Blok 2 ESF – Společenská odpovědnost podniku Vznik konceptu CSR Kořeny konceptu CSR (Corporate Social Responsibility – společenské odpovědnosti firem) spadají už do 30. letech 20. století. Moderní základy tohoto konceptu nalezneme ale spíše až v roce 1953, kdy H. R. Bowen, považovaný za „otce společenské odpovědnosti firem“, publikoval knihu Social Responsibilities of the Businessman. V této knize říká, že „K závazkům podnikatele patří realizovat takové politiky, činit taková rozhodnutí a sledovat takové směry jednání, které jsou žádoucí z hlediska cílů a hodnot naší společnosti.“ (Bowen, 1953). Tato myšlenka oslovila řadu dalších autorů a velmi důležitá byla rovněž její podpora na institucionální úrovni. V 60. a 70. letech 20. století byla věnována pozornost hlavně vymezení pojmu CSR. První definice, jež vymezovaly základní pojetí konceptu CSR, byly formovány na počátku 60. let 20. stol. Uveďme kupříkladu definici McGuira z roku 1963, podle níž „myšlenka společenské odpovědnosti vyjadřuje, že firma nemá pouze ekonomické a právní závazky, ale rovněž určitou odpovědnost vůči společnosti, a to nad rámec těchto závazků“ Ve 2. pol. 60. let a poč. 70. let 20. stol. se v rámci vymezení CSR začíná vyskytovat aspekt zainteresovaných stran (stakeholders), který řeší to, vůči komu má být firma společensky odpovědná. K vymezování jednotlivých oblastí CSR docházelo v 70. letech 20. stol. Koncept CSR na institucionální úrovni byl definován rovněž Evropskou komisí (2011 ) podle níž CSR představuje „odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost“, přičemž podmínku pro naplnění této odpovědnosti spatřuje v dodržování závazných právních předpisů a kolektivních dohod a etablování systému pro začleňování sociálních, environmentálních a etických otázek a hledisek týkajících se lidských práv a zájmů spotřebitelů do činnosti a strategie podniků, a to v těsné kooperaci se zainteresovanými stranami. U nás definuje pojem společenská odpovědnost norma ČSN ISO 26000:2011 – Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti, která společenskou odpovědností chápe jako „odpovědnost organizace za dopady jejích rozhodnutí a aktivit na společnost a životní prostředí prostřednictvím transparentního etického chování, které přispívá k udržitelnému rozvoji, zdraví a dobrým životním podmínkám ve společnosti, bere v úvahu očekávání zainteresovaných stran, je v souladu s příslušnou legislativou a mezinárodními standardy chování a je integrováno v rámci celé organizace a uplatňováno v jejich vztazích“ (ČSN ISO 26000). Oblasti CSR Primární a často prezentované pojetí oblastí CSR je založeno na tzv. triple bottom line, jenž ukazuje Obrázek 1. Z obrázku je zřejmé, že toto pojetí vychází ze třech pilířů CSR, jež jsou taktéž označovány jako „3P“, a sice profit (zisk), people (lidé) a planet (planeta). První pilíř prezentuje ekonomickou odpovědnost firmy. V rámci tohoto pilíře je zahrnuta transparentnost v podnikání, uplatňování zásad dobrého řízení a udržování a rozvíjení dobrých vztahů se všemi stakeholdery. Druhým pilířem je odpovědnost sociální a představuje zodpovědné chování s ohledem na zaměstnance a veřejnost. Třetí pilíř reprezentuje environmentální odpovědnost, pro kterou je charakteristické úsilí o co nejmenší dopad podnikání na kvalitu životní prostředí. Obrázek 1: Oblasti CSR – „triple bottom line“ Zdroj: Modifikováno podle Tetřevová a kol. (2017, s. 22) Tetřevová et al. (2017) navrhli modifikované pojetí CSR, které zahrnují pět následujících oblastí: 1. ekonomická odpovědnost; 2. sociální odpovědnost; 3. environmentální odpovědnost; 4. etická odpovědnost; 5. filantropická odpovědnost, která je uskutečňována v podobě firemního dárcovství a dobrovolnictví. Každá z pěti uvedených oblastí CSR podniku skýtá možnost uskutečňovat řadu aktivit různého druhu (Obrázek 4) Obrázek 4: Modifikované pojetí oblastí společenské odpovědnosti dle Tetřevové a kol. (2017, s. 24) Zdroj: Tetřevová et al. (2017, s. 24) Znalost konceptu CSR a jeho nejdůležitějších principů povětšinou souvisí s velikostí podniků. Zejména malé a střední podniky (MSP), i když realizují množství aktivit, které lze považovat za aktivity konceptu CSR, nemají dosud vždy dostatečné znalosti o problematice společenské odpovědnosti a ani povědomí o jejich potenciálním přístupu. I. Ekonomická odpovědnost – je založena na produkci výrobků a služeb pro společnost v požadovaném množství a kvalitě za přijatelnou cenu při současném docílení přiměřeného zisku pro vlastníky Ekonomická činnost firmy, jež vede zisku, je hlavním podmínkou pro realizaci společensky odpovědných aktivit a firma, která ekonomicky neprosperuje, nemůže v dlouhodobějším časovém horizontu naplňovat CSR koncept. Aktivity/principy ekonomické odpovědnosti firem 1. dosahovat dlouhodobě zisk; 2. uplatňování principů dobrého řízení; 3. poskytování kvalitních a bezpečných výrobků zákazníkům; 4. tvorba a zavádění inovací a zajištění udržitelnosti produktů; 5. posilování vztahů se zákazníky; 6. posilování vztahů s vlastníky a investory; 7. posilování dodavatelsko-odběratelských vztahů. Přínos aktivit ekonomické odpovědnosti firem Dosažení dlouhodobého zisku, čímž je podpořen zájem vlastníků ochránit hodnotu svého majetku, rozšířit svěřený majetek, popřípadě zajistit dodatečné příjmy. II. Sociální odpovědnost – spočívá v respektování potřeb a zájmů zaměstnanců Aktivity sociální odpovědnosti firem 1. zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; 2. péče o vzdělávání a rozvoj zaměstnanců; 3. zákaz diskriminace; 4. zákaz nucené práce; 5. odstranění dětské práce; 6. zajištění svobody sdružování a práva na kolektivní vyjednávání; 7. realizace kvalitního procesu získávání zaměstnanců a ukončování pracovního poměru 8. dodržování pracovní doby; 9. zajištění dostupnosti pracoviště; 10. zajištění vyváženosti pracovního a osobního života; 11. boj proti mobbingu a férové zacházení; 12. odstranění obtěžování a sexuálního harašení na pracovišti; 13. zajištění zdravé firemní kultury. Přínosy aktivit sociální odpovědnosti firem Vytváří nesporné přínosy jak pro zaměstnance, tak i pro samotné firmy 1. Přínosy na straně zaměstnance o nadstandardní péče firmy o ně a o jejich pracovní i osobní život vede ke zvýšení jejich motivace, sebevědomí a spokojenosti z práce 2. Přínosy v oblasti sociální odpovědnosti firem na straně zaměstnavatelů o zejména příspěvek k finanční výkonnosti firmy v důsledku vyšší produktivity práce zaměstnanců či úspory nákladů III. Environmentální odpovědnost – je založena na realizaci proaktivních environmentálních opatření a aktivit Aktivity environmentální odpovědnosti firem Obecně se jedná o soulad s právními normami v oblasti ochrany životního prostředí a ve druhém kroku o opatření zacílená nad rámec legislativních povinností. 1. zajištění souladu s environmentální legislativou; 2. prosazování odpovědné vnitřní environmentální kultury podniku; 3. prosazování odpovědných vnějších environmentálních opatření; 4. zajištění souladu s principy udržitelného rozvoje, udržitelné výroby a spotřeby a dalšími dobrovolnými standardy. Přínos aktivit environmentální odpovědnosti firem Zásadním přínosem aktivit environmentální odpovědnosti firem pro veřejnost (a v konečném důsledku pro celou planetu) je zdravé a rozmanité životní prostředí zabezpečující trvalé podmínky k životu. IV. Etická odpovědnost – zahrnuje vytváření, implementaci a aplikaci etických norem v podniku; Aktivity etické odpovědnosti firem 1. vybudování tzv. „etické infrastruktury podniku“; 2. klíčovou aktivitou etického řízení podniku, která patří k těm nejoblíbenějším a zároveň nejčastěji využívaným aktivitám, je seberegulace v oblasti etického řízení, vytváření a implementace tzv. etických kodexů podniku; 3. vzdělávání a výcvik zaměstnanců k etickému jednání; 4. transparentní realizace etického auditu; 5. uplatňování etických vzorů podniku (etický leadership) 6. jmenování důvěryhodné osoby pro oblast etiky (ombudsmana); 7. vytvoření etického výboru v podniku; 8. provozování linky hlášení neetického jednání (whistleblowing); 9. reportování o etických aspektech a aktivitách podniku. Přínos aktivit etické odpovědnosti firem Realizace činností a implementace nástrojů etické odpovědnosti firem přispívá ke zvýšení důvěryhodnosti organizace a často i k lepším hospodářským výsledkům a v dlouhodobějším časovém horizontu i ke zvyšování hodnoty podniku. V. Filantropická odpovědnost - je uskutečňována v podobě firemního dárcovství a dobrovolnictví. Aktivity filantropické odpovědnosti firem 1. Firemní dobrovolnictví může být vykonáváno a. jednotlivými zaměstnanci firmy (ať už členy managementu či řadovými zaměstnanci; b. celými týmy firemních pracovníků anebo všemi zaměstnanci firmy; c. mohou participovat zaměstnanci více firem. 2. Z hlediska doby trvání a. se může jednat buď o krátkodobé dobrovolnictví v délce několika dní až jednoho týdne; b. dlouhodobé dobrovolnictví v délce několika měsíců až jednoho roku. 3. Podle časové dispozice a. jednorázové; b. občasné; c. pravidelné. 4. S ohledem na místo výkonu a. „v terénu“; b. virtuální dobrovolnictví vykonávané pomocí internetu. 5. Podle charakteru vykonávaných činností a. fyzické dobrovolnictví; b. asistenční dobrovolnictví; c. expertní dobrovolnictví; d. Z hlediska subjektů inicializace; e. iniciované zaměstnanci; f. iniciované firmou. Přínosy aktivit filantropické odpovědnosti firem Mezi přínosy vně podniku můžeme zařadit např.: a) zlepšení image podniku; b) posílení znalosti značky; c) zvýšení loajality zákazníků; d) lepší vztahy s institucemi a organizacemi veřejného sektoru či veřejností v regionu; e) zatraktivnění firmy z pohledu vysoce kvalitních uchazečů o zaměstnání. Mezi přínosy uvnitř podniku můžeme zařadit např.: a) úspora alternativních nákladů v podobě poplatků za organizaci teambuildingových akcí na klíč, které se nemusely uskutečnit díky realizaci akcí firemního dobrovolnictví; b) vyšší míra realizovaných inovací v důsledku nových znalostí a zkušeností, které zaměstnanci získají v rámci firemního dobrovolnictví; c) zlepšení týmového ducha mezi zaměstnanci, posílení jejich loajality k zaměstnavateli či snížení absencí a fluktuací zaměstnanců; d) pro firmu jako celek v podobě posílení etiky a morálky ve společnosti či výchovného efektu v oblasti mezilidských vztahů. Zavádění CSR ve firmě Vytvoření a zavedení úspěšného konceptu CSR ve firmě je velmi komplexní, složitý a dlouhodobý úkol a neexistuje jeden univerzální způsob, jakým toto realizovat. Pro firmu to často představuje i nutnost změny ve způsobu provádění činností, které jsou spojené i s implementací dalších inovativních nástrojů řízení. Proces zavádění CSR ve firmě je možno realizovat např. následovně: 1. etapa Cíl: Působit na určené cílové skupiny uvnitř firmy, aby byla vytvořena co nejširší podpora CSR. Aktivity: ü Určení odpovědné osoby za CSR ü Zahájit vzdělávání v oblasti CSR (představenstvo firmy, ředitel, realizační tým CSR) ü Upoutat vedení firmy k myšlence CSR ü Podporovat celkový zájem firmy o CSR 2. etapa Cíl: Zhodnotit stav existující CSR politiky, a případných stávajících programů a aktivit ve firmě a vytyčit silné stránky a potenciálně silné stránky. Aktivity: ü Analyzování současného přístupu firmy k CSR ü Zhodnocení stávající politiky CSR, normy, obchodní principy a hodnoty ü Nalezení osob, které se ve firmě angažují v CSR ü Vyhodnocení existující CSR aktivit a programů 3. etapa Cíl: Vytvořit ve firmě takovou koncepci CSR, jež bude optimální k jejímu předmětu podnikání, poslání, strategii, velikostní kategorii a firemní kultuře. Aktivity: ü Identifikace hlavních motivačních aspektů firmy, aby se angažovala v CSR ü Stanovení klíčových vizí firmy v oblasti CSR (viz na základě druhé fáze) ü Určení hlavních stakeholderů a zhodnocení vzájemného vztahu ü Vytyčení hlavních cílů a témat CSR ü Tvorba akčního plánu CSR ü Stanovení způsobu monitoringu a reportování realizovaných CSR aktivit 4. etapa Cíl: Pozvolna zavádět aktivity CSR do firemní praxe. Aktivity: ü Zajištění vazby na strategii a plánování firmy ü Určení potřebných zdrojů pro zavedení CSR do firmy (i pamatovat na zdroje pro jeho další rozvíjení) ü Zjištění všech stakeholderů ü Stanovení cílů CSR ü Rozpracování CSR politik firmy ü Stanovení zásadních problémů CSR ü Určení závazků v oblasti CSR ü Zapojení cílových skupin do procesů CSR ü Propojení CSR do dodavatelských řetězců ü Měření a reporting CSR ü Vzdělávání a odborná příprava v oblasti CSR ü Provázání odpovědnosti a hodnocení výkonu zaměstnanců s CSR ü Řízení rizik ü Kontinuální zlepšování procesů v oblasti CSR aktivit ü Komunikace CSR aktivit