
jsou manuální vychystávácí technologie s využitím automatických vozíků 
jsou založeny na čárových kódech a mobilních terminálech se skenery 
mají za cíl snížit chybovost a usnadnit skladníkům orientaci ve skladu či samotné vychystávání. Mezi nejčastěji používané technologie patří pick-by-light, pick-by-voice a pick-to-belt

       5.  Mezi základní způsoby montáže v průmyslu nepatří:
             Montáž v sekvenční výrobě 
             Montáž v kusové výrobě 
             Automatizovaná montáž
 

Klíč k řešení otázek:

1.      C

2.      C

3.      C

4.      B

       5.      A

 Klíčové pojmy:

Finanční služby, pojišťovací služby, bankovní služby, všeobecná odpovědnost dopravce, omezení odpovědnosti zasílatele

 Cíle kapitoly:

• obeznámení se s významem finančních služeb v kontextu logistiky,
• pochopení významu pojišťovacích a bankovních služeb v kontextu logistiky,
• znalost pojmů všeobecná odpovědnost dopravce a omezení odpovědnosti zasílatele.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Finanční služby v kontextu logistiky:

Finanční služby (financial services, financial industry, financial sector) jsou jedním z odvětví sektoru služeb. Zahrnují veškeré služby z oblasti finančního průmyslu, které zajišťují finanční instituce a jiné subjekty. Jejich hlavním, resp. vedlejším předmětem činnosti je hospodaření s finančními prostředky. 

Finanční služby poskytovatelů logistických služeb zahrnuji zejména:

• bankovnictví,
• pojišťovnictví,
• zajišťovnictví,
• leasing a další.

Finanční služby v kontextu logistiky mají následující členění:

 A. Bankovní služby

• Úschova finančních prostředků a cenných předmětů
• Zajištění (zprostředkování) bezhotovostního platebního styku
• Poskytování půjček (úvěrů)
• Směnárenské služby
• Poradenské a zprostředkovatelské finanční služby
• Zpracování a zúčtování transakcí platebních a debetních karet 

 B. Pojištění, zajištění

 C. Ostatní finanční činnosti a zprostředkování (Holdingová činnost, Finanční leasing, Poskytování úvěrů...)

 D. Penzijní financování

Pojišťovací služby v kontextu logistiky:

Pojišťovací činností se rozumí přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv a plnění z nich, ale i správa pojištění a likvidace pojistných událostí.

Všeobecná odpovědnost dopravce:

Ať se již jedná o přepravu železniční, silniční, leteckou nebo námořní (popřípadě vnitrozemskou vodní), je dopravce (zasílatel) zpravidla odpovědný za ztrátu, poškození či pozdní doručení zásilky, k nimž dojde od okamžiku převzetí až do okamžiku vydání zásilky.

Omezení odpovědnosti dopravce/zasílatele

• podle CMR - 8,33 SDR (Special Drawing Rights) za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky na úrovni silničního dopravce,
• podle Haagsko-visbyjských pravidel - 2 SDR za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky nebo 666,67 SDR za kus/jednotku na úrovni námořního dopravce.
• podle Montrealských protokolů - 19 SDR (XDR) za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky na úrovni leteckého dopravce,
• podle Úmluvy o mezinárodní  železniční přepravě (COTIF) - 17 SDR (XDR) za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky na úrovni železničního dopravce.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

Pospíšil, R., Hobza, V., Puchinger, Z. FINANCE A BANKOVNICTVÍ. 1. vyd., UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - PRÁVNICKÁ FAKULTA. Olomouc. 2006. ISBN 80-244-1297-7.

Doporučené studijní zdroje:

OUDOVÁ, Alena. Logistika – Základy logistiky. 1. Vydání. Prostějov: Computer media, 2013, 104 s. ISBN 978–80–7402–149–7.

  
Otázky a úkoly

 1.    Mezi základní finanční služby poskytovatelů logistických služeb nepatří:
akcesorické služby 
zajišťovnictví 
leasing

2.    Mezi bankovní služby poskytovatelů logistických služeb nepatří:
Zajištění (zprostředkování) bezhotovostního platebního styku 
Zpracování a zúčtování transakcí platebních a debetních karet 
Forfaitingové činnosti a pojištění zásilek

3.    Všeobecná odpovědnost dopravce je definovaná jako:
Pojištění zasilky musí být sjednáno samotným odesílatelem (bez vědomí dopravce) 
Povinnost pojistit přepravovanou zásilku ze strany dopravce 
Dopravce je zpravidla odpovědný za ztrátu, poškození či pozdní doručení zásilky, k nimž dojde od okamžiku převzetí až do okamžiku vydání zásilky

4. Podle Haagsko-visbyjských pravidel je odpovědnost zasílatele na úrovni námořního dopravce omezena na úroveň:  
   2 SDR za 1 kg brutto hmotnosti nebo 666,67 SDR za kus/jednotku ztracené nebo poškozené zásilky 
   8,33 SDR za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky 
   2,5 SDR  1 kg brutto hmotnosti ztraceného nebo poškozeného zboží

5.    Omezení odpovědnosti dopravce/zasílatele 19 SDR za 1 kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky je stanoven podle:
Budapešťské úmluvy 
Montrealských protokolů 
Haagsko-visbyjských pravidel

 Klíč k řešení otázek:

1.   A
2.   C
3.   C
4.   A
5.   B

 Klíčové pojmy:

Logistické objekty, logistické centrum, veřejné logistické centrum, intermodální přeprava, multimodální a kombinovaná přeprava, operátor, terminály intermodální přepravy

 Cíle kapitoly:

• získání znalostí o pojmech logistické centrum a veřejné logistické centrum,
• pochopení významu intermodální, multimodální a kombinované přepravy,
• obeznámení se s pojmy operátor a terminál intermodální přepravy.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Logistické objekty - logistické centrum a veřejné logistické centrum:

A. Logistická centra

Logistická centra můžeme je charakterizovat jako objekty, v nichž samostatně působí dopravní, logistické, zasilatelské, distribuční a jiné společnosti, působící v logistickém řetězci. Sdružují přepravní proudy a v některých případech i různé druhy nákladní dopravy a tím usnadňují kooperaci mezi jednotlivými dopravci. Budují se v místech dopravních uzlů a velké hospodářské koncentrace.

V praxi se často pojem logistické centrum zaměňuje s veřejným logistickým centrem (dále VLC). Největší rozdíl je především ve způsobu financování. VLC jsou koncipována jako veřejná a tedy jsou přístupná podnikatelské veřejnosti a na jejich výstavbě podílí stát a dbá na to, aby zajistil rovný přístup k nabízeným službám a aktivitám.

Dělení LC:

a.) Podle rozsahu působení resp. geografického rozsahu LC: mezinárodní, regionální a v současnosti převažující, lokální a odvětvová LC. 

b.) Podle napojení na dopravní infrastrukturu:

• monomodální - s napojením na jeden druh dopravy nejčastěji silniční,
• multimodální - minimálně dva druhy dopravní infrastruktury,
• intermodální - napojené minimálně na dva druhy dopravy a zároveň umožňující manipulaci s intermodálními přepravními jednotkami.

c.) Podle funkce:

• Multimodální (intermodální),
• Tranzitní terminál,
• Rozdělovací centrum,
• Logistické centrum služeb.

d.) Podle účelu:

• Firemní,
• Logistická centra logistických firem,
• Logistické areály,
• Logistická centra sítě poskytovatelů kurýrních, expresních a balíkových služeb,
• Logistická centra internetových obchodů.

e.) Podle financovaní výstavby LC:

• soukromá,
• veřejná (logistické parky).

Služby LC:

V LC se nabízejí základní, doplňkové a jiné služby.

• Mezi základní služby patří dopravní služby, obstarání přepravy, nakládání, vykládání, překládání zboží a manipulačních jednotek, přeprava zboží, skladování zboží a manipulačních jednotek, komisionální činnost, centrální parkoviště (pro osobní a nákladní automobily), svoz a rozvoz.

Terminály intermodální přepravy:

Základní pojmy:

Multimodální přeprava je přeprava nákladu dvěma nebo více druhy dopravy.

Intermodální přeprava je přemísťování nákladu v jedné a téže přepravní jednotce nebo na silničním vozidle, které používají postupně dva nebo více druhů dopravy, aniž by se s nákladem manipulovalo při změně druhu dopravy.

Kombinovaná doprava (přeprava) je specifický typ intermodální přepravy, kde větší část cesty se provádí po železnici, vnitrozemskou vodní nebo námořní dopravou a každý počáteční a koncový úsek cesty, který se provede silniční dopravou, je co nejkratší.

Operátor kombinované dopravy je právnická nebo fyzická osoba, která ve svém vlastním jménem nebo prostřednictvím jiné osoby jednající v jejím zájmu uzavírá smlouvu o kombinované dopravě, vystaví jeden přepravní doklad a přebírá na sebe dohodou určenou odpovědnost.

Kontejner je obecný termín pro skříň pro přepravu nákladu - TEU je ekvivalent přepravní jednotky velikosti dvacetistopých kontejnerů. 

Intermodální terminál (anebo terminál intermodální přepravy) lze charakterizovat jako speciální vybudované a vybavené místo, kde je možné s využitím překládacích systémů přeložit přepravní jednotku jednotlivých přepravních systémů v intermodální přepravě.

Koncepce a základní prvky intermodálních terminálů:

• Silniční přivaděč,
• Interní silniční síť,
• Úložné a odstavné plochy,
• Manipulační zařízení,
• Překládkové, manipulační a odstavné koleje,
• Spojovací koleje terminálu s železniční sítí,
• Opravárenská a servisní zařízení,
• Administrativní prostory.

Rámcové požadavky na intermodální terminál vyhovující kritériím mezinárodní dohody AGTC:

• Délka železničních kolejí na nakládku a vykládku: 750 m,
• Délka přístavišť: min. 110 m,
• Manipulační zařízení schopná zpracovat jakoukoliv normovanou a zavedenou nákladovou jednotku KD,
• Stoprocentní záloha manipulačních zařízení,
• Nosnost manipulačních zařízení - 40 až 42 t na závěsném zařízení,
• Kapacita terminálu nastavena tak, aby mohl být ucelený vlak kombinované dopravy (600 až 750 m) zpracován do 1 hodiny a silniční nákladní vozidla na rozvozy nečekali více než 20 minut.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

BUKOVÁ, B. a kol. Zasielateľstvo a logistické činnosti. Iura Edition, Bratislava, 2008. ISBN 978-80-8078-232-0.

Doporučené studijní zdroje:

STOPKA, O., ŠULGAN, M. Možnosti zavádzania nových technologických prvkov v logistických centrách a intermodálnych termináloch súvisiacich so zvyšovaním kvality dopravných služieb. In: Perner´s Contacts. 2010. roč. 5, č. 3, s. 315-325. ISSN 1801-674X.

STOPKA, O., ŠULGAN, M. Intermodálne verejné logistické centrá. In: Doprava a spoje. 2012. č. 1, s. 339-345. ISSN 1336-7676.

STOPKA, O., ŠULGAN, M. Komparácia terminálov intermodálnej prepravy na Slovensku a v Českej republike. In: Perner´s Contacts. Roč. 7, č. 1, 2012d. s. 142 – 147. ISSN 1801-674X.

STOPKA, O., ŠULGAN, M. Železničné napojenia vybraných intermodálnych terminálov v ČR. In: PERNER’S CONTACTS. Elektronický odborný časopis o technológii, technike a logistike v doprave. Ročník VI, číslo IV., počet strán 410. Vydal: Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, Česká republika, str. 355-359. ISSN 1801-674X.

Otázky a úkoly

1.    Podle rozsahu působení resp. geografického rozsahu logistická centra rozdělujeme na:
tranzitní, multimodální, mezinárodní a rozdělovací 
monomodální, bimodální, intermodální a multimodální 
mezinárodní, regionální, lokální a odvětvové

2.   Veřejná logistická centra jsou charakterizována jako:
Logistické objekty, v nichž samostatně působí dopravní, logistické, zasilatelské, distribuční a jiné společnosti, působící v logistickém řetězci. Sdružují přepravní proudy a v některých případech i různé druhy nákladní dopravy a tím usnadňují kooperaci mezi jednotlivými dopravci. Budují se v místech dopravních uzlů a velké hospodářské koncentrace a jejich vznik byl podpořen z veřejných zdrojů 
Logistické objekty, kterých vznik nebyl podpořen z veřejných zdrojů, ale jsou otevřené podnikatelské veřejnosti 
Logistické objekty, v nichž se nachází speciální vybudované a vybavené místo, kde je možné s využitím překládacích systémů přeložit přepravní jednotky

3.   Podle financovaní výstavby se logistická centra rozdělují na:
firemní a otevřená 
soukromá a veřejná 
logistické areály a soukromé sklady

4.  Intermodální logistické centrum charakterizujeme jako:
   LC, napojené minimálně na dva druhy dopravy a zároveň umožňující manipulaci s intermodálními přepravními jednotkami KD 
   LC, které umožňuje napojení minimálně na tři druhy dopravní infrastruktury 
   LC, které umožňuje napojení minimálně na jeden druh dopravní infrastruktury a je v něm sklad

 5.  Mezi základní služby, které se v LC standardně nabízejí nepatří:
servis, oprava a údržba dopravních a mechanizačních prostředků 
nakládání, vykládání, překládání manipulačních jednotek 
svoz a rozvoz zásilek

6.    Kombinovaná doprava (přeprava) je:
přeprava nákladu dvěma nebo více druhy dopravy 
je specifický typ intermodální přepravy, kde větší část cesty se provádí po železnici, vnitrozemskou vodní nebo námořní dopravou a každý počáteční a koncový úsek cesty, který se provede silniční dopravou, je co nejkratší 
přemísťování nákladu v jedné a téže přepravní jednotce nebo na silničním vozidle, které používají dva nebo více druhů dopravy 

7.    Ekvivalent přepravní jednotky velikosti dvacetistopých kontejneru se označuje:
ITU 
TIR 
TEU

8.    Mezi základní prvky intermodálních terminálů nepatří:
Cross-dock sklad 
Opravárenská a servisní zařízení 
Překládkové, manipulační a odstavné koleje

10. Mezi rámcové požadavky na intermodální terminál vyhovující kritériím Evropské dohody o nejdůležitějších trasách mezinárodní  kombinované dopravy a souvisejících objektech nepatří:
Skladovací kapacita terminálu alespoň 10 000 m2. 
Délka železničních kolejí na nakládku a vykládku: 750 m 
Kapacita terminálu nastavena tak, aby mohl být ucelený vlak kombinované dopravy  zpracovaný do 1 hodiny a silniční nákladní vozidla na rozvozy nečekali více než 20 minut 

Klíč k řešení otázek:

1. C
2. A
3. B
4. A
5. A
6. B
7. C
8. A
9. A
10. A

 Klíčové pojmy:

Zákaznický servis, kvalita, kvalita poskytovaných služeb, měření kvality přepravy, metody hodnocení kvality služeb

 Cíle kapitoly:

• obeznámení se s pojmy zákaznický servis a kvalita,
• pochopení významu pojmu kvalita poskytovaných služeb,
• obeznámení se s měřením kvality přepravy,
• získání znalostí o metodách hodnocení kvality služeb.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Zákaznický servis:

Zákaznický servis je definován jako měřítko toho, jak dobře funguje logistický systém z hlediska vytváření užitné hodnoty prostřednictvím času a místa se zaměřením na vnější zákazníky. 

Složky zákaznického servisu:

Složky zákaznického servisu dělíme do 3 základních skupin:

• předprodejní,
• prodejní,
• poprodejní.

Kvalita:

Kvalita je podstatná určenost předmětů nebo jevů, která je odlišuje od jiných předmětů nebo jevů, vyjadřující souhrn vlastností, které nelze od předmětu nebo jevu oddělit. 

Kvalita poskytovaných služeb:

Míra kvality každého procesu, přepravu zásilek silniční nákladní dopravou nebo přepravu cestujícího hromadnou osobní dopravou nevyjímaje, je souhrnem jeho vlastností, které se projevují jeho funkčností v reálném čase. Mezi tyto vlastnosti patří spolehlivost, přesnost, flexibilita, bezpečnost, minimalizace vlivu na životní prostředí a jiné.

Poptávka po dopravě je poptávkou odvozenou, vyplývá z poptávky po výrobcích, substrátech, výrobcích obecné i specifické spotřeby. 

Faktory ovlivňující kvalitu přepravního procesu je možné rozdělit na dvě skupiny - na:

    1. Subjektivní faktory - je možné ovlivnit, 

    2. Objektivní faktory - jsou neovlivnitelné. 

Metody hodnocení kvality služeb:

Hodnocením pověřená osoba hodnotí dopravce nebo zasílatele z pohledu míry naplnění nebo nenaplnění vlastních požadavků na kvalitu přepravy zásilky. Důraz je kladen hlavně na dodržení sjednané dodací lhůty, nepoškození zásilky a její obalů.

Metody hodnocení si organizace může vypracovat sama, může je zcela převzít nebo převzaté metody upravit na vlastní podmínky.

.

Obecný postup realizace měření a hodnocení kvality přepravy:

a) Definování znaků kvality

b) Přidělení bodů, resp. bodového rozpětí, jednotlivým znakům kvality

c) Stanovení vah důležitosti znaků kvality

d) Ideální bodování znaků kvality

e) Určení ideálního skóre znaků kvality

f) Stanovení ideální hodnoty kvality přepravy

g) Bodování znaků kvality konkrétní přepravy z hlediska jejich naplnění

h) Určení skutečného skóre znaků kvality při konkrétní přepravě

i) Stanovení hodnoty kvality přepravy

j) Srovnání ideální hodnoty kvality přepravy a hodnoty kvality konkrétní přepravy

k) Vyvození závěrů

l) Grafické znázornění hodnot kvality realizovaných přeprav

A. Metody stanovení vah kritérií:

Většina metod vícekriteriálního hodnocení variant vyžaduje nejdříve stanovit váhy jednotlivých kritérií hodnocení, které vyjadřují význam těchto kritérií. 

Známe jsou:
a) metoda párového porovnání
b) metoda alokace 100 bodů
c) metoda stanovení preferenčního pořadí kritérií  
d) Saatyho metoda
e) metoda postupného rozvrhu vah
f.) jiné metody (zejména metody multikriteriální analýzy)

B. Metody komplexního hodnocení kvality služeb (přepravy):

Komplexní hodnocení kvality, hodnocení alternativ a stanovení pořadí alternativ tvoří závěrečnou a ústřední fázi řešení.

Mezi ně patří:

•  metody indexní,
•  metoda komplexní funkce užitku,
•  metody stanovení hodnoty (užitku) alternativ,
•  jiné metody (metody multikriteriální analýzy - AHP, WSA, PRIAM, TOPSIS, ELECTRE).

 Studijní materiály:

Základní literatura:

DOLEŽELOVÁ, H., HALÁSEK, D. Služby v obecném hospodářském zájmu v EU - Komparace České republiky a Německa. Department of Public Economics Faculty of Economics VSB-Technical University Ostrava. 2011. ISBN 978-80-248-2371-3.

KONEČNÝ, V. NÁSTROJE A METÓDY MANAŽÉRSTVA KVALITY. Návody na cvičenia z predmetu manažment kvality. 1. vyd., Žilinská univerzita v Žiline v EDIS-vydavateľstve ŽU v novembri 2012 ako svoju 3437. publikáciu. 2012. 136 s., ISBN 978-80-554-0601-5.

Doporučené studijní zdroje:

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

VAŠTÍKOVÁ, M. Marketing služeb. Grada Publishing, Praha, 2008., 232. ISBN 978-80-247-2721-9.

Otázky a úkoly

 1.    Složky zákaznického servisu dělíme do 3 základních skupin. Nepatří mezi ně:
poprodejní 
nákupní 
předprodejní

2.    Poptávka po dopravě je poptávka:
odvozená 
primární 
základní

3.    Faktory ovlivňující kvalitu přepravního procesu je možné rozdělit na dvě skupiny. A to na:
objektivní a subjektivní 
klasické a moderní 
monomodální a intermodální 

4.    Mezi metody komplexního hodnocení kvality služeb (přepravy) nepatří:
specifické metody multikriteriální analýzy 
metody stanovení hodnoty (užitku) alternativ 
metoda alokace 10 bodů

Klíč k řešení otázek:

1. B
2. A
3. A
4. C
5. B

 Klíčové pojmy:

Hodnocení logistických veličin, základní vlastnosti logistických ukazatelů, požadavky na soustavu logistických ukazatelů, struktura soustavy logistických ukazatelů, efektivita logistických služeb, maticový model

 Cíle kapitoly:

• pochopení významu hodnocení logistických veličin,
• získání znalostí o základních vlastnostech logistických ukazatelů a požadavcích na soustavu logistických ukazatelů,
• obeznámení se se strukturou soustavy logistických ukazatelů a pojmem efektivita logistických služeb,
• pochopení významu maticového modelu hodnocení efektivnosti logistických služeb.

 Čas potřebný ke studiu kapitoly: 8 hodin

 Výklad:

Hodnocení logistických veličin:

Aplikace logistických integrovaných dodavatelských řetězců pro dosahování stanovených logistických cílů znamená nutně hodnotit jejich logistické veličiny. 

Poznání hodnot logistických ukazatelů se využívá:
- Na hodnocení svých schopností a jejich porovnání s požadavky zákazníků a schopnostmi konkurence,
- Na identifikaci problémových procesů, jejich nositelů a příčin,
- Na identifikování hrozeb a příležitostí pro zlepšení,
- Pro stanovení logistických cílů a měření dosaženého zlepšení.

Základní vlastnosti logistických ukazatelů, požadavky na soustavu logistických ukazatelů:

Základní vlastnosti logistických ukazatelů:
- Zobrazování vlastnosti materiálových a informačních toků a příslušných logistických procesů,
- Propojení na logistické cíle podniku,
- Jednoduchost a srozumitelnost,
- Umožnit porovnání,
- Zajištění propojení v logistickém řetězci,
- Zajištění propojení ke konkrétnímu variantu požadavky a konkrétnímu zákazníkovi nebo segmentu trhu.
 

Struktura soustavy logistických ukazatelů - efektivita logistických služeb:

Při plnění logistických cílů se sleduje efektivní překonání prostoru a času se záměrem zabezpečení uspokojování požadavků zákazníků po zboží a službách (logistická efektivnost - efektivita logistických služeb).

Logistická efektivnost se skládá ze dvou složek:
- Logistické výkony,
- Logistické náklady.

Soustava logistických ukazatelů zahrnuje následující skupiny ukazatelů:
- Úroveň logistických (kvalita) služeb,
- Logistická produktivita,
- Logistické náklady,
- Struktura logistického systému,
- Potenciál logistiky.

Logistická produktivita je vlastně propustnost logistického systému za jednotku času a na jednotku vynaložených zdrojů.

Maticový model hodnocení efektivnosti logistických služeb:

Komplexní postup hodnocení efektivnosti logistického systému (služeb) pomocí logistických ukazatelů se vyjadřuje maticovým modelem.

 Studijní materiály:

Základní literatura:

MACUROVÁ, P. Výkonové ukazovatele. Komplexní portál pro integrální logistiku. 2006. Dostupné na internete: www.ilogistics.cz

HORVÁTH, G. Logistický pohled na diskretní výrobní proces. In Finanční a logistické řízení. Malenovice, 2007, s. 375-379. ISBN 978-80-248-1406-3

Doporučené studijní zdroje:

LAMBERT, Douglas M, James R STOCK a Lisa M ELLRAM. Logistika. In Praxe manažera. Vyd. 2. Brno: CP Books, 2005. 589 s. Praxe manažera. ISBN 80-251-0504-0.

  

Otázky a úkoly

1. Mezi základní vlastnosti logistických ukazatelů nepatří:
   Jednoduchost a srozumitelnost 
   Propojení na reverzní logistiku 
   Zajištění propojení v logistickém řetězci 
2. Logistická efektivnost se skládá ze dvou složek. Jedná se o:
   Logistická centra a sklady 
   Logistické výkony a náklady 
   Logistické služby a finance
3. Soustava logistických ukazatelů zahrnuje některé skupiny ukazatelů. Mezi ně nepatří:
   Struktura výrobních a montážních služeb 
   Struktura logistického systému 
   Úroveň logistických (kvalita) služeb
4. Logistická produktivita je vlastně:
   matematický přístup hodnocení efektivity změny činnosti logistického procesu 
   využití potenciálu podporujícího tvorbu zisku především ve snižování celkového času dodavatelských procesů 
   propustnost logistického systému za jednotku času a na jednotku vynaložených zdrojů
5. Komplexní postup hodnocení efektivnosti logistického systému (služeb) pomocí logistických ukazatelů se vyjadřuje:
   syntetickým modelem 
   matematickým algoritmem 
   maticovým modelem 

Klíč k řešení otázek:

1. B
2. B
3. A
4. C
5. C