ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE I FAKULTA ARCHITEKTURY URBANISMUS SVĚTOVÝCH VELKOMĚST I. díl Praha Jiří Hrůza Jiří Hrůza URBANISMUS SVĚTOVÝCH VELKOMĚST I. díl Praha 2660244491 2003 Vydavatelství ČVUT Fentů svazek, nazvaný Praha je prvním dilem spisu ..Urbanismus světových velkoměst Je podnětem k soustavnějšímu poznávání více než tisíciletého stavebního, architektonického a urbanistického utvářeni Prahy, která je sama o sobě „učebnicí" české i evropské architektur}' a urbanismu v průběhu posledních více než tisíce let. Poloha vně hranic Římské říše ji sice zbavila možnosti chlubit se stopami antiky, avšak již od raného středověku se každá vývojová epocha evropské architektury a stavby měst zapsala vrcholnými díly do je/ího obrazu. Na rozdíl od mnoha jiných měst v Praze následující epochy nezničily to, co je předcházelo. Uměly svá díla organicky včlenit do složitého prostorového útvaru města, dále jej obohatit a přitom zachovat nebo dále rozvinout genia loci Prahy. Při práci jsem využil své poznatky o Praze, získané během tří desetiletí působení v Útvaru hlavního architekta města Prahy a při práci na urbanistických koncepcích města a jeho zázemí. K jednotlivým kapitolám jsem připojil k tématu se vázající chronologické přehledy, zaznamenávající časo\ý sled nej důležitějších staveb, soutěží, projektů a událostí, týkajících se stavebního vývoje Prahy. S velkým politováním jsem si znovu uvědomil, že se nedochovaly, nebo snad jen dosud nenalezly mnohé významné textové a zejména mapové a grafické dokumenty ke stavebnímu \ý-voji města. To se týká nejen starší doby, ale i 19. a 20. století a doby zcela nedávné. Je škoda, že město právem považované za světově jedinečné a zařazené na seznam kulturního dědictví UNESCO, nemá žádné studijní a výzkumné pracoviště, které by se jeho stavebním - architektonickým a urbanistickým vývojem soustavně a na profesionální úrovni zabývalo. Při práci na učebním textu jsem se mohl opírat o rozsáhlou literaturu o Praze, jejích dějinách a zejména architektuře a urbanismu. Jen sama anotovaná bibliografie rozsáhlé literatury o Praze - která se ještě nedočkala zpracováni - by určitě zaplnila objemný svazek Připojený seznam literatury je pouze výčtem několika základních knih, které mohou pomoci k prohloubení studia, a pramenů využitých ilustrací. Děkuji všem, kteří přispěli ke zpracování učebního textu. Zejména jsem vděčen své manželce za odbornou pomoc a obětavé ediční zpracování a svému příteli prof Ing arch. Blahomírovi Borovičkovi za kritické posouzení rukopisu a za doslov, rozšiřující pohled na urbanistický vývoj Prahy. Jiří Hrůza Obsah i Předmluva Obsah I. Zrod a pořátky města 1.1. Přírodní podmínky Geologie Vodní toky Terén Příroda Chronologický přehled 1.2. Nejstarši osídlení Archeologie Keltové a Germáni Sídelní lokality Chronologický přehled 1.3. Počátky středověké Prahy Slované Písemné zprávy Románská Praha Chronologický přehled II. Středověká metropole 28 II. 1. Pražská města 2 8 Staré Město 29 Malá Strana 3 \ Hradčany 33 Chronologický přehled 34 11.2. Praha Karla IV. 35 Nové Město 36 Václav IV. 40 Chronologický přehled 43 11.3. Praha pozdní gotiky 44 Praha husitská 44 Vladislavská gotika 46 Chronologický přehled 48 III. Praha renesance a baroka 49 III. 1. Praha renesanční 49 Praha Jagellonců 49 Renesanční rezidence 50 Renesanční proměny města 52 Praha Rudolfa II. 53 Chronologický přehled 56 III .2. Praha barokní 58 Praha v 17. a 18. století 59 Paláce a chrámy 61 Praha jako pevnost 64 Okolí Prahy 66 Chronologický přehled 67 14 20 6 7 10 11 13 14 16 17 19 20 22 23 27 2 |Y. Praha nove dob> 69 IV. 1. Na počátku nové dob\ 69 Reformy Josefa II. 70 Sloučení pražských měst 71 /mena dobového vkusu 73 Karel Chotek 75 Bouráni hradeb 78 Chronologický přehled 80 IV.2. Pražská předmostí 82 Okolí historické Prahy 82 Zrod a vývoj předměstí 84 Chronologický přehled 92 IV. 3. Přestavby, regulace a asanace 94 Regulace 94 Pamětní spis 97 Asanace 101 Péče o památky 104 Nové dominanty 105 Město před 100 lety 109 Chronologický přehled 110 V. Praha 20. století 113 V. 1. Nástup 20. století 113 Městské inženýrství a technika 114 Veřejné a kancelářské budovy 117 Obytné domy 119 Soutěže a realizace 120 Chronologický přehled 123 V. 2. Velká Praha 125 Projekt ideální Prahy 126 Vznik Velké Prahy 128 Státní regulační komise 131 Regulační plán města 134 Program výstavby 137 Chronologický přehled 138 V. 3. Stavby první republiky 139 Stavby, soutěže a projekty 139 Byty a bydlení 143 Chronologický přehled 146 VI. Praha včerejška a dneška 149 VI. 1. Praha včerejška 149 Válka a první poválečná léta 149 Politika a město 151 Urbanistické koncepce Sídliště Metro 154 157 158 Proměny centra Novostavby Pokus o prognózu 1Ř' Chronologický přehled ,6j 3 VI.2. Praha dneška l0/ Městské centrum ' 68 Stavební proluky 169 Suburbanizace 172 Urbanistická koncepce 175 Praha zítřka 178 Scénáře pro Prahu 179 Chronologický přehled 181 Doslov Rlahomír Borovička 183 Seznam literatury a pramenů 190 i. Jan Kozel a Michael Peterle Praga Bohemiae Metropolis. aceuralissime expressa 1562 L ZROD A POČÁTKY MĚSTA 1.1. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Architektonické a urbanistické hodnoty dnešní Prahy jsou výsledkem činnosti mnoha generací a ojedinělým svědectvím vývoje evropské kultury od středověkých počátků až do nejnovější doby. Za svou působivost však vděčí nejen činnosti člověka. Její základní utvářeni -půdorysná osnova, síť hlavních komunikací, rozložení městských částí stejně jako umístěni jejích dominant bylo a je doposud předurčeno především přírodním a zvláště geologickým rámcem, do něhož byla vložena. Praha je nejen "muzeem" evropské architektury, ale přinejmenším stejně významným a právem oceňovaným "muzeenTgeologického vývoje svého a vůbec evropského území. Jeho jednotlivé epochy zanechaly na utváření města své zřetelné stopy a podstatně ovlivnily a dodnes ovlivňují celou urbanistickou strukturu Prahy. Dávné počátky osídlení území dnešní Prahy a jejího okolí svědčí o tom. že si všechny zde postupně sídlící kmeny, národy a kultury uvědomovaly jedinečnost její polohy. Leží v těžišti rx>hrarucnírni horami vymezené České kotliny na naší největší řece Vltavě a zároveň nabízí nejpříznivější možnost jejího překročení. Vyznačuje se příjemným klimatem dostatkem úrodné půdy i vody. návršími vhodnými k obraně a má mnohé další vlastnosti a přírodní zdroje, jejichž užitečnost se někdy ukázala až později. Geologie Praha patří mezi ta města u jejichž utváření je vliv přírodních podmínek ob™ zřetelný. Proto je užitečné alespoň laicky nahlédnout do poznatků geologie 0 siožitém ^ jím?, prošla pražská krajina. Počátky utvářeni městského terénu sahají přes stamiliony let až do doby. kdy území dnešních Čech leželo jako součást prakontinentu po dlouhou dobu na jižní polokouli, aby se pak posunovalo k rovníku a posléze do dnešního mírného pásma polokoule severní. Třikrát, se nacházelo celkem po dobu 245 milionů let na dně moří. která po sobě zanechala nejrůzněiší usazeniny o neuvěřitelné výšce 14 tisíc metrů. Nejstarší horniny na pražském území existují již 640 milionů let, kdy vznikaly jako několik tisíc metrů silné a pak tlakem a nárazy pevninských bloků přetvořené a zprohýbané usazeniny půl miliardy let existujícího prahorního moře, v němž žily nejstarší organismy -prvoci a mořské řasy. Z té doby pocházejí nejstarší křemičité břidlice, slepence a především buližníková skaliska, z nichž vyniká Divoká Šárka a vrchy Velké Skály u Bohnic a Ládví u Ďáblic. Horniny z této doby jsou základem návrší - včetně těch, mezi nimiž Vltava do města vstupuje i město opouští. Po dalších desítkách milionů let se území Prahy znovu ocitlo na zhruba 140 milionů let na dně zprvu chladnějšího a po posunech kontinentů posléze teplého a nakonec tropického prvohorního moře. Byl to podle poznatků geologů mořský záliv, rozprostírající se v místech mezi Plzní, Prahou a Železnými horami. Do této doby patří vznik křemenců a břidlic, stejně jako z tropické vývojové fáze vápence s množstvím zkamenělin a dokonce i pozůstatky koralových útesů, tvořících například základ návrší Zlíchova. Z mnoha lokalit je světově 2 57737^46 vv/namným Barrandov - respektive Prokopské a Radotínské údolí, patřící k mnohem rozsáhlejší chránčné krajinné oblasti Českého krasu jihozápadně od Prahy. Tato doba po sobě zanechala geologické stopy dávných zemětřesení a tlaků zemské kúry Patří mezi ně tak zvaný "pražský zlom" od Hloubětína přes Můstek a Motolské údolí až k Berounu, s nímž se musela na několika místech vyrovnat stavba metra. Neméně zajímavými jsou sopečné vyvřeliny, podmořské lávové proudy a Hemrovy skály v Prokopském údolí jako 430 milionů let starý pozůstatek tzv. Butovické podmořské sopky. Tehdy se vytvořil základ mnoha dalších pražských návrší a zároveň usazeniny umožnily lidem o stamiliony let později rozvoj cihlářství, těžby vápence a posléze výrobu cementu. Někdy před 95 miliony let bylo pražské území znovu - již po třetí - zaplaveno druho-horním mělkým a teplým subtropickým mořem, z něhož snad vyčnívaly ostrovy a buližníková skaliska, jak to připomínají mořským příbojem utvářené buližníkové balvany na Ládví. Toto moře po sobě opět zanechalo mohutné několik stovek metrů silné usazeniny pískovců, opuk a jílů. které se staly příhodným stavebním materiálem v samých počátcích města. Vodní toky Na přelomu druhohor a třetihor se Evropa neustále vzdalovala od rovníku k severu a na území Prahy se začalo projevovat působení tehdejších vodních toků. Ty se zařezávaly nejen do nejmladších usazenin, ale postupně jejich údolí pronikala až k nejstarším horninám. Stopami jsou nové usazeniny, z nichž geologové usuzují na směry a mocnost nejstarších toků. Uvádí se. že asi před 4 miliony let sledovala největší řeka na pražském území směr dnešní Berounky, zatím co od jihu směřoval jen její přítok. Tato „prařeka", přivádějící vody z jihu Čechu tekla ovšem mnohem výše, než dnešní Vltava. Její nánosy leží 150 metrů nad dnešní úrovní Vltavy na bělohorské pláni a Barrandově. U Ládví do ní ústila další řeka ze severovýchodu Čech. která přinášela z Podkrkonoší nejen štěrkové terasy, ale i acháty. Koncem třetihor zhruba před 2 rniliony let je pražské území popisováno geology jako mírně zvlněná krajina s širokými údolími vodních toků. Takto vstupuje do tzv. čtvrtohor, kdy se již hlavním tokem stává dnešní Vltava. Ta ovšem tekla přes 100 metrů výše než dnes a zanechala po sobě štěrkopískové náplavy u Lysolaj a Suchdola. 3. Půdní poměry - tmavč řiční toky a jejich nivy - šrafované sprašové a bohaté p Nakonec se tyto velké horninové křídové tabule Českého masivu pozvedly tektonickými tlaky nad mořskou hladinu. Již se ne\Tásnily a vytvořily dodnes existující tabulové hory jako je Vidoule a celé ploché návrší Bílé Hon' i s územím ruzvňského letiště. 4. VHroltŕ terasy v wverní íasti Prahy od třct.bor do současnosti it . wchkuka ■ - kmoAckA ■ « KMUHOMk Hl ► VTWO> KAl' * iv - KTtHSXA V - DUVKXA W - VfľimiSK* VI - lUNINSA Pak následovalo střídání dob ledových a meziledových a celé území bylo několik desítek milionů let dále formováno.ledovci, větrnou a vzdušnou erozí, navátými sprašovými hlínami i vodními toky přinášenými štěrky. Sama řeka se postupně zahlubovala do svého dnešního koryta, jehož meandrovitý tvar, šíře celé kotliny i vlastního toku, vznikající a mizejíci ostrow i slepá ramena, tůně i peřeje byly ovlivněny především vlastnostmi hornin, s nimiž se řeka setkávala. Obvykle se v tomto období rozeznávají čtyři úrovně teras, tvořených postupně řekou, sestupující do svého dnešního koryta. Prvá diluviální terasa byla v nadmořské výšce 260-270 m a jejím projevem jsou návrší dnešní Pankráce. Olšan a Bohnic. Nejrozsáhlejší druhá terasa je patrná zvláště na Letenské pláni a Vinohradech. Třetí terasa - z doby prvých stop člověka -byla jen několik desítek metrů nad dnešní úrovní Vltavy. Její součástí bylo např. území horního Nového Města v prostoru Karlova náměstí nebo Bubeneč a Libeň. Uvádí se? že v poslední ledové době tekla Vltava dokonce o 2 metry níže než dnes a pak teprve vytvořila nejmladší štěrkopískové nánosy vmiste Starého Města. Manin nebo Karlina. Archeologové se domnívají, že pod těmito nánosy by mohly být případně skryty stopy nejstaršího pravěkého osídlení při vltavských březích. Kromě hlavního vltavského toku se na modelaci pražského terénu významně podílely jeho přítoky, z nichž některé mohly existovat již v období třetihor. Na dnešním pražském území je největším přítokem Berounka, ale kromě ní zde bylo napočteno několik desítek potoků. Největší z nich - Rokytka a Botič i Šárecký potok - mají délku přes 30 km. Na dnešním území města je zachováno 32 rybníků a dále 3 novodobé vodní nádrže - Hostivař o ploše 35 ha. Džbán s 12 ha a Jiviny s 9 ha. Po mnoha drobnějších potůčcích již nezůstaly žádné stopy, stejně jako po různých mokřinách, loužích a rybnících, jen výjimečně připomínaných starými názvy míst a ulic. Ulice Na Rybníčku u novoměstského kostela Sv. Štěpána připomíná vodní nádrž, na níž byly dokonce královské sádky. Jiný rybník s mlýnem byl u dolního konce Václavského náměstí v místě, nazývaném V Žabovřeskách. Louže byla i v místě Senovážného náměstí a mlýny na dávno zmizelých tocích u úpatí Zámeckých schodů, stejně jako na patě vyšehradské skály. « Pro Utvářeni terénu dnešního města jsou významnými údolí vodních toku. Na levém bfehu ic lo DalejSkým potokem vytvořené a přírodně mimořádně cenné Prokopské údolí 4tař ^■JINONICE 5. Prokopské údoli 'i o h Säls?* ^— —• /mi ii dalo údolí motolské, hlubokjS Zářez Brusnice, které město vděčí za ostroh Pražského hradu a konečně na severním okraji města údolí Šárky s neméně pozoruhodnými geologickými útvarv a přírodními a archeologickými hodnotami. ÍIjrNlluftlCE * 6. a 7. Půdorys a řez soutěskou Džbánu - s typy vegetačního pokryvu Na méně dramatickém pravém břehu je nejdůležitějším údolí Botiče, končící na úpatí vyšehradské skály. Rozlehlé údolí Rokytky se stalo základem Vysočan a Libně. V nejnižším místě města ústí do Vltavy Drahaňský potok, prodírající se hlubokou roklí stejného názvu. rez s typy vegetačního pokryvu Mělčiny na toku Vltavy a jejích přítoků spolu s utvářením pražského terénu umo/nil\ vznik mnoha brodů. Ty nabízely snadný přechod řeky a navíc utváření území umožňovalo k těmto brodům poměrně snadné přístupy. Lze jen předpokládat, že v různých vývojov fázích se v souvislosti se změnami říčního koryta měnily i samy brody a jejich výhodnost o čemž se dodnes vedou spory. Postupně se však stabilizovalo jejich umístění v těžišti pražské kotliny, kde se posléze rozvíjelo jádro jejího osídlení. Terén Ze vSech rozmarůtých vlastnosti ptírody pražského prostoru má nesporné pro urh&. rástkké utvářeni mesta největší význam složitý a bohatý reliéf terénu. Výškové rozdflv ^ území Prahy přesahují 200 metrů, protože Vhava opouští Prahu v Podbabě na kótě 176 metni, zatím co na levém břehu na návrší Kopanina u Stodůlek činí nadmořská výška 391 metrů a na návrší Teleček u Sobina 397 metrů. Zvýrazňování pražské kotliny pokračuje i za správTiírni hranicemi města, jak o tom svědčí vrch Růžová na západním okraji Prahy. Cukrák jižně od Prahy a Holý kopec u Říčan již překračují výšku 400 metrů. Jen 17 km od hranice Prahy leží jihozápadně od města vrch Hlavatý' kámen s výškou 521 metrů a vrch Jistevník. který- má přes 600 metrů a dále v tomtéž pásmu Hřebenů a Brd vrch Tok, který' má dokonce kótu 865 metrů. Kopcovité je i jihovýchodní zázemí Prahy s návršími jako je Vlková u Velkých Popovic s výškou 521 metrů a Vysoký les jihovýchodně od Říčan s výškou 503 metrů. Plastika terénu se přitom neprojevuje pouze v měřítku celého pražského prostoru, ale i přímo v historickém jádru města. Staroměstské náměstí leží na kótě 193 metrů, zatímco hlavní novoměstský prostor - m - Karlovo náměstí - na kótě 204 metrů a Karlov jako nejvvšší místo historického Nového Města na kótě 235 metrů. V siluetě historického jádra se na pravém břehu výrazné uplatňuje téměř na 50 metrů vysokém skalním ostrohu Vyšehrad s kótou 227 metrů. Další dominantou historického jádra je na pravém břehu vrch Vítkov s kótou 262 metru. Na levém břehu je hlavní historickou dominantou Pražský hrad s patou svatovítské katedrály na kótě 258 metrů a svatovítskou věží sahající ještě o sto metrů výše. S ním sousedí ještě o sedmdesát metrů vyšší Petřín, který dosahuje kóty 330 metrů. V pásmu předměstí z 19. století se již nadmořské výšky vesměs pohybují nad 2» metru. Tak Náměstí Míru má kótu 245 metrů, letenská vodárna 228 metrů, ale v kotlinách 10 lo/K-i centra Dejvic a Vršovic pou/e 21<> metrů. Další pásmo pak tvoří zahradní předměstí, i nich/ nejvýše leží Ořechovka a Raba na výšce 270-280 metrů a Barrandov dokonce na výšce 320 metni. Z nových sídlišť je Pankrác ve výšce 267 metrů, Petřiny 364 metrů a Severní Město 2Q0- 300 metrů Lokality Jižního Města se pohybují na kótách nad 300 metrů a Jihozápadní Město dokonce na kótách 320 až 380 metrů. 11. Modelace terénu a dochovaná zeleň v současném městě Konfiguraci terénu vděčí Praha nejen za své přírodní a architektonické dominanty. Snad ještě důležitější je členění její zástavby do přirozených celků jednotlivých čtvrtí a městských sektorů, vymezených přírodními hranicemi toků, údolí a svahů. S tím souvisí přírodních enklávy zeleně, parků, zahrad, které se uchovaly nebo byly člověkem vytvořeny zejména na strmějších svazích a jiných zvláště v minulosti pro zastavění nepříhodných plochách. Příroda Dalším vkladem přírodních podmínek jsou stavební materiály, které poskytovalo území města v bohatém výběru. Kromě dřeva byla nejdůležitější cihlářská hlína, přičemž se uvádí, že pálené cihly se začaly používat v Praze již ve 13. století. Z hornin to byla nejprve opuka, která se výrazně uplatnila zvláště u románských staveb a na plastikách. Pro prvé kamenné románské stavby na Pražském hradě a v jeho okolí n bylo možno snadno dobývat opuku v be/pro střed ním sousedství na Petříně a dová? po svahu. Jako obranu proti zvetrávaní opuky se velmi brzy začaly používat omítky^'' ^ které se m území města pálilo. ' ^\ Stejně bohatými byly zdroje pískovce, dováženého zvláště pro plastickou gotických staveb od Českého Brodu a zNehvizd. Jako velmi pevný materiál se prokáz^01111 vohorní křemence, zatím co růžové slivenecké mramory získaly oblibu u barokních sochařů ^ Značná rozloha pražského území způsobila, že stále ještě má Praha ve svých vl hranicích i těsně za nimi velké množství pnrodních lokalit, které vynikají svými přírod' hodnotami i estetickou působivostí. V posledních letech bylo na území Prahy vyhl'*"11' 11 přírodních parků, mezi něž patří Botič-Milíčov, Řičanka, Radotínsko-Chuchelskv ? Šárka-Lysolaje, Drahaň-Trója, Hostivař-Záběhlice, Rokytka, Modřanská rokle-Cholun J Košíře-Motol, Klánovice-Čihadla, Prokopské a Dalejské údolí. 12. Ch raněná území, přírodní parky a jejich ochranná pásma Kromě toho existuje na území města 88 chráněných území, z čehož je 5 v kategorii národních přírodních památek, jako jsou Barrandovské skály, Dalejský a Lochkovský geologický profil. Dále je chráněno 15 přírodních rezervací, z nichž jsou některé totožné s přírodními parky. Mimořádnou přírodní a kulturní hodnotu představují v Praze historické zahrady Pražského hradu a barokních paláců, Královská obora, Hvězda a četné další. K ochraně bylo vybrána také řada památných stromů. 12 Pozoruhodné je stále ještě přetrvávající druhové bohatství chráněné přírody, do něhož patří skalnaté stráně a opuštěné lomy, zbytky stepí se vzácnou teplomilnou květenou a zvířenou, údolí potoků, luční porosty, stratigrafické profily, krasové jevy. cenné soubory lesních Společenstev, mokřady a dokonce drobná rašeliniště a rybníky s rákosinami a studánky. Nemenším bohatstvím se vyznačuje příroda v nejbližším zázemí za pražskými hranicemi. Chronologický přehled 640 milionů let ■ nejstarší horniny na pražském území 670-580 mil. let • starohorní moře. po něm 70 mil. let souše 530 mil. let ■ počátek prvohorního moře 430 mil. let ■ vulkanická činnost 380 mil. let ■ ústup teplého moře. korálové útesy, vrásnění geologických vrstev 100 mil. let ■ poklesy pevniny, močály a sladkovodní jezera 95 mil. let ■ pokračování poklesu a vznik druhohorního moře 81 mil. let • ústup moře. zdvih Českého masivu 60 mil. let " řeky v měkkých horninách 4 mil. let • konec třetihor, střídání ledových a meziledových dob a počátek formování dnešního pražského terénu vodní a vzdušnou erozí a nánosy 1 mil. let ■ počátek sestupování toků do údolí 250 tis. let ■ nejstarší stopy člověka v meziledové době 10 tis. let • po ledová doba 1.2. NEJSTARŠÍ OSÍDLENÍ Geologický vývoj pražského území se mčří na desítky a stovky milionů let a v srovnání s tím je vývoj osídlení tohoto prostoru jen relativně krátký - i když trvá ji tisíce let. Obdobně jako se předcházející kapitola opírala o poznatky geologů je nutno s mní především obrátit k poznatkům archeologie. Archeologie Nejstarší ojedinělou stopu člověka kladou archeologové již do doby před čtvrt milionem let a to do prostoru obce Letky u Prahy. Soustavnější pobyt lovců na praž -ském území před 25 tisíci let je doložen zejména v prostoru Šárky, Liboce a Bubenče. Teprve 4 tisíce let před počátkem našeho letopočtu se na pražském území začali trvale usazovat první zemědělci, vyhledávající nejúrodnější a méně zalesněné a říčními náplavy nepřekryté sprašové půdy zejména na severním obvodu pražské kotliny -v Liboci a Veleslavíne, na Babě - ale též v Butovicích a na Pankráci a zejména v nižších polohách Bubenče a Dejvic. Bylo to mnoho různých kultur, které zanechaly na nesčetných lokalitách pražského území své stopy. Archeologové je rozeznávají a časově řadí jednak podle jejich keramiky, podle způsobů pohřbívání a dalších znaků. 13. Neolitické osídlení 14. Pravěké osídlení vázané na vodní toky Tak se často hovoří o lidu s lineární, volutovou, vypíchanou nebo keramikou šňůrovou, s nálevkovými a zvoncovými poháry, se skrčeneckými a žárovými hroby. Pro pražský prostor důležitá kultura řivnáčská je nazvána podle nálezů na vrchu, který' se tyčí nad levým vltavským břehem severně od Prahy nedaleko Levého Hradce. Pro tuto dobu vc 2. polovinč 4. tisíciletí byla zřejmé charakteristickými opevnčná vvšinná sídliStč. mezi která jiz tehdy patřily Vyšehrad. Šárka a další. 15. Osídlení kultury zvoncových pohárů a kultury se šňůrovou keramikou 16.Osídlení kultury nálevkových pohárů s kanelurovanou keramikou a kulturou řivnáčskou Dalším mezníkem se stalo používání kovů. spadající do období dva tisíce let před naším letopočtem. Do starší doby bronzové patří podle naleziště u obce ležící na severozápadním okraji města nazvaná kultura únětická, existující na pražském území mezi 19. a 15. stoletím. Osady jejího zemědělského lidu se skládaly z velkých chat se stěnami z kůlů. propletených proutím a omazaných hlínou. Archeologické lokality z této doby. kdy již existoval dálkový obchod, byly nalezeny na mnoha místech - v Bubenči. Kobylisíchu Ďáblicích. Vysočanech. Vinoři. Hostivaři. Bohnicích. Čakovicích a dalších částech Prahy. Y 5 tu O - tmi-* r T C • 4 n ** M. /i 1« ••4 ffl "n. Kry ..ito*n«. 17. Archeologické lokality od starší doby kamenné po dobu železnou Z mladší doby bronzové v prvém tisíciletí př.n.l. je pro osídlení P^kého prostoru důležité období kultury knovízské, nazvané podle obce na Slansku. Tehdy bylo 15 podle poznatku archeologů pražské území husté osídleno zemědělci s vyspelou řemesl. nou výwboB a nwinutvm slévačstvím bronzu, To bylo ve 10. až 7. století a z této dotn hyh již nalezcn> pozůstatky staveb s omítanými a malovanými stěnami. Soudí se. fc i tehdy byly důležitými lokalitami Dejvice. Bubeneč. Baba a mnoho dalších osad' ěnsto situovaných poblíž vodních toků - podél Botiče, v Motole, Na Slupi a jinde' Osídlení již začalo sestupovat blíže k Vltavě, jak o tom svědčí nálezy z okolí Pražského hradu a novoměstského území. Neméně významnou byla následující doba železná, v niž je na pražském území' doložena tavba železa a existence tkalcovských dílen stejné jako používání vozů a koňských potahů. Starší období bývá ve střední Evropě označováno jako doba halštat-ská. reprezentovaná ve středních Čechách a na pražském území v 8. - 6. stol. př.n 1 kulturou bylanskou, nazvanou podle obce u Českého Brodu. Keltové a Germáni Koncem 4. století před naším letopočtem vstupují do pražského území od jiho -západu Keltové. Ti si na jižním okraji dnešního města na pravém vltavském břehu nad původním soutokem Vltavy s Berounkou vybudovali "oppidum" - jedno ze svých nej-rozsáhlejších mohutně opevněných sídel. 1H. Keltské oppidum na Závisti u Zbraslavi Tím začíná kontinuální vývoj osídlovaní pražského prostoru, jak o tom svědčí kromě archeologických nálezů první písemné zprávy římských a posléze i dalších děje -pisců. V osmdesátých letech 20.století byl objeven keltský hřbitov v Ruzyni-Jivinách a pak ještě rozsáhlejší pohřebiště při stavbě metra v Nových Butovicích. Keltské hroby byly nalezeny také v Záběhlicích, Libni, Hloubětíně, Veleslavíne, Dejvicích a na dalších místech, což svědčí o tom, že zde zde existovala značriájceltská pogulace. Keltové těžili zlato a razili z něj mince, uměli zpracovávat železo na zbraně a nářadí, vyráběli keramiku na hrnčířském kruhu, uměli tavit sklo a vytvářet umělecké a ozdobné předměty. Kolem počátku našeho letopočtu je v Čechách zaznamenán tlak germánských kmenů a zároveň styky s jižněji ležícími římskými provinciemi. V Římě vychovaný markornanský král Marobud si vybudoval své sídlo někde v Čechách, avšak jeho konkrétní umístění nadále zůstává předmětem úvah. 1 když to nebylo na keltské Závisti - m - jak se uvažovalo, přece jen zůstal i v té době pražský prostor důležitým. Nalezly se tu 16 stopy několika germánských osad s desítkami železářských pecí na bubenečsko-dejvic -kem území, v Podbabě a na mohutné opevněném návrší dejvické Baby. Soudí sc. že ve 2. století našeho letopočtu v dobé kultury laíémké mohla být Praha, její/ tě/išle bývá znovu kladeno do bubenečského prostoru, významným etnicky smíšeným centrem řemeslné výroby i dálkového obchodu. Sídelní lokality Postupně se na dnešním pražském území stabilizovala mnohá dodnes osídlená místa a zejména soustava dávných cest. vedoucích ze širšího zázemí k vltavským bro -dům. Pro tyto cesty lidé zřejmě vyhledávali trasy, které nebyly ohrožovány záplavami, umožňovaly snadný sestup do kotliny k brodům a případně nabízely vhodná místa i pro táboření. Lze soudit, že mnohé z těchto tras byly posléze převzaty i do uliční sítě středo -věké Prahy. U jiných lokalit, jako je třeba Šárka, Baba. Zámka nebo Butovice. však byla asi důležitější obranná hlediska než poloha na frekventovaných cestách. Opakované osídlování zvýraznilo soustavu na výšinách situovaných většinou opevňovaných sídlišť, jejichž lokality se posléze uplatnily i ve slovanském osídlování. 20. Archeologické lokality v 1. tisíciletí našeho letopočtu Mezi laková doposud většinou nedostatečně prozkoumaná místa patří keltské oppidum s akropolí nad Závistí. Zaujímá ve výšce přes 200 m nad hladinou Vltavy rozlohu 170 ha. Jeho opevnění tvořily ve skále vylámané příkopy a dosud 3 až 9 metrů vysoké valy o délce 9 km. Součástí této mohutné pevnosti se v keltské době stalo opev -něnč předhradí na protějším kopci, nazývaném Šance a ležícím za hluboce zaříznutým údolím zlatonosného Břežanského potoka. 17 u u Místěno iiž ze 3. tisíciletí př.n.l. a další nále/\ na(L, Nejstaríi oski.cn, rfe **g**W, knovi/skí * 9. - 8. ML pr.„.lÄ sí!1 £»£ «s*>*kd,t-kdy f Ma Ä mclo rozlohu 50 ha. vyvr: obehnaná mohutnou opernou zdi, a obydlí hv|a vana do "^ÄsÄ^ ™ di"'' že «™ Váchv "** z umiaténa na defltkach n k Ne * * Nech ^ zdc „j rané « žitvch cest vzdálenou lokalitu. Skalnatá návrší Džbánu - Kozákovy a Šestákový skály - v Šárce patří též nejen svoií rozíohou přes 78 ha mezi nejrozsáhlejší archeolog.cké lokality na pražském území. Bvlo to hradiště se složitým opevněním a podhradími, jehož soustavné využívání se datuje od mladší dobv kamenné až po počátky slovanského osidlem v 10. století. Již sama rozloha zde naznačuje možný mimořádný význam, jehož příčiny by však mohl odhalit jen podrobnější průzkum. Důležitým sídelním centrem byla Baba v Dejvicích ve výšce 100 m nad Vltavou. Jeho \vznam byl zjištěn především v důsledku záchranného archeologického vý -zkumu před výstavbou sídliště v 70. letech 20. století, kdy se ovšem prozkoumala jen část celkové rozlohy. Od počátku pozdní doby kamenné a posléze v 6.století zde bylo mohutně příkopy a palisádou opevněné sídliště, skládající se z několika vzájemně oddělených samostatných částí - obytné, výrobní a kultovní. Nalezly se tu stopy vyspělé řemeslné výroby, tavení bronzu i výroby textilu. Archeology překvapily od severu k jihu vykopané žlábky. jejichž smysl zůstává nejasný a otevírá cestu k různým dohadům Na protilehlém pravém břehu Vltavy se 60 metrů nad řekou zřetelně rýsuje ostroh Zámka mezi trojskou kotlinou a Drahaňskou roklí. Bylo to výšinné sídliště o nevelké rozloze, jehož osídlení je zaznamenáno již 5 tisíc let př.n.1. Z období řivnáčské kultury zde bylo zachyceno přes 30 objektů, mezi které patří nejen odpadní a zásobní jámy. ale také polozemnicové chaty a stopy po kůlové palisáde. V sousedství bylo zřejmě ještě další hradiště nad Podhořím na Farkách, jehož stopv zmizelv při výstavbě bohnického sídliště. Nad Dalejským údolím je ze tří stran strmými svahv vymezen 60 metrů vysoký ostroh, který' je nazýván Butovické hradiště. Vlastní opevněné sídlo mělo rozlohu jen 9 ha. ale před ním se zřejmě rozkládalo podhradí. Stejně jako na Babě a dalších lokalitách zde nejstarší stopy osidlem patří do mladší doby kamenné a pokračují v kultuře řivnáčské a bronzové době. Mezi další archeologické lokality patří hradiště Šance, nazývané také Na vartě, u Hostivaře nad Botičem. Bylo osídleno v období knovízské kulturv na rozhraní doby bronzové a železné a dále ve starší době železné. Takto by bylo možno pokračovat ve výčtu dalších míst jako je hradiště ve Vinon kde byl při výkopu pro vodovod v roce 1988 nalezen tzv. "knížecí pohřeb" v nemz byl mrtvý pohřben někdy v 7.-6. stol. př.n.l. na čtvřkolovém voze s bronzov mu, a ze leznými ozdobami koňských postrojů. Stejně zajímavou lokalitou je Zlíchov a U něj nevelký vršek Klobouček, možná střežící pradávný přístav na Vltavě ' IN Pntom /rojme /ustane ještě mnoho nepoznaného neho navždy ztraceného. Své tajemství si zachová navždy dosud mohutný vrch Braník jižné od Vyšehradu, jehož vrcholek mizel od 15. století při tčžbč vápence. Musel to být výrazný terénní útvar, který vyvolával různé dohady o jeho významu. \ % značné pravěké archeologické lokality jsou ovšem v Praze nejen na výšinách. Patří mezi ně prostor Bubenče a Dejvic, který měl i ve srovnání s pražskou kotlinou zřejmě mimořádné a pro osídlení výhodné přírodní podmínky. Bylo to dostatečně rozlehlé území, které nebylo ohroženo vltavskými povodněmi, jeho sprašová půda nebyla překryla naplaveným štěrkem a tok Dejvického potoka se příliš nezařezával do terénu. Možná i brod přes dodnes existující peřeje v Tróji byl tehdy stálejší a měl vhodnější přístupy než brody staroměstské. Nelze se divit, že zde existovalo významné osídlení snad ve všech pravěkých vývojových obdobích a jsou pochopitelné názory, že právě zde mohlo ležet centrum nejstarší "Prahy". Mezi další významné nížinné a rovinné polohy pravěkého osídlení patří území Zbraslavi a Lipenců u soutoku Vltavy s Berounkou. Roztoky u ústí Šáreckého potoka do Vltavy. Libeň u ústí Rokytky. široké údolí Motolského potoka a také náhorní planiny dnešního Jihozápadního Města. Takto by mohl pokračovat výčet archeologických lokalit v Praze i jejím zázemí. Potvrzuje se tím jak přitažlivým a téměř trvale osídleným byl po tisíce let tento prostor - především díky podmínkám, které tu vytvořila příroda. Dokladem této dávné historie je vznik mnoha místních názvů v Čechách a také v pražském prostoru, který' jazykovědci kladou až do předslovanské doby. Za nejasný se považuje název Vltavy, který bývá obvykle spojován s markomanským označením dravé vody. zatím co název Labe je spojován s indoevropským výrazem pro něco bílého a čistého. Staroměstský Týn se jako obecné označení týn. týnec, týniště vyskytuje v místních názvech v celé naší zemi. Bývá spojován s keltským pojmem "dunum" pro tržiště nebo s obdobným germánským "tun", z čehož je snad odvozeno anglické "tovvn". tedy město nebo opevněné místo. Za předslovanské považují badatelé i názvy Šárky a Motola. Chronologický přehled 250 tis. let • nejstarší stopy člověka v druhé meziledové době (Letky u 30 tis. let ■ tábořiště ze starší doby kamenné (Jenerálka v Dejvicích) 25 tis. let ■ stopy lovců (Šárka, Liboc, Bubeneč) 4 tis. let př.n.1. ■ první zemědělci v osadách na obvodu pražské kotliny 2000 - 1000 př.n.l. ■ starší doba bronzová 1900 - 1500 př.n.1. ■ kultura únětická (Bubeneč, Dejvice) 1000 - 600 př.n.l. • mladší doba bronzová, kultura knovízská 600 - 400 př.n.l. - starší doba železná, kultura bylanská konec 4.stol. př.n.l. ■ příchod Keltů, kultura laténská před počátkem n.l. ■ příchod germánských kmenů 2. stol. n.l. ■ významné etnicky smíšené centrum (Bubeneč) »9 IX POČÁTKY STRI0OVĚKÉ PKAHY Pn veškerém u« dávných epoch se utvářen, dnešního obrazu Prahy ^ až v oMoh,. kdv na počátku 6. století do jejího prostoru pnšly slovanské kmeny. Našly 7* sídliště swch předchůdců - možná i s jejich obyvatel., a putoval, po dávnych cestách. Ved* ech od nepaměti z různých světových stran k výhodným brodům pres Vltavu. Patřila mezi ně jistě dávná Via Magna. přicházející od západu přes Vypjch Břevnov na Pohořelec, kde se rozděluje na cestu, sestupující Úvozem k pražským brodům. a na přístupovou cestu, která pokračuje po hradčanském hřbetu dale k hradnímu ostrohu. Další stará cesta přicházela od severu, sestupovala do Trojské kotliny a možná zprvu překračovala Vltavu někde na trojských peřejích, aby zamířila do bubenečsko-trojského prostoru a dále pokračovala k šáreckému hradišti.Cesty na pravém břehu Vltavy, který- není tak zřetelně modelován, byly bohužel překrviv novodobou výstavbou a jsou ještě nezřetelnější. Slované Nejdúležitějším prvkem predslovanského i slovanského osidlem pražského prostora byla opevněná sídliště, která se dnes nazývají hradiska nebo hradiště. Bohatě členěný terén dával mnoho možností pro jejich budovám a archeologické nálezy i dochované objekty to také potvrzují. Severně od Prahy to byla ve slovanské době významná sídliště Levý Hradec a Budeč jako původní sídla přemyslovských vladařů téměř do konce 9. století. Na území Prahy využili Slované již existující a během dosavadního vývoje ověřené lokality, z nichž podle názorů archeologů mohlo být zprvu nejdúležitějším rozlehlé hradiště šárecké. 21.Rané slovanské osídlení Nakonec se však prosadila jako strategicky nejvýhodnéjší poloha dnešního Pražského hradu Ovládala celou pražskou kotlinu, v ní ležící tehdy již nejdůležitějši brody a k nim vedoucí cesty Tyto přednosti převládly přesto, že vlastní potokem Brusnice vymodelovaný ostroh byl dosti úzký a tím svým tvarem pro osídlení i opevňovaní nevýhodný. Na protějším pravém břehu Vltavy byla odpradávna osídlována přímo do Vltavy spadající 50 m vysoká skála, která svou rozlohou - dvojnásobnou než Pražský hrad. utvářením svého vTcholu a úzkou snadno bránitelnou šíjí svého napojení na pankráckou terasu nabízela příznivé podmínky. Stala se místem na němž vyrostl bájemi opředený Vyšehrad. Byl obdobně jako Levý Hradec. Budeč a hradiště šárecké umístěn na rozlehlém návrší, avšak přesto žádné z těchto hradišť nemohlo konkurovat strategicky ojedinělé poloze Pražského hradu. I-sídliště, 2- pohřebiště. 3-hradiště 22. Osídlení v době hradištní 20 lim méně si mohly po 10. století uchoval svůj Význam lakové lokality jako Zámka u Bohnic, Butovické nebo Hostivařské hradiště. Na úpatí pražských hradů, vzdálených téměř 4 km. a také kolem řeky mezi nimi začaly nejpozději v 10. století vyrůstat početné osady. Mezi nejstarsí z nich patřilo osídlení někde na hradčanském ostrohu, kde byla na Pohořelci a za hradní Jízdárnou v tzv. Lumbeho - dnes hradních -zahradách nalezena při archeologických výzkumech velká pohřebiště z doby Velkomoravské říše. 23.Ncjdůležitější slovanská sídliště a hradiště Zde se na již zmíněnou hlavní cestu od západu, nazývanou později Říšská připojovala další důležitá cesta, spojující Pražský hrad severozápadním směrem se zřejmé staršími hradišti - hlavně Levým Hradcem. Budčí a Šárkou. Tato spojnice mohla vést dnešní kanovnickou ulicí a snažila se obejít strmý úval Brusnice. Prastarou osadou, jak o tom svědčila skupina pěti bohužel nedochovaných románských kostelů, bylo Podhradí snad v místě dnešní Sněmovní ulice. Její severní trojúhelníková část se dříve nazývala Pětikostelnírn náměstím, z něhož strmě stoupal středověký hlavní vstup do Pražského hradu. Ten ústil přímo ke královskému paláci a hlavnímu chrámu východně od známého Pleěnikova schodiště mezi 3. nádvořím a jižními zahradami. Od paty hradu vedla cesta v místě dnešního Klárova k brodu, jehož stopy můžeme rozpoznat na levém břehu v sousedství Hergetovy cihelny. Obdobné předhradí i podhradí měl i Vyšehrad. Podle původně románského kostelíku sv. Pankráce, který tvořil jádro dávné osady, je dnes nazvána celá náhorní plošina jižně od údolí Botiče. Podle dobové zprávy existovala bohatými kupci osídlená Vyšehradská ulice, o jejíž konkrétní lokalizaci se však bude i nadále diskutovat. Kromě obou hradů byly důležitými magnety nejstaršího osídlení vltavské břehy, na nichž vznikaly tržní osady a usídlovali se cizí kupci. Na levém břehu byl určujícím úval. vymezený lelenskoujerasou. ostrohem Pražského hradu a návrším Petřína. Tam vyrostla velmi časně skupina osad. z nichž se uchovává v paměti především Jánský vršek, nazývaný též Obora, a také Na Trávníku. Nebovidy a Újezd. Dále ve směru toku Vltavy za dnešním Klárovem ovšem sahala letenská terasa až do řeky. takže tu nevedla podél Vltavy ani cesta. Další osídlení mohlo vzniknout až na východní patě terasy, kde skutečně ležela u velmi důležitého brodu, kterému se říká Stvanický, osada Bubny s kostelíkem dávného zasvěcení sv. Klimentovi. Na pravém břehu nestálo podél řeky nic v cestě vzniku 5 km dlouhého řetězce osad od štvanického brodu až po patu vyšehradské skalv. kolem které podel vody nevedla zadna cesta da e směrem na jih. Jádra těchto osad jsou většinou dodnes phpominan. mts ntmt názvy a původně románským, kostelíky. U štvanického brodu se rozloztla osada s původně roman- skvrn kostelem sv Petra, která se stala sídlem německých kupců, přicházej* ich od severu d0 Prah) Dalšími kosích, patřícími k těmto dávnym lokalitám jsou sv. Ilaštal, sv. Klimcn,' bohu/cl zmizely sv. linhart na pravobřežním předpolí klárovskeho brodu. sv. Vojtěch. sv" Václav na navrší /dera/u a další. Svědectvím stáři osídlení v pásu podél Vltavy . nazvané^ v jednom židovském dokumentu .. Mezihrady", je drobná struktura uliční sítě a parcelace, připominajicí původní dvorcový způsob zastavění - pokud nebyla překryta přestavbami a asanacemi 19. století. Nejpozději od 11. století se předpokládá existence židovského osídleni s nejstarší svnagogou. o níž se však neví. zda byla na levém nebo pravém břehu. Není také jasné, k jaké osadě patřil dávný židovskv hřbitov - Židovská zahrada, která byla zrušena při vytýčení Vladislavovy ulice v 15. stol. Ke konečné stabilizaci židovského osídlení došlo až vznikem židovského Města při Široké ulici, mířící ke klárovskému brodu. V tomto prostoru - v miste' dnešní Španělské synagogy stála tzv. Stará Škola jako nejstarší synagoga Židovského Města. Písemné zprávy V 10. století se začínají objevovat písemné zprávy, nebo spíše zmínky o Praze. Sasky kronikář Widukind zaznamenal z roku 929 zprávu o tažení krále Jindřicha I. „k Praze, hradu I echu". Pražský prostor je zmiňován také v tehdejších legendách, jejichž znění však umožňuje různý výklad. To se týká například zmínky o mostu, přes který bylo neseno tělo sv.Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad. Záznam o Břetislavově založení kostela P.Marie se podle obecně přijatého názoru vztahuje k situování tohoto svatostánku na Pražskem hradě, kde byl skutečně nalezen prastarý kostel neznámého zasvěcení. Dalimilova kronika zaznamenává stavbu a umístění prvních přemyslovských kostelů, opevnění Pražského hradu i příchod německých kolonistů do podhradí. Těžko lze mít za zlé kupci a členu diplomatického poselství Ibrahimu Ibn Jakubovi, který navštívil v letech 965-6 Prahu, že nám o ní nezanechal více zpráv. Napsal sice pochvalně, že město je „vystavěno z kamene a vápna a je nejvěíším městem co do obchodu", ale vlastně tím předložil velkou hádanku, co vlastně mohlo být v té době snad kromě Pražského hradu postaveno z kamene a vápna. Ani Kosmas ve své obšírné a cenné Kronice nemá o Praze příliš mnoho údajů, protože zřejmě nepovažoval za nutné popisovat město, které v jeho době všichni dobře znali. Lze se proto jen dohadovat, kde se rozkládalo velké tržiště, o němž se k roku 1105 Kosmas zmiňuje, stejně jako není jasné, kde stála synagoga, o jejímž požáru v roce 1124 podává zprávu. Nelze opomenout ani pokračovatele Kosmovy kroniky, u nichž je možno také nalézt spíše zprávy o různých pražských stavbách. Je škoda, že historikové zřejmě oprávněně zpochybňují hodnověrnost mnohem pozdější kroniky Václava Hájka z Libočan ze 16. století.. Mísí se mezi nimi zřetelné smyš-lenky s velmi pravděpodobnými zprávami, které ještě v době sepisování kroniky měl autor k dispozici. Na rozdíl od jiných pramenů obsahuje o stavebním vývoji Prahy velmi mnoho údajů, z nichž některé i při zřejmě smyšleném datování působí co do obsahu dosti hodnověrné. 22 Románská Praha Ponékud zřetelnější je obraz, románské Prahy na sklonku 12. století v době, kdy v ní vrcholila rozsáhlá výstavba. Na Pražském hradě již existoval prvý ženský klášter benediktý-nek. založený roku 973 při dříve postaveném kostele sv. Jiří. 24. Pražský hrad v 9.-11. století 1- opevnění z 9. - 10. století. 2-příkop s valem a palisádou, 3-zdéná hradba po rocel042. 4-kostel P.Marie, 5-svatovítská rotunda, basilika (1060), biskupský dům, kaple sv.Mořicc, 6-kostcl sv.Jiří s klášterem, 7- knížecí palác. 8-Čcrná včž Období svého rozkvětu prožíval Vyšehrad, kde pracovala již v 10. století královská mincovna. Vyšehrad byl zřejmě považován za lépe opevněný a sloužil jako sídlo vladařů od Vratislava II. až po Soběslava I. Ještě před svou korunovací na českého krále zde Vratislav II. v roce 1070 založil kolegiátní kapitulu s bazilikou sv. Petra a Pavla. 25. Vyšehrad v 1 l.-12.století 1-knížecí a královský palác, 2-rotunda sv.Jana Evangelisty, 3-kostel sv.Klimenta, 4-basilika sv.Patra a Pavla, 5-hřbitov, 6-kapitulní dům, 7- románský můstek, 8-basilika sv. Vavřince, 9-hřbitov, 10-rotunda sv. Martina, 11-hřbitov V podhradí sloužily jako tržiště zprvu frekventované ulice, vedoucí k oběma hradům, k důležitým brodům a později mostům. Potvrzením toho je, že neširoká Karlova ulice, spojující Karlův most se Staroměstským náměstím, byla nejživější pražskou obchodní tepnou až do počátku 19. století - a v souvislosti s turistickým ruchem získává tento význam znovu v současné době. Obdobně sloužila spojnice k Vyšehradu v místě dnešní Husovy a Jilské ulice. Podle umístění románských domů se soudí, že to původně mohl být jeden rozlehlý vřetenový prostor, do kterého byl později vestavěn blok s kostelem sv.Jiljí - možná v době, kdy již byla k dispozici středověká tržní náměstí, o nichž hovoří zprávy z prvních let 12. století. Stále se však diskutuje o tom, kde ležela nejstarší tržiště. Někteří autoři je kladou na levý břeh do podhradí, zatím co jiní je spojují s časnými počátky Staroměstského náměstí 23 • ti i ta .toužícího prostoru, který tehdy ležel vně soustavně jako velkého tfžního I j.nym * « J.jstarS, tržišti na pravý bfch bezprostředně osídleného pásu podél Vltavy. Palack>■kta^ « . ^ Ng fejdigti Bylo U) v,ak ^ ke klárovskému brodu, což sc J^^.dování výstavného středověkého městského ohrožované záplavami, malo vhodné pro vypuui rynku , -xi i.ót.i in Praha měla síť různě významných tržišť, mezi jejichž kh lze spíše předpokládat ze I rana mna nedlení ^ÄÄÄt* —ve „ veiKe irawu. unc v cnnscdství hustě zastavěného pobřežního pasu sděl století na dosud nezastavěném uzemi v souscasm uuaiv r r stonu na bosuq 1 , . . nedostačovala - podobně jako tomu bylo o sto let kde již původní uliční sít svými rozměry nedostačoval* i j později V první polovině třináctého století při vyměřen. Havelského r Tam bvlo dosti místa pro velké trhy a tam se mohly zastavovat a táboř* kupecké karavany. Nejspíš proto tam vznikl Ungelt jako královská celnice a zároveň aajezdm hostinec" pro cizí kupce a jejich karavany. Snad ještě přesvědčivějším dokladem rostoucího významu nového tržiště je, že se právě v jeho okolí dochovalo několik desítek románských budov. Je tomu tak ovšem i proto, Že se dřívější přízemí ocitla pod povrchem země, když byla jako obrana proti záplavám pomocí násypů zvýšena úroveň pražských ulic. Mezi těmito domy byly i velké stavby, které je možno označit jako paláce. Je z nich v románské podobě zachován a přístupný známý dům pánů z Kunštátu a Poděbrad v Řetězové ulici. Smutný osud postihl v místě větvení Platnéřské a Kaprovy ulice tak zvanou Andělskou kolej, patřící mezi nejstarší kamenné domy v Praze. Přes četné přestavby se dochovalo její třípodlažní románské jádro až do počátku 20. století, kdy kromě v podzemí skrytého původního přízemí neuniklo zničení při stavbě druhé nové radniční budovy. Kromě hradů se stal prestižním objektem Prahy Juditin most, jehož stavbu zahájil český král Vladislav před rokem 1160. Byla to i v celé tehdejší Evropě mimořádná stavba jak co do technického řešení, tak i působivosti. Most byl přes 500 m dlouhý, byl nesen 20 pilíři a jeho šířka byla téměř 7 m. což je o málo méně než u Karlova mostu. Byl postaven z tmavě červeného pískovce a měl na obou předmostích mohutné věže. které doposud existují v pozdějších objektech. Na malostranském břehu je jádrem té nižší z obou existujících mosteckých věží. zatím co na břehu pravém je věž včleněna do rizalitu křížovnického kláštera. Nedávno byly též upřesňovány polohy jeho mostních pilířů v těsném sousedství Karlova mostu. Dalšími velkými stavebními soubory této doby byly kláštery. Druhým nejstarším z rľkn qA? "3vv0J1- "n ^ je ^nediktinský klášter v Břevnově; založenv ^ ztíľenľh! % SÍCC V té d0bě POměmě dalek0 za městem- ale ^ "e náhodou pam^rľr^ľr ^ TfÍŽ ^ 56 a naVÍC V kde má B™ svůj pramen, nazvaný pak po sv. Vojtěchu. lozen vwlteľlf ZT^t If""0™1 d° praŽSké ko,lin> " * rok" "40 za-podle místa StrXv „eto Lél ľ ^ M Premons,rátů <°*W U*". nazývaný založeni svědek zľbyl£í *V f™*™^ naVrŠím SÍOn' ° ^™ ^>hoxo nanly místa. ľ ktastera mn°hokrat rozšiř°™ • ^dnes patří mezi hlav™ domi- 24 O málo později než Strahovský klášter vyrostla jižně od levobřežního předmostí Juditina mostu komenda maltézských rytířů se sídlem komtura, špitálem a dalšim vybavením, VČetně přilehlé osady, která si až do konce 18 století zachovala svá na komendu vázaná svébytná pravá Byl to vyraz Vladislavova uznáni maltézským rytířům, kteří mu poskytli během jeho iičnsli na křížové výpravě do Svaté země pohostinství a útulek Hlavni součástí celého areálu je kostel P Marie pod řetězem, kde se dochovaly nevelké pozůstatky původního románskeho trojlodí Severně od předmostí se na konci 12 století rozložil dvorec pražských biskupů, zaujímající tehdy rozsáhlé území, jeho součástí byly i dnešní Vojanovy sady Z tohoto dvorce se zachovaly pouze fragmenty, jako je jeho 20 m vysoká věž, vestavěná do domu čp 57 při náměstíčku, pojmenovaném po Janu IV z Dražie, který byl posledním pražským biskupem před povýšenim jeho úřadu na arcibiskupství Někde v místě dnešního Malostranského náměstí mohlo být v té době další tržiště, protože pri existenci Juditina mostu došlo ke zvýrazněni spojnice mezi jižním hradním vstupem a tímto mostem. Právě tam se sešla cesta od Pražského hradu s cestou sestupující „úvozem" od Strahova a zřejmě i s cestou, vedoucí od jihu souběžně s řekou. Na pravém břehu bylo na počátku 13 století již rozsáhlé osídleni, jehož hlavním těžištěm se stávalo dnešní Staroměstské náměstí V uliční síti zde hrály rozhodující úlohu tri paprsky, které se sbíhaly ke klárovskému brodu na tzv. Rejdiště v místě dnešního Palachová náměstí. i i uinMi nří/naků smerovala i Dlouhá ulice, ieii> Sem P******* P^|tS?sÄské rtmMLT*. trasy hy,y' * poslední úsek mohl hyl u. dodate.ne «mífe ^ zhnlba sledují dneSní ufce ^^.■TSSÍÍíSS- k Vyäehradu dá,e pokračovalasmírem k jihu dnešní ulicí Spálenou a Vyšehradskou. | ^Ä^oÄ 2 stavby mostů - to znamená ve 12. století zde StSi všech bloků byly již do té míry fixovány ze je neslo měnit. Svede, o lomdodnes podzemní románské části mnoha domů, jako jeden z dokladu davnosti osad, které se rozkládaly podél pravého vltavského břehu. Na přelomu 12 a 13. století byla Praha na tehdejší dobu v celé Evropě mimořádně rozlehlou a polycentrickou středověkou aglomerací. Byly tu dva mocně opevněné hrady, kamenný most, kláštery, několik desítek kostelů, kamenné románské domy, osady cizích kupců a královská celnice. Použití názvu aglomerace je oprávněné i proto, že kromě osídlení na levém břehu v podhradí a sídelního pásu od Petrské čtvrti až po Vyšehrad existovaly na dnešním území Prahy již v románské době další početné osady, z nichž některé dodnes dokládají své stáří románskými církevními stavbami. Patří mezi ně dávné Bubny s kostelíkem sv.Klimenta, Holešovice, Ovenec, Boknicce, Prosek s románskou bazilikou, osada u sv. Matěje v Dejvicích, Střešovice, Vokovice, Veleslavíny Liboc, Ruzyně, Přední Kopanina s rotundou sv. Maří Magdaleny, Stodůlky, Řeporyje se zbořeným románským kostelem, Jinonice, Hlubočepy, Zbraslav, Modřany, Braník, Nusle, Vršovice, Záběhlice, Hostivař a Kyje s opevněným románským kostelem sv. Bartoloměje. Zvláště v severozápadním sektoru ale i jinde byly tyto osady výsledkem kolonizační činnosti břevnovského kláštera. Obdobně tomu bylo v širším pražském zázemí, z něhož lze jmenovat jako historicky nejvyznamnější centra Starou Boleslav s kapitulním chrámem, Sázavský klášter jako středisko slovanské vzdělanosti, Tisnúce u Českého Brodu s románskou bazilikou, Okoř jako jeden z nejstarších hradů ve středních Čechách a mnohé další. okolí tak^oté^TT PřuedhÍstorické theologické lokality, které jsou v pražském tva^ Sevemě od Prahv L-ý Hradec se žalovem, nebo siovansKe nradiste na Budci s nejstarší dochovanou církevní stavbou v Čechách.. ôasné äo^^Ľ^^^^ které Se doch-aly až do sou- Prosek, Ävt^^ Břve, Břevnov nebo Prahy od severu. Další nX ^Ä^T významnou cestu směřující do Moráň, Strahov, Braník, úvozľ^ďU)tom ľ]S! ° " »* ***** Samotný název Prahy vyvolává nejvíce diskusí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny, loto pojmenování bývá kromě tesaného prahu v Libušině proroctví - spojováno se staroslovanským označováním říčního břehu, s kamennými prahy v peřejích a na' brodech Stejně jako s pražením - obilí, kovů nebo lesa. Často se objevuje také úvaha o vyprahlém návrši, na kterém byl postaven Pražský hrad. Tyto hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovednými konstrukcemi. Pokud bychom vycházeli z toho. co mohlo být pro Prahu v té době tím nejdůležitějším a jedinečným pak to asi nebylo pražení obilí ani říční břeh, ale především brody, které měly nesporně hlavní význain při vzniku Prahy. V tom případě by se mohla jevit souvislost s kamennými prahy ve vodě jako nepravděpodobnější. Chronologický přehled 894 - - kostel sv. Klimenta na Levém Hradci (Bořivoj) 895 • rotunda sv. Petra na Budči 898 ■ kostel P.Marie "před tím dvorem u velikých vrat" (Bořivoj) 915 - 920 • basilika sv.Jiří na Pražském hradě (Vratislav) po 926 • rotunda sv.Víta na Pražském hradě (sv.Václav) 973 ■ pražské biskupství kolem 973 • klášter benediktinek u sv.Jiří na Pražském hradě 993 ■ klášter benediktinů v Břevnově po 1041 ■ kamenné opevnění Pražského hradu (Břetislav I.) 1060 - 1096 ■ na místě rotundy bazilika sv.Víta na Pražském hradě 1070 • Vratislav II. přesídluje na Vyšehrad po 1070 ■ na Vyšehradě kamenný knížecí palác, kapitula a bazilika sv. Petra a Pavla. bazilika sv. Vavřince, rotunda sv. Martina 1096 ■ židovská osadana blíže neurčeném místě vydrancována křižáky 1135 - 1 182 ■ přestavba Pražského hradu (Soběslav, Vladislav II.) 1140 ■ královská rezidence zpět na Pražský hrad 1140 ■ Strahovský klášter (Vladislav II.) 1142 • po požáru Pražského hradu přestavba kostela sv. Jiří 165 ■ špitál johanitů vedle stavěného Juditina mostu 1172 ■ dokončen Juditin most (Vladislav II.) před 1188 ■ klášter křížovníků u sv. Petra Na Zderaze 1215 ■ biskupský dvůr na malostranském předmostí Juditina mostu 1223 ■ templáři u sv. Vavřince na staroměstském území 1226 ■ dominikáni na staroměstském předmostí Juditina mostu II. STREDOVEKÁ METROPOLE 11.1.PRAŽSKÁ MĚSTA Na počátku 1.3. století se sice nadále zachovával význam podhradí a předhradí jak Pražského hradu, tak i Vyšehradu, avšak nejvýznamnějším soustředěním hospodářských aktivit se stále zřetelněji stávalo dnešní staroměstské území. 27.Město na počátku 13. stol. se dvěma hrady a zřetelným soustředěním osídlení na území budoucího Starého Města Jeho význam vyplýval z polohy u nejdůležitějšího klárovského brodu a zároveň u již několik desítek let existujícího kamenného Juditina mostu. Toto území nabízelo dostatek rezerv pro další rozvoj a lišilo se tak od přece jen stísněného levobřežního podhradí. Možná určitý odstup od panovnických sídel dával navíc kupcům a řemeslníkům pocit větší samostatnosti. Právě zde se od 12. století postavilo nejvíce kamenných měšťanských domů a při největ-ším tržišti se Ungelt stal celnicí a zároveň základnou cizích obchodníků. Staré Město hvyklc se soudí, že pqttikcm 12. století byly na pražském území opevněny pouze hrad n svezd, mely obvykle kláštery a dvorce. Něktefí ,nalci dějin města však vyslovují predpok u i fejižsnad některé osady mohly být nějakým způsobem ohrazeny a tím chráněny. I nxrvpct celkové opevnění mocenského i hospodářského centra království se stalo ob.vlaš nel^pecnvm v situaci, kdy byla střední Kvropa na poěátku 13. století ohrožena vpádem 1 ataru. Proto Václav I. podle staré kroniky %M obezdí, město pražské a jiné trhové vsi teré » V nos, obecne řeči nazýn^ají města, nařídil opevnit dřevem nebo kamením donucuje reholm , svetské duchovnt ke stavěni hradeb a přikopu týchž měst". 28. Staré Město - opevněni a bránv 1- 2- 3- 4- 5- 6- 7- 8- 9- 10 11 12 13. hrana sv.Františka na konci Klimentské ulice hrána na konci Dlouhé třídy brána s\.Benedikta na konci Králodvorské ulice brána sv.Ambrožc (Odraná) na konci Celetné ulice Svatohavelská brána (Nová) na Můstku Svatomartinská hrána v Perlové ulici Zderazská brána na Perštýné Svatoštěpánská brána u Voršilské ulice fortna sv. Ondřeje u Konviktské ulice - brána sv.Jana Na Zábradlí - Staroměstská mostecká věž - brána sv. Val en ti n a na konci Kaprovy ulice • Židovská fortna při ústí Pařížské ulice Předpokládá se. že ještě před rokem 1250 byly dokončeny hradby o celkové délce 1700 metrů, které vymezily staroměstské území o rozloze zhruba 140 ha. Městská hradba byla dvojitá a podle archeologických nálezů byla zpevněna vnějším 25 m Širokým a 6 m hlubokým příkopem, jehož stěny byly také vyzděny z kamene. Hradba byla přes 10 m vysoká a měla 13 bran s věžemi, z nichž některé byly až 30 m vysoké. Brány byly u dnešních ulic Dlouhé, Králodvorské, Celetné a Na Můstku - kde byl při stavbě metra nalezen a ve vestibulu stejnojmenné stanice dochován můstek přes hradební příkop. Další brány byly u ulice Perlové, Na Perštýné a u ulice Karolíny Světlé. Součástí hradeb byly hranolové věže. rozmístěné ve vzdálenosti zhruba 60 m. Fragmenty tří z nich jsou zachovány uvnitř bloků při ulici Bartolomejské a Na Perštýné. O něco později bylo Staré Město opevněno i směrem k vodě, kde bylo 5 bran. z nichž nejdůležitější b>lv dvě - u dnešní Kaprovy ulice, vedoucí ke klárovskému brodu, a zejména staroměstská mostecká věž tehdy ještě Juditina mostu. U ulice Klimentské byla jenom fortna, takže se význam tohoto dříve důležitého spojem podél řeky směrem na Moravu značně oslabil. Brána byla u širší a přímější ulice Dlouhé, směřující ke Staroměstskému náměstí. Území které bylo určeno k opevnění, zahrnovalo pouze těžištní část již tehdy osídleného pásu podél pravého vltavského břehu.Hradby se proto nemohly vyhnout existujícímu zástavem a tak došlo k tomu, že proťaly na jižním okraji Starého Města starou osadu Újezd sv.Martina, jejíž tehdy ještě románský kostel se od té doby nazývá „ve zdi". Obdobne se ocitl 29 přímo v trase hradbv i dnes ji?, neexistující kostel sv.Benedikta, kléry stal v rmstě obchody domu Kotva. Vně městských hradeb zůstaly mnohé osady jako byly ( hudobtce, Rybník. Na Zderaze. Podskalí, směrem na sever Poříčí a v místě dnešní Vladislavovy ulice pravděpodobné existující stará židovská osada. Vymezení a opevnění Starého Města pražského bylo doprovázeno ještě další pro vývoj pražského půdorysu velmi důležitou událostí. Když se totiž začal vymezovat hradební okrsek, tak se ukázalo, že je neosídlen nebo velmi málo osídlen prostor mezi dnešní Prašnou bránou a Perštýnem. Václav I. proto uložil svému mincmistru Eberhartovi založit „nové město okolo watěho Hm>laLÍ - nazývané dnes Havelské město. To je skutečně prvé nově založené pražské město. O velkorysosti jeho založení svědčí rozloha tržiště. Byl to 500 metrů dlouhý prostor ve tvaru vřetene mezi dnešním Ovocným a Uhelným trhem, jehož obrys tvoří dnešní Rytířská a Havelská ulice. Teprve později na něm postupně vyrostly budovy Kotců, klášter při sv.Havlovi a nakonec i Stavovské divadlo. Při tomto velkém tržišti stál dům rychtáře a honosné patricijské domy, z nichž některé měly podobně jako v italských městech věže. Předpokládá se, že až ke konci 13. století se staroměstská část i po právní stránce spojila s částí havelskou. Půdorys Havelského města se musel přizpůsobit již existujícím objektům a parcelaci zejména v té části, která se vázala na Staroměstské náměstí. Zde se do dnešních dnů zachovala typická "gotická" parcelace na úzké a dlouhé stavební pozemky. Ta se liší od nepravidelné rostlé "románské" skladby pozemků nejstarších části Starého města. Jeho půdorys jako celek by v konfrontaci s archeologickými nálezy a poznatky o původním utváření terénu přinesl informace jak o stavebním vývoji staroměstského území i obecněji o počátcích středověkých měst. Na přelomu 12. a 13. století ovlivnilo život města zakládání mlýnů, pro které byly na Vltavě stavěny jezy. To vyvolávalo časté záplavy a proto došlo na tu dobu k velkorysému rozhodnutí zvýšit pomocí násypů úroveň městských ulic. Nejzřetelněji se to jeví u Týnské školy, stojící před kostelem P.Marie před Týnem. Sama škola, která má dnes ovšem mnohem pozdější renesanční průčelí, je založena ještě na původním terénu, zatím co na nové úrovni o něco výše stojí její loubl které je samo o sobě jedním z prvních dokladů rané gotické architektury a patři" mezi vůbec nejstarší dochovaná středověká městská loubí v celé Evropě. 29. Staré Město románské kostely na území Starého Města vyjadřují těžiště osídlení kolem Malého rynečku a při cestě na Vyšehrad Výmezem a opevnění Starého Města bylo podnětem k jeho dalšímu rozkvětu. ProjevU se výstavbou kostelů a zvláště a kulturně důležitého Anežského kláštera. 30 Do tělo dob) patři příchod gotické architektury, která se brzy uplatnila právě na Staromestských stavbách. Anežsky klášter, zalo/env i podnětu IV. Anežky jejim bratrem Václavem I před rokem 1234. se začal stavět ještě v románském slohu, ale jeho důležité části jako je kněžiště, kapitulní síň a zejména dvoulodni kostel sv. Františka již představují nový gotk-k\ sloh. Mc/i ranc gotické stavby patři i Staronová synagoga, dokládající významnost na staroměstském území ležící židovské osady. Z dalších tehdejších pražských svätyni je třeba připomenout kostel sv.Michala při dnešní Mclantrichově ulici, který byl tehdy pravděpodobně největším románským kostelem na staroměstském území. Roku 1232 byl Václavem I. založen klášter minoritu u sv.Jakuba a roku 1232 se ke kostelu sv. Klimenta - na místě dnešního Klementina - přestěhovali z Poříče dominikáni, stejně jako se k bráně sv.Benedikta u dnešní Královodvorské ulice přestěhovali němečtí rytíři. V polovině 13. století se přímo na staroměstském předmostí Juditina mostu usadil český řád křížovníků s červenou hvězdou. Při staroměstském tržišti si již dříve němečtí kupci založili kostel sv.Mikuláše, který se po založení Starého Města stal kostelem farním a před zřízením radnice se v něm konala obecní shromáždění. Na protější straně stál již dávno existující románský kostel P.Marie před Týnem při špitálu, sloužícím cizím kupcům. Ještě ve 13. století byl přebudován na gotický chrám, který- se začal znovu přestavovat v době Karla IV. do dnešní podoby. Takto by bylo možno jmenovat ještě mnoho dalších církevních i světských staveb, které v té době vyjadřovaly vyznám Starého Města. Malá Strana Praha rostla ve 13. století tak rychle, že se velmi brzy ukázalo staroměstské území jako nepostačující. Proto Přemysl Otakar II. krátce po nastoupení na trůn založil v roce 1257 další pražské město. To bylo nazváno „Novým městem pod hradem pražským" nebo též ve vztahu ke Starému Městu .Menším městem pražským" . Bylo to jedno z desítek měst. která založil Přemysl Otakar II. v souladu se svým názorem, že „důstojnost království roste s výstavností měst". V kronice z doby Karla IV. se říká, že Přemysl Otakar II. ,, ve snaze zajistit obyvatelům svého království mír. začal ohrazovat města hradbami a opevňovat hrady ..... Také zvlášť pečlivě opevnil Pražsky- hrad velmi pevnými zdmi, věžemi a příkopy.....a také Menší Město pražské opevnil zdmi a příkopy a připojil je k témuž hradu". Malostranské založení se ovšem odehrávalo na odpradávna osídleném území na úpatí Pražského hradu. Dokládají to archeologické nálezy, jako je například zjištěni mnoha kulturních vrstev o výšce přesahující 2 m, nebo nejnovější objevy dávné dřevem zpevněné cesty a dokonce i fragment opevnění kolem sídliště z raného středověku. Při založení Malé Strany byly do ní pojaty některé starší levobřežní osady, a tak pravidelně založenou částí je především obdélné Malostranské náměstí, zaujímající asi osminu celého hradbami vymezeného území. Uprostřed tržiště již tehdy stál kostelík sv.Václava, patrici podle legend mezi nej starší na pražském území. Pravidelné založeni prozrazuje svou trasou přímá ulice k Juditinu mostu. Tím nejdůle-žitějším zřejmě pro Přemysla Otakara II. bylo, že územím takto opevněného města vedla hlavní spojnice mezi kamenným mostem a jižním - dnes již neexistujícím, ale tehdv hlavním vstupem do Pražského hradu. Byla to velmi strmá cesta, stoupající od východního konce dnešní Sněmovní ulice původního Pětikostelního náměstí, kde se pravděpodobně rozdalo mm raní ■^ÄÄ^*-"' znamená přteo ke královském,, palác. , „dhradf. Cesia vedla strmé ke III hradnímu nádvnf,,t() 9 pOt ____„UrÄmn 30. Mala Strana v ro/lorc původního /alo*ení Přemyslem Otakary „ 1 -opevnění 2- příkop. 3- Strahovská brána 4- Újezdská brána 5- Písecká brána 6- fortny (branky) 7- Juditin most, 8 -fbn,,a biskupského dvora, 9- asi dům lokátora 10- radní dům, 11- obecní kuchyně 12- fara sv.Václava 13- uhelná huť 14- stará škola 15- nová škola 16- masné krámy 17- krámce 18- domy probošta 19- 23 domy církevních a světských pánů A-B cesta západ-východ C jižní cesta D cesta ze Starého Města na Pražský hrad V] R Zi a h Tehdy ovšem neměla Malá Strana rozlohu od Strahova až k Újezdu, kterou dosáhla až po polovině 14. století v nových hradbách Karla IV. Osady, jako byly Rybáře při ústí Brusnice do Vltavy v místě dnešního Klárova, Trávník v sousedství komendy Johanitů, Nebovidy podel dnešní Karmelitské ulice, Újezd u sv. Jana pod Petřínem a Obora na Jánském vršku, ležely vne původních malostranských hradeb. klášteru Tt^^wv0 P°Uhých 20 ha sahal° směrem k východu pouze ke v^^^^L^*^dvoru'přičemž městská brána byla ^dalek0 dnešn*° St Z t dof sméľm na ^ sahal° J£n ^ d° P°l0-y ii-ÄÄÄ*polohu brány p~ající výklenek u tržiště. ^Ží^t^ ^-tředně za domy. lemujícím, 1*4 širokou uncí, ^dne^tě tT ^ bk>ku mCZÍ Malo st ranskvm námestník ^ právě tam procházel původní městský příkop * ^ jmenovat Na Přlko^' P**0* ObdobnC jako ve Starém Městč došlo té/ na malostranském území ke značné nové Výstavbe. Ještě před koncem 13, století byl postaven gotický kostel sv. Mikuláše, vysvěcený v roce 1283, který sloužil obdobně jako staroměstský pro shromáždění obyvatel. V téže době se začal severní od hlavního tržiště stavět velký chrám sv.Tomásc. při němž byl založen klášter augustiniánů. I zemí uvnitř hradeb však bylo tak malé, že bylo nutno pro další kláštery, jako b>l> například magdalenitky s románským kostelem sv. Maří Magdaleny vyhledávat místa v Nebovidech vně hradeb. Význam Malé Strany ovšem nikdy nedosáhl úrovně Starého Města. Projevovalo se to nejen hospodářsky, ale například i tím. že celé malostranské pobřeží patřilo Starému Městu stejně jako mu patřily malostranské hradby včetně cla. vybíraného u jejich bran. Kromě toho měli nadále i Maltézští rytíři včetně přilehlého osidlem svá samostatná práva, stejně jako areál biskupského dvora. Hradčany Někdv kolem roku 1320 dostalo statut města prastaré předhradí - Hradčany. Nestalv se královským městem, ale pouze městem poddanským, patřícím královské komoře. Byly založeny především proto, aby byli co nejblíže k Pražskému hradu jeho obyvatelé, povinovaní pomocnými pracemi, včetně úklidu hradních prostor a obory. Kromě nich zde bydleli kanovníci svatovítské kapituly ve frontě domů mezi dnešním Arcibiskupským a původním Martinickým palácem. 31.Pražsky hrad koncem 13.století Na rozdíl od Starého Města i Malé Strany byly zprvu Hradčany nebohatým městečkem a kromě farního kostela sv. Benedikta při Hradčanském náměstí neměly tehdy žádnou významnější stavbu. Jejich rozloha necelých 10 ha byla velmi skromnou a omezovala se téměř jen na prostor Hradčanského náměstí a kolem něj stojící domy. Jednoduchý ve své podstatě rostlý půdorys připomíná dodnes dávné sběžiště dvou důležitých ke Hradu vedoucích cest. O založení tak lze hovořit jen ve smyslu právním, protože skromná práva byla udělena již existujícímu osidlem. Založením Hradčan se završila důležitá laze utváření středověké Prahv před polovinou 14. stoletfkdv Jana Lucemburského na českém trůně střídal jeho syn Karel IV. Již tehdy byla P"rahTse svými dvěma hrady a třemi opevněnými městy jedním z největších sídelních útvarů středověké Evropy. Ani to však nestačilo českému králi a římskému c.sah Karlu IV.. který se rozhodl vytvořit z Prahy středověké velkoměsto a císařskou rezidenci. 33 Chronologický přehled po 1231 ■ opevnění Starého Města (Václav I.) 1232 ■ kostel sv. Havla a založení Havelského Města (Václav I.) ■ klášter minoritu u sv. Jakuba na Starém Městě ■ komenda templářů u sv. Vavřince na Starém Městě 1233 ■ řád německých rytířů z Poříčí přesídluje ke kostelu sv.Benedikta 1234 ■ založení Anežského kláštera - klarisky u sv. Františka a minoriti u sv.Salvátora 1252 ■ přestavba paláce a nové opevnění Pražského hradu • křížovníci s červenou hvězdou k Juditinu mostu 1257 ■jzaložení Malé Strany (Přemysl Otakar 11.) 1268 ■ snad založení Královské obory (Přemysl Otakar II.) • lovecký hrádek na Zbraslavi před 1270 ■ zvyšování úrovně terénu na Starém Městě kolem 1270 • stavba Staronové synagogy na Starém Městě 1278 ■ přestavba opevnění Pražského hradu 1283 ■ farní kostel sv. Mikuláše na Malé Straně 1285 • klášter augustiniánů s kostelem sv. Tomáše na Malé Straně 1292 ■ cisterciácký klášter Aula regia na Zbraslavi 1301 ■ přestavba biskupského dvora na Malé Straně 1319 ■ založen kostel sv. Jakuba na Starém Městě kolem 1320 ■ založení Hradčan 34 11.2. PRAHA KARLA IV. Neistarší dochované vyobrazení Prahy pochází z kroniky vydané v roce 1493 v Augsburku s finanční pomoci bohatého norimberského kupce Schreiera. Autorem textu byl lékař a historik Hartmann Schedel a dřevorytové ilustrace jsou dilem W.PleydenwurfFa a M.Wolgcmuta. V této kronice, zachycující vývoj „od počátku světa až do 15. stoletľ nalezneme pohled na Prahu s Vyšehradu v dobé. kdy již končilo období gotického stavebního slohu, který vyvrcholil o sto let dříve v období Karla IV. Je to zdůrazněno v doprovodném textu, patřícím mezi nejstarší popisy Prahy. Nalezneme v ném i pověst o založení města kněžnou Libuší včetně vyprávění o muži. který na návrší budoucího Pražského hradu tesal práh. Nejvíce obdivu vyjádřil H.Schedel pro dobu. kdy .naposledy za panováni císaře Karla Čtvrtého to království České ve slávě mocné a rozkvětu přenáramném bylo. takže nižádné království v celé Evropě Českému se vyrovnati nemohlo rozmanitostí, nádhernosti a pěknosti kostelů a chrámů Božích". Z té doby je především v kronice uvedeno založení Nového Města a jeho opevnění, výstavba nového královského paláce, založení klášterů a univer-zitv. která ie označena jako ..škola svobodnvch umění". 33. čtyři pražská mést*, v V*^**^ Barokní opevnení je až z období po roce 1650 s vyznačením území, osídlených pred rokem Ujy, o \5 a ťcri* IV ieho historický význam, mnohostranná činnost i vy. Odtédobylvlyo^y^^-^rt, popsány. Podle jeho kronikáře znamné zakladatelské Pusoí*nI fc ^áme( j my také znamenitá a nejpředněji města, ju I „páče se Karel IV. vyjádři vy, ■ * ^ Wzšířeno, okrašluje i ozdobuje, a jmenovité ÍC*WÄ*«** naiboha'5i" PrahU "MU " mil°"" Nové Město Rozhodnutí Karla IV. o tom, že hlavní měst českého království se zároveň stane sídelním městem císařů Římské říše, bylo ojedinělé. Do te doby totiž zadne trvale sídelní město n "a ľa císařové pobývali v různých místech říše. Tímto záměrem Krt IV si be vysvětlit jeho velkorysé stavební záměry ve městě, které již tak patrilo mezi nejvets, v Evropě. Přesto se Karel IV. rozhodl Prahu rozšířit o Nové Město a nové části Malé Strany a Hradčan. Zároveň zvýraznil její důležitost zřízením arcibiskupství a založením univerzity, ozdobil ji skvělými stavbami katedrály, Kamenného mostu a dalších církevních a světských budov. Učinil z ní tak význačné centrum nejen v mocenském smyslu, ale též v kultuře a umění. Touto myšlenkou se musel zabývat ještě před vydáním zakládací listiny Nového Města dne 8. března 1348, protože krátce poté 26. března - a ví se, že to bylo před půl čtvrtou odpoledne - již pokládal základní kámen k novoměstské hradbě. Muselo tedy být rozhodnuto nejen o poloze města, ale i o jeho půdorysném rozvržení. Autorem plánu mohl být nejspíše Matyáš z Arrasu, kterého si Karel IV. s sebou přivedl z Francie a pověřil ho od roku 1344 stavbou dnešního chrámu sv. Víta. V každém případě to musel být někdo dobře obeznámený s principy stavby měst, protože urbanistická koncepce Nového Města je naprosto ojedinělá a představuje vrchol středověkého urbanismu v celoevropském měřítku. Jedinečnost záměru nespočívá pouze v rozloze, která svými 250 hektary předstihuje naprostou většinu středověkých měst tehdejší Evropy. Neméně mimořádné jsou i rozlohy tržišť - Koňského trhu o ploše 3,8 hektarů a Dobytčího trhu dokonce o ploše 8 hektarů - opět předstihující nejen srovnatelná středověká náměstí, ale zůstávající dodnes v popředí největších námestí Evropy a světa. Naprosto neobvyklou byla na tu dobu šířka ulic. Nynější ulice Žitná a Ječná byly vyměřeny v šířce 45 loktů , to je 27 metrů, a ulice Jindřišská, Štěpánská a Hybernská o sirce 40 loktů, to je 23 metrů. Bylo to v době, kdy nejširší ulice měst jako je Paříž nebo Kolín nad Rýnem nedosahovaly ani 10 metrů. Obdiv dodnes vyvolávají nejen tyto rozměry, ale především promyšlená půdorysná koncepce zcela jedinečným způsobem zvládnutá. Půdorys Nového Města musel do sebe no jmout již zastavěná území při vltavském břehu, jako byla Petrská čtvrť a celý pás od staroměst" skych hradeb pres Zderaz až k úpatí Vyšehradu. Zároveň bylo nezbytné navázat na existuj cí braný Starého mesta a důležité k nim vedoucí cesty, které v mnohém předurčovaly počet » položení bran v hradbě Nového Města. *^ Cl d V celkové délce téměř 3,5 kilometrů novoměstských hradeb, na jejichž stavbu se sdo třebovalo 100 000 kubíků kamenného zdiva, byly zřízeny jen 4 brány. Byla to brána Poříčská na konci Petrské ulice, na konci Hybernské ulice brána Horská, nazývaná tak proto že bvla na 36 OBŠTÍ do Kutné Koty, dále to byla brána Koňská na horním konci Koňského trhu a posléze na horním konci ulice Ječné brána Svinská, kterou se zřejmě honil dobytek na Dobytčí trh. 34.Navázání Starého a Nového Města v prostoru Můstku. Založeni kostela P.Marie Snéžné již v roce 1347 ovlivnilo šířku a parcelaci dolního konce Václavského náměstí. Celé území bylo komponováno ze tří vzájemně propojených městských sektorů. Za nejdúležitější z nich byl zřejmě považován sektor, jehož osou je spojnice k Vyšehradu - dnešní Spálená a Vyšehradská ulice. Na ní bylo vytyčeno největší a nejdúležitější tržiště Fórum Magnum. dnešní Karlovo náměstí, na němž se lidu ukazovaly říšské insignie. Kolmo na tržiště vedly dvě nejširší - téměř 30 metrů široké - ulice celého Nového Města - Ječná a Žitná. Osou druhého sektoru byl téměř tři čtvrtiny kilometru dlouhý Koňský- trh se sítí na něj kolmých ulic. vymezujících velké městské bloky. Třetí sektor se musel vyrovnat s existujícím zastavěním a tak jeho osu tvoří Hybernská ulice, probíhající mimo zřejmě dříve vyrostlé trojúhelníkové tržiště, dnešní Seno vážné náměstí. Tyto tři sektory byly vzájemně provázány sítí ulic do jednoho celku. Nejdúležitější z nich byla a zůstává osana sebe navazujících a Václavské náměstí křížících ulic - Vodjžkpyy a Jindřišské. Tato osa spojuje tři hlavní novoměstská náměstí a při jejím ústí do Karlova náměstí stojí novoměstská radnice. 37 ^ : " ^ . ... mediáni v kJ&e* »* Shn**ec* - * V toutéž roce "^fJv^iri-toTO piMáäení kj*^10 stovanskym pŕcdktkn z „^ST. Vy*** což ^f^Jova^togn a uemí z o*j vy™** ľ^L středo^éha umem \ ^ pošvám za tak rotnou, že na n ,Ariri francouzšti w rofcu 1«0 zřízen augustiniánsky klášter na „ho* Brzy p° zalezeni města - ^vmi 241 m nad morem nejvyäin trastem KmHovT. m^má také \ ^^J*ľ ry nrfluasil k tradici Karla Vefikébo. za jehož OWoboé Ma hlubokou sMntoKkou naplněna i dala, cirkem ad^DneMdta l" Ifctart n^otí Praäaé biirt W v roce 1354 založeným ttoerem ^TiTr- Amhrožo%i taerv mil připomínal korunoví Karla 1% za rtmskeho krále » chránai sv. Ambrože v Miláně. SvmboBcky význam mělo založeni kláštera augustiniánek, zasvěceného patronce teologie a védy sv. Kateřině, stejně jako u P. Marie Na Shipi klášter servřtů. povolaných z Fk> renoe Umisťování těchto významných staveb mělo zvýTaznřt dommantni polohy. ab> se Praha mohla pyšnit tím že má sedm návrší jako Rím. Z dalších církevních staveb meh" pro město velkou důležitost i farní kostely - sv. Jindřicha pro črvrť severně od Václavského náměstí a sv. Štěpána ve Štěpánské ulici Pokud se právem zdůrazňuje mimořádné zaujetí Rudolfa II. pro sbíráni umeleckých předmětů, pak nelze opomenout, že i Karel IV. byl velkorysým sběratelem, přičemž navíc se .předměty" jeho sbírky na rozdíl od většiny Rudolfových v Praze dodnes zachovalv. Pro nově zakládané pražské chrámy shromáždil velké bohatství ostatků svatvch. které získával v celém kresranskem světě. Největší bohatství však představují jím založené chrámv samv o sobě. CTr^ * "* ZCCla Zvlá5mí ****** a architektonické řešení a ve svém celku tyto stavby tvon vzácnou sbírku prototypů středověké církev™ architektury. církev* stat^rLtý ^ £ «■ ' «** ^ P~ *** now den se ze zvlášť k tomu£ZZľ -' M P™ pátek P° neděli Velikonoční. V tento a zároveň i říšské CS^ľ ľ'T svaté ostatky M. Snad i tímto ^"^it^' 1369 JC Zde doložena ^ více než 100 000 které bylo v té době nazýváno Fón.nľľľ neobvčeJn°u rozlohu dnešního Karlova náměstí, vena kaple Božího ^JÍZ^^a T ^ Zde bvla Pr0 Den ^átostt posu- by dnes svým ojedinělým hvězdicovým řešením patřila mezi no,- cennejší architektonicko památky Prahy kdyby nebyla koncem 18. století v důsledku reforem Josefa 11. zbořena. Při založení Nového Města se nebylo možno vyhnout řešení jeho složitých vztahů ke Starému Městu, protože to bylo vlastně novoměstským územím odříznuto od svého celého zázemí na pravém vltavském břehu. Karel IV. si byl tohoto problému vědom a snažil se ho řešit propůjčením dvou novoměstských bran - brány Horské a Poříčské - do správy Starého Města. Nesplněno zůstalo rozhodnutí Karla IV. z roku 1367, aby se města spojila a zbořila se staroměstská hradba, která je oddělovala. Příkaz k neuskutečněnému spojení obou měst byl nakonec o deset let později zrušen. Velkorysost a velkolepost založení Nového Města pražského však neznamenala, že by Karel IV. opomíjel ostatní části svého sídelního města. Již při příjezdu do Prahy v roce 1333 začal obnovovat Pražský hrad a na místě roku 1303 požárem poničeného románského paláce začal stavět dvoupatrový gotický palác s trůním sálem, který byl později doplněn kaplí Všech svatých podle vzoru pařížské Sainte Chapelle. Palác stál v bezprostředním sousedství novostavby katedrály sv. Víta a jejich vztah byl zvýrazněn orientací hlavního vstupu a polohou svatováclavské kaple. Celý areál Hradu byl nově opevněn a na dvou hlavních vstupních bránách byly dokonce pozlaceny střechy - opět jako náznak inspirace biblickým Novým Jeruzalémem. Nemenší pozornost Karel IV. věnoval Vyšehradu, považovanému tehdy za nejstarší sídlo českých vladařů. Hlásil se tím k tradici svých přemyslovských předků a proto na Vyšehrad umístil podle jím vypracovaného korunovačního řádu českých králů začátek korunovačního obřadu. Vyšehrad byl nově opevněn a jeho k Praze orientovaná hlavní brána dostala symbolický název Jeruzalémská. Uvnitř Vyšehradu se začal goticky přestavovat kapitulní chrám sv. Petra a Pavla a nově stavět královský palác. NojréJbjcadby byly vybudovány nejen po obvodu Nového Města na pravém vltavském břehu, ale i na břehu_ levém, kde tím došlo k prostorovému propojení a několikanásobnému zvětšení Malé Strany a Hradčan. Tam bylo pražské území podstatně rozšířeno až k Pohořelci a směrem k Újezdu. Součástí městských hradeb se stala známá Hladová zeď, která zahrnula do soustavy pražských opevnění i Petřín. Na jeho úpatí byla postavena nová Újezdská brána. Rozloha Malé Strany se tak více než zpětinásobila a dosáhla svými 116 hektary téměř rozlohu Starého Města. Dokonce na desetinásobek vyrostlo území Hradčan. 35.Vyšehrad v době Karla IV. 1- královské sídlo, 2- basilika sv. Petra a Pavla, 3- brána Špička, 4- Jeruzalémská brána, 5- kostel sv Jana Stétí, 6- kostel Pokory Panny Marie 39 36. Vyšehrad na vedutě Filipa ^an der Bossche z roku 1608 je zaznamenán jako zřícenina s dominantou dochované bránv Špička z doby Karla IV. Vlevo na návrší Karlova - iéjíijíIMh miste Nového Mesta - je z téže doby klášter s kostelem P.Marie a sv.Karla Velikého, dokončeným až v renesančním období. Většina objektů na vedutě má ještě středověky vzhled. Chloubou Karla IV i pražských mést se stal také přes 9 metrů široký' a více než 500 m dlouhý nově založený Kamenný most. Ten byl opevněn a zároveň ozdoben mosteckými věžemi, nemajícími sobě rovných. Mostu bylo souzeno, aby se stal na půl tisíciletí jediným v Praze a tak v mnohém spoluurčoval její vývoj a mnohé dějinné události. Do obrazu Prahy Karla IV. patřily rozlehlé vinice, které byly z jeho podnětu založeny na příznivě orientovaných svazích kolem města. DošloTak k ojedinělé kultivaci pražského zázemí. Sirsi okolí však bylo nadále pokryto hustými lesy, v nichž si Karel IV vybral místo pro ^stavem Karlštejna. Hrad byl určen pro uchováváni korunovačních klenotů Svaté hmské nše. ttere byty nejprve uloženy stejně jako české královské klenotv v chrámu sv. Víta a od března KliL^^^^^ Proto b>'la Wavním prostorem hradu Kaple sv. ^otÍskTothnt" ^-^^m 130 tabulovým obrazy světců, kteří měhjako jsko nebeské ochraňovat zde uložené relikvie a říšské korunovační klenoty. Váciav IV. >ho vlády dovršila Praha iednu til u XlÚtti v ,ěžké a dožité dobé. Přitom V obdob" jednu z khcovych epoch svého stavebního rozkvetu. Petrarkúv přítel a lombardsky humanista Uberto Deccmbrio, působící jako vyslanec na dvoře Václava IV.. v jednom ze svých dopisů sděluje o Praze, že l° VlaStně gCSt° ^'wstavby se proto po odstěhování kräČT^l\7> dvonL Temp° ZS* vlastně až koncem 19. století. P°dStatně zpoma,ao a obnovena a Na stavbě brány se významně podílel Matři pr^ Ä * *Ä,'Ä neresy pfed,on archHe^^ ataJoev" obsahující naxresy a.vmicKiomckých článkň k- k ř^i staveb Takový původ si můžeme představit na^ad J* Ä^lS^ samem »6. sto,. ^ bok sv. Jiří na Pražském hrad*- projevila renesance i mirno Prahu iak . Vladislavského sálu. Renesanční rezidence Volba Ferdinanda I. českvrn králem v říjnu 1526 a jeho následná korunovace v únoru 1527 predaje důležitý předěl v dějtnách naší země a zároveň ve vývoji Prahy. Bylo to v 12 Kto * naposledy obležena Turky Vídeň, ve srovnám s Prahou co do rozlohy a počtu obyvatel vyobrazení Prahy v albu kolorovaných perokreseb, ulo- ženém ve Wurzburgu. Zachycuje z let 1536 - 37 byť nepřesně stav města před nástupem renesančních přestaveb. př^tevSfm^i^S^Sí Vp°,OVÍnř ,6-st0,etf' by'a úplném jízdárnou, míčovnou P evsím letech 1538-1563 Královským letohrádkem (Belveder) a spojena s Hradem Prašným mostem- Ferdinand /^přestavovat Prafcký hrad jako své královské a císařské sídlo. Nejprve bylo třeba pro něj a jeho manželku Annu Jagellonskou vybudovat tzv. „nové pokoje", Keře by jim poskytovaly době a dvorskému životu odpovídající prostředí. Součástí tohoto komfortu bylo o málo později v roce 1540 vybudování hradního vodovodu a úprava druhého hradního nádvoří. Obvyklou a pro nové způsoby života panovnického dvora nezbytnou součástí tehdejších renesančních rezidencí byly zahrady, obsahující skleníky, oranžérie, jízdárny, míčovny a zvěřince. Taková zahrada u stále ještě středověkého Hradu chyběla a proto již roku 1534 ji Ferdinand I. nechal založit severně od Pražského hradu za hlubokou průrvou Jeleního příkopu, přes který byl postaven tzv. Prašný most. Vyvrcholením budování „libosadu" byla v letech 153^-1563 stavba Královského letohrádku, kterou byli pověřeni vynikající italští stavitelé na základě projektu a modelu Paola della Stella. V těsném sousedství letohrádku, později zvýšeného o jedno patro, byla zahrada ozdobena v letech 1558-1568 bronzovou „zpívající" fontánou. Letohrádek, považovaný za nejkrásnější renesanční stavbu severně od Alp, byl určen pro královnu Annu, která však zemřela ještě v době jeho dokončování. Mnozí hledají jeho vzor například v Palladiově bazilice ve Vicenze, která však byla postavena o několik let později. Mezi další stavební počiny na Pražském hradě patří oprava opevnění, výstavba bašt a reprezentačních brán a úprava Zámeckých schodů. Pro siluetu Prahy je charakteristickou renesanční helmice na chrámu sv.Víta z roku 1561, dílo Bonifáce Wohlmuta. V 16. století byla též odlita většina zvonů svatovítské katedrály, včetně největšího Zikmunda. Svým podílem přispěl Ferdinandův druhorozený syn Ferdinand, nazývaný později Štýrský, kterého roku 1548 jmenoval často nepřítomný císař svým pražským místodržfcím. Všeobecně je znám jeho román s Filipínou Weberovou, dcerou z bohaté rodiny augsburských bankéřů, financujících vzestup Habsburgů. Pro ní nechal roku 1555 postavit u Liboce uvnitř Nové obory letohrádek Hvězdu s neobvyklým půdorysem, sálou terrenou, náznakem opevnění a v mteriérecb^t3otíaToTr§tukovou výzdobou, provedenou italskými mistry. Současně s tím byla obora upravena v renesančním duchu pomocí velkorysé kompozice alejí, které jako paprsky propojují letohrádek se třemi branami ve vnější zdi. 43. Obora Hvézda byla vytvořena s renesanční dispozicí roku 1534 jako místo pro dvorní slavnosti na zalesněném území západně od Pražského hradu. V letech 1555-1556 ji arcivévoda Ferdinand nechal upravit a doplnit letohrádkem - jak je znázorněno na dochované pozdější mapce hradního vodovodu z roku 1723. 51 že stavitel Renesanční promény města Pro nástup renesance do Prahy měly vyznám dvě udábs , , roku4541.Bylio Velua • . . ™T kterému podlehl celý pražský levy břeh - Malá Strana, Hradčany i ujj zmeeno* 200 domu a zahynulo víee než 50 lidí. Tato > ÄÄŕo různé regulační zásahy a především pro renesanční architekturu, kte^ uplatnila při obnově těchto částí města. Druhou událostí byla v tomtéž roce 1541 cesta padesáti mladých českých pánů . rvtířů do Janova, kde měli uvítat ze Španělska se vracejícího nově zvoleného českého krále Maxmiliána II. Čekání se protáhlo na celý rok a členové výpravy tak poznali nový životní a umělecký sloh a stali se svědky renesanční přestavby bohatého italského města. Tento pobyt byl tak působivý, že si po návratu jednotlivé rody začaly stavět v novém slohu paláce jak v Praze, tak i ve svých venkovských poddanských městech, která zároveň v novém slohu upravovali. V některých případech to byly novostavby, ale ještě častěji přestavby a spojování starších gotických domů. Těchto paláců se však v jejich původní podobě dochovalo poměrně málo, protože byly znovu přestavovány v období baroka a klasicismu i později. První šlechtické paláce, které svou rozlohou a výstavností soupeřily se stavbami královskými, vznikaly v polovině 16. století uvnitř Hradu a v jeho těsném sousedství. Byl to původně palác Lobkovický - nynější Schwarzemberský -na Hradčanském náměstí, který se začal stavět již roku 1545 a dodnes si zachoval renesanční vzhled, respektovaný Josefem Schulzem při úpravách v roce 1871. Přímo uvnitř Hradu v Jiřské ulici si v těchže letech postavili neméně honosné paláce Rožmberkové a Pernštejnové, které však byly později podstatně přestavěny. Dalším příkladem je Martinický palác na Hradčanském náměstí, který vznikl přestavbou starších gotických domů a zachoval se s původním renesančním průčelím, sgrafity, arkádami a malovanými renesančními dřevěnými stropy především proto, že si bohatý Jiří Adam z Martinic nechal po roce 1700 Carlem Fontánou nedaleko postavit palác nový. Dochované měšťanské stavby, u nichž se nový sloh uplatnil o něco později, jsou v Praze poměrně vzácné. Nejčastěji se zachovaly jejich renesanční portály, tesané z kamene. Mezi časne příklady patří portál Novoměstské radnice z roku 1526, nebo západní portál 1 ynskeho dvora z roku 1560. se sCTafitvPTli^™eČtľ f°Ch0Valy neb0 byly "**» obn°veny štíty a průčelí domů, někdei 52 44. Severní fronta Malostranského namést, byla po požeru z roku ,541 obnovena již V renesančním slohu. Nove cítěn, vyn.ká ve srovnání s tehdy jesté dochovanou románskou rotundou sv. Václava a gotickými domy na nároží Sněmovní ulice. Vzácnými se stala renesanční nádvoří domů, zdobená někdy vícepatrovými arkádami. Takové nádvoří má dům U dvou zlatých medvědů na nároží Melantrichovy a Kožné ulice, u něhož je také zachován bohatě zdobený renesanční portál. Renesanční nádvoří s lodžií je u domu Granovských v Týnském dvoře a v Dlouhé třídě v domě U zlatého stromu. Praha Rudolfa II. Závěrečnou fází stavebního vývoje renesanční Prahy bylo období vlády Rudolfa II., který byl roku 1575 korunován a krátce poté si vybral jako své sídlo Prahu, která se tak stala nejvýznarnnčjším mocenským a kulturním centrem přinejmenším vc střední Evropě. Toto období však neslavně skončilo v roce 1611 vpádem Pasovských do Prahy a Rudolfovou abdikací. Rok poté se Rudolfův nástupce Matyáš rozhodl přesídlit do Vídně, ačkoliv jí stále ještě hrozila turecká obležení, kterých se definitivně zbavila až roku 1683. Rudolf II. byl vychován ve Španělsku, kde se v té době stavěl Escorial a po přesídlení do Prahy neztratil zájem o tuto zvláštní kombinaci královského sídla a kláštera. Nechal se o dalším postupu stavebních prací soustavně informovat a někteří badatelé usuzují, že tím hledal inspiraci pro přestavbu své pražské rezidence. Pro ni uvolnili dostatek prostředků čeští stavové, potěšeni volbou Prahy za císařské sídlo. Výstavba Pražského hradu a tím méně sídelního města nepatřila mezi Rudolfovy hlavní zájmy, avšak přece jen jeho dobu připomínají mnohé stavební činy. Nejznámějším svědectvím jím podnícené stavební činnosti je na Pražském hradě roku 1596 dokončený Španělský sál a dále Nový sál a pod nimi ležící rozsáhlé konírny. K dalším podstatným zásahům do celkové hradní dispozice však nedošlo, ačkoliv si jako stavitele Hradu povolal Giovanniho Gargiolliho až z Florencie. Sama Praha se obohatila o zajímavé a architektonicky hodnotné stavby Nejpodstat-néjší stavební proměny se projevily na levém břehu - na Hradčanech a Male Straně. Do těchto 53 mest sc soustředil zájem šlechty a dalších stavebníku, kteří se snažili být co nejhHfc ^ prostředkům a hodnostem, které zněj plynuly. Vnn«, rharaklcnstuAvm znakem bylo povýšení Hradčan na královské město, které si postavit bvť i skromnou renesanční radnici. Velký tlak na pozemky v těchto částech nJ> projevil dalšími parcelacemi dosavadních zahrad. Rozš.řovaly se tak možnosti výstavby 1 * , měšťanských domů. využívajících často slučování dosavadních úzkých gotických staveb,- * parcel a zdobících svá průčelí atikami. lcl> Nelze opomenout úpravy Královské obory. Byla spojena s Hradem a jeho zahrada , přímou přes 1.5 km dlouhou lipovou alejí, jejímž pozůstatkem je dnešní ulice Pod ^ Obora se zásobovala vodou z Vltavy pomocí Rudolfovy štoly, představující pozoruhodná inženýrské dílo té doby. Na okraji obory stál Císařský mlýn s brusírnou drahých kamenů x něhož dnes málem nezbývají ani trosky. Stavbv z období vlády Rudolfa 11. a po něm následujícího Matyáše až p0 počátek třicetileté válkv isou zajímavé z hlediska slohového vývoje pražské architektury. Jsou charakte-ristickými projevy renesančního manýrismu a dokonce za předzvěstí blížícího se baroka. Charakteristickou pro tuto architekturu renesančního „fin de siécle" je tvorba v Praze působícího italského architekta G. M. Filippiho. Při vstupu do areálu Strahovského kláštera je jeho dílem kostelík sv. Rochá z roku 1602, na němž uplatnil gotizující okna a opěráky zároveň s renesančními portály a římsami. Tentýž architekt byl na Pražském hradě autorem Matyášovy brány z roku 1614. která nese typické znaky italského manýrismu. Byla po dlouhou dobu přisuzována významnému italskému architektovi V. Scamozzimu, který navštívil Prahu v diplomatické misi. Zároveň byl Filippi autorem tehdy protestantského kostela sv. Trojice na Malé Straně v Karmelitské ulici, jehož stavba byla umožněna dočasnou náboženskou tolerancí. Tam uplatnil inspiraci římskými již barokními kostely. Je to dnešní kostel P. Marie Vítězné, který' byl později znovu barokně přestaven, orientován do Karmelitské ulice a stal se světově známým soškou Pražského Jezulátka. Zřetelným projevem nastupujícího baroka je v Karlově ulici vedle sv. Salvátora Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie z let 1590 - 1597 s oválným půdorysem, který- dosáhl v barokní době značné obliby. Kapli na tomto exponovaném místě postavil pro jezuity D.Bossi snad podle projektu římského architekta O.Mascarina. Byla určena pro stále početnější italskou kolonii, která si krátce po roce 1600 založila na Male Straně svou vlastní čtvrť jako největší nový urbanistický soubor tehdejší Prahy. Jejím základem byla Vlašská - dnešní Břetislavova - ulice a dále špitál Casa ďltalia s kostelem svKarla Boromejského. postavené zčásti na místě zahrady Strahovského kláštera a dále m zakoupených domů. městem. kiertTe' 1 íf"- ^ ^ » uměleckými díly bohatě zdobeným nejzdobněji kÍÄ*^ V°da * rozváděla do kašen, z nichž byl. neexistující. ™ S,arom^tskem náměstí z roku 1596, bohužel dnes již ľ Zľnľn , ,Uľy by,° ^ *en ***** na to. aby mohlo fincs. no,akou .sadn, proměnu mesta a jeho obrazu. Nový sloh vstupoval do velké a vV,tavné gotické I rahv. v mž nadále zůstala zachována středověká soustava ulic a náměstí, jen ■ nepříhs yznamně doplněná dílěími parcelacemi bývalých zahrad. Zachována zůstala i gotická s.lueta města již proto, že se v této době téměř nestavěly církevní stavby a nové věže. Pro následný stavební vývoj pražských měst měl důležitý význam příchod jezuitů Ti sicc nejvíce rozvinuli svou stavební činnost až v barokním období, ale již v polovině 16. století dokázali získat areál Klement.na. ležící v klíčovém miste města na pravobřežním předmostí kamenného mostu a navíc pri nejdůležitější komunikaci, která byla v té době hlavní obchodní tepnou celé pražské aglomerace. Výběr této lokality ovlivnil z Vídně povolaný odborný poradce Petr Canibius. který odmítl přcvztt jako hlavni sídlo řádu malostranský klášter Maří Magdaleny a stejně tak areál u sv Tomáše. O mocenské pozici jezuitů přitom svědčí, že dokázali překonat odpor dominikánů. kteří v místě pozdějšího Klementina sídlili již od 13. století. Krátce nato projevili jezuité svou předvídavost zřízením konviktu pro syny ze šlechtických rodin a také alumnátu pro nemajetné. Ještě před koncem století byla založena kolegia tovaryšstva Ježíšova v Olomouci, Brně, Krumlově, Chomutově, Jindřichově Hradci a Kladsku. Ze svých styků s císařským dvorem v té době také dokázalo těžit Židovské Město. Nevyplývalo to jen z bohatství předních rodin včele s bohatým primasem a stavebním mecenášem „dvorním židem" Mordechajem Maislem. Neméně významnou byla také vysoká kulturní úroveň, jejímž dokladem je působení rabího Jehudi Lówa a jeho žáka - učence, matematika a historika Davida Ganse. Toto vše se projevilo ve stavebním vývoji ghetta. Podařilo se rozšířit jeho rozlohu i území jeho hřbitova, byla zbudována reprezentační radnice, rituální lázeň a modlitebna se školou pro chudé děti. V té době bylo postaveno několik soukromých synagog, Pinkasova synagoga byla rozšířena o renesanční síň a navíc byly nově postaveny tři nové veřejné synagogy. Byla to v sousedství radnice tzv. Vysoká nebo také Radniční synagoga, synagoga Klausova a roku 1592 Maislova synagoga. Židovské Město mělo vysokou školu talmudu, špitál a samozřejmě všechna další zařízení jako byl dům pohřebního bratrstva. Tehdejší obraz Prahy je již zachycen na podrobně prekreslených vedutách. Byl to z roku 1562 celkový pohled tzv. Vratislavský prospekt od J.Kozla a M.Petrleho. Mimořádně cenný je svou přesností a podrobností veduta do tisku připravená J.Sadelerem podle kresby královského vyšívače Filipa van den Bosche. Nelze opomenout ani Willenbergovu vedutu z roku 1602 a krásný pohled ze Serninář-ské zahrady od V.Hollara, zachycující ještě město před Bílou Horou Je škoda, že se nezachovaly podrobné plány, které nechali pro Prahu vypracovat Ferdinand I., Maxmilián a posléze KudolfU. u , „ , Jak to dokládají v té době již početné dobové popisy a vyobrazeni mesta patri rene-, , , . , Prahv Právě neveUcý počet dochovaných stavebních M» mez, pozoruhodne vývojové f^ ľ, ^podněem k jejfch zachování, oehrané a obnově, památek z této doby by se měl stat o to vetsun poaneicui , s 45. Veduta J.Kozla a M.Peterleho z roku 1562 zaznamenává renesanční stavby a přestavby především v areálu Pražského hradu. Chronologický přehled 1530 ■ založena obora Hvězda 14.8.1535 ■ dokončen dřevěný most přes Jeleni příkop do královské zahrady 1538 ■ Giovanni Spazio začal výstavbu královského letohrádku 1540 ■ výstavba vodovodu pro Pražský hrad z pramenů u Liboce a Veleslavína 2.6.1541 - požár Malé Strany, Hradčan a Pražského hradu zničil 197 domů a poškodil I hradní palác a chrám sv. Víta po 1541 ■ prozatímní cihlová zeď uzavřela chór chrámu sv. Víta na Pražském hradě 1545-1576 ■ na území Pražského hradu byly postaveny dva renesanční paláce - Rožmberský a Pernštejnský, patřící později Lobkovicům 1547 • Ferdinand 1. omezil práva pražských měst 1555- 1556 ■ místodržitel Ferdinand Tyrolský nechal postavit letohrádek Hvězda 1556- 1570 ■ Bonifác Wohlmut působil v Praze na dvorských stavbách 1557- 1563 ■ Bonifác Wohlmut dostavěl královský letohrádek 1562 ■ Malá Strana si postavila vodárenskou věž na levém břehu u dnešního J tras kova mostu kol 1562 ■ zahájena stavba Lobkovického, dne Schwarzemberského paláce na Hradčan ském náměstí |£4 ' renesanční dúm 1 linspcka na Hradčanském námestí bvl přetaven na \rvibis-W kupsk> pakK 11. 1 irolem - |50l ' *tavba MÄo>w v královské zahrado O \vostalisem a R Wohlmutem . instalace ..Zpívající fontány" u královského letohrádku ■ • zak^žena Vlašská kongregace při kapli Nunehev /en P.Marie na Mak Strano • ^ ^ • stav ha jezuitského kostela s\ Salvátora na Křížovnickém námestí V, . proražena Rudolfova stola pro zásobováni Královské obory vodou 1 5Qt» ■ stav tví Rudolfovy gakrie na Pražském hradě ^ . -o; • stavba Meiselovy svnagogv Íol-IM^ " Postaven v,a^> okrsek se špitálem na Male Straně • stavba mramorové Kroeinovy kašny na Starc>městskem namésti. nazvime podle purkmistra Krocina i Drahobejle . j01 -1 ^ • stav ha radnice na 1 Iraděanech IAQ3-1606 * stav hi císařských koníren a Španělského salu na Pražskem hradě l*Qg • stavba 2 tzv. dolejší vodárenské věže pro Nove Město u dnešního Štefánikova mostu lt>] 1 . stavba luteránskych kostelu Nejsvětějši Trojice, dnešní P.Marie Y ně/ne na Male Straně a sv. Salvátora na Starém Městě IpP-1617 ■ stav ba kostela sv. Karla Boromcjskeho při \ lašskem špitálu na Male Straně • stavba Matyašov\ hranv na Pražskem hradě ^_ 1 r> 10 • přestavba Malostranské radnice • vsilovani pražského středověkého opevněni podle nových opcvnovacich způsobů 57 111.2. PRAHA BAROKNÍ Desítkv barokních paláců a na ně navazujících zahrad, stejně jako mnohé chrárr,v, klášter a poěetná barokní průěelí měšťanských domů mohou vyvolat dojem, že Praha je kláštery a poěetná barokní průěel rokním městem. Baroko se přitom v Praze neprojevuje pouze na jednotlivých budovách, ale předevjm, ve slohovém výrazu celých ulic a náměstí a zároveň v siluetě města, v níž se v této době na rozdíl od středověkých štíhlých věží uplatnily vznosné kupole, zvýrazněné zelení měděných krytin. barokní v^T™*** ^ JDHuber* *** "65-1769 Podrobne zachycuje Prahu na vfOtoto^ 58 Steiné tak se baroko ozývá v martinských a morowch sloupech a v desítkách souše*. ^HcKh námestí, pruceh paláců a chrámů a meracích dokonce eotkký Karlův most na velkolepou galéru barokní plastiky. Celá tato pusobřvá barokní scéna, která snad nemá sobe rovnou, je však přece jen založena na gotickém půdorysu stredoveké metropole. Platí to o síti ulic a obrysech rárnesti i o jednotných domech. Ty byty v barokním období ve skutečnosti jen vAjtmečně novostavbami a většinou v nich lze nalézt pozůstatky púvodruch gotických domů a cirke™h staveb. V této kontinuitě spočívá nenapodobitelné kouzlo „pražského baroka". Na rozdíl od barokních měst. jako je například severoitalský Turín, nenalezneme v Praze až prOis dlouhé, přxmé a.jednotně řešené městské třídy, nebo přísně symetrické prostory námestí. V Praze baroko vstoupilo do města s pevně fixovanou středověkou osnovou a většinou ji nejen respektovalo, ale dokonce i jedinečným způsobem využilo a dále obohatilo Působivost pražské barokní architektury je umocňována právě tím. že se pro ni charakteristická pravidelnost a symetrie včleňuje do nepravidelných asvmetrických situaci a prostorů. Tím je dále zvýrazňována její dvnamičnost a emocionální působivost. Z barokního období je záchov áno mnoho vyobrazeni města jako celku i jeho jednotlivých nejdůležitějšich prostorů a staveb. Prvou vedutou z teto doby je celkový pohled na Prahu od Folperta van Ouden Allen z roku 1685. Ten podrobně vykreslil město, v němž je ještě cítit plně jeho středověký- původ, ale zároveň již vidíme nejen stavby renesanční, ale i prvé barokní paláce a chrámy. Z mnoha dalších vedutistů byl mimořádně pilným Bedřich Bernard Werner. Ten v polovině 18. století nakreslil zajímavé a méně obvyklé celkové pohledy na celé město - jako například pohled od východu již s působivým barokním opevněním. Kromě toho na desítkách grafických listů přesně vykreslil jednotlivá náměstí, ulice a zvláště nově postavene budovy. Zhruba sto let po Ouden Allenovi nakreslil v roce 1769 celkový axonometricky pohled na Prahu Josef Daniel Huber na 12 listech o celkovém rozměru 255 \ 244 cm. Je to obraz Prahy na vrcholu jejího barokního rozkvětu - a na rozdíl od jen o malo pozdějších plánů - ještě před zničením mnoha církevních staveb v důsledku reforem Josefa II. Huberova veduta, zhotovená jako dar českých stavů císařovně Marii Terezii, zůstává trvale uložena v Národní knihovně ve Vídni a Praha se zatím nepokusila získat alespoň kvalitní táksimile tohoto jedinečného dua, jehož mnohem méně působivá fotografická kopie doprovází Lagvveilův model v Muzeu hlavního města Prahy. Z mnoha dalších vyobrazení Prahy vyniká soubor kreseb zachycujících v jediK> tlivých místech Prahy korunovační průvod Marie Terezie. Praha v 17. a 18. století Rozsáhlá barokní přestavba Prahy, která probíhala jen o něco více než jedno století, by mohla vyvolat dojem, že tomu napomohly příznivé společenské a hospodárske podmínky. Ve skutečnosti však České království prožívalo dramatické děje a jeho hlavni město se postupné proměňovalo ze sídla císaře a krále Rudolfa II. na provinciální centrum. Dokonce i správa Českého království byla přenesena do Vídně a tak Praha měla pro Rakousko-Uherskou monarchii nanejvýš význam jako vojenská garnizóna a pevnost. Vstup do barokního období byl poznamenán třicetiletou válkou, která zachvá ' Šinu tehdejší Evropy. Tato válka započala na Bělohorské pláni v listopadu roku 1620 ^ ila sice uzavření Vestfálského míru v severoněmeckém MUnsteru, avšak její poslední 3 perace opět probíhaly roku 1648 švédským obléháním Prahy. v^'ecné Nástup protireformace způsobil rozsáhlou emigraci šlechty i měšťani0 v Hnhě bvla Praha oostižei čila operace Ntoup ^"^l^^-^iifb P'raha postižena napf. v roceTľso m„oha „„„vými ranami. Kolem poloviny 18. století bylo konce i rakouskými vojsky. To vše vedlo k oslabování hospodářské základny města a k jeho vyUdňování do té mírv že nočet obyvatel klesl během poloviny století zhruba na 20 tisíc, což je třetina stavu vdobě vládv Rudolfa II. Teprve v následujících desetiletích počet obyvatel Prahy znovu rostl, aby dosáhl na konci 18. století osmdesáti tisíc.V té době však již významná evropská města překračovala stotisícovou hranici. Vídeň, s níž Praha co do významu soupeřila, dosáhla na konci 18. století téměř čtvrtmilionové hranice, Paříž měla půl milionu a Londýn dokonce milion obyvatel -•-—-____________ o j dosáhlo svľwchrľ-^ "íľff' Íak * Zachyti,i R * F-Hegerovi v roce 1794. Před koncem lS.století ones zdaleka nedosažené - prostorové kompozice i společenského významu stavební^vU^T^íf Uf °° d° °bjemU a architektonické úrovně mimořádná jako by honosnvmi - • Zí?m6 Stále t0užiJo P° obnovení své sídehií funkce. Zároveň husitským, ale dokonce?111111 ****** Chtěl° prokazat' že ^ n™ dávno odbojným městem řádné emociálni p^^Z^Tíl^ ^ m°ÚWy Patřit mezi PříčÍny ^ dynannckého bm^^»T^^k,,fc* Staveb' které * *vým výrazem řadí do ta* I-sledním místě™CeA„£ Z * ^ ItáUÍ' Rakouku, Bavorsku a ne na 60 V rozsáhlé stavební činnosti nalezli uplatnení nejen čeští, ale v převážné mífe italští, „kousl, i němečl, mal.h sochař, a hlavné architekti. Byly to nékdy celé rodv. které se v Praze usazovaly a získávaly v ni mést anská práva 7 mnoha desítek tvůrců z celé Evropy stáli v popředí z Italů C. Lurago, G.D. Orsi ncb0 F. Cara t, a dale ve Franci, narozený a v Itálii vyškolený J.B.Mathey. Ojedinělými osobnostmi byl, J.B.Aichel-Santuii. Kryštof Dientzenhofer a jeho ještě významnější syn Kilián Ignác Spolu s nimi pracovali tak vynikající malíři a sochaři jako byl Škréta. BendĽ Brokoft Brandl. Braun. Rainer a další, kteří proměnili barokní Prahu v exteriéru i interérech na skvělou a jedinečnou uměleckou galerii. 48. Karlův most na rytině B.Wernera z poloviny 18.století je znázorněn jako skvělá gakne barokních sousoší Kromě v Praze usedlých tvůrců, se na výstavbě města podíleli i převážně v cizině působící architekti. Z nich si patří co do významu na první místo vídenský Jan Bernard Fischer z Erlachu, podle jehož projektu byl v Praze postaven Clam-Gallasův palác, nebo římský Carlo Fontána, autor nového Martinickcho paláce v Loretánské ulici. Marie Terezie vyslala do Prahy svého dvorního architekta Niccolu Pacassiho, který na sklonku této epochy zásadně přestavěl paláce a nádvoří Pražského hradu do jejich dnešní spíše zámecké podoby, vyvolávající stále pochybnosti o oprávněnosti a hodnotě takového zásahu. Paláce a chrámy Signálem nového architektonického vzhledu a zároveň i měřítka Prahy se stala již v prvvch letech třicetileté válkv zahájená výstavba Valdštejnského paláce, kterému musela na úpatí Pražského hradu na Malé Straně ustoupit celá okrajová čtvrť, zvaná do té doby Na Pískách Bylo tam podle dobových údajů 25 domů, 4 zahrady, městská vápenice a další stavby. 61 4<). ValdStcjnski pal»c nu Male struní |c prvním a jedním /. největSích barokních souborů 2 let !924-iq3o Velkorysému zárnéru Htflv H n roku 1 $20 íoučasný ft«v ^jVnlditejnsky paffte 200 m musel dokonce ustoupit celý malostranských hradeb včetně" městské brány. která byia přenesena tak, aby nepřekážela rozsáhlým úpravám, prováděným italskými staviteli a inženýry Ve Valdštejnových službách. Během necelých deseti let byl palácový soubor postaven a vyzdoben malbami a sochařskými díly. Jeho důležitým motivem se stala kromě poněkud stísněného průčelí překrásná sala terrena. otevírající se do zahrady se sochami Adriana de Vries. které se ještě za třicetileté války staly kořistí švédských vojsk. Po Valdštejnském paláci následovaly další palácové stavby, které nově utvářely většinu hlavních prostorů Malé Strany a Hradčan a nacházely úplatném - jako například Clam-Gallasovský palác - i na území staroměstském. Svou polohou i měřítkem soupeří dodnes s průčelím Hradu palác Černínský s působivým palladiánským průčelím, které nemá nikde v Evropě obdobu, a zdvojenou sálou terrenou do zahrady. Stejně výstavnými jsou dva paláce mocných Šternberků, kteří si navíc nechali postavit v Tróji předměstský zámek se zahradou. V čele Hradčanského náměstí byl krátce po polovině 17. stol. postaven palác Thun-Hohensteinský. nazývaný dnes Toskánský. Bylo by možno pokračovat palácem Lobkovickým, Kolovratským a jedním z posledních projektů Dientzenhoferových - palácem Kinských. který již nese znaky přechodu ke zdobnému rokoku. Názvy paláců se během let měnily podle nových majitelů a stejně tak se měnila i jejich architektura, protože některé z nich - jako např. Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí - byly během tohoto období několikrát upravovány podle rychle se střídajícího dobového vkusu. Stejně početnými jako paláce jsou církevní stavby z této doby - ať již novostavby nebo častěji zásadní přestavby starších středověkých kostelů a klášterů. Jako první v pobělohorské dobe byk zahájena v roce 1626 stavba Lorety na Hradčanech a krátce poté roku 1628 byl založen na Bfle Hore klášter s kostelem, který dostal svou defmitivm podobu na počátku kteří wtvríT^ PT°^m 0bd°bí Protirefo™e se stala rozsáhlá stavební činnost jezu*" averzi Ve Tf h ~ ^ MnD8ta*«>« zádovou provincii a ovládli pražsko" vT^^^^U,ffltÍbSfch PraŽSkých městech si kovali své °Pěmé v prozíravě zvolených dominantních polohách. body 62 H ľ ľvľmľko ,M h ľV'° Kh—««« « ™**» téméf dva hektary s péti "Ä^vS. ťľ VÍŽemÍ 7 jednou je dodnes proslulé hvéľdäremká "V, " ľ«ľSdÄ T^.*""** v kl«°^ «*• na staroměstském předmostí Karlova mostu při dnešní Karlově ulici. Neméně ^myslným byl výběr místa na Malé Straně. Tam přes odpor obce zaujali mis,o v těžištijrostřed hlavního tržního náměstí, kde jim muselo pro stavbu jezuitské koleje a kostela sv.Mikuláše ustoupit nejen 25 domů, ale i staroslavná rotunda sv.Václava Pro vyjádřeni své prestiže si zde zvolili otce a syna Dientzenhoferovy a jako jejich následovníka A.Luraga. kteří zde postavili jednu z nejkrásnějších pražských dominant. Stejně klíčové místo si vybrali na Novém Městě na největším tržišti - dnešním Karlově náměstí pro kostel sv.Ignáce a kolej, sloužící dnes jako Fakultní nemocnice. I tam je to rozsáhlý areál, který zaujal 23 domovních parcel a 13 zahrad. Na jeho řešení dokonce roku 1655 uspořádali soutěž a chrám na dominantním nároží Ječné ulice, inspirovaný římským jezuitským kostelem II Gesú, zasvětili zakladateli svého řádu sv. Ignácovi. Navíc si jezuité u Čertovky a na úpatí Letné zřídili zahrady a letní rezidence. Bývalý Milíěův Jeruzalém přestavěli na dnešní Konvikt, sloužící jako kolej jejich šlechtických studentů, a na nároží Nerudovy ulice zřídili gymnázium. letohrádek r 50. Renesanční a barokní objekty postavené v !6.-18.století se dnes výrazné uplatňuj, v prostorové sladbé a siluetě historického jádra Stavební činnost jezuitů se projevila i v okolí města, jak o tom svědčí z té dob sáhly soubor v Tuchoměřicích. kde si přestavbou a podstatným rozšířením staré tvrze vytvilta předměstskou rezidenci. " Za jezuity nezůstávaly pozadu ani ostatní církevní instituce. Desítky kostelů bvl šinou tak zásadně přestavovány, že z jejich původního středověkého stavu zůstalo zad/ jen jejich situování. Příkladem jsou barokní přestavby Strahovského nebo Břevn i^0 kláštera, jejichž stavební vývoj od dochovaných románských částí až po dnešek je vynjk* -svědectvím stavebních proměn Prahy. ^IClni Praha jako pevnost Několikeré obléhání Prahy v době třicetileté války a velké změny ve způsobech vedeni' vojenských operací, stejně jako uplatnění delostrelectva zřetelně prokázaly, že dosavadní praž-ské opcvnfiní je zastaralé. Od doby Karla IV. se jen upravovaly jeho některé úseky a různé pevnůstky a záseky z husitské doby již dávno zmizely. Ferdinand I. dokonce roku 1547 zakázal jakékoliv opravy městských hradeb bez královského souhlasu - asi proto, že si nebyl jist věrností města. Stavovské povstání se jen jednoduchými zemriími šancemi před Strahovskou bránou pokoušelo poněkud zlepšit obranyschopnost města a stejně málo účinnými byly opravy opevnění a budovám zemních bastionů během třicetileté války. robenou £Ľ££Z£!taeWcÍľ£B^eraera m—*i "ľ™*- a e,mch lodl ' ví2'. vynikajících nad nízkým zastavením mésta oI^Z^Z^ ^^ r0CC 1650 pováno nékolik dobé a význam" zároveň «£2 1 ľľ™*1" Prahy- JeJich My mohutné cihelné basr,y > ope™?™ B***ke P6™08" - "'"d^. která byla tehdy nezbytnou soucá* 64 NcMstčj, so uvnžov.lo o umístění citadely na Strahově, na Vyšehradě nebo dokonce n8 místo Pmžskeno hradu, odkud bylo možno ovládnout důležité přístupy k městu i město m& ^ "J111 hyla c,1ade,a též opevněna. Nakonec byl vybrán Vyšehrad pro svou příhodnou rozlohu a snad i proto, že ležel ve směru cesty do Vídně. Naštěstí se nehodil PTBÍsky hrad. protože při stavbě citadely by musely být rozkotány mnohé existující budovy. 52.Návrši Vyšehradu na vedutě K.Plutha z roku 1791 si zachovalo svou působivost i když se proměnilo na citadelu pražského opevněni O stavbě opevnění a jeho financování se definitivně rozhodlo až v roce 1659 a stavba se pak táhla osm desetiletí. Některé brány byly dokonce přestavovány ještě po polovině 19.století krátce před tím, než byla pevnostní funkce Prahy zrušena a začalo se s bouráním hradeb. 53. Brány barokního opevnění: 1- Pisecká, 2- Strahovská, 3- Újezdská, 4- Poříčská, 5- Nová, 6-Kortská, 7- Žitná, 8- Slepá. 9- Jeruzalémská. 10- Táborská, 11- Leopoldova Výstavba Prahy jako pevnosti se ovšem neomezovala pouze na opevnění a brány. Bylo nutno postavit i kasárna, zbrojnice, stavby pro proviantní zásobování, konírny a jízdárny. Architektonicky nejvýznačnějším svědectvím této doby je Invalidovna, určená pro vojenské vysloužilce. O její výstavbě na základě odkazu Petra Strozziho bylo rozhodnuto až roku 1728. 65 /e /prncovaných projektů byl vybrán návrh K.l I )icnt/cnhofcra, který ovšem byt schválen a> Ve Vídni. Mel to být rozsáhlý komplex pro A 000 invalidů s jejich roď^1*1' přishišníky. včetně kostela ■ farnosti, školy, lékařské služby, hospody, krámů, knih '""^ dokonce vlastního hasičského sboru. V sousedství byl zřízen hřbitov a zprvu se počítal^ " \ lasiním mlýnem, pivovarem a dokonce vinopalnou. 0 1 s Z velkorysého konceptu, uspořádaného do devíti nádvoří, bylo postaveno jen nádvoří, protože stavba musela být pro nedostatek prostředků roku 1737 zastavena bylo upraveno tak. aby působilo jako hotové dílo. 3 torz° Okolí Prahy Objekt Invalidovny a pevnostní bastiony přesáhly původní vymezené hranice pražských měst. Výstavba v prostom vně hradeb byla ovšem omezena pevnostními předpisy, které nepřipouštěly stavby v pásmu před opevněním a pokud byly takové stavby povoleny, musel stavebník podepsat revers, že je v případě potřeby okamžitě a bez náhrady odstraní. To však neznamená, že se město bez svého zázemí mohlo plně obejít. Na rozdíl napf. od Vídně měla však pražská města dostatek rezerv uvnitř hradeb a tak ještě v této době nelze rozpoznat kolem Prahy vznik předměstí. Byly tam ovšem početné a již z raného středověku pocházející vesnice se svými mnohdy románskými kostelíky, dvorce a letohrádky. Z nových staveb barokní doby vyniká již zmíněný Trojský zámek se zahradou, jehož osa byla orientována na Šternberský palác v sousedství Pražského hradu. V Královské oboře byl po třicetileté válce postaven nový Královský letohrádek a podobné letohrádky si začaly stavět nejbohatší šlechtické rody jako byli Slavatové, Martinicové a další. Starší Liberský zámeček se stal v pobělohorské době majetkem Starého Města a byl barokně přestavěn. 66 Slcchuci i bohatí měšťané si stavčli kolem Prahv hospodářské dvorv. viničné lisy a mlvn> X;1 ^ona tohoto orx,ohl sejä v okolí Prahy napočítalo mnoho desítek takových staveb, pro které byl> vybíraný především příznivě orientované jižní svahy. Mezi městská zařízení vysunovaná daleko za hradby patřila v té době morová pohřebiště, která se na přelomu 18. a 19. stol proměnila na městské hřbitovy, protože se již nesmělo pohřbívat uvnitř měst. Nejznámější z těchto lokalit byl v té době málo osídlený katastr olšanský, zakoupený městem pro tyto účely již koncem 16. stol. Morové hřbitovy byly doprovázeny kaplemi jako je kaple sv.Rochá u dnešního Olšanského náměstí. Obraz pražského zázemí byl v té době obohacen i dalšími kostelíky jako byl zejména poutní kostel na Bílé Hoře. Do téže doby patří dominantně situované kostelíky jako je sv.Jan na Chuchli, barokně přestavěný zlíchovský kostelík s. Filipa a Jakuba nebo kostel sv.Matéje nad Šáreckým údolím. K těmto a dalším klášterům a kostelů vedly často aleje zdobené sousošími, kapličkami a krížovými cestami. Chronologický přehled 1623-1630 • stavba Valdštejnského paláce na Malé Straně 1625 ■ dominikáni získávají kostel sv. Jiljí na Starém Městě a staví v jeho sousedství klášter 1626 - zahájena stavba Lorety na Hradčanech, stavba kláštera barnabitů u kostela sv. Benedikta na Hradčanech 1627 ■ založen klášter servitů u sv.Michala na Starém Městě po 1631 ■ stavba Vrtbovského paláce na Malé Straně 1634 • nejstarší dochovaný plán Starého a Nového Města od zemského měřiče S.Globice 1636-1656 ■ stavba kapucínského kostela sv. Josefa na dnešním náměstí Republiky 1636-1644 ■ luteránský kostel na Malé Straně přestavěn na katolický kostel P.Marie Vítězné 1643-1656 ■ stavba Schônbornského paláce na Malé Straně 20.9.1650 • vztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 1651 -1668 ■ barokní přestavba Lobkovického paláce na Pražském hradě (C.Lurago) 1654-1660 ■ stavba západního křídla Klementina (C.Lurago) 1656 ■ zahájena stavba dominikánského kostela sv. Maří Magdaleny na Malé Straně (F.Caratti) 1657-1720 • budování barokního opevnění s 31 bastiony, vyšehradskou citadelou a 11 bránami 1659-1770 ■ stavba jezuitské koleje na Novém Městě na dnešním Karlově náměstí 1660 • založen jezuitský konvent na Starém Městě 1663 - rozšířena Hradní rampa jako spojnice Nerudovy ulice s Hradčanským náměs- tím 1665-1699 ■ stavba kostela sv.Ignáce na Karlově náměstí (C.Lurago) 1669-1694 • stavba Černínského paláce na Hradčanech (F.Caratti) 1671 - zahájena stavba kláštera karmelitánů při kostele sv. Havla na Starém Městě - zřízen Teologický sál ve Strahovském klášteře (J.D.Orsi) 67 3.q. 1673 • cfsař 1 eopold í. položil základní kámen k dostavbě chrámu sv. Víta, která * nerealizovala 6 Q 1673 • položen základní kámen chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně 1674-1678 ■ stavba kláštera Vorsilek na Novém Městě při dnešní Národní třídě 1676-1690 ■ stavba jezuitského domu profesů na Malostranském náměstí (J.D.Orsi, F.Lurago) 1680 • umístěna jezdecká socha sv. Václava na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí (J.J. Bendi) 1679-1688 • stavba křížovnického kostela sv. Františka na staroměstském předmostí Karlova mostu (J.B.Mathey) 1679-1689 - stavba Šternberského letohrádku Trója (J.B.Matehey) 1680 • zřízen morový hřbitov na pozemcích Olšan a postaven hřbitovní kostel sv.Rocha (J.B.Mathey) ■ založen morový hřbitov pro Nové Město v sousedství Olšan a pro Malou Stranu a Hradčany v Košířích 1683 ■ umístěna socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě po 1684 ■ stavba budovy konventu paulánů na Staroměstském náměstí (T.I.Bayer) 1685 -veduta Prahy (Ouden Allen) 1686-1692 ■ stavba kostela sv. Josefa při klášteře karmelitek na Malé Straně 1689-1691 ■ stavba Toskánského paláce na Hradčanském náměstí (J.B.Mathey) 1694 ■ Velká jízdárna na Pražském hradě (J.B.Mathey) 1704 • dokončen poutní areál na Bílé Hoře s kostelem P.Marie 1707 ■ založena inženýrská škola 1715 • postaven letohrádek Belvedere na Letné (zbořen 1742) ■ postaven letohrádek Amerika Na Bojišti (K.I.Dientzenhofer) 1720 ■ zřízena terasová zahrada u Vrtbovského paláce ■ postaven Dientzenhoferův letohrádek (dnešní Portheimka) na Smíchově (K.LDieritzenhofer) 1730 • zahájena stavba Invalidovny • 12.5.1743 ■ korunovace Marie Terezie, výzdoba města, veduty H. První zeméméřičsky zhotovený plán Prahy z let 1811-1815 je dílem delostreleckého poručíka Josefa JQttnera 68 IV. PRAHA NOVÉ DOBY IV.I. NA POČÁTKU NOVÉ DOBY ** 2 ÍĹ £l r, 'ÍS™ har0kn' Prah>- V<= 2 polovine 18. stolci £ ft L i Z tko rtílľ tóľ' 4 b0h4,é SVě,ské » í*nÉM cirkevní stavebníky, ktefl by M, schopn. lak jako dfíve obetoval reprezentačním stavebním dnům nékdy své veškeré jmění. Společnost se obracela jiným směrem, do Prahy doléhaly ohlasy osvícenských a francouzskou revoluci věšticích filosofických myšlenek Novým duchovním proudům napomáhaly ekonomické proměny, které se jako v prvé zemi ohlašovaly v Anglii Do popředí vystupovala veda a technika a nové podnikatelské záměry, pro které se stávaly přežívající cechovní předpisy stejné velkou překážkou jako nevolnictví a konzervativnost veřejné správy 55. První pražské nábřeží na vedutě F.XSandmana zobrazuje charakteristický městský život poloviny 19. století Novým proudům nemohla odolávat ani habsburská monarchie, ačkoliv byla považována spolu s carským Ruskem za nejzaostalejší evropskou velmoc. Velké proměny přitom mohly nalézt ohlas nejspíše v Českém království a jeho hlavním městě protože to byly hospodářsky nejrozvinutěji části monarchie. Praha byla na konci 18^ století se svým. 70 000 civilního obyvatelstva po Vídni druhým největším městem říše -, když měla zřetelný provinciální ráz, posílený navíc velkou vojenskou posádkou v gamizoně, určené k obraně proti sou-sednímu neustále sílícímu Prusku. 69 Je to období, z něhož se dochovala početná písemná a grafická svědectví o stavu, ■ t 4- rife, a nnHrobné nopisv. detailní mapy, celkove i dílčí veduty ví* vývoji města, prvtí ^^»P°^^P°Č^historického městského jádra. * ^ ojedinělého Langweilova modelu podstatne času Reformv Josefa II. Nutnost reforem absolutistické monarchie si uvědomovala již Marie Terezie, která v závěrečném období své vlády byť s nesouhlasem naslouchala názorům svého syna a nasied. nika Josefa II Ten v roce 1771 vykonal jako spoluvládce císařovny cestu do Cech, která se pro něj stala podnětem k zahájení nápravných opatření ve všech sférách státní správy a veřej. ného života. „ . , , , . . . Plně mohl své názory a představy uplatnit v nedlouhých deseti letech sve vlády mea lety 1780 až 1790. Jeho reformní zásahy se týkaly jak církevních institucí, tak i státní správy, přičemž mu šlo jistě do značné míry o racionální využívaní finančních prostředků. Většina těchto reforem se bezprostředně dotkla Prahy a projevila se výrazně v jejím stavebním uspo-řádání. V církevní sféře bylo již v roce 1773 zrušením jezuitského řádu papežem Klimentem XIV. zahájeno redukování církevních institucí, které se plně rozvinulo na základě Josefem II. v letech 1782-1786 vydaných dekretů. Rusem se podle Josefa II. týkalo těch z nich, které nepřinášely společnosti žádný zřejmý užitek. Byly zasaženy nejenom instituce chudé, ale zároveň ty bohaté, jejichž prostředky měly být využity pro státní financování církevní správy. Mnoho významných církevních staveb, uměleckých děl, rukopisů, knih. obrazů a soch padlo tehdy za oběť osvíceneckému racionalismu. Knihy z bohaté jezuitské knihovny v Klementinu se prodávaly na váhu a v malostranském profesním domě vedle sv. Mikuláše se jimi po dva roky topilo. Obrazoborectví, následující krátce po velkém rozkvětu barokního umění, zasáhlo též zbytky na pražském Hradě zachovaných sbírek Rudolfa II. To nejcennéjšL co ještě zbylo po kořistnících třicetileté války, se odvezlo do Vídně a vše ostatní se v roce 1782 za rninimální peníz vydražilo a pokud některé předměty nezískaly kupce, byly naházeny do Jeleního příkopu. V Praze bylo celkem zrušeno 20 klášterů a 38 kostelů a kaplí, z nichž některé byly více či méně přestavěny, nebo případně i zbořeny. Řeholníci a řeholnice byli přestěhováni do jiných klášterů a spíše výjimečně se později podařilo některé ze vzácných staveb obnovit. Historicky a architektonicky nedocenitelný klášter Na Františku se proměnil na srostlici dílen a chudinských obydlí. Stejně tak klášter sv. Jiří na Pražském hradě byl Josefem II. spolu s letohrádkem královny Anny, Jízdárnou a Míčovnou určen pro vojenské sklady a kasárna. Zanikla Betlémská kaple spolu s jí obklopujícím hřbitovem, z něhož byly náhrobní desky použity na opravu Karlova mostu. Nemenší ztrátou je zboření památné kaple Božího těla na Karlově náměstí, nebo kaple P. Marie Einsiedelské, zdobící do té doby hradní rampu. Mezi kláštery určené ke zrušení patřili i strahovští premonstráti, kteří však dokázali diplomatickou politikou tomuto osudu uniknout a jako výraz díků umístili na průčelí nového objektu sve knihovny medailon s portrétem Josefa II. Ve prospěch Josefa II. je třeba uvést, že některé církevní objekty byly využity pro obecně užitečná zařízení jako byla všeobecná nemocnice, porodnice s nalezincem, ústav pro choromyslné nebo sirotčince, starobince a chudobince. Názorným záznamem těchto nmmA n i . ,„ ,701 Při příležitosti korunové ľ ! ***** ******* *** Prahy, zpracovaná Ä atc.cn a'profesorem Technľy Äľ U^,da ? P™**^ *aVebním P Ĺc losefowmi reformami ,rant,5kem Hergetem. Zachycuje základní změny, cp nmdfllv Ho amil™^™* u . lunKCe - pokud neisou pz vůbec ani zaznamenaný, pfOtole sc prodaly ao soukromých rukou či byly zbořeny. Sloučení pražských měst ľ 7^^^»»^;^ il . ' ktervTn bvla dosavadní čtyři samostatná Stranu Prahou m. a !rÄ£ Pr"ha Pr"ho" " *«• Zároveň byly znifaiv mnohé jeftě ze středověku přežívající úřady a soudy, ^ • 7 ,1 nn,trLní orává vyjímající určité stavby nebo areály z městských pravom0ci » ha se 76 000 obyvatel, včetně vojáků bylo na ^ a^Äi^tu podřízeno úřednickému mag.stratu jehož vedením bylo pověřeno 28 n^riÄ^ v čele s purkmistrem. Sídlem mag,stratu se stala Staromtoká radnice, íS^oAjmé nemohla pro úřednický aparát stačit a byla tak brzy zahájena její Přestavba při ™*Zo jiné v následujících desetiletích zbořena velká gotická radní s,ň Josefínské reformy se dotkly mnoha sfér pražského života. Právě tehdy se začaly uplatňovat stavební předpisy, navazující na roku 1782 vydaný pozarm řad. Roku 1789 si magistrát vyhradil schvalování všech projektů pro novou výstavbu a dokonce . pro přestavbu existujících domů s tím, aby je hledělo „a pevnost a pravidelnost a zároveň na přímost ulic". Tato slova již jsou předzvěstí budoucích asanačních zásahů a vytyčovaní nových uličních čar, kterým padlo v následujících desetiletích za oběť mnoho památkových objektů. Josefínskými reformami v jejich celku byla zahájena nebo alespoň předznamenána další epocha vývoje Prahy, která proměňovala její historický a středověkem založený obraz na typické město epochy průmyslové revoluce. Reformy Josefa II. přinesly náboženskou toleranci a povolení činnosti evangelické církve, počátky modernizace školství a zdravotnictví, schválení nového studijního řádu na univerzitě, zákaz pohřbíváni ve městě a v souvislosti s tím založení nových do dnešní doby existujících pohřebišť, jako jsou Olšanské hřbitovy. SoShl^ PO. roce 1780 zasypáním bývalého staromestský Nové aleje vznikly na dnešní NárnHnľ VSLw 7 obrazuje novy prostor již s vysázenou kaštanovou alejí y na dnešní Národní thdé zasypáním příkopů v roce 1781 a vysázením lipové aleje. 72 Vrchnostenské prosazování reWm * Aif zřízení dostatečně účinného bvrokr.t.^ľiľ mUSel° překonat odPor a vyžadovalo tu- pos„ení samosprávy, ale naopak dal!ľ ÍO tedv »** libera,Í7*Ce „iwcě Podle nařízení Josefa II bvla n»t , * •central,7ace řízení a 0 tím spojené germa- S služeb a od roku 1784 se i na pražské ulľrľľľy P"dmínkou Pro Při>etí do ^ích stát" prazske univerzitě mohlo přednášet pouze německy. Změna dobového vkusu ■ ^fvtchttloTény, "T^ SVŮJ ^ « "*»™ "a barokním ré:\ľl7^ríZ^ °dlu,nyCh duch°™<* a náboženských pozic Ještě nedávno l^nÍvkľ^ 56 Sta'° Pfedmětem kritiky a bylo považováno za výraz S" BaroM sochv^zdobíd Karlův most. byly posuzovány jako znehodnocování krásné gottcke stavby Archdektura tak ztrácela svou dosavadní orientaci a byla vystavována vlivům vídenského uredmho slohu uplatněného Pacassim na přestavbě Pražského hradu Bylo to obdob, jakéhos, pro konec každého slohového období charakteristického eklektismu. kdy se na stavbách uplatnoviJ rokokový dekor stejně jako vliv francouzské architektury z období vládv posledních Ludviku. 58.První pražské nádraží Františka L - dnešní Masarykovo - bylo v klasicistním slohu postaveno v letech 1844-1845 podle projektu A.Junlinga pro železniční spojení s Vídní. Obdobně jako ve většině evropských zemí se z této slohové nejistoty vynořil jako Převládající výraz klasicismus. Ten sice stejně jako baroko ve své podstatě navazoval na antické architektonické tvarosloví, avšak činil to podstatně jiným způsobem Na rozdíl od Plasticity a tvarové přebujelosti baroka působí klasicistní stavby stroze a plošně. Raným příkladem jsou díla Antonína Haffeneckera jako je v letech 1781-1783 Postavené Nosticovo divadlo, dnešní Stavovské, které bylo roku 1859 poněkud přestavěno. 73 Od této! autora jo V Hytofflk* ulici S» ocris-Sporkov.ský palác. dncM ÍÄvjŕ rfŮB1 téže doby patří od Matric Hummeia na Malostranském náměstí prucel, L.chtenStejn,kélli) __1JL__I__Hatí .Min A Mil paláce, dnešní sídlo AMl1 Po roce 1800 se v pražské architektuře současně s klasicismem uplatňuje nastupujfcj trZTr™ 7 inspirace historickými slohy. Obzvlášť oblíbenou se stává gotika, která STÄ'^Ä tudorské gotiky. Příkladem je^lovecký zámeček v Královy okTe přestavěný J F.Jondlem v roce 1804 podle projektu J.rího Fischera z dosavadní renesanční podoby do romantického gotizujícího vzhledu. Charakteristickým projevem u nás nepříliš častého empíru - císařského slohu Napoleonow doby - je piaristický kostel sv. Kříže Na příkopě z roku 1820, řešený rovněž 1 Fischerem. Do téhož roku patří smíchovská vila Kinských s dobově komponovanou zahradou. Berlínská mincovna od Jindřicha Gentze, dnes již neexistující, inspirovala J.Fischera k architektonickému řešení přestavby bývalého kostela a kláštera řádu hybernů proti Prašné bráně na celnici. Do josefínské doby patří počátky zájmu o umělecké a architektonické památky. Souviselo to zřejmě s odporem proti ničem uměleckých děl a jejich vyvážení do ciziny. V roce 1796 byla vlasteneckou šlechtou založena Společnost vlasteneckých přátel umění, jejímž cílem bylo chránit kulturní památky a založit uměleckou galerii a Akademii. Obdobné cíle sledovala o 40 let pozdější Společnost vlasteneckého muzea, jejíž jednatel František Palacký vypracoval podrobný program, obsahující mimo jiné „uměleckou archeologii", včetně soupisu památek a jejich ochrany. 59. Negrelliho železniční viadukt z let 1846-1850 vnesl do pražské krajiny nový prvek stavby inženýrské a zároveň nové méřítko. V první polovině 19. století se v Praze zřetelně hlásila nová doba a nástup průmyslové revoluce, stejně jako českého národního probuzení. V pražských predmestie zvláště na Smíchově - již. krátce po roce 1800 začaly vyrůstat prvé kartounky a brzy na strojírenské závody. Jako první byla roku 1833 založena Thomasova strojírenská továru 74 na n''»HV' K*rl™ ? 1 ihl* ' od ľok" ««4.1 /acaln na Smíchove pracovat RinRhoferov» ř0Vírn« nn *kv.nnm vagony, která v tomto oboru brzy zaujala první místo v celé monarchii. \ uvr m$ v,oi do Prahy m dneinJ Masarykovo nádraží/W v/«A od Vídně i hr/v t0 „skala Irahn žcle/.nKn. spojeni /e Smíchova směrem na západ do Pl/ně a dalo do Bavorska a západní Ivropy, PO Více no/ kilometr dlouhém NeRrclliho viaduktu, kterv bvl po půl století ncjdelší 5»vbOU tohoto druhu v tehdejší Evropy opouštěla Prahu trať směrem na sever do Ustí nad 1 abetn. IXVinn a dalo do Drážďan a Berlína. Karel Chotck Vfce no/ 160 lot slouží Praze Chotkova silnice, spojující centrum města s Pražským hadem. Bubenči. Dejvicemi a celým severozápadním městským sektorem. Nazývá se tak na pOČeSl nejvysšího purkrabího Karla Chotka. který ji nechal vybudovat. Připomíná zároveň starý česky Šlechtický rod Chotků z Plzeňska, známý těm, kteří se zajímají 0 evropské déjiny, Karlova vnučka Sofie byla manželkou následníka habsburského trůnu arcivévodv Františka Ferdinanda ď H ste. s nímž. při atentátu v Sarajevu v roce 1914 zahynula. Karlův otoe Jan Rudolf Chotck byl na samém poěátku I1', století v lotech 1802-1805 purkrabím Českého království, krátko působení \ této funkci a napoleonské válkv mu zne-možnih uskuteěnit na tehdejší dobu mimořádné projekty. Uvažoval o prvním dopravním DbchvatU historického města, který by odstranil ucpáváni Karlova mostu formanskými vozy. Nechal proto připravovat novou komunikaci, která měla překročit Vltavu novým mostem přes Štvanici a pak pokračovat po Letné až ke Strahovu, kde by navázala na tzv. Říšskou eostu. směřující do západních častí země a dálo do zapadni Evropy. Založil pro Stavte tohoto mostu akciovou společnost, avšak ve Vídni bylo přemostěni Vltavy považováno \ dok' napoleonských válek za oslabeni pevnostní funkce Prahy. Těsné před odchodem do Vidně do vysoko státní funkce se Jan Rudolf roku 1804 stal předsedou Královské české společnosti nauk a tuto funkci zastaval až do své smrti v roce 1824, Po och život si dopisoval s českými učenci a umělci. Do doby jeho působeni patři úprava Novoměstsko radnice, přestavba letohrádku v Královsko oboře, podpora vzniku pr-vých manufaktur a zlepšovaní silniční sítě v celé zemi. Mnohem více příležitosti k realizaci svých záměrů měl jeho patv syn Karel Lhotek, kterv byl jmenován nej vyšším purkrabím v Čechách v roce 1826 a v této funkci setrval téměř dvaod lot do roku 1843. Příčinou jeho odvolání byla pravděpodobně nelibost Vídně s jeho přiliširym zaujetím pro České království a Prahu a vynakládán! nadměrných prostředků pro tyto účely. Ihned po příchodu do Prahy se začal učit u Palackého česky a zároveň vydal nařízení, že pro jakvkoliv vvvo/ památek a uměleckých děl jo nutný souhlas guberniami kanceláře. V Wnôha námětech navázal nu záměry sveho otce. krátce po svém nástupu do funkce založil a»VU roku 18^7 akciovou společnost pro stavbu druhého pražského mostu, který- původně také zamýšlel situovat pod letnou v prodlouženi dnešní Revoluční ulice. Stejně jako otec Povzbuzoval rozvoj hospodařskv i kulturní, podnítil založen. Jednoty- prt> povzbuzení Průmyslu v Čechách, pořádání zemědělských vystav a dale v roce 1830 založen. Matice í B o pěl let později vznik krasoumné jednoty 75 60. Chotkova silnice byla dokončena roku 1831 pro lepší spojení města a Pražského hradu. Navázalo na ni zřízení Lidových (Chotkových) sadů jako prvního nově založeného veřejného parku. Zasloužil se o další modernizaci silniční sítě v celé zemi a zvláště v Praze připorníná několik důležitých staveb dobu jeho působení. Patří mezi ně na prvé místo již ziriíněná Chotkova silnice z roku 1831, spojující Klárov s Píseckou bránou, a o dva roky později vybudovaný prvý pražský veřejný park -Lidové sady, nazvaný později Chotkovy sady. Tehdejší obliba serpentin se projevila nejen u Chotkovy silnice, ale též na nové cestě z Prahy k tzv. Nové nebo Cihelné bráně na Vyšehradě, vybudované v letech 1841-2. Největší serpentina se měla vybudovat od tehdy ještě existující Újezdské brány po svahu Petřína a Seminářské zahrady až na Pohořelec. Pro tuto petřínskou komunikaci" se vypracovaly podrobné technické projekty a stojí za zmínku, že tato vždy velmi sporná komunikace byla ještě v roce 1929 zahrnuta Státní regulační komisí do regulačního plánu Prahy a byla považována i nadále za jednu z nejdůležitějších komunikačních staveb - a teprve nyní je vlastně nahrazena Strahovským tunelem. V době působení Karla Chotka se začala rozvíjet prvá pražská předměstí - zejména Karlin a Smíchov. Symbolickým projevem vztahu města a jeho okolí se v letech 1839-1841 WhZem°Vailí ^ téměř 1CteCh dalŠíh0 pražského mostu' spojujícího město Prahu se nahrazena ľ T Františka L Projektu Bedřicha Schnircha a byl později nahrazen dnešním mostem Legu. Navazoval na tzv. Nové aleje, vzniklé zasypáním dávného příkopu mezi Starým a Novým Městem v trase dnešní Národní třídy 76 M V^ÍTtiľT™^ Fr»"t«k. I. 8 Wt IM9.II|4| ^ postaven jako spojeni mésta s rodicím se ^o^fT u VIp0pr^,,,ec,neSní^«^ovonábfe7í nábřeží komunikace musela být nasypána Jolo n»d Púvoctnfm vltavským břehem. VýSkový rozdíl je dodnes zřetelný mezi Divadelní ulicí a Národní Spolu s tímto mostem byl podle projektu Bernarda Gruebera postaven prvý úsek pražského nábřeží v délce 300 metrů až ke Křížovnickému náměstí, které bylo nově zpřístupněno a upraveno. Na tento záměr navázala regulace levobřežního předmostí a nová klasicistní výstavba domů podél dnešní Vitězné třídy na úpatí Petřína. 62. Františkovo nábřeží, řetězový most a úprava obou předmostí se staly nejvétší klasicistní regulací v polovine 19.století. Do Chotkovy doby patří také regulace a vydláždění důležitých prostorů Starého Města a Hradčan, stejně jako Václavského náměstí a na něj navazujících novoměstských ulic. Nově byla upravena silnice na vrchol Petřína, stavěl se vodovod, byl opraven Týnský chrám a letohrádek královny Anny. ICarel Chotek podporoval Činnost Komise pro zkrášlení města a inicioval vysazování Parků. Důležitou byla parková úprava již roku 1804 pro veřejnost otevřené Královské obory steJně jako aleje a parky na stále ještě existujících městských opevněních, která se proměnila ^ oblíbené promenády s kavárnami. Lze zaznamenat mnohé ušlechtilé činy jako bylo založení Klárova ústavu slepců, celodenních opatroven pro děti nemajetných rodin, chudinských ústavů, nebo mimo Prahu úPravy lázeňských mést Karlových Varů. Mariánských lázní a Teplic, stejně jako obnova pustlého Karlštejna. 77 ^ na v,ce ne, půlmiliónovou „^^^ rAndnn metrortoli. ropskou rnetropoli. K V Zan ve svém Průvodci po Praze z roku 1848 připomíná zásluhy Karia Chotka. jMf kaldé krlné adobre myšlenky k zvelebení Prahy S nadšenosti se chápal, a rázně j i Ve shäek uváděli uměl". Bourání hradeb Nejen symbolem ale i důležitým předpokladem vstupu Prahy do nové doby bylo bourání hradeb Ó zásadní proměně názoru na opevnění města svědčí, že ještě v první polovině 19. století se hradby zpevňovaly a jen o několik desetiletí později se začaly postupné odstraňovat. Prvním podnětem k úvahám o jiném využití hradebního pásma a případném odstranění hradeb byl již v roce 1749 dekret Marie Terezie o zrušení pevnosti Praha. Toho využil fortifikační ředitel K.Cremeri a založil na části pevnostních valů morušové plantáže, v nichž vysadil přes 25 tisíc stromů. Zároveň těsně za hradbami začaly vznikat zahrady, z nichž nejznámějšími byly z let 1800-1813 tzv.Wimmerovy sady s alejemi a restaurací s tanečním sálem. V roce 1818 však byla Praha znovu vyhlášena pevností a dokonce se obnovily i když v nevelkém rozsahu opev-ňovací práce. Z podnětu Karla Chotka však byla od roku 1827 budována po hřebenu valů promenáda, doplněná v pobvině století dvěma obLíbenými kavárnami. Dobový' autor S.Heller líčí, že „od Poříčské brány až ke Slepé bráně byly na hradbách úpravné, vzdušné, stromovím a krovinami osázené procházky....", které „ihned takovou přitažlivost osvědčily, že postaveny záhy na bastionech mezi Novou a Koňskou bránou dvě prostorné kavárny, kdež letní dobou třikrát do téhodne hrávaly vojenské hudby". Na levém vltavském břehu „na Mariánských hradbách: tam byla volnost, tam byl obrovský prostor, tam byl čistý, svěží vzduch tam byl učiněný venkov!" Opevnění a zvláště městské brány měly význam spíše pro celníky a policii a stávaly se v té době především reprezentačním symbolem města. To se projevilo zvláště přestavbami mestských bran. Příkladem může být Koňská brána na konci Václavského náměstí, která byla roku 1831 podle vzoru vídeňské hradní brány přestavěna P.Nobilem v empírovém slohu a až do svého zbourání v roce 1875 sloužila její terasa na střeše jako vyhlídka. «*» i ra?!01^ ^ T***0* ^ ÚJezdská brán* a vedle postavena v novogotickém slohu ^J^^l^L^ ^ 0dStraněna V r0Ce 189L Jen 17 to vydržela v roce 1858 postavena nova Poncska braná, u níž na podzim 1874 započalo bourání pražských hradeb. err^írovouatzvyrSé i"*" Z*"1 nahn2ena Původní Jeruzalémská brána novou S vedoucí' £ * braTu ueiá ***** průj£zd su™e m Tábor. Pro železničm ^^^r^r° Tl^u° Státníh0 - á™^° Masarykova - bylo proraženo šest nových bran, pečlivě hlídaných a na noc zamykaných. í* 13, VArLvské nAmřstf n. vedut* V.Mor,t*dta I roku 18.^ znázorňuje v popfedí promenádni cestu jhóch s vyhlídkovou terasou na Koňské bránč 0 dalším osudu pražského opevnění rozhodl v říjnu 1866 František Josef I při příležitosti své návštěvy Čech po válce s Pruskem. Vyhlásil Prahu otevřeným městem a souhlasil „aby stará zeď hradební města Prahy byla rozbořena". Ovšem na rozdíl od Vídně, která o deset let dříve získala hradební pás jako císařský dar, musela Praha za území uvolněné „pro obecnou radost" a „pro budoucí se rozvinutí města" draze platit a to dokonce s podmínkou, že v případě války zřídí vhodné opevnění. M. Počátek bourání pražského opevnění v roce 1874 u Poříčské brány zachycuje snad jediná fotografie. ', i {. íť- jgw- * (■ pruskou okupací zdarma, —h "":^-S;-.:;-^j| ale nakonec požadavky Původně měly být - pozemky poskytnuty jako r. náhrada škod, způsobených * •> * f ) úS&Ší eráru více než desetkrát překračovaly reálný odhad obce. Jen za první úsek mezi Poříčí a Žitnou j (Slepou) bránou s rozlohou jjr: pouhých 18 ha zaplatila po ý£f* dlouhých jednání v roce 1875 jeden a čtvrt miliónu zlatých. 79 Další úsek až Po Rotič mohla obec /a téměř 500 tisíc zlatých zakoupit až vr0c 1888 v roce bvla jako poslední zbourána Strahovská brána a teprve v roce 1907 ,íska|a 0Jľ poslední zbývající' pozemky. Navíc musela na svůj náklad zbourat hradby, vyvézt stavební rum a zasvpat příkopy, takže kromč pozemkových spekulantů dosti vydělal zednický mjstr kterému byla na prvním úseku tato práce zadána za více než 20 tisíc zlatých. Z hlediska stavebního vývoje města byla ovšem hlavní otázka jak bude uvolnený historické jádro obepínající pás využit - přičemž jako vzor mohla sloužit právě v té době bí dováná vídeňská Ringstrasse. Ředitel obecního stavebního úřadu F.Finger již v roce 1870 napsal ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v Čechách stať, v níž objasňoval stanovisko městské rady. která se „usnesla na lom, aby se pozemky fortifikační na stavební místa rozdělily a způsobem prodeje zužitkovaly". Spolek architektů a iníenýrů za vedení J.Schulze navrhoval vytvořit na celém 6 km dlouhém okruhu městský park, Eliškou Krásnohorskou vedené ženy a čeští lékaři protestovali proti spekulačnímu využití území a dokonce vojenská správa požadovala aby se nejméně 20% území věnovalo pro veřejné parky. Stavební a hospodářský úřad pražský vypracoval po roce 1874 projekt široké městské třídy - vlastně předchůdce dnešní tak sporné severojižní magistrály - počítající dokonce s posunem staveniště Národního muzea. Mezitím se však Činila předměstí, do jejich katastrů bylo již roku 18"1 území fortifikací začleněno. Nic nepomohlo vydání řádu pro zastavění bývalých pevnostních pozemků ani žádost pražské obce na místodržitelství, aby uložilo předměstím koordinovat své regulační plán) pro toto území. Zejména Vinohrady urychleně rozparcelovaly úsek mezi Václavským náměstím a Karlovem a vytvořily tak k již existujícímu Státnímu nádraží další překážku uskutečnění nějakého velkorysejšího záměru. l.Herrmann tehdejší situaci charakterizoval slovy, že „Praha však promeškala příznivou dobu, aby si zabezpečila pozemky za hradbami... Byla jednak chudá, její finance stísněné, a tehdejší otcové Prahy nebyli ani dost prozíraví, neviděli do budoucnosti, aby si pro pokračování města zabezpečili pozemky za branami...Pražská „budoucnost" měřila se vždy měrou liliputánskou" - což bohužel neplatilo jen při bourání hradeb a mnohdy platí dodnes Chronologický přehled 1755-1775 1769 1773 1782 1782-1783 1784 • klasicistní přestavba Pražského hradu (N. Pacassi), odstraněny zbytky hradního opevnění ■ Huberův plán Prahy (axonometrie) • zrušen jezuitský řád • zřízeny Nové aleje na místě zasypaného hradebního příkopu v trase dnešní Národní třídy - reformy Josefa II., zrušeno 23 klášterů a 35 kostelů, zákaz pohřbívání ve městě ■ spojením pražských měst vzniká Královské hlavní město Praha, rozdělené na čtyři čtvrtě - Praha I. Staré Město, Praha II. Nové Město. Praha III. Malá Strana, Praha IV. Hradčany 80 tur |7°1 1800 . vc místí již existuje 12 manufakti ■ VHllfcá 1 Icrgctův plán Prahy ■ korunovace I^opolda II. • korunovace Františka I. • průmyslová výstava v Klementinu 80 000 obyvatel města J 800-1«10 ' Salmovský palác na Hradčanském nám. (F.Pavlíček) ! 804 ■ Královská obora otevřena pro veřejnost . novogotická přestavba Místodržitelského letohrádku (J Fišer) 1808-1809 - založena vojenská plovárna v místě dnešní Strakovy akademie 1808-1811 • přestavba kláštera Hybernů (J.Fišer) 1811-1815 •iittnerův plán Prahy Igj5 ■ stavební řád pro Prahu 1817-1825 " přestavba Platýzu (J.Hausknecht) [g24 ■ kostel sv. Kříže na dnešní ulici Na Příkopě (J.Fišer) [826-1834 • Langweilův model Prahy 1828-1838 ■ koňka do Lán pro dovoz dřeva z křivoklátských lesů, ukončena na dnešním Dejvickém nádraží 1830 " dokončena kanalizace Starého Města a Nového Města 1831 ■ dokončena stavba Chotkovy silnice 1833 " založen první veřejný park Lidová zahrada (od 1841 Chotkovy sady) 1835 ■ dokončena dlažba všech ulic Prahy kromě horní části Koňského trhu (Václav- ské náměstí) 1839 • postavena Občanská plovárna 1838-1848 " stavba novogotického křídla Staroměstské radnice (P.Nobile) 1841 ■ dokončen řetězový most Františka I. na místě dnešního mostu Legií ■ založen Klárův ústav slepců 1841 -1845 ■ vybudováno první nábřeží (dnešní Smetanovo) s klasicistními domy 1842 ■ zavedena omnibusová doprava 1844 • založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta 28.-30.3.1845 ■ povodeň, která ovlivnila výšku nově zakládaných nábřeží 1844-1845 • stavba Státního nádraží Františka I. - dnešní Masarykovo (A.Jüngling) 20.8.1845 - příjezd prvního vlaku do Prahy 1846 • sady na Petříně se staly majetkem obce 1846-1849 ■ postaven Negrelliho viaduktu pro železniční trať do Děčína (A.Negrelli) 1847 - plynové osvětlení hlavních ulic Prahy z plynárny v Karlině 1850 . přípojem Josefova (bývalého Židovského Města) jako Prahy V. 81 IV.2. PRAŽSKÁ PŘEDMĚSTÍ VýTnamnvm fenoménem novodobého vývoje Prahy je v průběhu 19. století vzn,k. růst pražskvch předměstí, v nichž na konci 19. století žilo ve většinou ještě k městu nepři^ jených obcích téměř dvakrát více obyvatel, než ve vlastním historickém jádru. Rych|e rostouc, předměstí zásadně změnila celé pražské okolí a podstatně ovlivnila další stavěj vývoj na území historického jádra. Ve srovnání s většinou velkých evropských měst jsou pražská předměstí poměrně mladá. Je to důsledek mimořádné rozlohy středověkého města, schopného po pět století pojmout nové stavební nároky. Zároveň však je to způsobeno tím, že počet obyvatel Prahy od doby Karla IV. vzrostl jen o několik desítek tisíc. Je to podstatný rozdíl proti těm městům, která se sice ve středověku nemohla svou velikostí a výstavností rovnat Praze, avšak poté jí co do počtu obyvatel zvláště od 17. století mnohonásobně převýšila. Příkladem mohou být v nejbližším sousedství taková města jako je Berlín nebo Vídeň. Ta měla ve srovnání s Prahou nevelká středověká historická jádra a tak mohly být novodobé potřeby jejich dalšího růstu uspokojovány pouze za hradbami v předměstích, která byla dokonce Často opevňována. Západně od historického jádra Berlína vyrůstala již v 17. a 18. století předměstí, z nichž jsou nejznámějšími Dorotheenstadt nebo ještě rozlelilejší ve dvou stavebních fázích budovaný Friedrichstadt. Obdobně ve Vídni musely být v důsledku nedostatku ploch uvnitř hradeb budovány v předměstích již v baroku mnohé církevní a palácové stavby, jako je Karlskirche, oba Belvedery nebo později v devatenáctém století Votivkirche. Obdobný vývoj byl charakteristickým pro Paříž, Londýn, Amsterdam a další evropská města. Okolí historické Prahy Pozdní vznik pražských předměstských čtvrtí ovšem neznamená, že by se za pražským středověkým a později barokním opevněním nacházelo nekultivované a neosídlené území. Nepříznivě se tam sice projevovaly důsledky početných vojenských vpádů, které vždy znovu a znovu ničily stavby a další výsledky lidské práce, avšak přesto se kolem Prahy dodnes zachovaly stopy dávného osídlení. Bohaté archeologické nálezy jsou svědectvím dávných sídel a dnes již zaniklých hradišť, těžících z bohatství přírodních zdrojů i z výhodné polohy na dávných cestách k vkavským brodům. Totéž platí o slovanském osídlení, stejně jako o síti středověkých vesnic, městeček a měst i hradů a kJášterů, obklopujících Prahu. O nevelkém počtu obyvatel v pražském zázemí svědčí, že v roce 1784 bylo na celém Špitálském poli, v dnešním Karlině, pouhých 37 domů a na Smíchově 60 domů. Ještě méně bylo osídlena krajina východně od novoměstských hradeb, kde na velké rozloze dnešních Vmohrad a Žižkova bylo pouze 51 domů. Bylo to území oddělené od města hradbami a prístupne pouze několika bránami, které byly hlídány a od časného večera až do rána zavřeny. 82 ?Jľ"JľS* íf* ' ľ"" "M" nranWd«* vní hrad* I T-lť h.aoncké Z počátku 19 stoleti patří mezi význačné stavby za hradbami zámeček Kinských se zahradou na svahu Petřina To byla doba, kdy si budovaní předměstských dvorcu a domů oblíbily lépe situované měštanské vrstvy Mnohé místní názvy a názvy ulic na území bývalých pražských předměstí, jako je napríklad Hanspaulka, Ořechovka, Klamovka, Cibulka, Smetanka, Zvonařka a nesčetné dalši, dodnes připomínaji buď jména majitelů původních usedlosti nebo dřívejši existenci okrasných či užitkových zahrad Současně s tím bylo území za hradbami protkáváno sítěmi silnic cest a alejí - jako byly třeba Wimmrovy aleje v okolí dnešního náměstí Míru, jejichž trasy zanechaly své stopy v dnešní uliční síti. V bezprostředním zázemí hradbami vymezeného města existovaly na mnoha místech venkovské obce s dvorci, usedlostmi, kostelíky a zámečky, jejichž názvy zůstaly zachovaný v Pojmenováních městských částí jako jsou například Bubny, Holešovice, Libeň, Nusle, ^ novice. Malešice Hostivař, Pankrác, Braník, Chuchle, Zbraslav, Radotín, Košíře a četné další Dávná předměstská krajina byla sice pohlcena mnohonásobně se rozrůstajici Prahou, avšak tím spiše by se nemělo zapomínat na zachování a případně obnovu stop historické kraJiny kolem Prahy, které se uchovaly do dnešních dnů 83 Ta patří téz do paměti Prahy a navíc může obohatil a zkrášlit její dnešní životní prostředí. Jedná se například o trasy dávných poutních cest z Prahy do Staré Boleslavi nebo na Svatou Horu. staré hřbitovy, aleje a zahrady stejně jako o jednotlivé byt" svými rozměry nevelké objekty usedlostí, mlýnů, kapliček nebo zájezdních hostinců, které by měly obohacovat naši krajinu nejen na idylických Ľadových obrázcích. Zrod a vývoj předměstí Ne všude za pražskými hradbami byly stejně výhodné podmínky pro vznik předměstské zástavby, pro stavbu obytných domů a zvláště pro zakládání pS, manufaktur a továren, které nemohly nalézt místo uvnitř historického jádra pro své * přílišné plošné nároky a v _j důsledku ceny pozemků uvnitř —! města. 66. Území budoucích Vinohrad a Žižkova, kde existovaly ještě v roce 1835 pouze nepočetné usedlosti a výrazná kresba Wimmrových aleji. Zájem podnikatelů vyvolala především území Karlina a Smíchova. Zaujímala dobro dostupná rovinná území, ležící bezprostředně před městskými branami - Poříčskou a Újezdskou. Velký význam měl nejsnadnější přístup k Vltavě, jejíž vodu potřebovali jak obyvatelé, tak zvláště průmyslová výroba. Stejně jako se podstatně lišily přírodní podmínky a vývojové předpoklady jednou> vých území, lišila se podstatně i jejich ekonomická základna a stavební koncepce. Ze vsec předměstí byl pouze Karlín plánovitě založen na šachovnicovém půdorysu podle projektu z roku 1816. Podepsal ho zemský stavební ředitel Jiří Fischer - mimo jiné autor přestav r^ Hybernů a spolutvůrce Mariánských lázní jako dodnes jednoho z nejkrásnějších evropsky* lázeňských měst. Na rozdíl od romantického krajinářského řešení Mariánských Lázní tna Karlín typický velkorysý plán epochy klasicismu, jehož původní působivost je dnes ai • potlačena pozdější převýšenou a výrazově nejednotnou zástavbou. 67. ( onfrálnrf H*t Karlina v roce 1870 podle vyobra/cn » ne/nárncho amora Na počátku založení Karlina určila pochozí komise hlavni zásady, na jejichž zaklade první návrh plánu vypracovalo vojenské generální ředitelství a předložila jej již v roce 1916 zemskému guberniu Bylo stanoveno, že hlavní ulicí se stane existující cisárska silnice, vedoucí od Poříčské brány Rovnoběžně sní vedly další tri ulice, které byly protínaný Pncnymi ulicemi, vymezujícimi jednotlivé bloky. Hlavní náměstí mělo být mezi třetí a čtvrtou příčnou ulicí a měl na něm stát kostel se °°u a farou v sousedství Na nároží každého bloku měl být hostinec a na vltavském břehu se soustřeďovala řemesla, masné krámy a jatky. Pro vlastni výstavbu byly stanoveny přísné zastavovací podmínky, které se dokonce a> určitou brzdou výstavby Domy musely být nejméně jednopatrové, střechy mohly mít P°u?e nespalné krytiny a vnitřní dispozice měla odpovídat zdravotním požadavkům ^Připouštěly se žádné otvory ve štítových zdech ani zřizování sklepů pod veřejným [Tyranstvím Stavět směli pouze pražští stavitelé a majitelé domů byli zavázáni zhdit odniky, udržovat žumpy a přispět na vybudování kanalizace. Protože v době založení Karlina byla Praha stále ještě vojenskou pevnosti, musel n^dy majitel domu podepsat revers, podle něhož v případě vojenského ohrožení byl povinen d2adost vojenské správy bez náhrady svůj dům odstranit Na Smíchově byly podmínky mnohem volnčjSí a možná i proto toto zprvu vůbec regulované predmestí rostlo rychleji. Právě tam vznikaly již kolem roku 1815 jedny z prvn' k pražských kartounek a František RinghofTcr sem v roce 1852 přenesl svou původně kotlář skou dílnu 7 vnitřního města a vybudoval z ní v Rakousko - 1 Jhersku největší továrnu na w robu železničních vagónů. 68. Pohled z Kampy na Smíchov v roce 1860 podle V.Morstadta zaznamenal nové dominanty pražské mestské krajľny Smíchovský rodák Jakub Arbes vylíčil ve svých vzpomínkách svou rodnou obec tak, že „po nynějším rázu velkoměstském, po \ýstcr\7iých budovách nynějších nebylo ani památky. Bylať to pouhá víska s několika továrnami - z větší části zelinářské zahrady, bělidla na kartouny, několik cihelen, dvě tři větší hostinské zahrady, několik bývalých sídel šlechtických, z nichž některé proměněny byly již v továrny - pak asi 150 domků, ba chatrčí, vesměs šindelem nebo došky pokrytých; tu a tam nějaký dům jednopatrový a jenom dvě až tři budovy vice než dvoupatrové °d PÄ ' ' StOUPl,y k VýhodAm K*«™ ■ Zichova m*!** tratě s **n«^ vleček Obdobně výhodné vlastnost, měla r a ponekud vzdálenější Vysočany, kde vodu poskytovala Rokytka Navíc ve v7daleneis,ch polohách byly pozemky lacinější, vhodné pro průmyslové podniky Naproti tomu jižním směrem na pravém břehu končila dlouho Praha Podskalím, Uve další prípadný rozvoj byl blokován až do Vltavy spadajícím skalnatým návrším VySehrudu Na levém břehu nemohl směrem na východ pokračovat rozvoj v navázáni na dnešní Klárov, protože tam Letenská terasa spadala svým prudkým svahem až do řeky a zadná komunikace podel vody neexistovala. Poměrně dlouho zůstal pro městskou zástavbu nevvužit hůře přístupný, často zaplavovaný a posléze vojskem pro dělostřelecká cvičení využívaný holešovický meandr Vltavy. Odlišné podmínky nabízelo území východně od novoměstských hradeb mezi Vítkovem a Nuselským údolím Tam v těsném sousedství Nového Města a největších pražských tržišť existovalo velmi dlouho málo osídlené území, známé předevšim svými vinohrady a usedlostmi na příznivě k západu a jihu orientovaných svazích Dodnes tuto dobu připomíná v letech 1871-1888 postavená Grôbova vila. Byly tu též předměstské zahrady, aleje, výletní hostince a zejména ve druhé polovině 19. století tančírny, arény a letni divadla. Tehdy populární divadla jako byla Aréna ve Pštrosce. Švandova aréna, Nové české divadlo, Pištěkova aréna a četná další , postavená vesměs ze dřeva, musela však ustoupit novým parcelacím a stavebnímu podnikání. Území sice leželo přímo za městskými branami, avšak nemělo dostatek vody a ani později přímo přes něj nevedla žádná železniční trať. Tím se stalo, že nebylo - spíše ke svému prospěchu nijak lákavým pro průmysl a k jeho využití pro výstavbu obytných domů se přistoupilo v době prudkého růstu pražského obyvatelstva koncem 19. století. Díky tomu se celý rozsáhlý původně vinohradský a posléze na Vinohrady a Žižkov v roce 1875 rozdělený katastr proměnil na největší nové obytné předměstí Prahy. Ani to však nemělo jednotný charakter. Dnešní žižkovská část, odříznutá od města železničními tratěmi a situovaná na klimaticky nevýhodném severním svahu, se vyvíjela spíše jako obytná čtvrť pro ty, kteří nacházeli své pracovní uplatnění v nedalekém karlínském a libeňském průmyslu. 87 71. Území Žižkova v roce 1880 se na základě regulačního plánu proměnilo na /.laty dul stavebnich podnikatelů. Novým prvkem osidlem za pražskými hradbami se koncern 19. století staly zárodky budoucích vilových a zahradních předměstí, vyhledávajících krajinársky lakave polohy Vily a rodinné domy se začaly stavět v Bubenči, na Vinohradech, v sousedství letohrádku Hvězda a postupně i v tehdy vzdálenějších obcích jako byla Liboc a Veleslavín, Chuchle nebo Zbraslav a posléze i podél Berounky a Sázavy. Často byli autory těchto staveb významní architekti té doby a lze jen litovat, že toto téma dějin české architektury nebylo dosud soustavněji zpracováno Obdobně jako v některých západních velkých a průmyslových městech založilo roku 1869 v Praze několik průmyslníků - jako byli Dormitzerové, Portheimové, Přibramove, Ringhoffer a rakouskouherská Společnost státních drah - Společnost pro stavbu dělnických bytů v Praze Ovšem na rozdíl od jiných měst se v Praze bohatí zakladatelé Společnosti zmohli jen na několik velmi úsporně řešených domků pro Dormitzerovu kartounku v Bubnech a několik řad domků při Tovární ulici v Holešovicích Na počátku sedmdesátých let s doplňky v prvních létech dalšího století vzniklo pro RinghorTerovy dělníky 136 bytů ve 34 domcích na smíchovské Mrázovce v kolonii, kterou se podobně jako domy v Praze 7 nepodařilo bohužel jako zajímavé historické svědectv zachránit 88 / t^ZrZľ^t^^Ťl J** ^ada,a ostatní předměstí Z*,st£í^ fórich typ,cké rost,é 55* rfi7vl.le'K f ... , nimÄP?a,4puvodn,cn cest- "lnic a alejí Na Vinohradech je t"*knT íľ>Sné dol „ ",TSt;M,rU St°P0U Původnich Wimmrovych alejí z kdy zde zadne domy nestaly Teprve později si jednotlivá předměstí pořizovala t1noduche ^^J^^ ploch Jak Q tom J Pe.nj č,st Schová nebo novejs, čast, Vinohrad, Z.žkova a Holešove, kde měla původní rostlá jadra nevelké rozměry Praha usilovala po mnoho desetiletí o připojení předměstí, v nichž mohla ziskat další rozvojové možnost, a zároveň spolu s nimi lépe řešit mnohé nové potřeby zásobování vodou, odkanalizováni a tehdy již zřetelné nároky veřejné dopravy Teprve roku 1883 došlo k připojení Vyšehradu jako poslední části původního středověkého města, přejmenované na Prahu VI Krátce poté se v roce 1884 se podařilo připojit katastr Holešovice-Bubny jako Prahu VII a až v roce 1901 jako posledni přírůstek před 1 světovou válkou Libeň jako Prahu VIII Byl to jistě pro Prahu velký přínos, protože se její území zvětšilo téměř na trojnásobek - na 20 km2 s vice ně 200 tisíci obyvatel Dale ovšem pokračovala jednání, docházelo k dílčím dohodám napřiklad v souvislosti s budováni káranského vodovodu, avšak další pokrok v tomto směru přineslo až obdobi po 1 světové válce. Drobné předměstské obce mezitim postupně vyrůstaly na sídelní celkv s desítkami tisíc obyvatel, které se domohly statutů královských měst a některé byly dokonce sidly okresních úřadů a soudů, pod něž spadalo celé pražské okolí. Kolem roku 1900 patřila stále ještě samostatná pražská předměstí mezi vůbec největši česka města. Tak v roce 1890 měla Praha (I-VII) i s vojenskou posádkou 182 530 obyvatel Po ní následovala s 50 000 Plzeň a pak již Žižkov, Vinohrady a Smíchov Teprve po nich nasledoval Liberec s 30 000 obyvatel a další města. V roce 1910 byla na prvém místě Praha (I-Vlll) s 218 573 obyvatel, pak nasledovalo Brno (112 114). Plzeň (78150) a pak opět následovala pražská předměstí - Vinohrady (77073). Žižkov (72 170) a Smíchov (51 744). Přehled o růstu obyvatelstvo pražských předměstí do doby vzniku Velké Prahy podává následující tabulka 1850 Smíchov Karlin Libeň Vinohrady Žižkov Vysočany Nusle Holešovice Bubny 2608 2927 2210 213 x 617 562 1401 1869 15382 13384 5845 5318 292 1766 2387 3094 1880 24984 17250 9669 14531 21212 2334 5555 17357 1890 1900 1910 1921 2646 47135 51791 56249 19540 21555 24230 25051 12536 21242 27192 29679 34531 52504 77120 76700 41236 59326 72173 71766 3329 4406 6898 8554 11740 20122 30874 34160 22131 30814 39724 46335 89 71 Rasi nejdéležHejSích prafcUtých prrdmetti od poloviny 19.*toletť do jejich začlenění do Velké Pr,f, Rvchlv růst předměstí, jejich hospodář lenosti Každé z nich chtělo mít kráiZ , y rozl-1813 - na území dnešních Vinohrad založeny Wimmerovy aleje - základ půdorysu Vinohrad 1814 -na Smíchově založena první manufaktura na výrobu, barvení a potiskování kartounů 1817 ■ založen Karlín jako „předměstí" 1821 -1831 -na Smíchově stavba vily Kinských (J.Koch) 1832 ■ v Libni založena první strojírenská továrna (J Thomas) ■ v Karlině založen přístav 1836 ■ v Karlině upraven původní plán a zmenšeno náměstí 1838 ■ Smíchov povýšen císařským reskriptem na předměstí 1849-1849 ■ v Karlině postavena kasárna 1849 • území na východ od města Prahy sloučeno do obce Vinohrady s jen o málo více než 200 obyvatel 1852 " na Smíchově založena Ringhofferova továrna 1850 • Holešovic a Bubny spojeny do jedné obce 1851 »v Karlině postavena provizorní dřevěná kaple sv. Cyrila a Metoděje 1853- 1874 ■ na Smíchově přestavěn měšťanský dům na radnici (J.Schulz) 1854- 1863 ■ v Karlině stavba kostel Cyrila a Metoděje (K.Rôssner, I.Ullmann) 1858 ■ založena Jednota pro vysazováni stromů 1860 ■ na Letné založen sad s kavárnou 1861 • na Špitálském poli (Karlín) zbořen kostel Obrácení sv.Pavla 1861-1862 • na Smíchově otevřeno nádraží České západní dráhy 1863 ■ na Smíchově postavena synagoga 1865-1866 ■ Holešovice-Bubny spojeny s Prahou řetězovým mostem Františka Josefa I. 1866 ■ na Žižkově zahájen provoz Pražské obecní plynárny 1867 ■ na Letné založeny Rudolfovy sady ■ Smíchov sídlem okresního hejtmanství 1868 ■ na Žižkově postavena Pražská obecní plynárna 1868-1898 « na Císařské louce dostihová dráha 1869 • založen Smíchovský akciový pivovar ■ založena Společnost pro stavbu dělnických bytů v Praze 1870 ■ v Nuslích založen Nový pivovar 1871-1873 ■ vypracován regulační plán celého katastru Vinohrad (J.Knorr) 1871 -1885 • působeni Švandovy arény na Smíchově ■ železniční spojení Smíchovského nádraží s nádražím Františka Josefa I. 1875 ■ obec Vinohrady rozdělena na Vinohrady I. (budoucí Žižkov) a Vinohrady % (Vinohrady) ■ zahájen provoz koňky v Karlině 1876-1878 - mezi Prahou a Smíchovem postaven Palackého most se sousošími od J V Myslbeka (J Reiter) 1877 - mezi Prahou a Smíchovem zahájen provoz koňské dráhy 1879 • Vinohrady povýšeny na město 1881 -v Karlině otevřeno varietní divadlo (1896-1898 přestavba B. Ohman) ■ Žižkov povýšen na město (název Žižkov od 1877) 1881 -1885 -na Smíchově postaven kostel sv. Václava (A.Barvitius) • na Žižkově založen spolek pro vybudování Žižkova pomníku 1882-1884 • na Smíchově postaven ženský klášter Sacré Coeur (G.Bethun) 0 |888 1891 1888->8Q3 1890 1891 1892 1893 1893-1894 1895 1896 1897 1898 1898-1902 1899 1899-1903 1900 1901 1902 1903 1904-1907 1905 1907-1908 1910-191] 1912 Holešovice-Bubny připojeny ke Praze ,ako PrahaVn Stavební řád pro Prahu, Karlín a Smích lov v Karlině postavena radnice (A Baum, B Munzber.er) na Smíchově postaven kláštpr hp.ir«^„i * ■ ■ ..r^' sv Gabriela (GBethun, S kostel- na Vinohradech postaven kostel sv Ludmily (J Mocker) zahájen provoz elektncké dráhy mezi Libní a Karlínem (F Křižík) na Žižkove postavena radnice (MŠimáček) na Smíchově zbořen kostel sv Filipa a Jakuba zbořena Újezdská brána mezi Malou Stranou a Smichovem na Vinohradech založen Měšťanský pivovar na Vinohradech postaven Národni dům (A Turek) v Holešovicích zahájen provoz jatek v Karlině zrušeno vojenské cvičiště nerealizovaný návrh parní tramvaje z Příkopů na Vinohrady první projekt zastavění Letenské pláně (J.Koula) elektrická tramvaj na Vinohradech elektrická tramvaj mezi Andělem na Smíchově a Klamovkou v Košířích Libeň povýšena na město Nusle povýšeny na město na Smíchově postavena kasárna v Nuslích postavena radnice (A.Turek) na Žižkově zřízena elektrická dráha na Smíchově zbořen Slavatovský letohrádek na Žižkově postaven kostel sv.Prokopa (F.Mikš) Vinohrady 1097 domů a 52 000 obyvatel, Smíchov 1021 domů a přes 47 000 obyvatel, Žižkov 972 domů a téměř 60 000 obyvatel, Karlín 432 domů a přes 21 000 obyvatel ■ Libeň připojena ke Praze jako Praha VIII, - Praha tím dosáhla rozlohy 20km a něco pře 200 000 obyvatel • Vršovice povýšeny na město • založena Vinohradská nemocnice • na Vinohradech otevřena Městská tržnice (A.Turek) ■ na patě Kinské zahrady otevřen výstavní pavilon SVU Mánes pro výstavu A.Rodina (J.Kotěra) ■ Smíchov povýšen na město ■ na Vinohradech postaveno divadlo (A.Censký) ■ založen Nový Karlín kolem dnešního Lyčkova namesti ■ na Smíchově postaveny Národní dům a tržnice (A.Censký) ■ v Karlině postaven Národní dům (J.Sakař) ■ na Floře postaven vodojem na vodu z Káraného • první soutěž na pomník J.Žižky na Vítkove 93 1V.3. PŘESTAVBY, RECUEACE A ASANACE Urbanizační a industrializační procesy 19. století vyvolaly ve městech podstatné stavební změny, které se promítaly do růstu předměstí, uspokojující potřeby nově vznikajícího průmyslu, rozsáhlých nádraží, skladišť, přístavů, plynáren a na konci století i elektráren, jatek a samozřejmě i obytných domů. Ve druhé polovině 19. století obyvatelstvo předměstí většinou mnohokrát předstihovala lidnatost dosavadních městských jader a také v ekonomické sféře zaujímala předměstí stále důležitější pozici. Proto první konference inženýrů a architektů, které se zabývaly městy, měly jako své hlavní téma právě rozšiřování měst. Bylo nutno řešit hospodářské a právní aspekty připojování obcí a zároveň hledat nejvhodnější a technicky zvládnutelné uspořádání nově rostoucích městských čtvrtí, koncipovat jejich zastavovací plány a navrhovat co nejjednodušší způsoby jejich parcelace a vybavení technickou infrastrukturou. Ukázalo se však. že nové problémy měst nelze řešit pouze rozšiřováním jejich zastavěných území. Neméně důležitými se stávaly přestavby, regulace a asanace jejich původních historických jader. Regulace Několikanásobná rozloha měst vyvolávala tlak na historická jádra, která se postupně musela proměňovat v centra se všemi jejich nově vznikajícími funkcemi. Tato proměna se zprvu prosazovala živelně, ale města brzy poznala, že se neobejdou bez tzv. regulací, jejichž podstatou bylo určování nových stavebních a uličních čar, vytyčování a prorážení nových širších a přímějších ulic, umísťování nových velkých veřejných budov a parcelace stavebních bloků na co nejpříhodnější pozemky. Když se v roce 1887 pražská městská rada zabývala regulací zástavem historického jádra charakterizoval J.Pacold hlavní poslání regulací takto: "Vprvní řadě mají mít vliv na regulování měst vůbec a zvláště jejich starších částí ohledy zdravotní, jež jsou podmíněny šířkou a směrem ulic kteréž se mají říditi pokud možno dle panujících větrů a slunečních stran, dále číselné rozvrhy náměstí a parků, provedení dle možností správné, soustavné kanalizace s odstraněním spodních vod nejméně po hloubku domovních sklepů, potom hlavně vhodný poměr zastavené plochy ku nezastavené, prospěšnou formou a velikostí stavenišť jednotlivých. K ohledům zdravotním druží se ohledy estetické a komunikační". Nově vytyčené širší ulice měly umožňovat výstavbu vyšších a tím výnosnějších činžovních domů. Zároveň měly usnadňovat budování kanalizací, vodovodů, plynovodů a dalších technických sítí a uspokojovat potřeby rostoucí osobní i nákladové dopravy. Východiskem stavebních zásahů by\y'*egutgth( plényJ\leré někdy řešily pouze jednu ulici nebo náměstí, avšak jindy se zpracovávaly pročěllměstské čtvrtě a spíše výjimečně pro celá města. V souvislosti s tím se někdy vypisovaly soutěte, které měly přinést taková řešení, která by především byla technicky zvládnutelná a zároveň přinášela pro stavebníky předpokládané výnosy. Návrhy regulaci byla poplatné dobov' gftl dloube pMmé ulice, pravidelná namést iTsvrnTA^' í ľ * ******* důvodů -(. ^ návrhy regulačních opatřeni zaměřovala ořH «■ USp°řádání důle?itých objektů. V g**, které stále ještě zůstávalo centrem trvale rošt vľ 2 ?*Bl1 historick*h° Starého vhla ^ hovět nepravidelně vyrostlé síť středověkvch ľiľS° • N°Vým ne ^el ' an' "^vMelné tvarv stavebnici Vraže mo 73. Vítérny soutěžní návrh „Finis f hert ■ f-4 neumožmlv schovat na Starém Méstěvétšinu histonckvcE 2Sí ^ do ul,ČT1ich které by • aomu a Povodních prostorů. -^^Ěi T^w^ 1 FINIS GHETTO Na Starém Městě se mnohokrát uvažovalo o prodloužení Václavského náměstí přes Staré Město až k Vltavě, nebo alespoň o nálezem nejvhodnějšího komunikačního spojem Václavského a Staroměstského náměstí tak. aby mezi nimi mohla jezdit tramvaj. Tato trasa se hledala buď v Michalské nebo Melantrichově ulici, na které se již začalo bourat a za oběť regulaci tak padl v roce 1893 krásný renesanční Melantrichúv dům. Pro snadnější vědem tramvaje Karlovou ulicí a dále přes Karlův most měla byt u bourána část Klementina a zbořen chrám sv.Salvátora i s Vlašskou kapli. Bez regulačních zásahů se nemohla obejít ani vvstavba no\ých mostů a nábřeží, která zcela změnila k řece přivrácenou tvář Prahy. Dlouho se postupovalo podle různých dílčích řešení a teprve v roce 1886 byla vypsána veřejná soutěž na řešení regulace Starého a Židovského Města Přinesla velmi neuspokojivé výsledky ve všech pěti předložených návrzích. Soutěžící nebrali žádný ohled na existující urbanistické a architektonické hodnoty. Přesto se však první cena. kterou pod příznačným názvem „Finis Ghetto" předložil městský geometr Alfréd Hurtig se svými spolupracovníky, stala podkladem úředního projektu. Byl to tzv. plán polohy, vypracovaný podle tehdejšího stavebního zákona a potvrzený roku 1^5>terý se stal podkladem pro přípravu asanace bývalého Židovského Města a jeho okolí. Všeobecná' nespokojenost však vedla k tomu, že byla roku 1902 - v době, kdy však již asanace podle původního plánu probíhala - vypsána nová soutěž, která měla podle svého zadám brat větší ohled na existující hodnoty. 95 Na Malé Strané se různé regulační úpravy objevovaly velmi časné. Tak se naprfl^ v roce 1850 se uvažovalo o železničním spojení dnešního Masarykova nádraží se Smíchovem Radotínem tratí, která by vysokým viaduktem překračovala Karlův most. V obdobné trase m hledala Karlův most podcházející komunikace, o jejíž realizaci třeba za cenu zasypání Cenovky se diskutovalo ještě v souvislosti s regulačním plánem Prahy ve dvacátých letech následujícího století. úroveň, avšak ani ony se nevymanily z tehdejších urbanistických představ. Prvou cenu získal návrh profesora České techniky A. Balšánka. který- v dobovém duchu navrhoval postavit i na levém vltavském břehu novodobou vysokou nábřežní zeď a na ni od Kampy až po úpatí Letné umístit monumentální veřejné budovy. Je štěstím, že se z tohoto i později mnohokrát uvažované představy postavila podle projektu V. Roštlapila jen Strakova akademie - dnešní Úřad předsednictva vlády - v místě, které je relativně přijatelné. Z realizovaných malostranských uličních regulací vyvolalo na přelomu 19. a 20.století největší spory prolomení stěny Malostranského náměstí, navrhované roku 1888 městským stavebmm úřadem pro tramvajovou trať z Karmelitské ulice. Umělecká komise připouštěla jako krajní řešení dům s podjezdy, ale nakonec došlo ke zboření domu U Klíčů a dalších tří historických domů a na nátlak veřejnosti až po roce 1911 alespoň k obestavění stěn proluky. Malostranské území přitahovalo vůbec velkou pozornost. Objevovaly se dokonce návrhy na postavení Zemského sněmu na Malostranském náměstí nebo na návrší Petřína, na vědem železnice nebo nového nábřeží podél Vltavy přes Kampu, na ubourání části Karlova mostu a podobně. Mnohdy byly takové kuriózní návrhy vedeny těmi nejlepšími úmysly. Tak například na Staroměstském náměstí se navrhovalo zbourat všechny historické domy kolem Týnského chrámu, který by tak stál v parku, čímž měla tato významná stavba lépe vyniknout. Obdobný návrh byl ostatně předložen ve Vídni pro stavby kolem chrámu sv. Štěpána, kde k jejich zboření ovšem na rozdíl od Prahy skutečně došlo. 96 NcpomČrnč menší zájem se při těchto regulacích orientoval na Nové Město. To melo již od doby svého založení rozlehlé prostory, široké ulice a velké bloky, které umožňovaly využít stavební pozemky pro dostatečné vysoké a výnosné činžovní domy. Největším regulačním zásahem na novoměstském území bylo v prodloužení Ječné proražení Resslovy ulice, vyvolané nezbytností zpřístupnění Jiráskova mostu a přes něj Smíchova. 75. Stavba nábřežní zdi v letech 1870-1878 - fotografie dokládá rozsah vyvolaných zásah§ do pobřežních částí historického jádra. V pozadí je řetězová pěší lávka, která v letech 1870 až do stavby Mánesova mostu v roce 1914 spojovala Staré Město s Klárovem. Regulační plány určovaly na celém území historické Prahy nové uliční čáry. které většinou sledovaly rozšíření původních ulic. Stopy těchto regulačních čar nalezneme na mnoha místech dodnes. Tam, kde byl zbořen nějaký starý historický dům, musel být nový obvykle mnohapatrový činžovní dům posunut na novou regulační čáru, aby se tím docílily mezi uhčními frontami větší odstupy, například v Celetné ulici byl takto postaven Baťův obchodní dům. Dalším příkladem může být Dlouhá ulice a zcela nový půdorys podle úředních regulačních čar má také Perštýn. Určování nových stavebních čar se uplatňoval nejen v historickém jádru, ale také na ulicích v nejstarších částech předměstí. Typickým příkladem mohou byt „zubaté" uliční čáry smíchovské Štefánikovy ulice, karlínské Sokolovské ulice nebo ulice M. Horákové mezi Strossmayerovým a Letenským náměstím v Praze 7. Pamětní spis Podstatný vvznam pro vývoj Prahy mělo v roceílgLi^^ Josefa o tom že Praha již nebude pevnostním městem a bylo tudíž možno odstranit opevněni, které jí doposud pevně svíralo. 97 Vlažni rcalbncc tohoto rfmén. nebyl, jednoducho , tak teprve v roce lS74 K ntel Wa. pn, taft hradeb mezi PoHWm a dneSnlm námestím1.P. Pavlova. Més,„ , ^ ™Nd a velkolepá mn*no« důmvalní vyuM, tento prostor ,ako «t0 «.ln p koncern p,desá. ™ T, ve Vídni. T«n bvla „lota- na místí ^".raných opevním Rmgstrassc ^ko^ ^Zmtm, vefcinveh budov na zaklade velkoryse koncepce, snM t mcv.nérodn, «,„. těže. Vídeň ovšem nebyla jediným příkladem uplatňování nwdermch ™f Panováni a stavbv měst. Těsně po polovině století byl zpracován - opět na základě soutěže: - L Cerdou moderně koncipovaný plán rozšíření Barcelony a do téže doby patn projekt J. Hobrechta na rozšíření Berlína. Ten sice vyvolal velkou kritiku, avšak ve skutečnost, se stal základním vodítkem pro výstavbu města až po 30. léta dalšího století. Druhá polovina 19. století byla obdobím, kdy vznikalo prvé zákonodárství, které sledovalo zlepšení stavu měst a jejich hygienických poměrů. Jako první vůbec se uvádí z roku 1848 anglický Zákon o veřejném zdraví, obsahující byť nedokonalé zásady zastavění mést i dispozic obytných domů. Všechny tyto nové směry plánování a výstavby měst však v Praze nenacházely ohlas. Zastavění v pásu bývalého opevnění na pravém břehu kolem Nového Města svědčí o tom, že uvolněný prostor padl bez celkové koncepce za oběť dílčím regulacím a parcelacím, sledujícím především co největší výnosy. Z uvolněného území zůstaly zachovány jen ojedinělé nevelké parkové plochy. 76. Helmový mlýny v Petrské čtvrti měly podle fotografie ještě v 90. letech staropražský ráz. 98 V tehdejší situaci se ozval důležitý hlas, varující před nebezpečím probíhající chaotické zástavby a formulující promyšlenou soustavu doporučení pro další rozvoj Prahy. Byl to \ roce 1873 pamětní spis stran upravení a rozšíření královského hlavního města Prahy", upracovaný a městské radě předložený Spolkem architektů a inženýrů v království Českém. Jeho hJavTiím iniciátorem a zřejmě i autorem byl Josef Schulz. Zítkův spoluautor Národního divadla a Rudolfina a autor budovy Národního muzea. Nezbývá než obdivovat předvídavost Pamětního spisu, upozorňujícího na to. že jozvin města dostoupí vždy během času onoho stádia, kde posavadní poměry nevyhovují, kde zakládání ulic a domů náhodě se přenechávati více nesmí, kdy na místě libovůle určitá myšlenka u řád své panování počínají a nové dráhy vytýkají, jimiž se brati nutno jest, má-li se kýženého cíle dosáhnouti V takové zajisté situaci se zajisté nalézá královské naše město Praha". Následně Pamětní spis vyjmenovává požadavky zajišťující „by město na zdravém vrstveni vzduchu získalo a tím se poměry zdravotní zlepšily". Nejdůležitějšími jsou čtyfi Pravidla, požadující „aby se : 1) ulice s ohledem na panující větry zakládaly; 2) výška staveni poměrnou k šířce ulice se stala; 3) velikost dvorů na určito s plochou zastavenou v souhlas uvedla; 4) části města, jež hlavně sídlem průmyslu jsou, tak situovala, by v ohledu zdravotním jiným na škodu nebyla. " 99 Požadavky zlepšování životního prostředí jsou dominantními i v dalších odstavcích které se týkají umísťování nemocnic, priimyslu a jatek, zásobováni zdravou pitnou vodou úpravy hřbitovů, odstraňování odpadků a odvádční odpadních vod. Zvýrazněným písmem je vytištěno, že „ všechno toto upravováni musí se však v takém způsobu díti, že stávající pomníky historické neporušeny zůstanou, v úplný soulad s okolím se uvedou, jakž toho jich cena umělecká a historická vyžaduje! " Předpokladem toho je „určitý, náležitě prozkoumaný, zrale uvážený plán rozlohy budoucí. Potřeba rozšiřovati města v nynějším století objevila se skoro všude teprve nastalou potřebou regulovatije". Opět zvýrazněným písmem je pak uvedeno, že „jest to právem i povinnosti rady Královského hlavního města Prahy co nejprvnější a ne/kompetentnější korporace, myšlenky rozšíření města se uchopili, v čelo ruchu se postavili a co nejvřeleji k provedení jejímu se přičinili, kterýžto úkol arci jedním z nejtěžších, avšak ale přitom též i nej záslužnějším jest. Tím zůstaví po sobě nejskvělejší pomník působení svého pro veškeré časy budoucí!" Pamětní spis dále uvádí způsob péče o historické město, v němž se v duchu dobových představ a podle pařížského vzoru připouštějí úpravy uličních čar i průlomy nových ulic. Není opomenuta ani dodnes nezvládnutá regulace Vltavy a řešení kanalizace, rozmísťování obytných Čtvrtí, uchovávání a rozšiřování zahrad a parků, doplňování veřejných budov a ,. míst pro vyražení". Pokud se týká bydlení nezapomíná Spis na to „jak dělnictvu nejsnáze zdravých a laciných bytů zjednali" i „ kdež máme lepé letohrádky a villy zámožnějších měšťanův umístit i". Na více místech se spis vrací k estetickému působení města, protože .Jcdyž pak i stránce aesthetické slušnou věnujeme pozornost, když zrakem nepředpojatým způsob zakládání a úpravy měst počínaje dobou nejstarší až do přítomnosti prozpytujeme, tož vzácnou nabudeme zkušenost, že v práci té jedno z nejpřednějších míst umění, zvláště pak architektura zaujímala. A tuto poslední musíme i nyní co hlavní rádkyni k dílu, jež započíti se má, povolali, má-li toto vedle přiměřeného a jiným potřebám vyhovujícího provedení i v roucho výtvoruv uměleckých odíti se ". Ve své závěrečné části klade Pamětní spis dnes neméně aktuální otázku: „jaký hmotný užitek vyplyne z úpravy a rozšíření města, a v jaké míře zúročí se upotřebený kapitál'.'". Autoři nepochybují o tom. že uplatnění jimi navržených zásad dalšího rozvoje města přinese hospodářský výsledek. Zlepší se zdravotní poměry a zároveň se rozšíří „příval cizincův, kteří tu rádi a déle meškati budou a kteří vydatnými podporovateli jak živnostnictvi, tak i obchodu se stanou". Jako další přínos se uvádí zlepšení podmínek pro obchod a průmysl, vyjasnění cen pozemků, zvýšení bezpečnosti obyvatel a „mravnosti veřejné" . Jako poslední argument se znovu zdůrazňuje další zkrášlení města a tím zvýšení jeho přitažlivosti. V posledních odstavcích se Pamětní spis vrací k základním předpokladům dosaženi uvedených cílů. Znovu připomíná nezbytnost vypracovat celkový plán rozvoje města, změnit a modernizovat stavební řád a řešit způsoby financování výstavby. I pro nás zůstává trvale aktu- alní myšlenka, že : jen účastenstvím všech možno hude též všem požadavkům vyhovéti. a dílo wtvořiti. jakéž ulohy teto důstojné jest". Odmyslírne-li si archaický sloh, pak by Pamětní spis mohl být se stejnou oprávněností předložen v současné Praze. Snad ani překvapí, že tento spis, který měl skutečně světovou odbornou úroveň, byl radnicí i v tisku odmítnut a označen jako neznalecký a tendenční. Možná že dnes by se v obdobném případě stalo totéž. Svaz architektů a inženýrů se v pozdější době znovu k tématu Prahy vracel například samostatným pamětním spisem o městské zeleni a zvláště pak vyjádřením k tomu Jakých zásad nutno šetřili při zamýšlené úpravě Prahy zvláště Města Starého ". V úvodu tohoto prohlášení z roku 1 894 se konstatuje, že ^Spolek architektů a inženýrů předkládal již před 20 lety návrhy k uměleckému řešení mnohých části města, které měly vzniknouti po zbourání hradeb pražských. Byl to marný hlas, nebyl vyslyšen a jaké následky měla nepřipravenost a neodbornost plánů, které předcházely stavebnímu skutku, toho jsme ještě dnes bohužel svědky ". Nový pamětní spis se zabýval tehdy aktuálními problémy jako bylo zahájení asanace, regulace uliční sítě a stavba nábřeží, počátky uplatňování elektřiny ve městě, potřeba nových mostů a také zachovám specifického obrazu a kulturních hodnot města. Ani v tomto případě však nevyvolal spis žádné pozitivní činy a upadl v zapomenutí. Pro srovnání s vídeňskými poměry připomeňme, že Spolek rakouských inženýrů a architektů předložil městské radě v roce 1877 - čtyři roky po Praze - také Pamětní spis o budoucím rozvoji Vídně, jehož hlavním autorem byl Heinrich von Ferstel. Jako předpoklad „zdravého stavebního vývoje města" zdůrazňoval, že „rozšiřování a regulace města může být správně řešena pouze po důkladných průzkumech" a zejména na základě ..promyšleného a výhledového plánu města". Na rozdíl od povýšeneckého odmítnutí v Praze patřil vídeňský pamětní spis mezi impulsy pro vypsání mezinárodní soutěže na generální regulační plán Vídně v roce 1892. Jednu ze dvou prvních cen tehdy získal Otto Wagner, učitel prvé generace moderních českých architektů, a další čelný německý urbanista Josef Stůbben. Praha se takového celkového plánu dočkala až v roce 1929 a to bez předcházející soutěže. Asanace Ještě v 19. století byla města postihována zhoubnými epidemiemi cholery, tytu a jiných infekčních nemocí, o nich se již v té době vědělo, že jsou důsledkem nevyhovujících hygienických poměrů. Toto nebezpečí narůstalo v podmínkách stále větších hustě obydlených měst a proto se dalším důležitým tématem stavby měst staly tzv. asanace. Je to pojem který je odvozen z francouzštiny a znamená „ozdravěna. Pro města a jejich části se začaly vypracovávat tzv. asanační plány, které sledovaly zlepšení hygiemckých podmínek. Města mnohdy hledala zdroje kvalitní vody ve značných vzdálenostech desítek a někdy až stovek kilometrů. Pro Prahu, včetně předměstí, která se k projektu připojila, bylo nalezeno všestranně výhodné řešení a v roce 1913 se postavil prvy pnvod pitné vody z káraného. Splaškové vody byly obvykle odváděny do nejbližšího vodního toku. což byla v Praze Vltava, 101 Teprve na čistit. konci století se ukázalo, že je nutno mčslské odpadní vody alespoň mechanicky Asanace se ovšem neomezovala pouze na vodohospodářské sítě. ale její součástí by|a obvykle přestavba hygienicky nejzávadnčjších čtvrtí a mnohdy přeměna celé uliční sítč. 78. Maiselova ulice měla před asanací Šířku a měřítko, které zvýrazňovaly historické dominantv Staronové synagogy a radni^ V Praze bylo takovým územím bývalé Židovské Město, které se po josefínských reformách stále více proměňovalo, včetně svého okolí, na bydliště městské chudiny. Po připojení ke Praze v roce 1850. kdy se stalo pátou pražskou čtvrtL se začalo uvažovat o jeho přestavbě a přes počáteční úvahy o zachování všech památkově hodnotných objektů se postupně se docházelo k názoru, že bude nejlepší vše zbořit. Nakonec se podařilo alespoň uhájit soubor Staronové synagogy a několika dalších synagog, radnice a hřbitova. Hygienické poměry byly jistě velmi špatné, jak o tom svědčí například vysoká hustota zástavem, která v roce 1890 činila 68% celkového území. Přes většinou nízké domy zde hustota obyvatel překračovala 1800 osob na hektar, což bylo 3x více než ve Starém Městě a o 500 obyvatel/ha více než na mnohem vyššími čirižovriími domv zastavěném Žižkově. Roku 1883 městská zdravotní rada za předsednictví starosty T.Černého navrhla ..by Josefov a dolejší část Starého města pobořeny byly a na základě moderní hygieny moderní město vystavěno bylo na státní útraty1'. Na uvolněném místě se měla postavit nová obchodní čtvrť s průmyslovými podniky a přístavem na Vltavě. V roce 1886 byla císaři do Vídně podána žádost o vydání zákona, který by tuto „asanaci" umožnil, na což navazovala již připomenutá soutěž na regulační plán. Nakonec v roce 1893 skutečně František Josef I. podepsal pro Prahu zákon, určující podmínky pro vyvlastňovaní existujících objektů a osvobozující nové stavby na tomto území na 20 let od činžovní daně. V asanačním zákoně byly vymezeny dva asanační obvody. Jeden z nich zahrnoval uzenu celého Josefova - bývalého Židovského Města a přiléhajícího území Starého Města o rozloze 36,5 na, na kterém v té době existovalo 584 domů s 1793 vlastníky. Druhým mnohem menším obvodem byla malá část novoměstského území při kostele sv. Vojtěcha, zaujímajíci jen 1,4 na s 18 domy a 63 vlastníky. Zákon vyvolal velký zájem mnoha podnikatelů a dokonce se uvazovalo o vybudování náhradních domů pro dosavadní obyvatele, k čemuž však nakonec ÄfÄK'Sr"' ~"«~ *~ ■ — '»'3 . M skladem ^1 Asanace se prováděla podle Hurtigova projektu, který alespoň poněkud respektoval vedení určitých ulic, jako je např. ulice Maiselova, která byla ovšem původně mnohem užší a romantičtější. Ostatní území bylo rozparcelováno pro činžovní domy a jako jediná volná plocha zůstal kousek zeleně v sousedství Staronové synagogy. Hlavním prvkem nového plánu se stala 24 m široká Mikulášská - dnešní Pařížská -třída, kterou lidé také nazývali „Asanační". 80. Novoměstský asanační obvod - jeho nevelká rozloha ve Vojtěšské čtvrti uvolňovala především prostor pro novostavby podél nábřeží Mířila k Letenské pláni a po překročení mostu Svatopluka Čecha měla dále pokračovat buď průkopem nebo tunelem na Letenskou pláň. Tam měly být umístěny velké veřejné budovy jako byl objekt Zemského sněmu, nebo budovy České techniky, které později našly své místo v Dejvicích. Podle jiných projektů měla být celá Letenská pláň hustě zastavěna činžovními domy. Podle asanačního zákona, jehož platnost se prodlužovala až do 30.1et našeho století, bylo na staroměstském území zbořeno asi 800 domů. Na jejich místě vznikla nová městská čtvrt' ve slohu eklektické historizující a secesní architektury, typické pro období kolem roku 1900. Dnes jsou sice již tyto domy chráněny jako stavební památky, avšak oprávněnost asanačních zásahů stejně jako způsob provedení asanací dodnes zůstává předmětem zcela protikladných názorů. Je však otázkou zda by se současnost dokázala lépe vyrovnat s tak složitý úkolem Neschopnost dobře zvládnout podobné nesrovnatelně mená. problémy o tom nesvědčí 103 Pece o památky Zahájení asanačních demolic, kterč dokonce jako by provokativně započaly na se frontě Staroměstského náměstí, vyvolalo do té doby nebývalý naprosto odmítavý 0yJ pražského obyvatelstva a zejména umělců, studentů a některých politiků. as Počátky péče o kulturní hodnoty se ovšem nedatují až do samého konce 19. tifáfei .liž v roce 1796 byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění a roku 1844 si Vlastě" necké muzeum ustavilo svůj archeologický sbor. Roku 1864 si Umělecká beseda zřídila svou archeologickou komisi, která měla sledovat osudy alespoň těch nej významnějších architekto nických památek a to nejen v Praze. Obdobné úkoly si kladl za cíl roku 1889 založený Spolek přátel starožitností českých. Novou fázi boje za ochranu památek zahájil manifest „Českému lidu" z roku 1896 jehož iniciátorem byl Vilém Mrštík. Mezi stovkami podpisů byla taková jména jako Aleš, Březina. Kramář. Masaryk, Mucha. Myslbek, Rieger, Schulz, Světlá, Šalda, Vrchlický, Zeyer a další. Vášnivou obžalobou asanace byl spisek „Bestia triumphans", který vyšel v březnu 1897 s obálkou Zdeňky Braunerové a obsahoval soubor statí na obranu historické Prahy od Viléma Mrštíka. Ten ostatně věnoval opěvování krás historické Prahy i svůj román Santa Lucia. Kritiku asanace najdeme ve spisech a vyjádřeních u F.Kafky, I.Herrmanna. J.Nerudy. Sv.Čecha, J.Kvapila a mnoha dalších. Součástí kampaně za ochranu památek bylo výtvorem makety ve skutečné velikosti renesančního stavu Malostranského rynečku na Národopisné výstavě, uspořádané roku 1895 na pražském Výstavišti. V únoru 1896 uspořádala Měšťanská beseda maškarní ples na téma Praha za sto let. O aktuálnosti asanační tématiky svědčí úspěch komické zpěvohry od V.Štecha „Náš dům v asanaci", která se hrála roku 1898 v divadle Urania na Výstavě architektury a inženýrství. 81. Obálka na Mrštíkův protestní spisek Odpor veřejnosti se netýkal pouze demolic na asanačním území, ale i mnoha dalšíc navrhovaných a většinou provedených necitlivých zásahů. Bylo to například povolení novo stavby Malostranské záložny na Malostranském náměstí, kde se zároveň prorazila Karmelit^ ulice. Byl zbořen kostelík sv. Jana na Zábradlí v sousedství dnešního divadla Na Zábradlí, uva žovalo se dokonce o odstranění Invalidovny a Stavovského divadla. 104 ul ke /boření určených kostelů - sv Vafľ Jako Pfíklad ^ uvést ' ., (>dlo/il se projekt rozšíření Husovy uliCe nr'T 3 svKar,a Boromejského při Hjj^O^ pro trarnvajovou trať. Sjlnv hlas veřejnosti vedl k tomu, že se městská rada ...užitějších památek. Město dokonce zřídilo Umři ľ? Zabývat ochranou alespoň ** X divadla Josefa Zítka, která měla dbát o uchovár r l f"7* P°d Vedením autora 0**£ú však v roee 1898 tato komise reTZl* Po nece1^ dvou letech ■f £** její doporučení, využívala fi^^ZT? ^ ^ ^ f^Jm^^^ -ÄÄÄ^^demo,ic a V této situaei byla svolána roku 1899 protestní schůze na Slovanském ostrově, která ^ podnětem pro založen, Klubu Za starou Prahu. Ten již oslavil 100. výročí svého dožení a je sice dodnes významnou pražskou institucí, avšak jeho návrhy a stanoviska ob-^0 stíhá stejný osud jako pred sto lety Umeleckou komisi. Na počátku roku 1894 byla pod tlakem veřejnosti ustavena Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Ta v )eiech 1904 až 1915 vydala šest svazků svých Zpráv a následně ještě v letech 1925-1931 další tfj svazky. Velmi aktuálně zní dodnes její varování před ničením a vyvážením kulturních hodnot, otištěné v Národních Listech ze 14.únoral894. Zároveň s tím si o rok později zřídila svou Archeologickou komisi Česká akademie véd a umění. Nelze zapomenout ani na působení již v roce 1886 založené Archeologické komise Umělecké besedy, která vypracovala zprávu o 49 nejvýznamnějších památkách zničených mezi léty 1792 a 1885. V boji za zachovám historických hodnot nebyly opomíjeny ani velmi modeme chápané ekonomické a demografické aspekty. Již roku 1899 upozorňoval v Obzoru národohospodářském V.Chytil , že „otázka zachování starobylého a uměleckého razu Prahy *m se svrchovanou měrou zájmů hospodářských a poměrů sociálních" Pnpominal nebezpečí vylidňování městského centra a varoval před stavební spekulací, která je sby^aza mm stavebního ruchu a užívá hesel, kterým sama nerada vyhovuje", coz ostatne platí jeste více v současné době. n V dopisu z dubna 1898 napsal Ignát Herrmann t**^^ fctou Podlipnému : přičiň se o zachování a záchranu f^J^^M vdéčné paměti *Wo houráno, co nutně zbořeno hýli nemusí a jméno tvoje nikdy nevymizí -vrs'evníků i potomků'" N°Vé d0minanty s konkrétnirni projevy poli- ,.. Hospodářský a společenský rozvoj Prahy, tesnr P J - do vrýstavby duiežitých Ckeh° a kulturního ohrožování českého národa, se mesta. Bylo štěstím, že 2** budov, které se staly novými P^^^^/JcMvůrce. jako byl Ignác Ulhnann, ^ velké stavební úkoly našly v té době jim odpov^i t ^ fl ^ meh danyrn ^ Barvitius. Josef Zítek, Josef Schulz, Antonín W.ehl 105 úkolům odpovídající spolupracovníky v sochařích jako byl Bohuslav Schnirch a zvláště .Kf Václav Myslbek. nebi, v malířích. , nich/ Mikuláš Aleš ozdob,! svým, sgrafity desí,ky pražských domů. 82. Původní budova Národního divadla krátce před dokončením na fotografii z roku 1878 s řetězovým mostem v popředí Na prvé místo patří Národní divadlo nejen proto, že bylo prvou velkou stavbou tohoto druhu. Umělci, kteří se shromáždili k jeho výstavbě a umělecké výzdobě jsou právem označováni jako generace Národního divadla. Mimořádnou nem jen sama budova, skvěle zvládnutá Josefem Zítkem na malém a tvarově nepříliš příhodném pozemku, ovšem šťastné situovaném na břehu Vltavy s otevřeným pohledem na nejkrásnější pražské panoráma levého břehu. Přitom se toto staveniště, situované tehdy na periferii města, zvoleno jistě i proto, že bylo k dispozici a nebylo drahé. Obdobně lze hodnotit Rudolfinum. Bylo Josefem Zítkem a Josefem Schulzem opět architektonicky zvládnuto v exteriéru i interiéru a stejně jako Národní divadlo patří mezi pozoruhodne novorenesanční budovy i v evropském měřítku. Opět lze obdivovat umístění v ohybu Vltavy v jeste bezprostřednější vazbě na hradčanskou siluetu. Je však škoda, že autory navržené náměstí dnešní Palachovo nebylo dotvořeno fontánou, navrženou jejich asistentem Josefem Fantou. Jeho dnešní podoba je nehodná exponovaného místa, jej obklopujících budov i názvu náměstí. Třetí z těchto velkých novorenesančních „paláců" je Národní muzeum, jehož projekt byl svěřen na základě vítězného soutěžního návrhu Josefu Schulzovi. Také v tomto případě se 106 podařilo získat mimořádný pozemek l Ivninii „« u * . rozdílem na párech HntoJ** *mú 7»™ f I™ brány 3 "* " <*>«*» J*> ,., ,., x hodné ■, , I "".prodám. MuMjnl výbor zprvu nepovažoval loto T ,ku ^« \vnXa t r> UmÍS,fn' "pmslřcd **"í nálXt Nakonec přece jen í, 111^:^;;t:r ™hornim konci Vác,avského r** * '* & „on* pH.il Stésti na dalSi ^W^™^ Pr0S'°r " 3 " 83.Václavské náměstí s právě dostavěným Národním muzeem a početnými novými domy ještě bez sochy sv. Václava - zachytil v roce 1890 K.Bellman ale Tyto tři společensky nej významnější budovy ovšem zdaleka nevyčerpávají výčet kulturně, společensky, urbanisticky a architektonicky důležitých objektů, které v té době obohatily tvář města i jeho život. Bylo by třeba jistě jmenovat Ullmannovu budovu České techniky na Karlově náměstí, stejně jako jeho palác Lažanských, dnešní budovu prezídia České akademie věd proti Národnímu divadlu a roztomilou původně Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici. Bez uvádění autorů alespoň uveďme budovy Muzea hlavního města Prahy na Těsnově. Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici, Uměleckoprůmyslového muzea v sousedství Rudolfina, nejstarší Zemské banky království českého Na příkopě nebo Plodinové burzy na Senovážném náměstí. Tento výčet by mohl dále pokračovat a potvrdil by za jak mnoho vděčí obraz Prahy právě druhé polovině devatenáctého století. 107 Co do rozlohy a urbanistické koncepce byl v Praze devatenáctého století mimořádn dodnes Částečné zachovaný výstavní areál, vybudovaný v roce 1891 na rozloze 36 hektarů okraji Královské obory pro tak zvanou Zemskou jubilejní výstavu. O pořádání výstavy rozhodl zemský sném v roce 1888. a následně A.Wiehl s B.Miinzbergerem vypracovali několik návrhů. Až v létě 1890 začaly stavební práce, avšak 14. května následujícího roku mohla výstava slavnostně otevřít svou Wiehlem navrženou 20 metrů dřevěnou bránu a vést návštěvníky přes čestné nádvoří o délce 200 metrů se sochou Jiřího z Poděbrad, přenesenou později do Pděbrad, k Můnzbergerovu Průmyslovému paláci o délce 238 metrů, výšce haly 25 metrů a více než padesátimetrovou věží se symbolem svatováclavské koruny na vrcholu. 84. Areál pražské jubilejní výstavy je největším urbanistickým souborem Prahy 19.století &I*JÍN ť LAM Př*i,si< YSRÄZEI«(ŕJ0B.VfttAVYVPW««91. DER AUJG. tANOTS-UISSn: ItlJflG. PftAG -«91 Kromě vlastního areálu přinesla výstava Praze první trať elektrické dráhy, kterou v navázání na lanovou dráhu od tehdejšího mostu Františka Josefa I. pro pohodlí návštěvníků vybudoval v Ovenecké ulici na Letné F.Křižík, který byl také autorem obdivované světelné fontány na výstavišti. Na Petříně byla podle vzoru pařížské Eiffelovy věže postavena - i když pětkrát menší - rozhledna a k ní také lanová dráha. Uvažovalo se o vybudování železniční tratě, která by dopravovala výletníky od lanovky do Hvězdy a v roce 1893 byla dokonce pro tuto stavbu udělena koncese. Obohacením pražské siluety se stal také na Letné stojící Hanavský pavilon, který byl původně součástí výstavního areálu. Mezi velkými stavebními dfly konce 19. století má zcela mimořádný význam dostavba katedrály Sv. Víta na Pražském hradě. Byl to velký stavební i kulturní čin, zvýrazňující paměť 108 neskvělejších epoch C cského království. Dostavba katedrály byla sice dokončena až. v roce j929. ale k základním rozhodnutím došlo na konci minulého století. Podstatně se tím změnila celá silueta Pražského bradu a někteří se s novým tvarem této nejdůležitéjší pražské dominanty těžko smiřovali. Dnes však již si těžko představíme Pražský hrad pouze s fragmentem nedostavěného dómu. Město před 100 lety rua ^PrlTlí];seľbízísrovnánídnešníPrahysJeJímstavempfedsto,ety- Tehdy b>la Praha stale ještě historickým městem, obtížně se osvobozujícím ze sevření středověkého a baroknflio opevněn,. Dnes je to aglomerace, zasahující svými vlivy a nároky do vzdálenost, desítek kilometru. Před sto lety byla Vídní zastiňovaným provinciálním městem, zatím co dnes je velkoměstem, řadícím se svým významem mezi přední nejen středoevropské metropole. Na prahu 20. století měla rozlohu pouhých 20 km2, zatím co dnes zaujímá 496,4 km2, což představuje téměř čtyřicetinásobnou plochu. Včetně tehdy ještě samostatných předměstí za pražskými správními hranicemi pokrývaly stavby a jejich pozemky zhruba 30 km2 zatím co dnes zaujímá urbanizované území jen uvnitř správních hranic více než desetinásobek. Na svém správním území, sledujícím s výjimkou roku 1884 připojených Holešovic -Buben a roku 1901 Libně stále ještě hranici středověkých měst, měla tehdejší Praha zhruba 200 tisíc obyvatel a dnes jich má šestkrát tolik. 85. Kamenný Palackého most otevřený roku 1878 je třetím nejstarším mostem Prahy. Jeho dominantami byla čtyři sousoší od J.V.Myslbeka zpodobňující postavy českých bájí. Most byl poškozen na konci 2.světové války, při obnově v roce 1954 byl rozšířen, sousoší byla restaurována a přemístěna na Vyšehrad, kde jejich působivost je oslabena příliš nízkými sokly. 109 Hlavním veřejným dopravním prostředkem byla koňka, která v roce 1891 dosáhla rekordního počtu témčř Q miliónů cestujících, k jejichž dopravě potřebovala přes 500 koní Dnes městská veřejná doprava - metro, tramvaje a autobusy - dopraví tento počet za necelé tři dny. Ti co nepoužili koňku nebo prvých několik set metrů Křižíkovy elektrické tramvaje chodili po nevelkém městě pěšky, zatím co dnes jsou pěší stále více vytlačováni a ohrožováni automobily, jejichž počet se za uplývající desetiletí více než zdvojnásobil a překročil 600 tisíc Tehdy bylo stále ještě celé okolí Prahy vně předměstí krásnou přírodou s nevelkými historickými obcemi, sady a zahradami, dvorci a vilami. Dnes v zázemí Prahy mezi sebou soupeří o nejpřitažlivější pozemky draví investoři stále větších nákupních a zábavních center, autoservisů, benzínových pump a parkovišť, skladů, vilových kolonií a mnoha dalších výnosných objektů. Z takových porovnání, v nichž by jistě bylo možno dále pokračovat, vyplývá zdánlivě závěr, že tehdejší a dnešní Praha jsou dvěma naprosto odlišnými městy se zcela různými podmínkami, nároky a problémy. Avšak stejně jako dnes tak i tehdy zápolilo město s obdobnými rozvojovými problémy. Diskutovalo se a diskutuje se i dnes o užitečnosti či zbytečnosti urbanistických plánů. Vedry se spory o situování jednotlivých budov i o trasy komunikací - tehdy tramvajových a dnes dálničních. Bojovalo se a opět se bojuje o záchranu historického jádra a jeho jednotlivých budov. Střetaly se a opět se střetají zcela protikladné názory. Na konci 19. století nemohlo město ani tušit, jak velké změny jej očekávají ve století následujícím. I dnešní Praha stojí opět na přelomu století - a vlastně i tisíciletí - před podstatnými změnami. Jejím minulým vývojem se nezabýváme jenom proto, že jsou to zajímavé děje, které nám umožňují porozumět jejímu minulému architektonickému a urbanistickému utváření. Především nám však poznání minulosti na město současné a snažit se předvídat jeho další vývoj jako projekci trajektorií, které byly založeny a nasměrovány v jeho dávnější i nedávné minulosti. Chronologický přehled 1850 • 118 405 obyvatel • železnice Praha-Děčín s Negrelliho viaduktem o délce přes 1100 metrů ■ připojen Josefov jako Praha V. ■ ustaven Sbor pro zřízení českého národního divadla 1851-1859 • přestaěn Černínský palác na jezdecká kasárna 1852 ■ zakoupeno staveniště pro Národní divadlo 1857 ■ Lannův palác (J.Kranner, 1879-82 úprava interiérů J.Schulz) 1858 " stavba České spořitelny (I.Ullmann) 1858-1868 ■ nemocnice Na slupi (B.Grueber aj.Niklas) ] 859 * Novoměstské divadlo pro 4-5 tisíc diváků (dřevěné, projekt 1855 J.Niklas) ■ rekonstruováno Stavovské divadlo ] 860 ■ palác Lažanských (I.Ullmann) 1860 - 1867 • výstavba městské plynárny na Žižkově 1861 • železnice Praha-Plzeň • nemocnice Na Karlově (B.Grueber a I.Ullmann) 110 ,8M-187J • oprava staré části chrámu sv Víta l§63 • železnice Praha-Kladno 1 mosl 1 ■ aniiska Josefa I. (I li^cin) • restaurace v letenských sadech (l.llllmann) , 865 ' U iHmann nabídl zdarma projekt Národního divadla 1866 " druha soutěž na Národní divadlo 1867 ■ Česká technika na Karlově náměstí (l.llllmann) ■ Vyšší dívčí škola ve Vodičkově ulici (1.1 IHmann) ■ sokolovna v Sokolské ulici (l.llllmann) 1867- 1875 ■ Zemská porodnicce na Karlově (J.Hlávka) 1868 - uložen základní kámen Národního divadla 1868- 1870 ■ Lannova vila (V.Barvitius a I.Ullmann) 1869 ■ veřejné lázně u mostu Františka Josefa (O.Ehlen) 1869- 1871 ■ Šebkův palác (I.Ullmann) ] 870 ' dům Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici ■ řetězová lávka Klárov • vila Grébovka (V.Barvitius) 1870- 1878 ■ stavba nábřeží od Karlova mostu po řetězovou lávku na Klárov 1871 ■ založena První českomoravská strojírna v Libni ■ otevřen Vinohradský železniční tunel • nádraží Františka Josefa (V.Barvitius) 1871- 1874 ■ hlavni pošta v Jindřišské ulici (J.Bělský) 1872 ■ zahájena stavba Techniky na Karlově náměstí • otevřen železniční most pod Vyšehradem 1873 ■ položen základní kámen k nové části chrámu sv. Víta ■ pamětní spis Spolku architektů a inženýrů 1874 ■ soutěž na Rudolfinum (Dům umělců) ■ vyšehradské proboštství (J.Niklas) 1875 - nádraží Těšnov (K. Schlimper) • počátek bourání hradeb na Těsnově 1876 - projekt Domu umělců (J.Zítek, J.Schulz) 1877 ■ zahájen provoz kolejové koňky Karlín -Smíchov 1878 ■ Palackého most (J.Reiter) 1881 • požár Národního divadla 1881- 85 - kostel sv.Václava na Smíchově (V.Barvitius, I.Ullmann) 1882 - otevřen Dům umělců ■ vinohradská vodárna (A.Turek) 1882- 93 ■ postavena Španělská synagoga v Dušní uhci (J.Niklas, Q.Belsky) 1883 - otevřeno obnovené Národní divadlo - pražská vodárna na Novotného lávce (A.Wiehl) ■ připojen Vyšehrad ke Praze 1884 - regulační plán Holešovic - soutěž na Národní ^^^^alnuiz) a škola (F.Schmoranz, 1885 - založeno Uměleckoprůmyslové muzeum (j.at J.Machytka) 111 1886 - Přestavba společenské budovy na Slovanském ostrově (J.Fialka) . stavební řád pro Prahu . . soutěž na asanaci Židovského Města 1888 ■ otevřeno Německé divadlo dnešní Státní opera (F- T ellner, H.Helmer) - odstraněno opevnění na Letenské pláni a vysázeno stromořadí 1889 - 1890 • stavba nábřeží mezi Palackého a železničním mostem V 1890 • otevřen Slavín na Vyšehradském hřbitově (A.Wiehl) ■ hypoteční banka na Seno vážném nám. (A. Wolf) - kadetní škola na místě bašty IX. nad Prašným mostem je - otevřeno Národní muzeum (J.Schulz) sír • otevřen most Legií (A.Balšánek) ve 1891 • Zemská jubilejní výstava ■ hlediště Hudebního divadla v Karlině (B.Ohmann) 1893 ■ založena Komise pro soupis historických a uměleckých památek královského hlavního města Prahy (působila do července 1919) ■ František Josef I. podepsal asanační zákon ■ kostel sv. Ludmily na Vinohradech (J.Mocker) • Národní dům na Vinohradech (A.Turek) • Akademie výtvarných umění na Letné (V.Roštlapil) ■ Strakova akademie (V.Roštlapil) ■ námět na most v prodloužení „asanační" třídy, výstupní komunikaci a stavební využití Letné (J.Zeyer) 1894 ■ stavba Městské spořitelny v Rytířské ulici zamezila průlom mezi Staroměstským a Václavským náměstím (A.Wiehl, O.Polívka) ■ nákladní přístav Holešovice ■ Staroměstská tržnice v Rytířské ulici (J.Fialka) ■ Plodinová burza na Senovážném náměstí (B.Ohmann) 1894 - 1895 ■ ústřední jatka v Holešovicích (J.Srdínek) ■ pojišťovna Assicurazioni generáli (B.Ohmann, O. Polívka) • regulační plán Malé Strany 1895 ■ úřední regulační plán Letenské pláně bez spojem se Starým Městem 1895 - 1896 - stavba nábřeží a komunikace pod Letnou 1896 ■ Zemská banka Na příkopě (A. Balšánek) ■ otevřena Staroměstská tržnice v Rytířské ulici (J.Fialka) 1896 - 1899 - návrh zpřístupnění Letenské pláně průkopem s bránou (J.Koula) 1897 ■ Storchův dům na Staroměstském náměstí (B.Ohmann, M.Aleš) 1898 - Muzeum Mavruho města Prahy (A.Balšánek) 1899 - dokončena stavba nábřeží mezi Palackého a Jiráskovým mostem ■ kadetka na Prašném mostě (J.Bertl) 1900 ■ hotel Central v Hybernské ulici (B.Ohman a B.Bendelmayer,A.Dryák) -Peterkův dům na Václavském nám. (J.Kotěra) ■ soutěž na upravovací plán Malé Strany 1901 - Trmalova vila ve Strašnicích (J.Kotěra) • Libeň připojena ke Praze (16,4,), 1. auto v Praze ■ soutěž na Staroměstskou radnici ■ druhá soutěž na upravovací plán Starého Města v PRAHA 20. STOLETÍ V.l.NÁMl ľ 10. STOLETÍ Obra/ dnešní Prahy, jejího centra a jed ľ tvořen především tun. co do něj vložilo 19 , etvr1í< ná^stí a ulic * *W ***• llS'' prcM * J«» si ve SVé StaS 86. Praha v prvních desetiletích 20. století byla velkoměstem, majícím spředměstími přes pul 1 obyvatel. V pohledu od západulze již rozeznat v Bubenči téměř úplné zastavěné letně a Holešovic. Líheň a komíny vysočanského průmyslu. Karlín. Žižkov, Vinohrady. Nusle a Smíchov. dvacátém. Rozin ,9'SlOÍetl- kleré PřlPravilo základní předpoklady pro další vývoj ve století Poéei ob\V f 0m"° sevfení Prahy středověkými a harokrumi hradbami, znásobilo rozlohu i Dodá m^SIS^^ a£J°meraee a založilo důležité základy jeho moderní ekonomiky. lM>ch >ľ Pon<^Kud jinými formami pokračující urbanizace se nemohla obejit bez ^ra o C jC^.VĽn a dopravních zařízení. Na prvém místě to bylo vybudování železniční sitč. ^ěn\ PU to,etl dříve než automobil spojila Prahu scčlou zemi i se zahraničím. Podstatne %o'v71PriI1eS,a Výstavba dalších pražských mostů a s nimi souvisejících nábřeží. lemov ameh ^bnZ^ d0m>- Z<*Ja se tak proměnilo idylické vltavské pobřeží se sklady dana a dalšími i é konstrukce, abv se uplatnil) ne-Jen , & v devatenáctém století vstoupily do J^j*^ , pod historizui^n. ^ Pn ^avhé průmyslových a nádražmeh hal a «r/ ,u pocatku nového stoku byhy 4e dtvadlech a dalších veřejných budovách. konstrukční možnosti dále obohaceny železovým betonem, který se stal tak oblíbeným ne' českou moderní architekturou. Uvádí se, že první betonovou stavbou a to s rovnou střechou V Praze při ulici u Brusnice z roku 1911 bývalý sirotčinec - dnes sloužící ministerstvu kultu ^ Železobetonové skelety byly v téže dobč použity při stavbě Lucerny a Koruny. Dodnes - tejně jako ve své době - zůstávají podnětem ke střetávání mnohdy zcela protikladných názorů asanační zásahy, z nichž některé se později ukázaly být zbytečnými a Praha v této době ke své škodě ztratila některé opravdu jedinečné stavby. Při srovnání s jinými velkými evropskými městy však přesto byly zcela jedinečně dochovány základní hodnoty jejího historického jádra. Ostatně století dvacáté nemůže v tomto smyslu století devatenáctému příliš mnoho vyčítat. O tom jaké problémy v té době považovala za nejdůležitější sama městská rada svědčí její suplika šesti slavobránami vítanému Františku Josefovi I., který v červnu 1901 přijel vlakem do Prahy, aby se účastnil vysvěcení nově podle projektu A.Balšánka postaveného mostu Františka I., dnešního mostu Legii. Tehdy císařovi pražská obec předložila žádosti o získání levobřežních pevnostních pozemků mezi Újezdem a Bruskou, zrušení opevnění Vyšehradu a bašty nad Klárovem, obnovení hradní Míčovny, připojení pražských předměstí, postavení umělecké galerie a též finanční příspěvek na stavbu kanalizace a vodovodu. Nebylo opomenuto ani přání, aby v Praze trvale sídlil alespoň jeden z příslušníků císařského rodu. Městské inženýrství a technika Každodenní život a provoz Prahy jako každého soudobého a zvláště velkého města nem možný bez stále početnějších a složitějších inženýrských staveb a technických zařízeni, jejichž existence se považuje za samozřejmou. Přitom ještě po většinu 19. století tato zařízení neexistovala a lidé se museli bez nich obejít. Dokud měla města několik set nebo tisíc obyvatel, pak se jistě obešla bez veřejné dopravy. Když bylo zastavění měst nízké a řídké, bylo možno používat vodu ze studní, nebo ji případně rozvádět jednoduchým způsobem z řek a pramenů, které byly ještě převážně čisté. Nejzřetelněji se v Praze nová doba projevila v městské dopravě. Zprvu to byla jenom koňka, jejíž první trať byla roku 1875 zřízena od Řetězového mostu k Poříčské bráně a dále pak až k Invalidovně do karlínského předměstí. Prvý signál změny přinesla v době Jubilejní výstavy v roce 1891 v Ovenecké ulici na Letné Křižíkova elektrická tramvaj. Ta pak v krátké době zcela převládla na celém území města. Ve výhledu se počítalo s 50 km tratí, z nichž některé byly vedeny i těmi nejužšími sou-těskami historického města. Tramvaj tehdy jezdila obloukem Prašné brány, Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí a dále do ulice Pařížské. Na Hradčanech existovala trať z Pohořelce Loretánskou ulicí, úzkou soutěskou uličky U kasáren a dále ulicí U Brusnice. Hledalo se spojem mezi Václavským a Staroměstským náměstím, přičemž se uvažoval buď průjezd Michalskou ulicí a Richtrovým domem na Malé náměstí nebo Melantrichovou ulicí přímo před portál Staroměstské radnice. Po určitou dobu jezdila tramvaj i přes Karlův most. V tehdejším nadšení pro techniku se uvažovalo o pamí tramvaji na Vinohrady, stejné jako o nejrůznějších lanových dráhách, které měly překonávat kopcovitý pražský terén. Z WC bylo v době Jubilejní výstavy uskutečněno spojení na Petřín k rozhledně a dále spojem P° 114 87. Spojení nově založené Pařížské třídy na Letenskou pláň - průkopem nebo tunelem a dále do Bubenče a Dejvic patřilo po roce 1900 mezi nejčastější témata architektů a dopravních inženýrů. Jeden z projektů vypracoval ještě s tradičním tvaroslovím A.Engel v roce 1908. Ještě významnějším byl vstup prvních automobilů do Prahy. Když někdy kolem roku 1900 - obvykle se uvádí rok 1901 - se po pražských ulicích rozjel k velké zábavě kluků první automobil, nemohl nikdo tušit, že po stu letech se tento vynález stane v rukách lidí hrozbou další existenci měst a zvláště jejich životnímu prostředí. V roce 1904 se v Praze konala První výstava automobilů, na které byly předvedeny celkem tri stroje, a již o dva roky později se na takové výstavě předvádělo 69 aut a dalších téměř 250 motocyklů. V roce 1907 vyjelo z tovární brány do vysočanských ulic první u nás vyrobené auto, hrdě nazvané Praga. To již probíhaly prvé experimenty s autobusovou dopravou a nákladní auta začala vytlačovat koňské potahy. V rostoucím městě se stále naléhavějším stávalo zásobování pitnou vodou a snad ještě závažnějším - především z hygienického hlediska bylo odvádění rostoucích objemů splaškových vod. Praha si sice již v průběhu 19. století začala stavět prvé kanalizační stoky, ale bylo zřejmé, že bude nezbytné vytvořit soustavnou kanalizační síť pro celé urbanizované území města bez ohledu na administrativní hranice, jak to ostatně navrhoval Pamětní spis architektů a inženýrů v roce 1873. 115 Začalo se ustavením komise a ná-slednč pak v roce 1888 vypsáním pražskou kanalizaci. Návrhy vsak nebyly přfliS uspokojivé a tak byl nakonec*01**** * vypracování projektu frankfurtský mestský inženýr W.H.Lindley, který puv It s berlíriským J.Hobrechtem předložené návrhy na žádost mestské rady posuzoval "p ^ vedením vzniklo velkorysé řešení a do roku 1907 bylo postaveno téméř 90 km k eu! ^ stok. včetné čistírny odpadních vod v Bubenči. Celková koncepce i jednotlivé sta k, '7aCních vyvolávají oprávněný obdiv. Známý pražský železář Rott tehdy navrhoval, aby se hlavTurni kanalizačními sběrači zároveň stavěly tunely pro podzemní dopravu. P^a'elne ^ - yhé --r^r-.y^ . 1 byla ve své době nemodernější vcé* I T T™* Josef 1 " vvtápění a vodu zavedenou do všechTnd om ľ °SVětlen" kanalizaci< Ústřední Pražské sanatorium v Podolí I Gočľnred, ,°. ISfí naStala v roce 1909 v soutěži na vlastní realizaci by. pověrenRK^kffehnľ T ' paVÍ,0nové řešení- ale již moderní dispozici. KKnŽeneck^ J** návrh ma sice ještě eklektické tvarosloví, ale Stavební ruch se projevoval vypisováním četných soutěží a zároveň se mnohé stavby zadávaly primo jednotlivým autorům. Ne vždy ovšem končily právě v této době soutěže realizaci, protože jejich příprava byla přerušena 1. světovou válkou, která spolu s navazujícím vznikem svobodného Československa přinesla ve vývoji Prahy zásadní zlom. Chronologický přehled - 1901 909 1903 1905 1904 1905 1907 1907 1908 1912 Trmalova vila ve Strašnicích (J.Kotěra) soutěž na dostavbu a přístavbu Staroměstské radnice soutěž na úpravu Starého Města první soutěž na stavební využití Letenské pláně nová budova nádraží Františka Josefa I., dnešního Wilsonova (J.Fanta, haly o rozponu 38 metrů J.Marjánko, R.Kornfeld) Vršovice jmenovány městem otevřena první část Vinohradské nemocnice dům U Nováků ve Vodičkově ulici (O.Polívka) stavba nábřeží a tunelu pod Vyšehradem Smíchov jmenován městem Topičův dům a Pojišťovna Praha na Národní třídě (O.Polívka) nábřeží mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií soutěž na přestavbu Staroměstské radnice dům Hlaholu na Masarykově nábřeží (J.Fanta) stavba Vinohradského divadla (A.Čenský) obnovena Novoměstská radnice (K.Hilbert) Karlín jmenován městem most Svatopluka Čecha (J.Koula) hotel Evropa na Václavském náměstí (A.Dryák. B.Bendelmayer) otevření závodiště v Chuchli vodárenská věž v Michli (J.Kotěra) most Svatopluka Čecha (M.Petrů. J.Koula) stavba nábřeží jižně od Vyšehradu stavba nábřeží v Petrské čtvrti 123 " J.Kotěra začal řešil univerzitní budovy na předmostí (echová mostu ■ soutěž na průkop letenskou strání • Břevnov jmenován mčstcm 1908 1909 • soutčž na přestavbu a přístavbu Staroměstské radnice " rodinný dům v Hradešínské ulici na Vinohradech (J.Kotěra) • Laichterův dům na Vinohradech (J.Kotěra) 1908 - 1912 ■ Hlávkův most (P.Janák) 1909 • soutěž na Staroměstskou radnici ■ soutěž, na sanatorium v Podolí (1. cena J.Gočár) • druhá soutěž na stavební využití Letenské pláně (1. cena A.Engel) 1909 - 1911 • Štencův dům na Starém Městě (O.Novotný) ■ sanatorium v Podolí (R.Kříženecký) 1910 ■ regulační plán Vyšehradu 1911 ■ zahradní město u Mariánských hradeb (V.Zákrejs, V.Hofman) ■ vlastní dům na Mariánských hradbách (F.Bílek) 1911-1912 > dům U černé Matky boží (J.Gočár) 1911 - 1914 • palác Koruna na Václavském náměstí (A.Pfeiffer. v soutěži 1. cena J.Kotěra) 1911- 1916 ■ Mánesův most (F.Mencl. A.Nový) ■ stavba nábřeží mezi Štefánikovým mostem a Negrelliho viaduktem 1912 - pomník K.H.Máchy na Petříně (J.V.Myslbek) ■ soutěž na výběr místa pro sletiště Sokola 1912- 1913 ■ Všeobecný penzijní ústav na Rašínově nábřeží (J.Gočár. J.Zasche) 1912- 1914 ■ družstevní domy v ulici Na Valech (F.Velich, J.Žák) 1913 ■ kubistický dům v Neklanově ulici (J.Chochol) • tři kubistické vily na Rašínově nábřeží (J.Chochol) ■ upravovací plán Malé Strany a Hradčan • soutěž na hřbitov v Ďáblicích 1913- 1917 • palác Lucerna ve Štěpánské ulici (V.Havel, S.Bechyně) 1914- 1916 variantní studie vysokých škol na celé Letenské pláni a jejího zpřístupnění krát- kým tunelem a průkopem (A.Balšánek) 1915 ■ pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí (L.Šaloun) in. Regulační plán Prah\ dokončený v roce 1909, řešil kromě urbanistické koncepce vlastního mesta též zásady rozvoje obcí v jeho zázemí. 124 Y 2 VI 1 KÁ PRAHA Vznik samostatne Čcskoslov te zccla -v*,,* stala hlavním mfetenľÄ! V mce ""znamenal pro Prahu která n,la vo skuteční moderni město. kleré £ 'e ,f*a uěmi, k tomu.abysepromé- motropolemi. * s"«lo srovnaní s ostatními evropskými Všeobecné nadšení ze zrodu pfVýoh poválečných letech vytvořit záklaľnľS^^ t0mu' že se á*™° M v uskutečnit mnohé z toho. co se ještě nedávno ľn ľ ,* r°ZV0J Prahy a mohl° se které dříve bránily připojení do té doby stále ieště oddě " ľ^61"^" ?aá^-^^^ koordinace rostoucích předměstí. Všeobecně ^ ' ^ přelísTavy^^ zejména ve sféře urbanľstľcké ľsZ^° %>/Vm mftfti a jeho předměstí do jednoho celku byl jedním ze .áklsdn.vh tti pražské politiky po celé 19. století. Stejně tak vypracován clotéT požadoval jtz Pametn, spis Spolku architektů a inženýrů v roce 1873 Od té doby se zejména odborná veřejnost k tomuto požadavku vícekrát vracela a navrhovala konkrétní způsoby jeho uskutečněni. Nebyla to pouze slovní prohlášení, ale též projekty, které řešily velkoryse další výstavbu na územích, ležících za tehdejšími správními hranicemi města. Cesta k výtvorem Velké Prahy byla dlouhá a složitá. Začala vlastně už za Karla IV., který se neúspěšně pokusil o sloučení Starého Města pražského s jím založeným Novým Městem. Podobně krátkodobým byť i historicky významnými byly jednoty pražských měst například v husitské době. kdy se spojená města nazývala Velké Město pražské. Na prvé trvalé spojem si však Praha musela počkat až na reformy Joselá II.. kdy 12. 2. 1784 ze čtyř historíckýdi pražských měst vzniklo Královské hlavní město Praha. Dělilo se rcTčtyŤÍčitvřtJ^Praha I. Staré Město, Praha II. Nové Město, Praha III. Malá Strana a Praha IV. Hradčany a mělo podle podrobnějších údajů z roku 1786 v takto vymezeném městě ve 3 198 domech celkem 72 874 civilních obyvatel, z nichž tvořilo většinu 28 ° V<°e aglomerace dosáhla půlmiliónové hranice. e Ce'á Bez ohledu na správní hranice bylo ovšem nezbytné koordinovat určité invest další záměry. Příkladem může být projekt kanalizace pro který byl vypracován' ' regulační plán, do kterého byly zakresleny současné stavy a zároveň v té dobé »í? regulační záměry nejen na vlastním území Prahy, ale též v největších předměstích -Smíchově. Žižkově, Vinohradech a dalších. Také policie pochopila nezbytnost p^aJS v širším měřítku, což bylo vyjádřeno v roce 1903 zřízením policejního ředitelství pro dalších 13 okolních obcí na celkové rozloze 77,5 km2, to znamená pro celé tehV urbanizované území. Postavem Prahy zásadně změnil vznik Československé republiky. Již v předvečer 28.října se v ateliéru architekta Františka Roita skupina architektů a urbanistu, která jednala o optimálním řízení rozvoje Prahy a o nutnosti vypracovat generální regulační plán Velké Prahy". Na konci roku 1918 vznikl pracovní sbor architektů, navrhující široký program opatření v památkové péči. řešení nového regulačního plánu Velké Prahy a dále ustavení Státní umělecké rady pro Prahu. S podobnými návrhy vystoupil Klub za Starou Prahu. Klub architektů a Spolek českých architektů a inženýrů. V téže době se konala schůzka starostů Karlina, Smíchova, Žižkova i do té doby nejvíce v opozici stojících Královských Vinohrad, kteří společně navrhli připojení svých mést a vytvoření Velké Prahy. Regulační kancelář města, která existovala při stavebním úřadě, se začala zabývat urbanistickým návrhem pro nové rozšířené městské území. Profesor české techniky A.BalŠánek publikoval v roce 1919 Studie o Velké Praze, což byla série námětů urbanistických a architektonických řešení pro rozvojové prostory například na Letenské pláni na Strahově a podobně. V polovině prosince 1918 předložil člen správního výboru hlavního města Prahy Karel Baxa, pozdější dlouholetý pražský primátor, návrh na vypsání veřejné soutěže na řešení ideového regulačního plánu budoucí Velké Prahy - k čemuž ovšem nakonec nedošlo. V plánu v měřítku 1:10 000 mělo být zejména označeno, které části budoucího města budou tvořit' část tovární, které část vilovou a které části s malými levnými byty...... Soutěží touto má býti nejširším odborným kruhům poskytnuta možnost, aby v této pro budoucí rozvoj Prah)' nej důležitější otázce, mohli pronesu své názory a návrhy". Projekt ideální Prahy V dubnu roku 1919 byla v tehdy novém paláci Lucerna na Václavském námes" otevřena výstava, nazvaná „Ideální Velká Praha". Byl to rozsáhlý a bohaté dokumentovaný soubor plánů a výkresů, jehož autor Max Urban se později stal projektantem vilové čtvrti na Barrandově, tamní za 1. republiky populární restaurace a kavárny a dále Barrandovskyc filmových ateliérů. 126 04. Mealní Velké Praha podle představ M.Urbana představovala velkorysou koncepc, f0gg0ttŠfa& řešenou uliční sítí a symbolickými názvy jednotlivých čtvrtí. zwzlm okres) ST. .'Jf.t/í.'W ' W0B3. ti ff sním Podle průvodríího textu pracoval na návrhu z vlastní iniciativy ve válečných letech a sledoval především Jednotné řešení výstavby Velké Prahy ve velkém slohu v zájmu celku, provozu, hygieny, hospodárnosti a krásy" a zároveň architektonický sen se smělým programem ....protože jediné řešení může být formově celkové a nikoli tak uboze příštipkářské, náhodné a umělecky nemohoucí, jako se dělo doposud". Na 75 mapových listech a perspektivních pohledech, které se ve své úplnosti zachovaly v archivu Národního technického muzea, byl veřejnosti předložen projekt, zahrnující kromě tehdejší Prahy rozsáhlé území za jejími hranicemi zhruba v rozloze, kterou dosáhlo město až téměř o sto let později. Svou velkorysost vyjádřil autor v názvech jednotlivých nových čtvrtí, které v souladu s jejich základní funkcí pojmenoval např. Mírové Město, Severní Cosmopolis, Dělnické Město nebo Břicho Prahy. Součástí projektu jsou lokalizace a dokonce i dispozice desítek nově navržených budov - opět se symboHckými názvy jako Palác míru, Muzeum národů, Palác krásných umění, Velké divadlo a také Akademie architektonická. 95. Projekt ideální Velké Prahy obsahoval také regionální koncepci v níž byly zvýrazněny jednak rezervní plochy pro rozvoj města východním směrem a také vnější silniční okruh. Sárrrtí3axľíJxba^ o svém návrhu uapsaL že „vystavený plán nebyl myšlen jako podklad reálné výstavby ....Nepokládám jej za podklad reálný, nýbrž dávám zde Příspěvek, v lecčems snad příklad pro řešení Velké Krásné Prahy, principielně pak chci Potvrdili tímto příkladem, že jediné řešeni Velič M* MH» Mf formové celkové. 1'lán jes, ,edy pohovou vpmi, řade vCe(, „ll^cílv, IZSZ *my*M tom***, mto, ,a,„ práce „ewiii^ zmoci jednotlivcem... ". Výstava vyvolala velký zájem o budoucí rozvoj Prahy a širokou diskusi, což bv,Q ,amo o sobě užitečné. Jedním Z těch, pro něž byla podnětem k vyjádřen, vlastních ná20ru J daľšľ rozvoj Prahy, byl Karel čapek. Jeho stanovsko svědě, o tom, ze sledoval a pocho^ tehdejší nové urbanistické trendy Rozpoznal zřetelné slabiny Urbanova projektu, jeho zálibu v symetrii a geometrie nosti. nezájem o konkrétní, nepravidelnou, lokálni bohatost poměru . Čapek se proto , h ironii ptal .jiebvlo-li by snad pohodlnějším nechali Prahu Prahou a vybratí kdekoliv ,inde místo pro zcela nové hlavní město, které by kladlo mnohem mens, odpor staviteli". Mezi další velkorysé projekty té doby patří studie „Vltava - monumentální „Sou Velké Prahy" od Antonína Balšánka - také z roku 1919, nebo o rok pozdější projekt „paralelní" Prahy od Vladimíra Zákrejse Ten navrhoval pro rozvoj průmyslu nové město v Polab,, spojené s dosavadní Prahou jako vládním a kulturním centrem rychlodráhou, podél které se měla stavět menší satelitni města. 96. Projekt „paralelního" města v Polabí z roku 1922 od V.Zákrejse je velmi časnou regionální koncepci která měla odlehčit přílišný tlak na historickou Prahu. Na rozdíl od období po 2. světové válce a svým způsobem i dnešní doby se Praha stala opravdovou prioritou celé země. Vyjádřil to nejlépe T.G.Masaryk při své návštěvě pražské radnice slovy : „Jsem si vědom toho. co znamená Velká Praha pro republiku. Buďte ujištěni, že plně oceňuji význam Velké Prahy nejen geograficky, ale i kulturně a hospodářsk\: že na ni pamatuji a že vše učiním abych tuto Prahu podporoval. " O deset let později připomenu] - pro dnešní dobu velmi aktuálně - že „Praha se musí stát městem světovým, avšak nesmí ztrácet svého rázu, netoliko vnějšího, nýbrž i kulturního a duchovního vůbec". Vznik Velké Prahy Již v prvých měsících nové republiky obnovila Praha svá jednání s předměstskými obcemi a toto úsilí bylo na rozdíl od předválečných poměrů okamžitě podpořeno starosty všech největších předměstí. Podařilo se tak již v listopadu 1918 předložit Národnímu shromážděn, zákon o vytvoření Velké Prahy, který byl v únoru 19?0 přijat. Bvlo v něm stanoveno, že od 1. ledna se 37 obcí vyjímá z dosavadních samosprávných okresů a pucuji se s hlavním městem Prahou v jednu obec pod společným jménem Hlavní město 128 Vznikl tak velkoměstský celek, který měl na rozloze přes 17 400 ha téměř 670 tis. obyvatel. / pohledu mnohamilionových aglomerací dneška se to nezdá být mnoho. Tehdy to však zařadilo Prahu mezi evropské metropole na 6. místo co do rozlohy území a na 11. místo co do počtu obyvatel. Obdiv si zaslouží prozíravost. velkorysost a odborná kvalifikovanost těch kroků, které učinila mladá republika ve prospěch dalšího rozvoje svého hlavního města. V přehledu Činnosti ministerstva veřejných prací za léta 1918-1923 se uvádí le .^ounejnalehavejši a jaksi nej širší potrebou bylo určit i směr vývoje našich velkvch měst z menz byla novou organizací státu utvořena důležitá středisku, rychle vzrůstající V prvé rudé slo o Prahu jako hlavní město státu." pro které se považovalo za žádoucí dospět J jednotnému plánu města, který' by odpovídal moderním zásadám pro stavbu měst". Vytvoření nového velkého sídelního útvaru bylo ovšem značné složité. Jeho součásti se staly kromě dosavadní Prahy další desetitisícová města jako byl zvláště Karlín. Smíchov. Vinohrady a Žižkov, která byla dokonce doposud sídly okresů. Zároveň byly připojeny dosavadní venkovské obce s několika sty obyvatel, kam nanejvýš Pražáci jezdili na letní byt. A nyní bylo nutno všechny tyto - velké i malé obce - seskupit do 19 čtvrtí a ty opét do 13 správních okresů. Zachovalo se přitom dosavadních prvních osm čtvrtí od Starého Města jako Prahy 1. až po Libeň jako Prahu VIII. Nově připojené obce bvly seskupeny do dalších jedenácti čtvrtí. Praha IX. byly Vysočany s Prosekem a Hloubétínem. Praha X. Karlin, Praha XI. Žižkov s Hrdlořezy a Malešicemi Praha XII. Vinohrady, Praha XIII. Vršovice se Záběhlicemi. Hostivaři a Strašnicemi Praha XIV. Nusle s Michlí a Krčí, Praha XV. Braník s Podolím a Hodkovičkami Praha XVI. Smíchov s Radlicemi. Hlubočepy a Malou Chuchli. Praha XVII Koštrľs Motolem. Butovicemi a Jinonicemi. Praha XVIII. Břevnov se StřesoMcem, a Libocí a nakonec Praha XIX. Dejvice s Bubenčí. Šárkou. Sedlcem Podbabou. Vokoviccm, a Veleslavínem. Ani límto sdružováním se ovšem nepodařilo docílil plnou vyrovnanost čtvrtí co do ľ „hwa.el V roce 1921 provedené sčítáni ukázalo, že najedne strane mela P^čttľľ^d stírá .is,c obratel, jako kromě devadesáuttsícového Nového Mčta byTv.n™rady. Žižkov a Smíchov. Naopak Praha V, Josclov mela jen 4 „stce 129 1 obyvatel a jen o málo více měla Praha VI. - Vy.šehrad a Praha XV - celé Nusle i s Mi(, Krč, Do území města byly jako rezerva pro potřeby budoucí výstavby zahrnuty predvídľ ? velké rozlohy zemědělské půdy. tvořící tehdy přes 60% jeho nového správního území. V* 98. Vývoj hranic mřsta v letech 1922 - 1974 Růst území města pokračoval po 2. Svět0v* valce, kdy došlo vrocľ 1950 k nevelké korektuře v prostoru rozšiřovaného Ruzyňského )etiště Podstatnější byl prírustek r 21 obcj___yjoce WĚ vyv^ý "vý^^ velkých okiajovýclxZsííijlf - „měst". Praha tím zaujala rozlohu necelých 300 km2 a nepatrně překročila milión obyvatel. Pokračující extenzívní růst zvláště v prostoru Jižního a Jihozápadního Města a navíc připravované zakládám dalších satelitních sídelních útvarů vyvolaly v roce 1974 přípojem dalších 30 obcí a Praha tím dosáhla své dodnes existující rozlohy 496 km2. Výtvorem Velké Prahy samo o sobě nebylo ovšem v té době něčím zcela mimořádným. Již roku 1901 vypsalo Brno soutěž na regulační a zástavovací plán, který se však týkal jen vnitřního města a byl vypsán výhradně pro rakouské inženýry a architekty německé národnosti. V roce 1919 - dříve než pro Prahu - byl přijat zákon o přípojem okolních obcí a zároveň o zřízení regulačního poradního sboru pro Velké Brno. V roce 1926 byla následně vypsána ideová soutěž na náčrt zastavovacflio plánu Brna s okolím, kde se výrazně uplatnili čeští architekti jako byl Boleslav Fuchs. Zejména velká města pociťovala nutnost spojení nebo alespoň zřetelnější kooperace se svými neustále rostoucími předměstími. Vídeň připojila svá největší předměstí uvnitř pevnostního valu již v roce 1850, v roce 1890 dále rozšířila své území na 178 km2 a v letech 1904 - 1905 až na 273 km2 s 1,8 mil. obyvatel. Velký New York vznikl v roce 1889, kdy se k půvocmímu Manhattanu o rozloze 57 km2 s tehdy něco více než 1,5 milionu obyvatel zvětšil pnpojením 4 velkých předměstí - Bronxu, Brooklynu, Queens a Richmondu - na 850 km a dosáhl 2,5 milionu obyvatel. Zhruba ve stejné době jako Praha byl vytvořen Velký Berlín, jehož počátky spadají do roku 1912, kdy město se svými předměstími vytvořilo na řešení praktických potřeb rozvoje tzv. Účelový svaz o rozloze 351 km2. V roce 1920 pak vznikla tzv. sjednocená obec o rozloze 870 lan a velmi prozíravě Svaz Velký Berlín, zahrnující celou aglomeraci s rozlohou 130 r poněkud složHéjSfm byl vývoj v konzervativním Londýně. Tam si policie jako prvá vořílfl i'; x "uC ,Kľ<) 1/V' Mc,roP°litní «kres, zahrnující rozlohu 1787 km; . Poté v roce v,?s se ukázala nutnost koordinovat statistické údaje a inženýrské stavby a tak vznikl ' ;|r0p0|iini Úřad veřejných prací a po roce 1870 se již začal používat ve statistice termín Velký Londýn. Avšak teprve v roce 1888 vzniklo tzv. Londýnské hrabství, zahrnující na řhrube km s 3»5 nii,ionu obyvatel pouze jádro již tehdy rozsáhlé londýnské aglomerace. Icprxv i fOCe 1964 schválil britský parlament Radu Velkého Londýna pro území 1604 km2 s o (nilion) obyvatel. Tato Rada měla i následně složitý vývoj, který však nesouvisí snáším tomatem. Státní regulační komise Současně s přijetím zákona o Hlavním městě Praze bylo samostatným zákonem rozhodnuto zřídit pro Prahu Státní regulační komisi. Podle prvého paragrafu zákona č.88 z runora 1920 bylo smyslem tohoto rozhodnutí zaručit „jednotný stavební rozvoj Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého a zdravotního". Proto komise měla připravili a opatřili přehledný plán regulační a zaslavovací pro území v § 3 označeném v měřítku zpravidla 1:5000, v němž budou rozřešeny základní podmínky stavebního rozx'oje Prahy s okolím, provést i o něm řízení v tomto zákoně předepsané a spolupůsobili při vypracování nového stavebního řádu". Pravomoc Komise se vztahovala nejen na území Velké Prahy o rozloze 17 164 ha, vzniklé připojením 37 obcí, ale též na zájmové území, zahrnující 78 obcí na rozloze 30800 ha. Celkem se tedy jednalo o rozlohu 48000 ha, což je zhruba dnešní správní území Prahy. Komise dokonce mohla podle § 3 cit. zákona případně k zabezpečení důležitých veřejných zájmů navrhnout další rozšíření tohoto území. Je to velký rozdíl proti současné situaci, kdy se ani po roce 1989 nepodařilo docílit jednotný koordinovaný plán pro město a jeho okolí, ačkoliv by to dnes bylo ještě mnohem potřebnější než tehdy. Komise se skládala z předsedy, jmenovaného vládou, a osmi členů, které jmenoval ministr veřejných prací v dohodě s dalšími ministry. Jednoho z těchto členů mohl navrhnout zemský správní výbor a tři pražská městská rada. V § 4 se určovalo, že ., členy mohou býtijen odborníci, tři čtvrtiny členů musí býti architekti a inženýři". Prvým předsedou byl jmenován architekt J.Sakař a po něm od druhého funkčního období po roce 1924 až do konce působení v roce 1939 ing. E.Môlzer. Členy byli významní čeští architekti a inženýři jako A.Balšánek, A.Engel, J.Stibral, J.Pfeffermann-Záruba a později B.Hypšman, P.Janák a další. Byli to vesměs lidé s velkou odbornou i společenskou prestiží, čímž se již měly vyloučit nejrůznější způsoby nežádoucího ovlivňování jejich činnosti a rozhodování. Vynětí Komise z pravomoci městské správy zákon zdůvodňoval tím, že nebude ovlivňována niísinírni a politickými tlaky. Komise měla právo využívat znalce nebo komise s hlasem poradním a byla také °právněna zadávat veřejnou soutěží nebo objednávkou z volné ruky veškeré práce, spojené s vypracováním přehledného regulačního a zastavovacího plánu nebo s její ostatní činností. Junkční období Státní regulační komise bylo stanoveno na tři roky a musela být vždy po uplynutí tohoto období obnovena. 131 /alv/pečenl soustavné práce na regulačním plánu měla podle § 6 SRk mcelář regulační hlavního města Prahy, studijní kancelář Pražské nádm Pro dispozici „kancelář regulační hlavního města Prahy, studijní kancelář Pražské nádr hn„isc..... neho Jiné kanceláře, které z popudu SRK se schválením ministerstva prací budou zřízeny". k ažní veřeiných Velmi důležitými byla v části III. přechodná ustanovení, která v § 12 určovala, *. všechnv fiž potvrzené plánv regulační (plány polohy) podle znění dosud platných stavebních řádů povolená rozdělení pozemků na stavební místa, úpravy terénu, a vydaná již povodí stavbám podle řádu stavebního, podle předpisů o stavbě silnic, cest, mostů, podle zákona horního nebo vodního nebo povolení ke zřízení provozoven živnostenských......pokud nebyh fiž ve skutek uvedeny a nebo neprošla lhůta, ve které měly být provedeny, pozbývají dočasné platnosti a nesmějí býti nadále ve skutek uváděny, pokud s nimi SRK nevysloví souhlas To platí zejména o potvrzených regulacích a povolených rozděleních pozemků na stavební místa, tt V následujícím § 13 bylo stanoveno, že SRK musí být předkládány veškeré nové projekty tohoto druhu, přičemž podle § 14 má SRK „právo žádati, aby byly změněny, pokud to v zájmu zastavění a regulace dotyčného obvodu jest třeba. Opomenutí těchto předpisů má za následekzmatečnost řízení, Pod nátlakem majitelů pozemků však byla tato ustanovení zrušena, takže stavební úřad mohl schvalovat parcelace a vydávat stavební povolení na základě tak zvaných ..plánůpolohy" podle starých zákonů a předpisů. 99. Regulační plán Vltavy v holešovickém oblouku Přes všechny dobré úmysly a nesporné kladné výsledky meziválečné výstavby a působeni regulační komise - jako bylo řešení rozvojových koncepcí městských sektorů a vypracování celkového regulačního plánu města - nelze zapomínat i na určité slabiny jejího působení. Vyplývaly z ne dost určité formulace pravomocí regulační komise a z toho, že musela pracovat podle zastaralého rakouského zákonodárství, protože celé první republice se nepodařilo schválit nový stavební řád. Již při zřizování komise významný časopis Styl varoval před tím, že „péče o stavební rozvoj našeho hlavního města bude ponechána politickým klikám našich obcí nezmoudřeli jsme z jednoho Žižkova, Břevnova a jiných - nýbrž tú: historie bude se opakovati k nenahraditelné škodě našeho hlavního města. Teprve ze škod zmoudříme a poznáme, že se stala velká chyba. Zájem na rušení pravomoci státní regulační komise je čistě pokoutní - aby v kalných vodách mohli lovit podnikatelé, těžící vždy ze zájmu veřejných ". Po celou dobu existence Komise a při projednávání celkového regulačního plán" neustávala diskuse o jejích pravomocích a závaznosti rozhodnutí. 132 100 Regulace prostoru před Národním směrem k Vl«av6. kterv mél P^pok,4dala nevhodny ^|om u«vfít komun.kační okruh kolem historického jádra Odborné instituce většinou kritizovaly nedostatek «.í komise, zatím co nAL-t»^ .-.lj 3 /"wisraneK pravomoc Komise. «tta« některé úřady a'kľľtXZ St*** považoval, činnost Komise 7a překazn 1 "nnos. l^use se také týkala územnfho roz.XptohU přioenri se doporučovalo, aby se pravomoci rozbiv na ce • středočesky region. > ,d ce,> Ministerstvo veřejných prací, které muselo podle zákona o zřízeni Statni regulační komise každé tři rokv obnovoval její existenci a složení, připravovalo v roce 1934 návrh zákona, kterým by se měnila na odborný poradní sbor avšak tento ná\Th nebyl vládou přijat. NaopakrviK** 1936 bylo ministerstvu předloženo memorandum odborných instituci kt«é dopovalo nejen další trvaní Státní regulační komise, ale především' zvvšení její autontya pravomoci, posílení její iniciativní úlohy a rozšířeni její činnosti o odborné studijní práce. Činnost Státní regulační komise skončila v roce 1939 a její působnost bvla přenesena na Plánovací komisi hlavního města Prahy. Každému, kdo dnes sleduje výstavbu našeho hlavního města a chaotickou suburbanizaci jeho okrajových částí a zázemí je zřejmé, že události kolem vzniku a koncipování Velké Prahy nejsou pouze významnou kapitolou vývoje moderního českého urbanismu, ale především hovoří překvapivě aktuálně k naší současnosti. inittlíAo t 2880. využití tohoto prostoru 133 Regulární plán města Okamžitě po svém zřízení se Státní regulační komise ujala prací na reaul plánu, jak jí bylo zákonem uloženo Nebylo to ovšem jednoduché již proto, že pro nov irtl honásobně větší pražské území neexistovaly jednotně vypracované mapové n0HL.ľno~ Zejména chybělo výškové zaměření terénu, bez něhož nelze například řešit komunikač y kanalizační stoky apod ni fy Komise proto především zadala vypracování řádného topografického a výškon podkladu. Po dobu jeho přípravy vypsala postupně v letech 1920 až 1923 veřejné soutě"^0 urbanistické řešení jednotlivých městských sektorů a zároveň pokračovala ve vyn * soutěží a zadávání studií, řešících důležité městské uzly, prostorové celky a rozvojová úzenV^' Regulační kancelář se tak stala nejen projektovým, ale i studijním pracovišv Shromažďovala veškeré dostupné podklady a dřívější projekty a již na základě předběV^11 studií navrhovala nejvhodnější území pro novou bytovou i jinou výstavbu. Zároveň ^ kanceláří posuzovala jednotlivé nově předkládané projekty, jak na to například ve své k^ vzpomíná Karel Honzík, který kolem roku 1930 spolu s Josefem Havlíčkem pro' k ^ „první pražský mrakodrap" - tehdejší Penzijní ústav na Žižkově. 0va' m pražských ^ífíl!^ £ÍeZc sLPohoře,cem patřila mezi stále se vracející tétnaa ověřovalo i zlepšení výstupu ze Starého mtiZ^ ^^^^^ Zár°Veň SC V mn°ha * 134 Jff** - schváleni KomK X^Zllt^J" VTÄ :Uoval» během projednávání p,án Z SÄtJC^Ä , ,o,enu a posuzovala vtachny významné s,avební záměry na území města i vjehTokol V „čkierych pnpadech napríklad pro území Prahy II a VI bvl zDracován rfíizí ~ ľ ľ ,• UCI, byl schválen v roce ,930 a v roce následním I ? PRAHA PRAG v JU C: Hr Vili Jf *^%r 103. Regulační plán Prahy byl představen na 4.kongresu CIAM jako jeden z projektů 33 světových velkoměst Diskuse o nich se stala v roce 1933 východiskem pro formulaci Athénské chám'- Regulační plán sehrál nesporně významnou úlohu při zabezpečení vysoké urbanis-ljcké a architektonické úrovně výstavby Prahy ve 20. a 30. letech. Jako výsledky lze připomenut koncepční řešení zahradních předměstí (Spořilov, Zahradní město, Ořechovka, "anspaulka, Barrandov), největší urbanistický soubor období 1. republiky - Dejvice, stejně lak<> regulační úpravy pro dopravní a jiné investice. Na regulační plán navázala odborná feŠenj sociální, dopravní a inženýrské "infrastruktury, jako bylo umístění nového letiště v Ruzyni, sokolského stadiónu na Strahově a pod. roku u/ii;n m i 886. Mti.r iiiiiv-í.nv.Yc, --------,------ j---i-------H.v, pupravu stav w líhal tzv. plány polohy. Komise se pokusila tyto problémy řešit roku 1935 schval závazných směrnic jako nerozlučné součásti přehledných regulačních a zastavovacích nľ"'?1 1KN to Zastavován předpisy přehledných, regulačních a zastavovacích plánů pro h^1 mesto Prahu, obsahující tehdejší době vyhovující ustanovení, sledující zlepšení urbanistické"' architektonické úrovně nové výstavby a Též v ostatních sférách působnosti zůstaly zachovány staré předpisy, jako byl na asanační zákon z roku 1893, proti kterému Komise sice protestovala, ale jehož působnost Z\ prodloužena až do roku 1933. Určité potíže vyplývaly i z nesouladu mezi zákonem o Stát' regulační komisi a zákonem o stavebním ruchu z roku 1919. Regulační plán Velké Prahy a okolí obsahoval mnoho ještě dnes platných urbanistických řešení a založil vlastně moderní urbanistickou strukturu osidlem pražského prostoru Byl velkorysý ve vymezování nových rozvojových ploch stejně jako v navrženém systému zeleně a ochraně přírody. Přebíral ovšem i některá řešení ze starších regulačních plánů, která bylo již tehdy možno považovat za překonaná. Jako naštěstí nerealizované příklady lze uvést průlom od Národního muzea k Vltavě, nebo komunikaci stoupající od Újezdu po návrší Petřína k Pohořelci. Z těchto hledisek doposud nebyl regulační plán podrobněji analyzován a většina tehdy prováděných studijních a projektových prací, včetně dokumentace regulačního plánu, se beznadějně ztratila. V průběhu prací na regulačním plánu byla věnována značná pozornost řešeni dopravy. Mezi nejvýznamnější dopravní projekty patří nesporně návrh sítě metra, vyřešený až do technických podrobností v roce 1926 inženýry J.Listem a V.Beladou. Protože však nebyl schválen nový stavební řád. stále platil zastaralý stavební ten 16. ktety umožňoval až 85 % zastavění parcel a jako postačující pro přípravu i SmjHČN ni* TKmlNOKÉHÉSTSKÉ MHETI 104. Projekt sítě metra J. Lista a V.Belady navrhoval vedení tras jednotlivých linek, které je velmi blízké dnešnímu řešení. Ojedinělou byla vzorně připravená Souíětmyšeobea^ dopravní program Velké Prahy, uspořavť činnosti konstatovala, že ^tavba měst není již pouhým řešením městského půdorysu, nýbrž stm se programem prace, přihlíží také k času a hospodárnosti. Je třeba vedle statického také dynamického plánu měst* který odpovídá jeho časovému vzrůstu a postupnému rozvoji jeho dopravy'. 136 rvvatenácl do soutěže přcdlo/enveh nfofe* u , .on.ob.loxv doptav, v historkyÄ' re^ná,ním měřítku, radiká.n, i mdraži Hek rieke rJLiľ 1 ? ncb° nové velkorysé řešení hlavního ,v^^mb° Tb^^ na S0UtčŽ vlastního studijního ^1iMcPK ^ ,um> bvlv v soutěž, obsažené náměty dále propracovávány, včetně řešení ,05. Studie prafckého regionu F.hruSky navázala na jeho soutěžní návrh dopravního programu hlavního města Prahy Z materiálů soutěže se v archiv dnešních Dopravních podniků zachovaly pouze zlomky a z víru reorganizací se zatím nevynořilo nic z prací studijní kanceláře. To ostatně p|atl i o dokumentaci Regulační kanceláře a Praha tím je ochuzena o jalši důležitá svědectví svého novodobého vývoje. Pouze stručné zprávv lze nalézt v přehledech činnosti ministerstva veřejných prací a dále v ročenkách Elektrických podniků, kde mělo tzv. studijní oddělení vždy svou samostatnou část. 106. Návrh satelitního města v Polabí vypracovala v roce 1932 skupina PAS (Pracovní architektonická skupina - J.Štursa. K.Janů, J.Voženílek) a uplatnila při tom inspiraci pásmovým městem N.Miljutina. Jsou tam zprávy o dopravních průzkumech, o propočtech dopravních zátěží, o klasifikacích pražských křižovatek a samozřejmě také o dopravním ověřování komunikačních řešení tehdejšího regulačního plánu. O velkorysosti těchto prací svědčí, že se rozvoj řešil pro aglomeraci s Předpokládaným výhledovým počtem $, 2,5 milionu obyvatel. Program výstavby Jen výjimečně se dochovaly předsedou Regulační komise E. Môlzerem vypracované zprávy, jako je jeho úvaha „Budoucí vývoj stavební velké Prahy", doprovázející dokončení regulačního plánu v roce 1929. Je pochopitelné, že jeho profese jej vedla k velké pozornosti k Peským inženýrským stavbám a zejména řešení dopravy a komunikační sítě. Ve zprávě se ihievuie nejen metro, ale také soustava rychlodrah, obsluhujících tehdejší aglomeraci « okruhu *S-30 km. Zajímavý je odhad , Je vybudovali Prahu pro 1,5 milionu o6yvaře/ znamená investovali úctyhodnou cifru 10-12 miliard korun". V Molzerově zprávě jsou uvedeny hlavní úkoly výstavby Prahy na další desetiletí Řadil mezi ně na prvé místo "bytovou výstavbu, doprovázenou školskými a zdravotnickými stavbami Dále to byl most přes Nuselské údolí, komunikační spojení severozápadný sektoru a výstupy na Letnou, nová ústřední čistící stanice, nové jatky, ústřední potravinová tržnice prvá trasa podzemní dráhy, rekonstrukce železničního uzlu a úprava Vltavy nad Prahou, spojená s výstavbou vodních elektráren. Tehdejší Zemský úřad takový velkorysý program neschválil a některé z uvedených záměrů nebyly naplněny ani dodnes . Velkorysé záměry, obsažené v regulačním plánu a v projektech na něj navazujících se v 30 letech s jejich hospodářskými i mezinárodně politickými problémy podařilo uskutečnit jen z menší části. Republice byla vyměřena jen příliš krátká doba k tomu, aby bylo možno zahájit výstavbu metra, postavit most přes Nuselské údolí, nebo vybudovat novou moderní kanalizační čistírnu v Polabí, která ostatně nestojí dodnes. Svou úvahu nad regulačním plánem ukončil E Môlzer slovy, že „budoucí stavební rozvoj Prahy jest tudíž velkým problémem technickým, finančním a v neposlední mih ZdraV°tmTpři prozíravosti těch, kdož jsou povoláni k řízení obce, při vyspělosti našich techniku a při dovednosti našeho dělnictva podaří se naší generaci položili pevné základy pro budoucí zdárný vývoj velké Prahy, aby se mohla stati po všech stránkách vzorným příkladem ostatním městům československým a aby se mohla postavili po bok velkým vyspělým moderním méstum eVrOPSk%esmi však růst z bídy a utrpení svého obyvatelstva, nýbrž ku jeho blahu a radostľ. Chronologický přehled 1784 ■ spojení čtyř historických pražských měst (Praha I.-1V.) 1851 ■ připojen Josefov jako Praha V. 1883 • připojen Vyšehrad jako Praha VI. 1884 • připojeny Holešovice-Bubny jako Praha VIL 1901 ■ připojena Libeň jako Praha VIII. 1903 ■ zřízeno policejní ředitelství pro Prahu a okolí 1918 • návrh na vypsání soutěže na regulační plán Velké Prahy (K.Baxa) 1919 ■ předložen návrh zákona o Velké Praze ■ Ideální Velká Praha (M.Urban) ■ Studie o Velké Praze (A.Balšánek) 1920 ■ schváleny zákony o Velké Praze a o Státní regulační komisi pro hlavní město Prahu s okolím ■ projekt paralelního města v Polabí (V.Zákrejs) 1920-1923 ■ postupně vypsány soutěže na urbanistické řešení jednotlivých sektorů města 1.1.1922 ■ vytvořena Velká Praha pnpojením 37 obcí 1929 • dokončen regulační plán hlavního města Prahy s okolím 1932-1933 ■ soutěž na všeobecný dopravní program Velké Prahy 138 v V STAVBY PRVNÍ REPUBLIKY Prl/pětnem pohledu na rozsah a vysokou úroveň výstavby Prahy v období první publiky působ, téměř neuvěřitelně, že na toto vše postačilo časové rozmezí pouhých dvou Jcsc(llťll Během meh se dříve opomíjené provinciální město monarchie přetvořilo na m0derní evropské velkoměsto. Zvětšilo svou rozlohu a zvládlo ubytování i pracovní příležitosti pro téměř půlmiliónový přírůstek obyvatelstva. Měnilo se v centru i na okrajích a Stalo se jedním ze světově uznávaných center moderní architektury. Zdá se téměř jako by mladá republika a jej i hlavni město tušily krátkost času, který jim bude vyměřen. Byli to doba společenského, hospodářského i kulturního rozvoje i když při veškerém kladném hodnocení nelze opomenout tehdejší problémy a obtíže, jejichž nejzřetelnějším projevem byla na počátku 30. let celosvětová hospodářská krize a zároveň s tím stále sílící hrozba fašismu. 107. Významné stavby meziválečného období zahrnují reprezentativní objekty v historickém jádru a soustředěnou výstavbu bytů v severozápadním sektoru a zahradních předměstích Prahy . Na základní koncepce, kterými se tehdejší rozvoj Prahy řídil měla jistě vliv činnost Státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím a regulační plán - i když nebyl nikdy schválen. Pozitivní roli sehrál též zákon o stavebriím ruchu, přijatý již v roce 1919. Tehdejší záměry a podněty by ovšem zůstaly jen na papíře, kdyby město nebylo naplněno hospodářskými a společenskými aktivitami jako skutečnými realizátory svého rozvoje. Praha se mimořádnou rychlostí proměňovala na centrum moderního průmyslu, stala se samozřejmě přijímanou hlavu československého státu i evropskou křižovatkou nejen dopravní, ale i myšlenkovou a kulturní. Stavby, soutěže a projekty První republika byla dostatečně úspěšnou a hospodářsky silnou zemí, aby si mohla dovolit realizaci velkých a náročných stavebních programů. Ty zprvu souvisely s potřebou umístit nově zřízená ministerstva a další správní úřady, školy a mnohé veřejné instituce všech odvětví. Zároveň s tím se rozvíjela iniciativa soukromé podnikatelské sféry - velkých Podniků, bank a dalších finančních institucí, které považovaly za nutné budovat v hlavním městě svá reprezentační sídla. Zejména v prvém období po válce a někdy i trvale se pro některá ministerstva a další instituce, jako byl například parlament, využily historické paláce a jiné jiz existující objekty. Rostoucí administrativa však brzy vedla k potřebě nových stavebních programů. 139 Nejzřetelněji se to projevilo na vltavských nábřežích, která v té době vlastně jat •ediná nabízela dostatečně velké a dosud nezastavěné pozemky v centru města Proto J ° Lee po sobě vypisovány soutěže na umistován, veřejných budov zejména na prav^ vltavském břehu od Vyšehradu až po Štvanici a v omezenější m.re i na břehu levém. D0mníku T.G.Masaryka. Nové velké stavební nekoncipovaly a nerealizovaly nábřežích. Charakteristickými „paláce", jak je např. Adrie programy se ovšem pouze na vltavských se staly novodobé nebo dnešní budovy Komerční banky a České národní banky u Prašné brány. Jako součást Dejvic se začal stavět areál fakult ČVUT v Dejvicích, "nebo na Albertově universitní fakulty a přímo v centru města novostavby městské knihovny a filosofické fakulty a četné další. Jak architektonicky, tak i svým účelovým řešením byly celoevropsky oceňované Masarykovy sociální ústavy v Krči od B.Kozáka, dnes sloužící Thomayerově nemocnici. 112. Masarykovy sociální ústavy v Krěi postavené v letech 1926-1934 byly v meziválečném období mezinárodně oceňovány jak pro svou urbanistickou koncepci, tak i jako ojedinělý soubor sociálních zařízeni. Jen zdánlivě zůstávala v pozadí péče o památky. Ve skutečnosti však bylo mnoho objektů obnoveno a upraveno. Příkladem je obnova Černínského paláce pro rninisterstvo zahraničí, včetně dostavby nového moderního křídla, což je zdařilé dílo arch. P.Janáka. Závažným úkolem se stala dobře LMachoněm zvládnutá úprava Klementina pro Státní a Technickou knihovnu. M**, v**"* )osip8 PkínÍka" 5,41 V ** 0W>Vy 7xcla jedinečný F re epuHiky. RoOÍhl* stavefe Zcela jedinečným F P -~ MiVy. Prvého hradu jako sídla pre™*"«> ° činnost vedla spolu se zájmem stavebníků o nové kulturní a umělecké směry k tomu, že ^ v Československu na rozdíl od většiny zemí stala moderní architektura a do značné míry celé moderní umění oficiálním a až módním výrazem nového životního slohu. postavený v letech 1925-1928 podle projektu O.Tyla a J.Fucnse. M ve druhé polovině 20. let byl postaven Veletriní palác, dodnes oceftovaný i "■"■Híí* 114. Model pro ,j*t» Všeobecného penzijního ústavu od J.Havlíěka a K.Honzíka z roku 142 pvtv a bydlení Rozsáhlá výstavba veřejných a reprcscntačních budov za první republiky by mohla vyvote dojem, že se vlastně stavčly jen veřejné a kancelářské budovy. Ve skutečnosti však r>raha dosahovala dobrých výsledků v počtech novč postavených bytů. Celkově se za dvacet ^é/iválečnýeh let V Praze postavilo kolem 150 tisíc bytů - což představuje průměrně ročně něco přes 7000 bytů v činžovních domech, rodinných domcích a vilách.Na konci 20. let a na nočátkv 30. let bylo za rok jako maximum vybudováno zhruba 14 000 bytů. Byl to výsledek tlaku neustále rostoucí potřeby, ale zároveň s tím projev dobré bytové politiky té doby. pod-ruiící nejen růst bytového fondu, ale spolu s tím celkové posílení hospodářství a vytváření pracovních příležitostí pro imigranty z venkova. 115. Regulační plán Dejvic a Bubenče z roku 1922 od A.Engela se stal základem nejvétšího urbanistického souboru první republiky. Přes 60 % těchto bytů mělo však jen jednu obytnou místnost, případně doplněnou kuchyni. Jen 14 % všech nově postavených bytů poskytovalo tři a více obytných místností. Stavělo se především na okraji města a stavebníky byli soukromníci, podnikatelé, město i státem podporovaná družstva. 116. Hlavní osu dejvického centra tvořily podle projektu A.Engela budovy fakult ČVUT. u hvtnvé výstavby té doby jsou Dejvice. Jejich koncepce, Největším souborem nove Dyiovc y ^ j ()m Wagnera, představuje Jejímž autorem byl prof. CVJ I Antonín bngei a architektonické řešení. Jeho na svou dobu a svým způsobem dodnes ^"^^ , napinčné vnitrobloky, parkové pásy znakem i,,, d, slečně dimenzované komunikace, zelen. P 143 a zároveň působivé prostorové řešení - i když se ho doposud nepodařilo dovršit výstavbo,, Vítězného náměstí a důstojným propojením se severním vstupem do Pražského hradu. 117. Zelená liška na Pankráci je pro: . P.Janáka s typickými znaky funkcionalistické? urbanismu. ho Kromě Dejvic se na základě moderních zástavo vacích plánů budoval byty v Holešovicích. Vršovicích, Břevnově na Pankráci - na Zelené Lišce - a na mnoha dalších místech. Nová bytová přitom nebyla soustředěna vícepodlažní nájemné domy. výstavba jen na Stejně jako v jiných evropských metropolích se v Praze stala velmi oblíbenými tzv. „zahradní města", nebo spíše zahradní předměstí. Příkladem je Zahradní město, Spořilov, Ořechovka, Hanspaulka a další, patřící dodnes mezi oblíbené obytné čtvrtě Prahy. Standard bydlení zde ovšem byl různý a sahal od skromně dimenzovaných řadových domků až po vilové čtvrtě, jejichž reprezentantem je např. Barrandov, obohacený navíc atraktivními objekty filmových ateliérů a působivě situované kavárny a restaurace na útesech nad Vltavou. 118. Zastavovací plán Spořilova od J.Barka z poloviny 20.let byl ovlivněn řešením prvního anglického zahradního města Letchworthu. Obraz tehdejší bytové situace by však jistě nebyl úplným bez početných zahrádkářských a nouzových kolonií. Jejich obyvatelé se někdy snažili o to, aby jejich obydlí byla uznána za trvalá, což mělo být vyjádřeno přidělením popisného čísla. Na druhém konci této škály stály vily, které již nacházely svá umístěni nejen na vlastním městském území, ale take v lákavém prostředí městského okolí na Zbraslavi, v Dobřichovicích, Řevnicích, Jevanech a pod. Co avšak co do počtu bytů nepodstatnou, do architektonické úrovně mimořádnou se stala na počátku 30. let „vzorová kolonie" na Babě v Dejvicích. Na základě zastavovacího plánu 2Janáka dostali čelní představitelé české moderní architektury příležitost realizovat své představy o bydlení budoucnosti. Bylo by ovšem žádoucí tuto kolonii nejen památkově chránit, ale také včetně zahradních úprav obnovit, protože její dnešní stav s mnoha 144 .lPtlKvnii úpravami vyvolává neicn Stladem pro Prahu hy mohla hýl w*n, ,tných ^hraničních „4 ^ t"..... « Stuttgartu neho "Prav, a „b 0"*f*t» dn« patrici mezi nejvíce JS^**** soubort v n .df,v?!Sl' bj6kty ""dcmf architektury v 119. Vzorová osada Baba v Dejvicích vwm ktu Panáka z roku 1929. Stala se Z",kla 7 ,niciativy Svazu československého m iSti Vvstaw bvdlení v září 1932 slovenského d,la na základě S rozsáhlou bytovou výstavbou na okrajích města Kl\ spojovány velké inženýrské projekty. Měla to být od konce 20. let připravovaná výstavba metra, most přes Nuselské údolí, nová čistírna odpadních vod na Labi a další. Třicátá léta však již bohužel neposkytla dostatek prostředků i času k realizaci takových záměrů. Byl však postaven nový sportovní areál na Strahově, stejně jako vodárna v Podolí, nemocnice na Bulovce, nové nákladové nádraží na Žižkově, několik nových mostů - Jiráskův, Libeňský a Trojský -architektonicky vynikající nové letiště v Ruzyni,, a další pozemní a inženýrské stavby. 120. Soutěžní návrh výstavby skupiny kolektivních domů na pankráckém předmostí Nuselského mostu z roku 1930 byl vypracován jako manifestace nových forem bydlení architektonickou sekcí Levé fronty (A.Múllerová, P.Bucking, J.Gillar, J.Špalek). Stojí za zaznamenání, že celá tato rozsáhlá a moderně koncipovaná výstavba Prahy se realizovala na základě naprosto zastaralých stavebních zákonů a předpisů z doby monarchie. Rostoucí pražský průmysl se musel spokojit s předpisy o živnostenských provozovnách z roku 1859 a pro zastavovací podmínky v historékém „latnost byla stále prodlužována. Jádru byl závazným asanační zákon z roku 1893, jehož platnost oyia f Tyto podmínky komplikovaly výstavbu, cestu k negování stavebních době 1. republiky však ukázaly, ze i tyto prekazxy Dyiy Chronologický přehled 1918 1919 1920 1920- 1921 1921 1921 - 1922 1921 - 1923 1922 1922- 1925 1923 1923- 1925 1923- 1926 3924 1924- 1928 1924- 1929 1923- 1928 1924 1924- 1938 předložen zákon o Velké Praze • projekt zahradního mésta na Točné (A.Čenský nerealizován) - regulační plán Hanspaulky (J.Vondrák. J.Šenkýf) • soutěž na regulační plán Ořechovky (J.Vondrák) • studie využití nábřeží pro ministerstva (V.Roštlapil) • soutěž na druhý katolický kostel na Vinohradech ■ zákon o Státní regulační komisi pro hlavní město Prahu a okolí a zákon o Velké Praze • obnova Pražského hradu (J.Plečnik) - soutěž na zastavění Petrského nábřeží ( 1. cena A.Engel. B.Hybšman) • soutěž na regulaci Letné a okolí Pražského hradu • soutěž na kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad (J.Plečnik) studentská kolonie Letná (M.Vaněček, O. Záhorský) soutěž na pohledové uzavření Václavského náměstí na Můstku Hlavův ústav na Albertově (A.Špalek) soutěž na univerzitní budovy na předmostí Čechova mostu (1. cena J.Kotěra. realizace právnické fakulty) soutěž na jihozápadní sektor města vyzvaná soutěž na Pražskou úvěrní banku a regulaci na Můstku soutěž na nové operní divadlo na náměstí Republiky (1. cena B.Feuerstein. B.Sláma, J.Chochol) banka Československých legií Na poříčí (J.Gočár) zástavovací plán Dejvic (A.Engel) soutěž na malostranské nábřeží a regulaci Malé Strany soutěž na jihovýchodní sektor města telefonní ústředna na Žižkově (B.Kozák) úřednická kolonie Dejvice (R.Hrabě) soutěž na severovýchodní sektor zastavovací plán Zelené lišky na Pankráci (P.Janák) soutěž na Památník osvobození na Vítkově (1. cena J.Krejcar) soutěž na Státní galerii na Kampě (1 .cena J.Gočár) soutěž na Městskou knihovnu (F.Roith, stavba 1926 - 1930) palác Adrie (Riunione Adriatica) na Jungmannově náměstí (J.Zasche. Janák) dostavba Anglo-Československé banky v Hybernské ulici (J.Gočár) dům Olympie ve Spálené ulici (J.Krejcar) soutěž na areál Pražských vzorkových veletrhů v Holešovicích (1. cena Myl) soutěž na nábřeží pod Emauzy (1. cena B.Hubschman, realizace do 1932) soutěž na Úrazovou pojišťovnu v Bubnech (1. cena J.Rossler, realizace 1926 1929) Veletržní palác v Holešovicích (O.Tyl, J.Fuchs) právnická fakulta (J.Kotěra, L.Machoň) městská vodárna v Podolí (A.Engel, druhá etapa 1951 - 1953) dům Olympie ve Spálené ulici (J.Krejcar) obnova a dostavba Černínského paláce (P.Janák) 146 < • Vojenský zeměpisný ústav v Dejvicích (B.Feuerstein) . druhá soutěž na Památník osvobození na Vítkově • soutěž na ministerstvo obchodu na Ŕásnovce (J Fanta) . soutěž na sportovní areál na Dívčích hradech (1. cena A Drvák) 1- 1929 ■ Masar\'ko\y domovy v Krči (B.Kozák) ■ zahradní předměstí Spořilov (J.Bertl. J.Barek) 1926 ' projekt metra (B.Belada. V.List) - soutěž na regulaci Pankrácké pláně (1. cena P Janák) 1 qľ6 - 1929 ■ Dělnická úrazová pojišťovna na nábřeží kapitána Jaroše (A Drvák I ^26 -1930 ■ Městská knihovna (F.Roith) (A.uryak) I q> 1932 ■ Strahovský stadión - západní tribuna s věžemi (A Drvák) 1927 ' soutěž na kostel sv. Václava ve Vršovicích (1. cena IGočár. stavba 1929 - ■ soutěž na přemostění Nuselského údolí - regulační plán vilového předměstí na Barrandově (M.Urban) 1927-1931 ■ ministerstvo železnic na Petrském nábřeží (A.Engel) 1927-1932 • Památník osvobození na Vítkově (J.Zázvorka) 1927 - 1935 • Elektrické podniky v Holešovicích (A.Benš. J.Kříž) 1928 ■ soutěž na regulaci Letné (1. cena J.Krejcar) ■ zastav ovaci plán vzorového sídliště Svazu československého díla na Babě V Dejvicích (P.Janák) • mezi Strašnicemi a ZáběMicemi zahájena stavba kolonie rodinných domů Zahradní město 1928 - 1929 • užší soutěž na Živnostenskou banku Na příkopě (1. cena F.Roith. stavba) 1928 - 1930 ■ Můllerova vila ve Střešovicích (A. Loos) 1928 - 1932 ■ kostel Nejsvětějšflio Srdce Ježíšova na náměstí Jiřího z Poděbrad (J.PIečnik) 1929 ■ užší soutěž na zastavění východního okraje Letenské pláně (1. cena P.Janák) • soutěž na vyhledání místa pro budovu parlamentu (K.Roškot - náměstí Republiky) ■ soutěž na Všeobecný penzijní ústav na Žižkově (1. cena J.Havlíček. K.Honzík. stavba do 1933) « soutěž Svazu československého díla na nejmenší rodinný domek ■ soutěž na budovu zemského archivu (l.cena J.Fragner. realizace 1932 J.Weingärtner) 1929 - 1931 ■ ministerstvo financí na Malé Straně (F.Roith) 1929 - 1932 ■ krematorium ve Strašnicích (A.Mezera) 1929 - 1933 • Jiráskův most (V.Hofinan) 1930 - soutěž Ústřední sociální pojišťovny na činžovní domy s malými byty na pankráckém předmostí ■ soutěž hlavního města Prahy na činžovní domy s malými byty ■ soutěž na divadlo na náměstí Republiky - novostavba Mánesa na Masarykové nábřeží (O.Novotný) 1930 - 1931 - Husův sbor církve československé husitské na X inohradech (P.Janák) 1930 - 1932 - soutěž na všeobecný dopravní program Velké Prahy 1931 soutež ústředního dělnického konsumního úsporného stavebního spolku Včela na činžovní domy Dejvicích (1. cena J.Gillar, stavba do ■ soutěž na Francouzské gymnázium v uejw^i v 1933) 147 • soutěž na nové letiště v Ruzyni (A.Ben.š. K.Roškot. V.Kerhart. stavba 1933 1934) ■ otevřena ZOO v Tróji (J.Fuchs) 1931 - 1934 • filmové ateliéry na Barrandove (M.Urban) 1932 - 1934 ■ soutěže na Státní galerii na Letné (J.Gočár) 1934 ■ regulační plán Břevnova (L.Machoň) - budova pojišťovny Merkur na předmostí Štefánikova mostu (J.Fragner) 1934 - 1935 ■ nákladové nádraží Žižkov (K.Caivas) 1935 ■ projekt SI A na „regulaci regulace" Starého Města • dům Uměleckého průmyslu na Národní třídě (O.Starý) ■ regulační plán Vršovic 1936 - vojenská nemocnice ve Střešovicích (B.Adámek) ■ soutěž na Štefanikův most - soutěž hlavního města Prahy na činžovní domy s malými byty „pro chudé" (A.Čemý) ■ soutěž na nemocnici a lékařské kliniky v Motole 1936 - 1937 ■ soutěž na umístění sochy T.G.Masaryka 1937 ■ soutěž na dopravní připojení severozápadního sektoru města ■ regulační plán Malé Strany ■ užší soutěž na Uměleckou galerii města Prahy na Klárově 1937 - 1938 ■ soutěž na úpravu Staroměstské radnice ■ obytné domy Molochov na Letné (J.Havlíček) ■ gymnázium Dr.E.Beneše v Dejvicích (E.Linhart) 193 7 - 1939 • obchodní dům Bílá labuť Na poříčí (J.Hrubý, J.KJttrich) 1938 ■ divadlo E.F.Buriana Na poříčí (F.Marek) ■ regulační plán Kobylis 1938 - 1939 ■ sokolovna na Vinohradech (F.Marek) 1938 - 1941 ■ budovy Národního technického muzea a Zemědělského muzea na Letné (M.Babuška) 1939 ■ soutěž na novostavbu Národního muzea na Výstavišti IV. Návrh směrného plánu hlavního města Prahy, vypracovaný za vedení A.BenŠe pro Plánovací komisi pro hlavní město Prahu a okolí k 28.10.1948 148 M 1 .PRAHA VČEREJŠKA Padesát let mezi roky 1939 - ,oRQ . výwjové obdob,. Město jím v urbanistickém ľ^T^ pro P^u složité . , jinými evropským, městy celkem bez SfJ*^ smyslu p 1 roZP°ruplné leirtonicky zajímavé objekty Až Hn ľ u ľ h skod a ztrát a doknJľ ů pn srovnání Válka a první poválečná léta Po Mnichovu a obsazeni země Hitler hm,n d zničením a zároveň ji zařadil mezi neivvznln« , český°h o**™5' a obdobně jako se ,o jtt započalo l nÔZU^^T^^-T^ M* b* " zvané ..architektury III. Í&" pr„ své bJ^Z^^I^^T' ľ ""ľ * Kch>s,ané prestavbe nedošlo blavně proto, ze a^ činnost z výjimkou objektů pro válečný průmysl. sídveom Praha však neunikla válečnému ničem. Bylo pobořeno a poškozeno přes 10 % jejích bytových a stavebních fondů a škod)- na Staroměstské radnici, Emauzském klášteře, stavbách hradní Královské zahrady a dalších historicky významných objektech zůstaly stěží plně napravitelné. Na Staroměstském náměstí dodnes zeje prázdné místo, na které si dokonce mnozí již zvykli a nevadí jim. že nebyl ani po půl století obnoven historicky i architektonicky nejcennější pražský prostor. Přes všeobecné poválečné nadšení trvalo odstraňování válečných škod dlouho. Praha tehdy v Československu nepatřila mezi rozvojové a investiční priority, které se orientovaly na zprůmyslnění Slovenska a na rozvoj těžkého průmyslu v uhelných revírech severních Čech a severní Moravy. Dokonce se propagovala a podporovala migrace pražských obyvatel do těchto průmyslových aglomerací a do pohraničí. VáLu způsobené proluky na Václavském namést, se zastavovaly hotelem Jalta a n mn(ív až v 50 letech Nároží při Národním museu se vyplnilo Domem potravin, Domem mody f.^-f^^^ \ nikdo si nemyslel, že se dožije nového tisícletí. rľvľuzavrem' Taněícím domem exponované nároží Rašínova nábřeží a Resslovy ulice. Kromě obnovy poničených jg5$f2* stt^BHS 3-diiíim mm 1950 se v Praze postavdo jen 5422 bytu ajm, g*.f . ~ se v r b , 0 mnoho v,ce - -3 ~ » Q PfJ lil I - k-i v příštím pětiletí to ne oy lo n£J ^Xm — ,,., ... --- 7 pouze 8566 bytu. Neprve * P ^ ^ =(jjíliínfn - j \ obytných souborech jako d dválkou .u — — ...... ,,í . rn7estavenýcn jlí h1 vu ▼i-.-i «^ 1 Vrsov.ce, rozest y ^ ^ ^ 149 50 Spíše výjimkou bylo v roce 1947 ve Vršovicích zahájení na tu dobu ve|kéh obvtného komplexu družstevní Solidarity s 1200 byty z nichž je polovina v řadovým rodinných domech. V navázání na snahy meziválečné architektonické avantgardy se ^ uvažovat o uplatnění typizovaných a průmyslově vyráběných budov Ty se kromě Solidaritv uplatnily na tzv. „sídUšti číslo 1" v Kobylisích, vyprojektovaném tehdy založeným Studijný a typizačním ústavem. Jeho architektura nesla zřetelné stopy skandinávských vzorů a je škoda, že tento svým způsobem zajímavý vývojový doklad byl deformován střesnimi nástavbami. Velmi brzy se město začalo vracet k úvahám o velkých projektech z období 1.republiky Patřilo mezi ně metro, most přes Nuselské údolí, vybudování nových komunikací a nová ústřední čistírna odpadních vod Pokračovalo se v hledání reprezentačního umístění pro budovy Národního shromáždění, Národní galerie, dalších fakult Karlovy univerzity a ČVUT, 122 a 123. k.Honzik „Obytná Praha" . V knize Tvorba životního slohu demonstroval své představy na návrhu úpravy Smetanova nábřeží nového Národního divadla a moderní koncertní síně. Opět se uvažovalo o využití Letenské pláně, stejně jako o jejím nejvhodnějším dopravním zpřístupnění nejrůznějšími variantami tunelů, průkopů a serpentin. Současně s tím se vypisovaly první architektonické a urbanistické soutěže. Byla to v roce 1946 další již pátá soutěž na válečným ziúčením aktualizovanou obnovu Staroměstského náměstí a radnice, v níž bylo předloženo téměř 100 návrhů. Ještě v tomtéž roce se konala soutěž na budovu Národního shromáždění na Letenské pláni s neméně hojnou účastí. Bylo však zřejmě příliš brzy, aby se některý z těchto projektů mohl uskutečnit. Stále velkorysejší i když většinou nedohledné stavební záměry vyvolaly brzy potřebu urbanistického rozvojového plánu města, na jehož prvých skicách se začalo v skrytu pracovat ještě za války a pak usilovně po jejím skončení. První celkový směrný plán města byl za vedení A.BenŠe dokončený v roce 1948. Navázal sice na o dvacet let dřívější regulační plán, ale vyloučil některé již zřejmě překonané myšlenky a zároveň přinesl nově například komunikační okruh kolem města. 124. Studie přestavby areálu Fakultní nemocnice a pražského centra podle projektu J.Havlíčka z roku 1946. 150 V padesátých letech se v architektuře i v urb geologické vlivy, projevující se lmp0rtem histoZľ^íhT^'Pľ0sazovat politické a x celkovém planu mesta, na němž se dále pracovalo sľľ i u *°Ciallstického realismu kompozice, reprezentační městské třídy a tradičně formová m°tivem metrické . Síca méně nápadných staveb připomíná dejvický hnľľ ľ""**"' Tut° dobu kromé umisiénim nepříliš škodí pražské siluetě Do téže dobv který svým hotel Jalta na Václavském náměstí. y ou ^mavou architekturou hlásí DOVého c""r4",",° "4m^s,, * rok""» ™á -y *W HkvTurn svědectvím doby se měl stát pomník Stalina, který však shlížel na Prahu jen několik let. Zanechal po sobě přehnané mohutné schodiště a rozsáhlou terasu s vintmími prostory, které snad jednou najdou vhodné využití. Nej větším zásahem do Prahy se v té době mělo stát nové centrální náměstí v místech dnešního Palachová náměstí na pravém vltavském břehu. Proti Pražskému hradu se měla tyčit skupina mohutných reprezentačních budov - samozřejmé s věžemi a v historizujícím slohu. Vypracované variantní studie v^ak ukázaly, že by to vyžadovalo rozsáhlé demolice, odsun J^™^ lésMi Republiky. To se zřejmé zdálo být přece průlom nové zpřístupňující jen neúnosné i pro tehdejší vládce. , . ,iticke atmosféry pro Prahu příznivější. šedesátá léta byla v důsledku uvolňovaní po ^ mosti a proslředků. ^desátá itia DV hlavního města mus véno letech ^ Stalo se zřejmým, ze se výstavbě n %5 překroěd 30 t isic a technologie Po&t nové postavených bytu v obdoDI 2a t0 bylo přijeti panelové m Objem bytové výstavby dále zvyšoval, a smíření s výstavbou monofunkčních sídlišť, často podstatně odlišných od původní k projektů, předpokládajících plné vybavení i navazující pracovní příležitosti. °h Architektura se opět po krátké epizodě historismu vrátila k soudobému výrazu a mnoha místech se opět začaly objevovat moderní stavby. Symbolem návratu k novodob1^ vvrazovým prostředkům se stal tak zvaný „bruselský sloh", pojmenovaný po vySo^! oceněném Československém pavilonu na Expo 58 v Bruselu od F.Cubra, J.Hrubého /.Pokorného. Pavilon byl spolu s restaurací přenesen v roce 1960 do Prahy, avšak do dnešního dne se s nevhodným využitím dochoval jen objekt kdysi tak populární vyhlídkové restaurace. Z dalších pražských staveb přelomového období byl před čtyřiceti lety postaven na Petřinách Heyrovského Ústav makromolekulami chemie podle projektu K.Pragera. Jak ukazuje zdaleka ne úplný chronologický přehled vypisovaly se početné a zajímavé architektonické a urbanistické soutěže i když se jako vždy zdaleka ne všechny mohly dočkat realizace. V soutěžích se objevovala některá nová témata jako byla příprava velkých nových satelitních „měst" a zároveň se opakovaly soutěže na Staroměstskou radnici úpravu Letenské pláně nebo náměstí Republiky. V souvislosti s relativním otevíráním země světu se v polovině šedesátých let dokonce uvažovalo o kandidatuře Prahy na pořádání olympijských her a zahájilo se projektování k tomu nezbytných staveb, včetně soutěže na sportovní areál na Maninách a umístění olympijské vesnice na místě holešovických jatek, které byly tehdy nahrazeny dvěma moderními masokombináty v Letňanech a v Písnici. Alespoň připomenutí si zaslouží v roce 1967 v Praze konaný Světový kongres VIA -Mezinárodního svazu architektů s 2000 účastníky ze všech kontinentů. Do šedesátých let patří také oživení úvah o výstavbě podzemní dráhy a v roce 1967 konečné rozhodnutí, že to nebudou podzemní úseky tramvaje, ale na povrchové dopravě nezávislý systém metra. Ve městě začaly narůstat problémy s automobilovou dopravou, i když bylo v Praze jen 10% současného počtu osobních aut. Začal se stavět městský komunikační systém včetně tak užitečné a dodnes stále diskutované'Severojižní magistrály, navazující jako tangenta msto«ckéha jádra na návrhy již z poloviny devatenáctého století. V dopravních koncepcích se zvýrazňovaly dopravní okruhy, jejichž stavba však pokračovala a dodnes pokračuje velmi zvolna. Již tehdy bylo zřejmé, že spolu s hledáním co nejpřijatelnějších tras bude obtížné překročit hluboké vltavské údolí severně a jižně od města. Politický zájem se rovněž projevil při realizaci jednotlivých reprezentačních objektu, jako byl Palác kultury, pro který se dokonce vynucovalo umístění v přímém sousedství Pražského hradu, nový stranický hotel Praha v Dejvicích, novostavba Rudého práva na Florenci a další objekty včetně budov nedostatkem prostředků netrpícího ministerstva vnitra. Některá z těchto rozhodnutí byla směsí prestižní a zároveň populistické politiky, jak se to projevilo například při vymezení dodnes problematické pěší zóny a zmrtvění dolní časti Václavského náměstí. v. Směrný územní plán hlavního města Prahv. ^ dokončený v roce 1985 a schválený o rok později navrhoval omezení extenzívního růstu a orientaci na údržbu a obnovu fondů. 152 irhanistické koncepce Pn-ni poválečný směrný plán z roku 1948 nehvl k novem plánu pro jehož vypracování byla v roce 19S jDrf* Pr°t0 56 ***** P«*» na ll7emn. plán Prahy. Ta vypracovala postupně různé variante If í*? **** K^ pro opět neschváleny. Vananty. které s,ce byly posuzovány, ale V roce 1961 si město zřídilo jako svou k .„„itekta. který do konce šedesátých le, ^.^tZ^^^ W*V"ko jo poéátku devadesátých let. zodpovídal za umrsťovam- stľľh \ U™:kt^ ™aI Hmmkv ,eJich řešení a především » plánu rozvoje města. u*e vceme celkového ,. Ai P° Pocházejících smerných územních plánech Prahy, zaměřenvch především na „hledavam dasrch pozemku pro stále větší sídlišté. začal útvar spolu se Stáľním úsuvem pro rajónové plánovaní pracovat na moderně koncipovaném rozvoji celé pražské aglomerace ohdobně jako se takové projekty řeší v západoevropských městech. lento projekt využíval í*š$ tehdy i ve světě nové metody f- - cvT^L. *š'--r* V_ -'; " "■ ~: " zpracovávám a vyhodnocování -.-*tZy"/'■' ?P^3^&Í^" '■ variantních scénářů, matematických *J>- - J§tv ^ ^oi*;^7^%^5^s^N^-metod a hodnocen kvality životního prostředí. Pro město a jeho zázemí byla vytvořena jednotná datová 5?J základna, zejména o demografické ErJ situaci, ekonomii a dopravních i£ zátěžích. Návrh předpokládal li v navázaní na meziválečné projekty *l. ^N růst soustavy satelitních .rozvojových sídelních útvarů", navazujících na existující města a ; y ^ . propojených s jádrovým městem .•-\. rychlodráhami. 127. Prostorová koncepce pražské středočeské aglomerace z roku 1968 Projekt byl dokončen v roce 1969, avšak změněná politická situace a obnovené antagonismy mezi Prahou a středočeským krajem však nedávaly projektu naději na schválení i realizaci. Podařilo se však alespoň zachovat společnou komisi Prahy a Středočeského kraje pro koordinaci územního rozvoje a paralelní vzájemně koordinované zpracovávání územních plánů města a jeho zázemí. V sedmdesátých letech znovu zesílil politicky prosazovaný nátlak hospodářských plánovačů a velkých státních stavebních organizací na pokračování pro ně výhodné extenzívní bytové výstavby sídlišť na okrajích města a naopak jejich nechuť k žádoucí, ale pro ně nevýnosné údržbě a obnově existujícího bytového fondu. To vedlo k dalšímu rozšířeni městského území a k vyhledávání lokalit pro bytovou výstavbu. Na základě rozboru přírodních a Běchovice-Újezd nad lesy a Kolovraty-Uhříněves. 128. Směrný faemnf pian hlavního města Prahy z roku 1976 sc zřetelným prstovým rozvojetTl podél železničních tras ve směru na východ. Tato koncepce se stala základem směrného územního plánu z roku 1975. který byl sice schválen - avšak již v době, kdy se korigovaly zřejmě přehnané představy o trvale rostoucích objemech nové bytové výstavby. Tato situace nakonec vyvolala práci na dalším směrném územním plánu, který - na rozdíl od plánu z roku 1975 - navrhoval omezeni extenzívního rozvoje a orientoval pozornost na údržbu a obnovu města. Tento nový plán byl schválen v roce 1986 již v politické situaci, která směřovala k základním společenským a ekonomickým změnám. Sídliště Pro obyvatele Prahy i pro její návštěvníky jsou nejvýraznějším příznakem výstavby Prahy od 50. až do konce let 80. tzv. „sídliště" - a to většinou s převýšenými domy, které se montovaly z velkých panelů. Některé obytné soubory jako např. Petřiny nebo Malešic-původně vyprojektované s cihelnými domy, musely být na poslední chvíli přepracován) Pr0 výstavbu z panelů, osazovaných jeřáby. Pro stavební firmy byly pochopitelně nejvýhoQW šími co nejdelší přímé jeřábové dráhy na rovných pozemcích, což vedlo ke schématickemu 154 1/x ,eřábovcmu urbanismu, který ovsem zároveň /■■ i jypické Svažití terény se zelení. ^cnranil před zastavěním pro Prahu 129. SídliStř Petřiny bylo původně projektován dodavatele stavby muselo být přepracováno jako jedno / prnvnícrh0v,rpart1Čnl techno,0*ie- ^ pod tlakem zastavovací soustavu v duchu .jeřábového urbanismu" Pľ° mon,áž 7 Panelů ľo zmenilo celou Již na počátku 60. let se ukázalo, že první generace sídlišť jako byly Petřiny, Červený vrch • nebo Malešice - v průměru se '^B0s^i^j zhruba čtyřmi tisíci byty - nebude V^v^VM* stačit pro předpokládanou výstavbu V^vT*-/ V nových bytů. *\4u&& Proto se začala na náhorních ť\ ' -r bytů. 131. Severní Město, situované na terase nad Trojskou kotlinou, má zhruba 100 tis. obyvatel a skládá se ze čtyř čtvrtí - Proseká, Ďáblic, Kobylis a Bohnic. 7S0UHRMV 132. Jižní Město II leží západně od dálnice Dl. Původně zde měla být především pracoviště pro obyvatele jižního městského sektoru. Politický tlak však vedl k tomu, že po vybudování technické infrastruktury se i zde postavily převážně byty. Třetím velkým celkem, projektovaným koncem 60. let, bylo za Dívčími hrady Jihozápadní Město, jehož druhá etapa se v současné době staví pod názvem Západní Město. 133. Jihozápadní Mčsto má koncepci ovlivněnou utvářením terénu a vazbou center jednouivjch čtvrtí na stanice trasy B metra. 156 |34 n 135. Sacrlitní místo Etare. u sout^ vi» 'izbe Takto velká sídliště byla - včetně montáže z průmyslově vyráběných prvků - ve své době i jinde v Evropě obvyklým způsobem řešení potřeby bytů. Při všech svých nedostatcích právě v Praze zachránila vnitřní město před demolicemi a přestavbou. Sídliště však nebyla jedinou formou bytové výstavby. Stavěly se též individuální rodinné domy a vily, ovšem především pro prominenty všeho druhu na které se nedostalo při vyvlastňovaní takových objektů. Mnohem širší úplatném a podporu měla tzv. svépomocná družstevní výstavba. Z bezpečnostních důvodů se v ní nesměly používat těžké betonové panely a tak se za účasti družstevníků stavěly podle individuálmch projektů a s použitím tradičních stavebních materiálů nízké bytové nebo rodinné řadové domy, většinou slušné architektonické úrovně. Metro . . Již za 1- republiky se připravovaly do značných podrobnosti propracované projekty mní dopravy které by se nebýt války pravděpodobně začaly realizovat ještě před polohu dvacátého století. Nakonec se však metro začalo stavět zprvu jako systém poduliční ^"arnvaje a od roku 1967 jako klasická podzemm dráha. 157 Praha měla štěstí, že se metro stalo prestižní stavbou režimu a vynakládaly se na a velké prostředky také v souvislosti s jeho využitím jako krytu v případě válečného ohroz n f Díky tomu má dnes Praha v nejobtížnějším centrálním prostoru základní síť tří tras met" které je schopno zabezpečit více než třetinu městské osobní dopravy. a' 136. Výhledová síť metra podle aktualizace územního plánu na počátku 80.let Stanice a vestibuly metra se podařilo vložit do historického jádra citlivým způsobem. Snad dojde i k tomu, že se doplní některé z úsporných důvodů vynechané vestibuly stanic Příkladem může být vestibul stanice Staroměstská před Zelenou žábou, v jehož projektu jsou začleněny tam existující pozůstatky románských domů z 12. století. V souvislosti s pražským metrem se v centru města zahájilo budování kolektorů inženýrských sítí, umožňujících kontrolu, opravy a výměnu podzemních vedení bez výkopů v ulicích. Jejich první etapa byla realizována jako součást obnovy Celetné ulice a její proměny na pěší zónu. Pochopitelně se též metro nevyhnulo poUtickým zásahům, které se však převážné malicherně vyčerpávaly v rozhodování o dostatečně budovatelském pojmenování stanic a v ideologickém dohledu na boj tituly ozdobených výtvarných umělců o výnosné zakázky na výtvarnou výzdobu vestibulů a stanic. Proměny centra Architekti, kteří pracovali na urbanistických projektech pro Prahu, se občas setkávali s vážně mménými připomínkami tehdejších politiků, že se nová epocha málo projevuje v městském centru. Po zkušenosti se Stalinovým pomníkem a dnes zapomenutých projektech na nová pražská hlavní náměstí, se však tyto požadavky přestaly ozývat. 137. Nové městské city v holešovickém meandru podle studie E.HruSky, který se soustavně _ problematikou pražského centra zabýval. ■ 'mtr* v, \ Ve skutečnosti hlavním problémem centra a zvláště historického jádra byl již v te době tlak rostoucí dopravy a zároveň vylistování, vyvolané chátráním stavebnic* fondů a stárnutím obyvatel. Navíc bylo bydlení vytlačováno nebytovými fankcemu jak o tom svědčila koncentrace více ne2 w h pracovních příležitosti v méstskérn centru. Tato situace vyvolávala nejen JM& rra?sk-1 „„tra vjíždějících automobilů a zároveň i přetížení městské veřejné dopravy. de vvvoje městského centra z roku 1962 navázala na předcházející dvoufázovou veřejnou 1r.fpďevším strukturou rezervních ploch pro centrální funkce. Řešení se hledalo především v obnově stavebních fondů a zároveň ve \yhledávání prostorů, do nichi by j^ohh' být některé centrální funkce přeneseny. Jako nejvhodnější se jevila území Holešovic, Smíchova a Pankráce, kde se předpokládal vznik suhcenter. do nichž by bylo možno přemístit pracoviště z historického jadra. Í3 Protože Praha měla sloužit jako navštěvovaná výstavní síň socialistického světa, obrátila se naštěstí pozornost na obnovu důležitých historických objektů jako je Pražský hrad, Karolinum, Betlémská kaple, Národní divadlo, Rudolfinum, některé paláce a dokonce Anežský nebo Strahovský klášter a další kulturně \ýznamné církevní stavby. S výjimkami jako byla obnova domů v Celetné ulici a na většině Královské cesty se však katastrofálně zanedbávala údržba a obnova existujícího bytového fondu, který byl v té době až na výjimky v komunálním vlastnictví. Je však paradoxní, že toto opomíjení péče o historické domy je uchránilo před nežádoucími zásahy a zachovalo jejich autenticitu, kterou nám mnozí památkoví zahraniční odborníci stále ještě závidí a která je vlastně při současné péči více ohrožována. Novostavby Z novostaveb čtyř poválečných desetiletí vyvolávaly a dodnes vyvoM^kusea nesouhlasná stanoviska Äteré zvláště na exponovaných místech situovane objekty, z nichž každý má svou složitou historii. oředmostí Nuselského mostu jako Příkladem je Kongresové centrum, Posta/e;^ Varšavě - bylo sezná- Palác kultury. Podnětem - obdobně ^^f^^^ moskevského" Kremlu, nieni tehdejších politiků se Sjezdovým palácem, ^staV^pTažskému hradu například na Podle tohoto vzoru měl být i pražský PaMc 00 ^ITzásahu do pražského panoramatu renské pláni. Jedinou možností jak se vyhnout omu korrfliktní a přitom pro aavbou, která měla být co nejrychleji postavena, bylo nalézt j Své vlastnosti obhajitelné umístění. ba nového křídla vedle Národního di-Další spory vyvolávajícím objektem je vystav 19g3 pft přípravě ^ v*dla a zejména jeho průčelí do Národní třídy lant ^ rozmftnsch s tím, že se budou ^očí řešila otázka zda se má scéna P°necfi^ ľj£ soudobé velké operní scény, "vádět pouze komorní inscenace, nebo se rozšíří po t~ 159 Po rozhodnutí pro moderní vybavení bylo tfeba doplnit podzemní a nadzemní objekt pro moderní vybavení, které nebylo možno umístit v historické budově. Podle původního stavebního programu měl být do Národní tfídy orientován sálový prostor s okny, ale na poslední chvíli byla do tohoto místa prosazena experimentální scéna bez oken. Tím vznikl problém jak pojednat takto vzniklou velkou plochu. Jako nepřijatelné se v sousedství průčelí Národního divadla jevilo obložení kamenem, keramikou nebo dokonce kovovým pláštěm. Proto byl přijato použití skleněných tvarovek podle projektu K.Pragera a skláře S.Libenského. 139. Budova Národního shromážděni rozšířená v letech 1966-1973 podle projektu K.Pragera. K.Prager byl také na základě architektonické soutěže autorem budovy Národního shromáždění vedle Národního muzea. Od samého počátku se toto řešení považovalo za provizorium, protože se předpokládala definitivní stavba na Letenské pláni. Podmínkou bylo začlenit do objektu na pozemku od roku 1938 stojící Peněžní burzu, sloužící již od konce války pro Národní shromáždění. Zároveň bylo třeba umístit značnou požadovanou kubaturu, vyrovnat se s plošně velmi omezeným staveništěm, snažit se o uvolnění křižovatky a reagovat na sousedící Národní muzeum. Samostatné téma tvoří důsledky požáru Veletržního paláce v roce 1974. V té době byly již veletržní aktivity přeneseny do Brna a působivé prostory Veletržního paláce byly různými provizorními příčkami rozděleny na kanceláře výsadních státních společností zahraničního obchodu. Tyto preferované společnosti využily svou pozici a pochybnosti o statické spolehlivosti vyhořelé budovy k tomu, aby si každá z nich postavila vlastní objekt na urychleně vyhledaných staveništích. Po Praze tak vyrostly budovy, z nichž byl od počátku dobře hodnocena přiměřená hmota Koospolu ve Veleslavíne. Naopak výškový objekt Motokovu na Pankráci - i když sám o sobě architektonicky zvládnutý - podstatně zasáhl do pražské siluety. Podle původních projektů měla být jedinou dominantou na Pankráci budova rozhlasu a též objekt televize byl rozvinut horizontálně. Motokov však ve svém sousedství otevřel cestu pro další dominantu hotelu Panorama a na předmostí Nuselského mostu pro věž hotelu, nazývaného dnes Corinthia Towers. Vystěhování výsadních společností z Veletržního paláce mělo ovšem také příznivé důsledky. Ukázalo se, že stav konstrukcí není po požáru nijak katastrofální a přitom bylo zřejmé, že nelze ponechat vyhořelý skelet chátrat a bude nutno budovu obnovit. Samozřejmě, že o využití paláce projevilo zájem mnoho státních a politických institucí. Zázrakem se však ředitelovi Národní galerie J.Kotalíkovi podařilo získat objekt pro Národní galerii. Zabránilo se tím opětnému degradování významné funkcionalistické stavby a Národní galerie získala pro sbírky moderního umění mimořádně vhodné prostory. 160 Situace začala hrnout první pražské výstavby ze začala měnit kóno Mna co do solventnosti a solidnostľľznlľ6^^ kdy * do Prahy prahu stoupající ekonomický význam cestovního ruchu. ,nvest0™. předvídajících pro 140 Stodic překryvu kolejistř Hlaního nádraíí z rokn loa, , ncjrajimaveiíi i když zatím nerealizované projekty 80.let K.Pragera patři mezi Využívali všechny možnosti - včetně až přílišné vstřícnosti města - pro získání \ýnosných. nebo jak se dnes eufemisticky říká lukrativních stavenišť, která se jim dařilo co nejvíce a někdy v pochybné architektonické kvalitě zastavět. Charakterist ickým příkladem je příliš hmotný i _ když dobře architektonicky dobře zvládnutý hotel Hilton na Těšnově. obézní Renaissance u Masarykova nádraží, pitoreskní Don Giovanni u stanice metra Želivského, nebo prapodivný a do prostředí Bertramky- drze zasahující Mövenpick v nevhodné poloze u vstupu do Strahovského tunelu. Pokus o prognózu Ve 2. polovině 80.1et se začala zřetelně měnit politická situace jak v Praze, tak i v celé zemi a zvláště v mezinárodním měřítku. Bylo zřejmé, že tato proměna může podstatné o\1í\tiíi podmínky' i východiska další výstavby hlavního města. Útvar hlavního architekta proto využil možnosti tehdejšího zákona o územním plánování a začal pracovat na .,územní prognóze", umožňující dlouhodobější pohled na budoucí vývoj města. Pro projekt byly vybrány dva časové horizonty - rok 2000 a rok 2030, kde se ovšem mohla uplatnit především extrapolace určitý trendů. Vycházelo se z toho. že nelze zcela zabránit dalšímu vyhdňování centra, sejně jako pokračujícímu nárůstu obyvatel ve vnějším městském pásu. Zároveň s tím se předpokládalo, že bude klesat Wzr^rn a podíl sekundárního ekonomického sektoru a to ve prospěch sektoru terciárního. I M»V»TIL«TV» V UMAMUTICKTCH >U«lt> MLH MUUIX »im tum. IM m mh> i«.m tt**u mm tttf,' >* *•< =»«■• Mltt »41«« MáUl Uli» «MM0 4.1 r»* *•**• í rotí* MMi +*■ im ni ma 141. Přepokládaný vý>oj obyvatelstva v městských zónách 161 142. Předpokládané extrapolace vývoje rozložení obyvatelstva a podílu urbanizovaného území V určitém smyslu navázala prognóze na územní plán aglomerace ze 60.let a to jak použitím výpočetní techniky, tak i multilmteriáJiiíni hodnocením variant urbanistické koncepce pro období 2000-2030. Celkem bylo posuzováno 5 variant. Základní byla varianta kompaktního města s orientací na komplexní rehabilitaci existujících urbanizovaných území. Protože by však tato varianta nemohla uspokojit budoucí potřeby, tvořilo další skupinu tří variant rostoucí město .To bylo ověřováno ve třech koncepcích koncentrického růstu, soustředěného růstu na sever nebo na východ. Pátou variantou bylo aglomerační město, předpokládající uspokojení dalších nároků v měřítku aglomerace a to převážně v nízkopodlažní zástavbě. Pro aglomeraci bylo vypracováno pět ověřovacích urbanistických řešení , z nichž byla jako nejvhodnější vybrána subvarianta jádra města a přidružených center osidlem nebo varianta decentralizované koncentrace do vybraných sídelních útvarů. Koncept prognózy se ještě po roce 1989 začal projednávat, avšak v tehdejší pochopitelné averzi k jakémukoliv plánování nenašel kladnější odezvu. ( hmnnlľnUkýpřehled , m ■ sou<« na úpravu Staromestského namést! a Staromestské radnice fnejvvssí druha cena F.M.Cerný) "-jvyssi ,946-1947 ■ soutěž na umístění a řešení Národního shromáždění (naprostá většina na Letné) 1946 - 1969 - úprava a rozšíření Karolina (J.Fragner, první fáze do 1948, druhá do 1959) , Q47 _ 1949 ■ družstevní sídliště Solidarita ve Strašnicích (F.Jech, H. Majer K Štorch) 1947 - 1950 ■ sídliště Zelená liška na Pankráci (P.Janák) 1947 - 1952 ■ obnova válkou zničených objektů jízdárny a míčovny na Pražském hradě (P.Janák) 1948 ■ směrný úzernní plán Prahy (A.Benš) ■ Slovanská zemědělská výstava (J.Kroha) ■ studie Náměstí budovatelů pod Vítkovem (J.Kroha, Z.Pešánek) 1948 - 1951 ■ projekt mostu přes Nuselské údolí (S.Bechyně, B.Kozák) 1949 ■ soutěž na pomník J.V.Stalina (1955 odhalen, 1962 odstraněn) 1949 - 1951 ■ Štefánikův most (M.Koralewský, V.Hofman) 1949 - 1953 ■ Letenský tunel (J.Novotný) 1950 ■ studie rozvoje pražského regiónu (E.Hruška) 1950 - 1952 ■ obnova Betlémské kaple (J.Fragner) 1950 - 1980 ■ obnova kláštera s v. Anežky (J.Hyzler, J. Hlavatý) 1951 ■ zřízena kancelář pro územní plán Prahy (J.Novotný) ■ zahájen podrobný památkový průzkum historického jádra (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, vedl D.Líbal) 1951 - 1956 ■ hotel Holiday Inn (Internacionál) v Dejvicích (F.Jeřábek) ■ nové Smíchovské nádraží (J.Zázvorka, J.Žák) 1953 • úprava Průmyslového paláce na Sjezdový palác a Výstaviště na Park kultury a oddechu Julia Fučíka ■ vyzvané studie na nový centrální prostor Prahy na místě dnešního Palachová náměstí 1954 . soutěž na Ústřední dům armády v Dejvicích (1. cena P.Bareš, J.Kadeřábek, J.Kándl, K.Prager) ■ soutěž na Vysokou stranickou školu na pankráckém předmostí 1954 - 1956 • Dům módy na Václavském náměstí (J.Hrubý) 1955 • územní plán malešicko-hostivařské průmyslové oblasti (V.Vondrášek, M.Vajc, J.Merger) 1955 - 1957 ■ hotel Jalta na Václavském náměstí (A.Tenzer) 1956 " vyzvaná soutěž na řešení Pankrácké pláně (1. cena J.Krise) - urbanistická studie severojižní magistrály (J.Novotný) 1956 _ 1965 - plavecký stadion v Podolí (R.F.Podzemný) 1957 - urbanistická studie Severního Města 1957 - 1958 ■ generální dopravní průzkum v Praze ■ soutěž na výstavbu vysokých škol technických v Praze (1. cena F.Čermák, G.Paul) ■ soutěž na Vysokou školu zemědělskou v Suchdole (1. cena J.Čejka, realizace 1959- 1966) } 957 _ 1960 na sídlišti Antala Staška v Krči první panelové domy v Praze 1958 - 1959 ■ soutěž na nemocnici v Motole (R.F.Podzemný, A.Tenzer) • dvoukolová soutěž na dostavbu Národního divadla 1958 - 1960 • dvoukolová soutěž na centrum Prahy 163 1958 - 1961 1959 1959 1960 1965 návrh zásad rozvoje zájmového územ. Prahy (Terplan) fakulty strojní a elektrotechnická v Dejv.c.ch (P.Čermák, G.Paul - restaurace Praha - Expo 58 přenesena na Letnou a vystavn. pavilón do Královské oborv (F.Cubr. J.Hrubý, Z.Pokorný) plány sídlišť Invalidovna, Zahradní město, Michelská, Pankrác I, 1960 1960 1960 1961 1963 1965 1961 dvoukolová soutěž na most přes Nuselské údolí planetárium v Královské oboře (J.Fragner) panelárna v Holešovicích * uzemní plány sídlišť Chmelnice, Jarov, Hloubětm, Maleš.ce, Červeny vrch uzemni Spořilov II urbanistická studie Severního Města (M.Prochazka) dvoukolová soutěž na urbanisticko-dopravn. řešení městského centra rekreační vodní nádrž v Hostivaři studentské koleje na Strahově (F.Cubr, J.Hrubý, J.Kándl, V.Forrmáček) experimentální sídliště Invalidovna v Karlině (J.Polák, V.Šalda) zřízen Útvar hlavního architekta Prahy (J.Voženílek) soutěž na řešení sídliště Prosek (1. cena J.Novotný) vyzvaná soutěž na řešení centra Pankráce (1. cena F.Smolík, Z. Císař) územní plány Hostivařské rekreační oblasti, Malešicko-hostivařské průmyslové oblasti. Pankráce, Spořilova 1961 - 1962 ■ vyzvaná soutěž na budovy televize, rozhlasu a společenského centra na pankrácké pláni (F.Smolík a kol.) 1961 - 1967 soutěže na urbanistická řešení jednotlivých čtvrtí Severního Města (Prc sek, Ďáblice, Kobylisy, Bohnice) 1962 ■ \yhlášeno prvních 10 národních kulturních památek na území Prahy ■ územní plány Novodvorské, Proseká, Krče ■ urbanistická studie centra Prahy (M.Prochazka, M.Polívka, Z.Kapoun) • studie asanace Žižkova • studie rekreační oblasti Džbán ■ zahájeny práce na generelech funkčních systémů města ■ soutěž na řešení prostoru Staroměstského náměstí (šest cen bez pořadí) ■ Ustav makromolekulární chemie na Petřinách (K.Prager) • dvoukolová soutěž na dostavbu Národního divadla (1. cena B.Fuchs) ■ areál Televize na Kavčích horách (J.Holý, F.Smolík) ■ soutěž na areál Ústavů společenských věd na Pankráci ■ územní plány sídlišť Prosek, Kobylisy, Ďáblice • studie severojižní magistrály ■ zahájení výstavby Severního Města ■ soutěž na úpravu Letenské pláně (1. cena V.Palla, V.Rudiš) ■ soutěž na Ústřední telekomunikační budovu na Žižkově (J.Hrubý a kol., realizace 1973 - 1976) ■ soutěž na sídliště Bohnice (1. cena M.Jarolím, J.SchwaUer) ■ vyzvaná soutěž na dostavbu věží Emauzského kláštera (1. cena F.M.Černý, realizace 1966 - 1969) ■ nová pnjírnací budova letiště v Ruzyni (K.Bubeníček, K.Filsak, J.Louda, J.Mayer, J.Šrámek, V.Ustohal, A.Vaněk) ■ zahájeny práce na regionálním plánu pražské-středočeské aglomerace (Útvar Mavního architekta Prahy + Terplan) ■ soutěž na sídliště Bohnice 1962- 1963 1962-1964 1962- 1979 1963 1964 1964- 1968 164 na Václ lPf>4 -1065 1065 -1966 1970 1973 1066-1967 1966-1066-1067 1968 1973 1067-1968 1067 1967 1967 1967 1967 1968 1870 1971 1973 1974 1968 1968- 1971 1969 1970 1970 1971 1971 - 1972 1972-1972- 1973 - 1974 1975 1971 1977 1976 1979 1975 pěší podchod na Václavském námčstí . dětská fakultní nemocnice v Motole (R.F.Podzemný, A.Tenzer) • zahájom práce na územním plánu pražské-středočeské aglomerace (Útvar hlavního architekta a Terplan) most přes Nuselské údolí (S.Hubička, V.Michálek. S.Kober) urbanistická soutěž na Jižní Město (J.Krásný) rozhodnutí vlády o výstavbě podpovrchové tramvaje v Praze studie satelitního města Etarea v Posázaví (G.Čelechovský) soutěž na ústřední nádraží v Praze soutěž na dostavbu východního křídla Staroměstské radnice (nejvyšší cena Šusta, L.Vrátník, M.Hejny) dvoukolová soutěž na koncertní síň na náměstí Republiky budova Federálního shromáždění (K.Prager. J.Albrecht. J.Kadeřábek) světový kongres UIA (Mezinárodního svazu architektů) v Praze rozhodnutí vlády o výstavbě metra v Praze zahájena stavba stanice metra Hlavní nádraží územní plány Trojské kotliny a Bohnic urbanistická soutěž na Jihozápadní Město (1. cena I.Oberstein) dvoukolová soutěž na náměstí Republiky s koncertním domem Parkhotel v Holešovicích (Z.Edl, J.Lavička, A.Šrámková) první úsek dálnice Dl po Mirošovice soutěže na umístění Národního shromáždění (1. cena K.Roškot na místě Deni- sova nádraží) • hotel Intercontinental u Čechova mostu (K.Filsak, K.Bubeníček. J.Švec) ■ západní průčelí Emauz (F.M.Černý) ■ ke Praze připojeno 21 obcí (město celkem 297 km2, 1 mil.ob.) • územní plány Jižního Města a Vysočanské průmyslové oblasti ■ kancelářská budova Strojimportu u Stanice metra Želivského (Z.Kuna, O.Honke-Houfek, Z.Stupka) ■ kancelářská budova Merkuria v Holešovicích (V.Růžička, E.Růžičková, V.Klimeš) ■ územní plán Ďáblic ■ územní plán Jihozápadního Města ■ soutěž na sportovní areál na Maninách (1. cena J.Paroubek, A.Navrátil, L.Todl) • soutěž na hotel Čedoku na náměstí Republiky • obchodní dům Kotva (V. a V.Machoninovi) • územní plán Holešovic ■ fakulty stavební a architektury v Dejvicích (F.Čermák, G.Paul, J.Paroubek, J.Čejka) rozšíření Hlavního nádraží a úprava přednádražního prostoru (J. Šrámek, A.Šrámková, J.Danda, J.Bočan) ■ zahájena výstavba Jižního Města ■ kancelářská budova Centrotex na Pankráci (V.Nilský, O.Jurenka) • Ústřední telekomunikační budova na Žižkově (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný) ■ obchodní dům Máj na Národní třídě (M.Masák) • ke Praze připojeno 30 obcí (město celkem 496 km2, 1,15 nul. ob.) ■ otevřen 1. úsek trasy C metra (Florenc - Kačerov) ■ požár Veletržního paláce v Holešovicích 165 1974 1974 1974 1975 1975 -1975 -1978 1980 1976 1983 1983 1984 1984 1985 1985 1988 1977 • kancelářská budova Koospol ve Veleslavíne (V.Fencl, S.Franc. J.Nováček) 1978 • kancelářská budova Kovo v Holešovicích (Z.Rdel a kol.) 1983 dům ČKD na Můstku (J. a A:Srámkovi) 1977 ■ kancelářská budova Motokov na Pankráci (Z.Kuna kol.) • hotel Praha pod Hanspaulkou (J.Sedláček, J.Paroubek, L.Todl, A.Navrátil) 1981 ■ Dům bytové kultury na Pankráci (V.Machoninová) • otevřen 1. úsek trasy A metra (náméstí Míru - Dejvická) ■ zahájena výstavba Jihozápadního mésta v prostoru Stodůlek • zahájeny práce na územní prognóze pražské památkové rezervace • otevřen 2. úsek trasy C metra (Kačerov - Háje) ■ generel koordinace technického vybavení ■ otevřen 2. úsek trasy A metra (náméstí Míru - Želivského) ■ projekt modernizace Vinohrad 1981 ■ Palác kultury na Pankráci (J.Mayer, V.Ustohal, J.Karlík, A.Vaněk) ■ otevřeno Národní divadlo po obnově (Z. Vávra, F.Flašar) a rozšíření o Novou scénu (K.Prager, P.Kupka) 1986 ■ tenisový areál Štvanice (J.Kales, J.Novotná) ■ otevřen 3. úsek trasy C metra (Florenc - Nádraží Holešovice) 1997 ■ Strahovský tunel ■ otevřen 1. úsek trasy B metra (Smíchovské nádraží - Florenc) • zbořeno Denisovo nádraží na Těšnově ■ hotel Panorama v Břevnově (N. a M.Cajthamlovi) 1991 ■ televizní vysílač na Žižkově (V.Aulický, J.Kozák)) ■ otevřen 3. úsek trasy B metra (Smíchovské nádraží - Nové Butovice) ví. Územní plán hlavního města Prahy, schválený městským zastupitelstvem v roce 1999 ► 166 :. .1 NováiVki . A.Navrátil) Sk) o Novou ■ice) Stávající souvislá zástavba bez rozliSení funkci l^^^^n «.„ A A A A A ff ^l^^^B alavajkn\siikazeleii ™ ^ Wlki ru/iojové plochy bez rozhSeni lunku .. , ••••• si,í^í.-,.i a a Navrhované rozsáhle nl.vl,.,„ i a w Plavající trasy rneii.1 ft A # # # # lili Velké rozvojové plochy bez rozlišeni funkci Kl , rozsáhle plochy zľIľiiľ OOOoo N,,^,,.™^, 00roce2010 milllllllllllH, N«v*ov»riťcelom _ u°° NawhovaaStrasynwn WMMá Navrhované velké vodnj plochy teleznux a zařízeni souvisejfcl ■ ■■ Predpokadane rozšírení celomestského centra 11 —--N ..rh,,, ,„„ ,p ,. , . ... _ _ Oíy vzletovy-ch apřistávacích drah -stávající nétraté teleni tyctikxWb) ####•« Významná mestská centra, která přebírají nékleré Osy vzletových a pfistávadch odnl ceno. - - - . příležitosti ziuavovin ,, V l"""l"'""'k.V'-holKi dle jejich ____ •pracované úzeniné plánovací obkumeotace ........ Území s navrhovanou koncentraci piacovnioi w ___ 10 0 0 0 0i \ 1.2. PRAHA DNESKA Město není divadelní scénou, na níž lze nčkolikrát za večer vyměňovat kulisy podle potféb uváděné hry a jejích jednotlivých dějství. Přitom však hmotné utváření města je lakovou scénou, vytvářející reálné prostředí - „kulisy" - pro život lidí a společenské děje. Podstatn\ rozdíl mezi městem a divadelní scénou však spočívá v tom, že ve městě je výměna a přestavba „kulis" jen postupným, velmi pomalým, složitým a zároveň nákladným procesem. Přitom se může stát, že právě vyměněné „kulisy" se ukáží nevhodnými v době pro níž jsou určeny a tím více v budoucnosti. Život lidí ve městě se tak odehrává v hmotném prostředí, které je vytvářeno a přetvářeno po celá staletí a tisíciletí. Nese stopy uplynulých věků a dějů a mnohdy jeho nejstarší součásti mohou být těmi nejdůležitějšími. Chodíme po ulicích, z nichž některé jako cesty k vltavským brodům naši dávní předchůdci vyšlapali ještě dříve, než došlo k založení nejstarších osad na pražském území. Hlavními dorrúriantami Prahy jsou doposud dávné přemyslovské hrady, navazující na předslovanská hradiště. Rozmístěm hlavních městských prostorů, ulic a náměstí, v centru města se nijak nezměnilo od doby středověku. 143. Historické jádro Prahy je památkovou rezervací, zapsanou na seznamu kulturního dědictví UNESCO Na' jeho území se nacházejí národní kulturní památky i jednotlivé památkově chráněné objekty, (vyznačené tmavě). Zároveň však je soudobým velkoměstským centrem s mimořádnou koncentrací aktivit. éS8 Věnec kolem historického jádra je tvořen bývalými předměstími, která ze starších vsí a Dodél cest vyrůstala v průběhu devatenáctého století. Tomu navíc vděčíme za téměř všechny městské parky a zahrady, stejně jako za síť železničních tratí a nádraží. Dvacáté století zasáhlo do obrazu města vkládáním nových objektů do existujících městských čtvrtí a dále vytvořením rozsáhlého nového městského pásma obytných čtvrtí - vilových předměstí a poválečných sídlišť - a dále průmyslových, skladových a dopravních zón. Když posuzujeme obraz dnešní Prahy z tohoto historického nadhledu, pak je zřejmé, že ekonomické a společenské proměny posledních let - od roku 1989 - se nemohly ještě podstatněji projevit ve stavebním utváření našeho hlavního města jako celku. Přesto však lze i za tak krátké zhruba desetileté období rozpoznat mnoho nového. 144. I zemní plán ,990; Ae«eni rozvoje měsU respektuje danosti exilujícího wuzití a /asiav*,' U7CTOI. kulturní a nfirodní hodnot>. koridory ochranných pásem inženýrských síti a mnoho daUích prvků. Městské centrum Městská centra jsou vždy oním místem, které nejdříve reaguje na společenské a hospodářské proměny. Tím nejpodstatnějším, co se v Praze promítlo do obrazu centra i celého města je obnova - restituce - původního soukromého vlastnictví nemovitostí. Je to velmi kladný jev, jehož důsledkem je dříve nebývalá péče o obnovu a údržbu budov. 145. Strategický plán 2000: Rozvoj městského centra je obdobně jako v předcházejících projektech navržen rozšířením do prostorů Holešovic, Smíchova a Pankráce. Přece jen okrajovými jsou necitlivé renovace stejně jako nedořešené nebo spekulačně zneužívané vlastnické poměry, signalizované nevhodně přestavěnými a užívanými budovami nebo stavbami, jejichž zchátralost vyniká v kontrastu s naprostou většinou pěkně vyrilížejících domů. Stejně jako při nové výstavbě se i při obnově budov nemohou neprojevit snahy o různé nástavby a dvorní přístavby, tvrdé zásahy do vnitřních 168 0p>* 1 vnějšího obrazu budov. 1 nákladná a dobí SVým cílem, pokud nová funkce umrtví své okolí C,provedetá obnova se však mfe. • .....ňním zastupitelských orgánu. * to stalo a dále děje£ÍKS Zvláště /mr*r m^v/a se podstatně proměnil m*h ,d0 omládlo. Výlohy obchodů se snaží co nejvíce n ilaľľ° * ** PCStré' Svět,é a W» by , městském centru především orientují na ZľIP°ZOrn0st jdoucích, přičemž Stěvníků. (obchody plné zboží a početné l i -7, Jem * vkus říčních jakýmsi symbolem změn v naší zemi. ^Jiaeiny byly dokonce po určitou dobu Prahv, alľ tľž ^1^^^^^^ "** ~ ~e přibližování k obrazu západnmo svítaje nro Ä £ " "í f°SUd 23 Mdoucí V šokujíc*, probdí jÄttSrílÄ Praze opravdu dobrou a zároveň bezpečnou obchodní třídu - bez pochybných existencí ľpo-valecu. bez brakového zboží a bez toho. aby byli během prvých dnů pobytu okradeni. Totéž platí o jarmarečním prostředí Karlova mostu, Staroměstského náměstí a jejich okolí, přeplněných po většinu roku jednotně nevzhlednými boudami trhovců a ,zahrádkami" restaurací a kaváren. A mezi tím vším se protlačují lidé nemohoucí poznat že jsou v nejdů-stojnčjších a nejkrásnějších historických prostorech Evropy. Mnohé z takzvaných turistických „atraktivit"jsou sice výnosné, nebo jak se dnes s oblibou říká lukrativní, ale v dlouhodobějším pohledu se obracejí proti cestovnímu ruchu a mohou se stát příčinou poklesu zahraničních návštěv, o němž se občas s obavami hovoří a píše. Jen malou útěchou pro Prahu může být, že totéž se děje všude ve světě bez jakýchkoliv rozdílů, které by alespoň poněkud pnpornínaiy „ducha místa" a identitu jednotlivých míst. ;ni Stavební proluky To, co se vnucuje při prvém pohledu návštěvníkům pražského centra, lze však pova žovat za přechodný a krátkodobý jev, který může zmizet stejně jako nekonečné řady „čepi Čářů", lemujících donedávna pražskou Královskou cestu. Stejně tak mohou alespoň z nejlep ších městských prostorů zmizet trvalé výprodeje, vtíravé reklamy všeho druhu, poulič: prodavači, a mnoho podobného Co však z tváře města rozhodně nezmizí jsou nové stavby, vybudované ve stavebních mezerách - prolukách, zejících donedávna po dlouhou dobu prázdnotou. Právě v městském centru se během krátké doby našli zájemci o všechna taková místa, což je ve své podstatě kladný jev. Velmi brzy našel svého stavebníka proluka Mvslbek mezi ulicí Na Příkopě a Ovocným trhem, kde byly historické domy zbořeny pro novostavbu banky již v roce 1929. J46. Proluka Myslbek je využita pro kombinovaný obchodní a kancelářský provoz, který například vjezdy do podzemních garáží obtěžuje své okolí a znehodnocuje prostor Ovocného trhu. 147. laníícl dňm Je pochopitelné, že v městském centru se každý stavebník v minulosti snažil a dodnes se snaží o to, aby na daném pozemku co nejvíce vydělal. Usiluje o výnosnost, kterou podle obecného mínění může v současné době zaručit využití pro kancelářské budovy nebo hotely. Ví, že žádoucí zisk záleží na tom, jak mnoho kubických metrů budovy se podaří na plošně vymezený pozemek umístit. Znamená to postavit budovu co nejvyšší a zastavět pokud možno celou parcelu. Veškerá zodpovědnost za usměrňování těchto snah je v rukách města a jeho orgánů, které zřejmě velmi těžko odolávají tlaku a vábení zkušených podnikatelů. Ti používají mnohé v celém světě osvědčené postupy - včetně hrozby, že jinak investor z města odejde. Přes krátkost uplynulého desetileti, jsou již rozeznatelné dosavadní výsledky hospodaření s prolukami. Nejznámějším - a pozitivním - příkladem je Tančící dům na Rašínově nábřeží od F.Gehryho a V.MiluniČe. Je to architektonicky zajímavý objekt, který se již zařadil mezi pražské turistické pozoruhodnosti zejména pro mladé návštěvníky města Jeho kritici by měli alespoň uznat, že každé město si může dovolit určité zvláštnosti. 148. Náměstí Republiky s novostavbou bankovní budovy Těžký osud má naopak náměstí Republiky a jeho okolí. Stojí zde nákladně a krásně obnovený Obecní dům, avšak nejasným je osud domu u Hybernů a velké obavy vyvolává začínající přeměna kasáren Jiřího z Poděbrad. Pokračování náměstí Republiky směrem k Vítkovu navazující ulice V celnici a Na Florenci, byly již odsouzeny k zaplnění komerční architekturou a sen o velkoměstském prospektu k patě Vítkova je tak pohřben. LATK.OIIIC I.NlNlMNCNlCII CZfcMl VLTAVY . . Mcjvetíí ránou náméstí Republiky je vsak u ústí ulice Na poříčí umístění bankovní . 0 která se architektonicky příliš nepovedla avšak především navždy znemožnila Vrč ji* od doby 1 * rePuhlikv se datující představy o žádoucím utváření tohoto prostoru. 4 název náměstí Republiky, návrhy na umístění sochy T.G.Masaryka nebo případně nové tfertni snu- 6i divadla a nesčetné soutěže byly po celé dvacáté století důkazem toho. Že se kí českostovenská republika chtěla důstojně zapsat do tváře svého hlavního města. Bylo to ř?^tnř jediné místo, na které Karel IV. při formování historické Prahy jakoby pozapomněl a ponechal ho jako určitou výzvu ke ztvárnění budoucím generacím. ,4, Inundační území zasahuje patnou část města podél řeky. Po zhoubné povodni V V..' v roce 2002 bylo možno pošetile $:/ doufat, že voda přinese alespoň něco dobrého a z břehů Vltavy \ymete všechny ty nejen průtok aie i prostorové působení Vltavy dále škrtící záměry jako jsou věže proti Vyšehradu, provinciální kopie londýnského Docklandu na Rohanském ostrově a kuriózními názvy oplývající River City s Danube House, Nile House a Yukon Residence na místě maninského přístavu, stejně jako nepochopitelně nesmyslné vědem důležité komunikace napříč pod celou Královskou oborou. Přes všechnu vtíravou propagaci mnoha staveb je z jejich záměrů nejzřetelnější pozemková a finanční spekulace a snaha o co největší zisk bez ohledu na prostředí města. Je paradoxem, že právě v této situaci byla zrušena funkce hlavního architekta města i jím řízený Utvař hlavního architekta, aniž by došlo ke kvalitnější náhradě. Za zástěrkou celkového zemního plánu zůstávají velmi důležitá rozhodnutí o stavbách v pravomoci nedostatečně vybavených pražských nebo místních úřadů bez odborné autority. Zkušenosti ukazují, že se velmi spornými stávají i výsledky soutěží, jejichž poroty jsou odměňovány již předem určenými stavebníky. ntoť* *t*oe-i říkladem zvládání těchto problémů jsou velká západoevropská města, v nichž většinou spolu * silným hlasem veřejnosti působí ředitelství výstavby, plánovací kanceláře nebo hlavm f^rutekti, přičemž se činnost těchto institucí soustřeďuje jak na koncepční strategie, tak na , rétní "zení výstavby. V poslední době se těmto aspektům věnuje ještě větší pozornost, era souvisí s poznáním významu měst pro trvalou udržitelnost jejich vlastní existence i uhranu prostředí vůbec. stíU v praze může být příkladem Státní regulační komise, zřízená krátce po vzniku samo-vanľí' „skosl()Venska. Pravomoci komise, složené výhradně z předních a všeobecně uzná-i ^ . .peských odborníků, se vztahovaly nejen na území tehdy vytvořené Velké Prahy, ale regj?' ,široké zázemí. Pro zajišťování svých úkolů měla komise profesionálně vybavenou vÍc.Íím\lUnCL'ář' "kolem Dv,° neJen zpracován' územního plánu Prahy i všech obcí okolí, ale také příprava nového regulačního zákona pro Prahu a posuzování všech 171 důležitých konkrétních staveb. Přesto, že komise musela počítat se stále ještě platným naprosto nedokonalým stavebním zákonem t roku 1886 a musela se vyrovnávat se zdaleka ne ideálními podmínkami, výrazně přispěla k vysoké a světově uznávané architektonické a urbanistické úrovni rozvoje Prahy za první republiky. m Nejnovější pražské stavby - na Karlově a Václavském náměstí, na Smíchově, na Floře a dalších místech - nejsou nijak přesvědčivé a přes individuální projekty se vyznačují jakousi uniformitou, charakteristickou pro „velkodomy" na nejrůznějších místech. 150. Karlovo náměstí snovou administrativní budovou, narušující prostorové vztahy dominant. Tento proces má pokračovat v centru Pankráce projektem „City" - pražského .jnanhattanu", který má podle reklamriích prohlášení svých investorů jako „centrum moderní Prahy a městská část třetího tisíciletí" konečně proměnit Prahu na světovou metropoli. V dnešní Praze se pod tlakem investorů projevuje to, co americký architekt F.L.Wright nazval „železná ruka trhu s nemovitostmi" - a Praha se zatím této ruce neumí a snad ani nechce bránit. 151. Václavské náměstí bylo doplněno u Můstku objektem, jehož tvar a výskaje výsledkem kompromisů. Suburbanizace Proměny Prahy se ovšem netýkají výhradně jejího centra, ale neméně zřetelně se projevují tak zvanou suburbanizací, která započala již od konce devatenáctého století. 152. Studie aglomerace E.Hrušky z doby před padesáti lety byla autorem komentována předvídavě jako „absurdní představa pokračující liberální urbanizace pražské oblasti". Praze jistě nehrozí suburbanizace v měřítku severoamerických velkoměst, obrůstajících do vzdáleností mnoha mil domečkovými předměstími, jejichž obyvatelé jsou odkázáni pouze na svá auta. Do těchto „suburbs" odešly nejprve bohatší a následně i střední vrstvy, hledající lepší životní prostředí, zbavené všech negativních znaků velkoměsta. Jejich opuštěná bydliště v městských centrech zaujaly bud1 kancelářské budovy nebo v méně atraktivních polohách městská chudina. 172 Dfivc neho později se však za bv, - !t obyvatelé « nitích častí měst Proto se ve 2S*J^.*3 ^hll^o ještě dale do venkovské kraji^^ zjevoví další ML reíení. 86 vS*k poznává, že je třeba hledat jiná Pro Prahu je v posledních letech charakte 1 u ,e|!Ch správních hranicích. To je dnes aktuální probil - í'^ °^VBřéř vlastního města v bvl již ražen pojem „smršťujících se měst" Praha m' ^i ^ západniho svéta> Pr° která mlCračru úbvtek obyvatel - čemuž ovšem neuniklo aV rT °í ^ největší Rozený i nevětší přírůstek, způsobený především miaratí * ^ Plzeň Naopak Praha-Wchod a Praha-Západ, v nichž je průvodním iev^ľ ^ ^"^y okresy pr0 bvtovou výstavbu rodinných domů Osutnľ nľ o stavebnj^ povoleni „nou v okrajových obcích ^ 1 U2e™ Prahy se nové byty stavějí 153. Nová predmestská „krajina" u vstupu dálnice Dl do Prahy V Praze tna suburbanizace -K* rozsidta., ,0 znamená rozptylován,' "ytove^by *^^.Lkií jako je dlúce ota. V „ovveh ..předméstíeh" nalezaj, J^^gE** benzinových pump a D-l svá místa neforemné srosthce nakupmcn cenier, uyF automobilových servisů, skladů a dílen. irv 'ednothvé objekty lze vybavit parkovišti a Jsou tam volné a relativně levné pozemky, J Jsou tQ ^oveň lákavá místa pro Je tam zaručena dobrá dostupnost-ovšem jen auto -v. koncepcí rozvoje pražského ^různější výnosné finanční operace, nsna^e,. ^drových měst. sociální segregace a rtzeaá. Výsledkem takového procesu je oslabovaní jaor 173 stárnuti obyvatel, jejich/ kupní síla není schopna udržet dostatečně kvalitní sítě obchodu a služeb. Takové rozsídJení je pochopitelně odkázáno na dojížďku auty nejen do zaměstnání, ale také například za nákupy, do škol a pod. Nelze pro něj efektivně provozovat veřejnou dopravu a jeho inženýrské a další vybavení je při tom mimořádně nákladné. 155. Varianty vnějšího dálničního okruhu, ověřované a posuzované v různých urbanistických studiích. V Praze stále ještě většinu cest za prací obstarává celkem dobře fungující a kapacitní systém veřejné osobní dopravy, avšak při srovnání se západními městy je zřejmé, že podíl automobilové dopravy v Praze dále poroste. Přitom reálná rychlost dobudování komunikačního systému závisí nejen na dostatku finančních prostředků, ale též na dosažení shody o celé síti i jednotlivých trasách. Přitom se projevuje to, co se v Americe nazývá NIMBY syndrom, což v překladu znamená „ne přes můj dvoreček". U dopravy se ovšem nejedná jen o jednotlivé „dvorečky", ale také o velké peníze. Každý průchod komunikace může určité území pro podnikatelské aktivity mnohonásobně zhodnotit, avšak někdy naopak ochrannými pásmy komunikací vyřadit ze stavebního využívání. lirbanistická koncepce TI ,----- 1 Ctctr\ . Po roce 1989 trvala tvj spojeno s pojmy plánování ne°b7?OU Úob" celkem rtecnou spoločností a Ue Siršíh ^^Zování r CnoP'telná a příVŽ urbamsmus a územní nlá ° s peiorár §e kovaly ^ľľ ke VŠemu' co bylo a,,yk kačení 7a h J!ľľ ; By! to Na překonám této alergie se vfet k vytvářeným hmotným prostředí ^ SUZem^ budovami a ŕfrS^^kSn Při opouštění této iluze právě v praz urbanisté a architekti, z nichž - bohužel až"Z^nT^ v ^ší zemi narození britští odbornici W.Bor a B.Hornung. Posmrtne - SI ocenění dva Oba zaujímali ve Velké Británii dbn i k problematice, sniž se setkávali v Praze ktLľT, / fankct' velmi bHzké Pomohli představitelům města a pro m^to p acuh'c^ h ^ **? Z™UbStÍ ^ urbanismu v demokratické společnosti P J P°ch°pit pojetí a úlohu t *Yft ľľÍtánÍe PřkleSlí PrÍnCÍPy " met0dy strategického plánování, jehož vznik tam patn do doby konzervativní vlády lady Thatcherové. Zprostředkovali také nové tendence urbanistického plánování a účastnili se po celé desetiletí jako poradci při obnovení soustavných urbanistických prací v Útvaru rozvoje- města, který se do jisté míry stal následovník.em Útvaru Wavního architekta hl.m. Prahy. V průběhu 90.let tak byl vytvořen nový územní plán Prahy, využívající poznatky a zkušenosti předcházejícího urbanistického plánování. Nový plán byl po projednání schválen v roce 1999 městským zastupitelstvem, Paralelně se pracovalo na strategickém plánu hl.m.Prahy, schváleném v roce 2000. Oba tyto dokumenty mají velmi dobrou profesionální úroveň a staly se pro vědem města užitečným i když ne vždy účinným nástrojem. Stejně jako u regulačního plánu z roku 1929, prvního směrného plánu z roku 1948 a všech následujících směrných dokumentů jejich konfrontace k konkrétními podmínkami a .fotreD^r* , , , . íš zájmů, není náhodou, že vlastně po celé 20.století se osv děda praxe zpracovávám, nebo spiše novelizace lízemních plánů města přibližně každých deset let. i- ,rnkn 1999 ie určitě to, že se ani v nových Největší slabinou územmho planu *«*u j ^ ^ pro ^ Politických podmínkách nepodařdo docílil• f koordinovat pražský plán s plánem Pražskou aglomeraci. Dokonce se ani neP0^™ „ že celý tento prostor tvoří aglomeračního pásma. Přitom je více než kovk ^ prac0višť, dopravy, životního nedělitelný celek z hlediska sídelní struktury, vzxan_ - torových komponent Tento Prostředí a všech dalších demografickýchpmv, pío^vb^ ko^ ^dostatek by měl být napraven při pnprave Rolem roku xm. tohoto desetiletí a schvalovaného ve prospěch mes 175 1S6. (l/emni plán I999: Výhledová slť /uschováni vodou doplňuje existujíc! stav zejména o jjj dlouho potřebný posun jímáni vltavské vody z Podolí směrem na jih - případní až za hranice města. Důležitým požadavkem je další zvySování kvality pitné vody a pokud možno vyloučeni velkých ztrát vody v rozvodných sítích. 157. Uzemni plán 1999: Výhledová síť odvádění odpadních vod by měla kromě doplňování sítě v okrajových částech města především definitivně řešit vybudování nové čistírny odpadních vod, která byla navrhována již v době 1 .republiky nedaleko soutoku Vltavy s Labem. Zatím se rostoucí nároky na odkanalizování zabezpečují zvyšováním kapacity existující Čistírny- 7AHOHOVANI J-LVNIM T 158. Územní plán 1999: Výhledová síť zásobování plynem vychází ztoho.že přepravní kapacita nadřazeného systému zásobování je dostatečnou i pro předpokládaný další rozvoj města. Výhledové úkoly se proto orientují především na zajištění spolehlivého provozu ana doplňování a rekonstrukci jednotlivých regulančlch stanic a plynovodů. 159. Uzemni plán 1999: > A h ledová sít* hlavních komunikací vyžaduje nejnaléhavěji dokončení vnějšího dálničního okruhu. Z chybějících úseků jsou inženýrsky nejnáročnější obě překročení Vltavy - severně \ prostoru Roztok a jižně v prostoru Chuchle, leště nevybudované úseky m jako je zejména vedení v jihovýchodním sektoru města jsou předmětem trvalých diskusí, do nichž se promítají stanoviska jednotlivých obcí, zájmy majitelů pozemků a také hlediska ochrany přírodního prostředí. sít hlavních komunikaci J»v 1 1 i í 160. Uzemní plán 1999: Výhledová síť metra se zakládá na třech existujících trasách A. B. C a na předpokládané trase D. která by měla obsluhovat jižní městský sektor a zabezpečit rezervu pro přes Nuselský most vedenou trasu C. V současné době se buduje prodlouženi trasy C z Holešovic do Severního Města a otevřeným zůstává prodloužení trasy A případně až na Ruzvňské letiště. trasy metra vnnotna ano an« 161. Územní plán 1999: Výhledový železniční uzel prokazuje značnou složitost sítě, ovlivněnou nekoordinovaným budováním jednotlivých radiálních tratí, obtížemi terénního útvaru a také výškovými rozdíly jednotlivých nádraží, která mají jen výjimečně žádoucí parametry. Výhledovým úkolem. řešitelným v měřítku aglomerace je výstavba železničního okruhu, který by vyloučil nutnost vedení nákladové dopravy přes centrální pražská nádraží. \ ŽELEZNIČNÍ UZEL .ju-wMK .mm Praha zítřka Při úvahách o Praze zítřka záleží na tom jaký časový horizont máme na mysli. Pokud by to hyi jen rok 2010, pak to vlastné bude Praha dnešní, doplnená novými stavbami, které se včlSrnou již dnes projektují nebo se začínají stavčt. Možná ani v tomto roce nebude mít Praha úplný - ať již jakýkoliv - komunikační systém, \\v\nv jako nebude hotovo předpokládaných nčco přes 100 km tras metra - včetně tak potrebné trasy I). Nebude mít ji> od doby 1. republiky projektovanou novou čistírnu odpadních vod nu I abi ;i bude zřejmé dále zápasit s mnoha problémy životního prostředí. Její ulice budí m zřejmě ještě více naplněny automobily, možná jen trochu méně páchnoucími. Doufejme že bude ještě existovat praiské historické jádro a že si konečně správci mé.i,i uvědomí, že dnešní způsob jeho proměn není ten nejvhodnější. Na Staroměstském na-iiH n ví lun pravděpodobni nebude dostavěna radnice a jen s velkou smělostí lze předpokládal, že / něj znuzí trhovci, které již před více než sesli stoletími odsud vyhnal Karel IV. 17« Budou stát bývalá předměstí 19. a 20. století, která se po modernizaci promění jako v jiných zahraničních městech na lákavá místa pro bydlení. Nadále bude nejméně třetina pražského obvvatelstva bydlet v panelových sídlištích, která by se během deseti let snad mohla dočkat alespoň nástupu velkorysejšího řešení své regenerace, protože jinak by jim hrozil osud sociální i etnické segregace. Pokud bude pokračovat dnešní vývoj, pak bude Praha dále nekoordinovaně obrůstat skupiriarni rodinných domů a vil různého standardu, která budou spolu s dalšími projevy suburbanizace ujídat z tak vzácné a cenné příměstské krajiny. Scénáře pro Prahu Období deseti let je v životě města příliš krátké pro nějaké podstatnější změny. Mnohem složitější je to s výhledem do vzdálenějších časových horizontů. S nimi lze spojovat různé velkorysejší představy, související ovšem především s dalším vývojem celého světa a lidské společnosti. Takové dlouhodobější koncepční představy jsou dnes v dokumentech OSN, EU a dalších mezinárodních i místních institucí spojovány se .scénáři", vymezujícími různé varianty příštího vývoje. 179 Častými a nejsnadnčjsími jsou liberální scénáře, předpokládající extrapolaci a po kračování dnešních vývojových tendencí se všemi jejich klady i zápory. Dalším typem jsou scénáře, které předpokládají určité regulativní zásahy do dnešních trendů. Třetím typem jsou fcéňáře na hranici zbožných přáni, podle nichž se lidé jako by zázrakem rozhodnou chovat se zcela jinak vzájemně a též k přírodě, jejíž jsou součástí. Takové scénáře jsou vypracovávány nejen pro celý svět, jednotlivé kontinenty, země a regiony i pro mnohá světová města. Svým způsobem je takovým scénářem i existující strategický plán pro Prahu. Stejně jako jinde je i on naplněn mnoha ušlechtilými záměry, avšak zároveň - opět jako jinde - obsahuje zatím jen dosti mlhavé představy o tom jak by bylo možno tyto záměry naplnit. Dnešní stavební vývoj Prahy a jejího zázemí má ve své podstatě také svůj - byť živelný - scénář. Vyznačuje se především stále zřetelnější suburbanizací se všemi jejími průvodními jevy jako je vylidňování centra, úbytek obyvatel jádrového města, růst podílu automobilové dopravy a pokles cestujících dopravou veřejnou. Nelze opomenout ani vliv tohoto procesu na životní prostředí a na městskou i příměstskou krajinu. Jde nyní o to, aby si město odpovědělo na otázku, zda mu takový scénář pro budoucnost vyhovuje. Pokud ano. pak se vlastně nemusí nic dělat a dokonce by ani nebylo třeba zpracovávat nějaké územní nebo strategické plány. Lze však vyjádřit naději, že město pozná nevýhodnost takového vývoje dokonce ani pro ty, kteří z něj dnes tak úspěšně těží. V takovém případě je nutno si položit další otázku, zda naše společnost chce a může nějakým způsobem tyto trendy vývoje města ovlivňovat. To však stále ještě nestačí. Musíme se totiž ještě ptát, v jakém směru a do jaké míry bychom na ně chtěli působit. A nakonec přichází to nejtěžší. Je to otázka, zda na to máme dostatečné prostředky a také opravdu účinné nástroje - navíc přijatelné pro demokratickou společnost. Toto vše jsou otázky, které si klade většina měst na celém světě a hledá na ně odpovědi, jejichž naléhavost roste s vědomím jejich souvislosti s trvalou udržitelností života na naší planetě. Dříve nebo později na ně bude muset hledat odpověď Praha, chce-li se i ona stát trvale udržitelným městem. 164. a 165. Kvalita životního prostředí bude v Praze stále více souviset s ekologickými aspekty, které se promítají do všech prostorových a funkčních systémů města a jeho aglomerace. 180 Chronologický přehled 1990 1992 - 1994 1992 - 1996 1993 1993 - 1994 1994 1994 1994- 1996 1994- 1995 1995 - 1997 1996 1996- 1998 1998 1997- 1999 1998 - 2000 1998- 1999 1998- 2001 1998 1999 1999- 2002 2000 2000-2001 2000 - 2002 2001 -2002 2002 2003 otevřen 2. úsek trasy B metra (Florenc - Českomoravská) kancelářská budova A.B.C. na Vinohradech (M.Kotík, V.Krátký, V.Králíček) Legiobanka Na poříčí, rekonstrukce (V.Obadílek. J.Janoušek. M.Horeska) „Tančící dům" na Rašínově nábřeží (V.Milunič, F.O.Gehry) International Business Center v Karlině (M.Kotík, V.Králíček) Pojišťovna Generáli v Bělehradské ulici (M.Kotík, V.Krátký, V.Králíček) otevřen 5. úsek trasy B metra (Nové Butovice - Zličín) hotel Hofřmeister na Malé Straně (P.Keil) Podnik výpočetní techniky ve Vysočanech (J.Hanči) Bussines Center Holan v Rybné ulici (M.Kotík, V.Králíček, T.Brix, V.Krátký) dům U zlatého prstenu v Týnské uličce, rekonstrukce (V.Milunič) hotel Móvenpick na Smíchově (H.Neumann) BB Centrum v Michli (Studio A) Centrum Modrá pyramida v Bělehradské ulici (M.Kotík, P.Stiezay-Bromski) Hypo-Vereinsbank na náměstí Republiky (B.Winking, M.Prohe, K.Bôchler) polyfunkční budova Barrandov (Z.Hôlzel, J.Kerel, I.Hôlzelová, L.Hruška) hotel Four Seasons na Alšově nábřeží (J.Hůrka, V.Rottbauerová) Erste Bank Sparkassen na Národní třídě (M.Kotík, Z.Korek, J.Svatoš) Longin Business Center v ulici Na Rybníčku (OMICRON - K, M.Kotík a kol.) Terasy červený Vrch (J.Aulík, P.Kahoun) Černá Labuť Na poříčí (A. Ho lub, V. Tuček) zastupitelstvem města schválen územní plán Prahy ABC Anděl na Smíchově (S.Fiala a spolupr.) zastupitelstvem města schválen strategický plán Prahy polyfunkční centrum Zlatý anděl na Smíchově (J.Nouvel, spolupr. J.Střítecký, M.Krupauer) komunikační centrum sv. Prokopa v Nových Butovicích (Z.Jiran, M.Kohout) Sovovy mlýny, rekonstrukce (V.Cigler, M.Karel, M.Motyčka, M.Špaček, D. Zámečníkova) divadlo MINDR ve Vodičkově ulici (A.Kletenský, V.Koreis, B. aj.Zichovi, .Zich) Prague Gate u dálnice Dl (AG Studio) Charles Square Center (L.C.Goettsch - Chicago+ SIAL) Palác EURO na Václavském náměstí (M.Kotík + R.Doležel, P.Malínský, P.Burian, M.Pokorný) bytový dům v ulici 28. října (EJiřičná) hotel Josef v Rybné ulici (E.Jiřičná, P.Vágner, J. Adámek, J. Hušek, J.Hladík) palác Langhans ve Vodičkově ulici, rekonstrukce (P.Burešová, L.Dvořáková, Z.Heřman, L.Lábus, D.Mareš) Pomník obětem komunismu (Z.Hôlzel, J.KereL O.Zoubek) Juliš na Václavském náměstí, rekonstrukce na Sport Town (J.Trávníček D.Savičevič atd) Lighthouse Holešovice (M.Tzur, Izrael) Palác Flora na Vinohradské ulici (P.Franta) !003 •< H\ ľíir^ri'ľ N' Mřín & ľ.ifiner*, Spojprojckt) • River ( itv PniglH v Karlini (Kohn í'edernon ľox, l.omlýn) DnISí pozoruhodne stavby r><>slf-zonihodrrvch mést vEvroDě domácím a navazujícím ovzduší. V České bWfiJ V^**^. * P*^* v jednom imaJc zvláště po zániku Římské nše7*L5Et2ľľÄ\?f ^ oskMování S od sousedící populace na západe kSÍLtľSÍ 5ľf N0%é ÍE*** * pomerné máJo početné. ľ^iSl^ ™ 22 chifae- Byto Li vhstni ^íhu Vznikl tľk Z a ' } notované, ale se sumrn srmslem pro >iastni xtemnu. V zmkl tak na západ vsunutý slovanský stáni ^ „ némž se brzv'stalo zrejme, ze n nelze udržet a rozvmout bez styků s tehdejší výhodo franskou obtatíT-ľ* začala postupne vytvářet dnešní smés Čechů. Němců a Židů. Ve vznikaiícrm centru země - Praze - byl tento proces dosti intenzivní a tak je možno ncL že se na její vy stavbě do značné mír> podíleli bohatí přistěhovalí cizincL kteří si mnohdv pfrvaděh vlastni řemeslníky V době největšího středověkého rozkvětu se dovoz archrtektun a technických dovednosti soustřeďoval na nejvýzramnéjší stavby, přičemž pracovní sův bvhr iiž domácí- Po ztrátě české královské státnosti v 17. století nabyla výstavná města značné CKilisných forem. Na základě konfiskací majetku poražené české šlechty a městského patriciátu vyrůstaly po Praze nové monumentální světské a církevní architektúry. Středověké město je vsak vstřebalo do dnešní obdivované riarmonie. Výzriamnou úlohu přitom rněh ojedinělé přírodní podmínky, které z ciziny povolaným arcrátektům rx)máhafy pochopit místní prostředí a mnohdv se s ním i ztotožnit. Tak postupné vznikal dnešní „genius locf* historické Prahy, její odlišnosti a ojedinělosti. Město tak vytvářeli sporu s domácím obyvatelstvem přistěhovalci, kteří byli mrx>hdy bohatšími stavebníky. Mezi dnes známýrni staviteli a architekty lze vlastně až do poloviny devatenáctého století spíše výjimečné nalézt jména, svědčící o české národnosti. Jsou to jména, svědčící o působení tvůrců z celé EvTopy a zejména z území dnešní Itálie. Německa. Rakouska a Francie. Stav. kdy mezi dnes známými pražským architekty lze sotva najít jména svědčící o českém původu, trval v podstatě až do druhé poloviny 19.století a byl do značné míry projevem habsburské protičeské politiky. Teprve od 50. let se do obrazu města začaly zapisoval čeští autoři - i když v první generaci vyškolení ve Vídni a v NěmeckuJen postupné převládali absolventi pražské Techniky. Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy, vedených vesměs vynikajícími učiteli jako byl Josef Zítek. Josef Schulz. Jan Kotéra. Antonín Balšánek a mnozí další. K zlsadriímu obratu došlo na počátku 20.století. když z českých vysokých škol začali vycházet první budoucí tvůrci konstruktivismu a funkcionalismu, následovaní dalšími generacemi domácích architektů. Tvořili v době proménv ještě středověkými hradbami sevřeného města na moderní evropskou metropolí, která jim umožňovala uplatnění na společensky významných úkolech. Čas však plvnul a doposud plvne velmi rychle, než aby poskytoval možnost klidného a odrx>védného hodnocení. Okamžité soudy byly a jsou ovlivňovány méruci se společenskou situací. Jen jako příklad lze uvést Obecní dům. při své stavbě příkře odmítaný například i A. Englem a dnes všeobecné oceňovaný i za našimi hranicemi. 185 Ve městě té doby dochází vlivem měnících se společenských, kulturních, ekonomickvch. technických a v neposlední řadě též politických podmínek ke změnám a stejně tak se mění i pohled a vnímavost lidí. Od druhé poloviny 19. století neustále sílilo vnímání Prahy jako hlavního města země a výrazu boje za obnovení historické státnosti. Již před prvou světovou válkou se Praha se svým multikulturním a multietnickým prostředím snažila opět vstoupit na mezinárodní scénu a zároveň tím vyjádřit západoevropskou orientaci tehdy se zřetelným frankofilním zaměřením. Mimořádně příznivé podmínky pro rozvoj města vytvořilo obnovení státní samostatnosti a vznik Československé republiky, jejímž se stala přirozeně hlavním městem a nejvýznamnějším společenským, hospodářským a kulturním centrem. Tento svůj význam si město přes složité děje dvacátého století zachovalo dodnes. Po roce 1918 se naše intelektuální společnost orientovala výrazně na západoevropské myšlenkové proudy a zejména na Francii. Bez povšimnutí nezůstávala pokroková střediska v Německu. To vše mělo významnou a pestrou odezvu v tvorbě tehdy nastupující mladé architektonické generace. Díla, která tehdy vznikala, zasahovala od konzervativního pojetí například některých ministerských budov, přes snahy o hledání domácího výrazu až po rozvíjení myšlenek funkcionalismu a konstruktivismu. Značný význam mělo, že investoři patřili převážné do kruhů tehdy prosperujícího Československého podnikání a téměř všechny velké stavby projektovali čeští a slovenští architekti. Z pražských příkladů je možno uvést stavby na vltavském nábřeží, Hypšmanův komplex Emauzy. Gočárovu Legiobanku, Elektrické podniky od Benše a Kříže, Starého Družstevní práci či Havlíčkův a Honzíkův Všeobecný penzijní ústav. Velmi důležité a pro Prahu charakteristické jsou počátky urbanistického plánování. Mezi nejstarší patří ještě za Rakouska regulace a asanace Židovského města, svědčící o inspiraci čerpané ve Francii. Již v roce 1929 přinesla Státní regulační komise, založená v roce 1920, první regulační již moderněji a komplexně chápaný plán. Těžištěm urbanistických prací 20. a 30. let byly projekty v místech nové soustředěné výstavby - v Dejvicích, Zahradním městě . na Hanspaulce. Ořechovce a Babě, což jsou vesměs díla státie hodná úcty. Po roce 1945 se pokračovalo v nových podmínkách na plánu celé Prahy. Obnovená Plánovací komise v nezvykle krátké době již k 28.říjnu 1948 dokončila pod vedením A.Benše nový urbanistický plán, v jehož názvu byl poprvé použit pojem „směrný". V následující druhé polovině 20. století se urbanistické projektování významné uplatnilo při řešení tehdejších potřeb výstavby Prahy. V roce 1951 založená městská kancelář pro územní plán vypracovala v 50. letech několik variant urbanistického rozvoje města. Byla vytvořena další verze směrného územního plánu, projednaná v roce 1956, kterou však vláda neschválila. Další práce probíhaly již v Útvaru hlavního architekta, který byl zřízen v roce 1961 a v roce 1964 dokončil návrh směrného územního plánu Prahy, který byl opět projednán, ale také neschválen. Následujícím velmi významným projektovým i koncertním krokem byla vletech 1966-1970 práce na územním plánu pražské - středočeské aglomerace, zahrnujícím prostor o rozloze přes 3500 km2. Zpracovatelem byly kolektivy Útvaru hlavního architekta a Terplánu, vedené J.Hrůzou, J.Novotným a A.Maškem Neobyčejně pečlivé zpracované dílo má několik 186 * ro/N-—h ! ^a&kých listů .slovky stran písemného doprovodu. Návrh byl na úrovni ^ m p,o,cdnnvan v roce 1971, avšak nebyl schválen v důsledku rozporů mezi zájmy bfrie ■ hlavního mést a. J J Pak postupujíc! extenzívni růst zastavěných území byl v roce 1974 umožněn ZvftSenfrn správního území města na úkor Středočeského kraje. Pro toto území byl pak pracován směrný uzemní plán v roce 1975 a jeho aktualizace v roce 1986. Oba dokumenty byty Češkou vládou schváleny a vytvořily poprvé v historii základní nástroj pro urbanistické ři/eni výstavby hlavního mčsta. Schválené plány měly mít sice sílu zákona, ale centralistický systém současně vytvářel řadu závažných překážek pro jejich realizaci. Jednou z hlavních byla tendence tehdejších státních plánovacích orgánů orientovat prostředky téměř výhradně na tzv. tvorbu nových hodnot. To téměř znemožňovalo v urbanistických plánech obsaženou naléhavou modernizaci a obnovu starých částí města. V obytných blocích stále existovaly zanedbané sklady a provozovny, mimo jiné vlivem stejné ceny pozemků v centru města i na jeho okraji. To vše vytvářelo nevábný dojem vnitřního města, který nemohly zlepšit ani pečlivé a nákladné rekonstrukce některých významných objektů v historickém jádru, protože ulice a uličky v jejich okolí byl bez života, který k nim vždy patřil. Čtyřicet let po 2.světové válce bylo v Praze poznamenáno rozvojem urbanistického plánování, avšak zároveň určitou stagnací individuální architektonické tvorby, která dostávala příležitost jen v nepočetných veřejných stavbách. Nejvyšší důležitost se přikládala potřebám průmyslu a masové výstavbě bytů s tím, že množství se hodnotilo více než kvalita. Odstup od těchto nedávných let je příliš krátký, než aby umožňoval klidné a odpovědné posouzení. Mnohé dnešní pocity a soudy jsou výsledkem různých vlivů citové povahy. Nepochybně se budou proměňovat jak o tom svědčí názor na některé stavby v době svého vzniku velmi odsuzované a dnes se již těšící obecnému uznám. Urbanistická činnost minulých desetiletí přinesla, kromě zachování historických hodnot města, zvládnutí kvantitativně náročných požadavků na nové velké sídelní útvary na okraji města a zároveň s tím i vytváření odpovídající sítě metra. Byly položeny základy komunikačních systémů a zabezpečilo se potřebné zásobování vodou a tepelnou energií i Dřinoiení na kanalizační síť. Zásadně změněné společenské a ekonomické podmínky devadesátých let změnily mnohé z dřívějších záměrů a předpokladů. Poklesla průmyslová výroba a téměř se zastavila h dná bytová výstavba. Naproti tomu neobyčejně vzrostl podíl pracovních činností ojených s finančnictvím a obchodem, do značné míry pod vlivem vstupu zahraničního kapitálu. ^anjstjcjcé' koncepce byly velmi výrazně ovlivněny navrácením pozemků a objektů oukromého vlastnictví. V ovzduší horečného vytváření velkých majetků a rychlých zisků ° odmítají komplexní a dlouhodobé pohledy jako projev zastaralých zbytků minulosti a í kážka individuální iniciativy. Všeobecná liberalizace a svoboda projevu dávají každému možnost oprávněné kritiky urbanistických záměrů například z hlediska životního prostředí, ale mnohdy také z hledisek úzce osobních či skupinových zájmů. Je proto nutno ocenit, že i za těchto okolností se v roce 1999 podařilo dokončit a na úrovni zastupitelstva hlavního města schválit územní plán Prahy se zachováním základních myšlenek a zásad plánů předchozích. V současné dobé Praha, podobné jako mnohá jiná velkoměsta, /vládá významné vstupy nových investorů a velkých investic, jejichž architektoničtí tvůrci přicházejí mnohdy ze zahraničí. Architektura a investiční podnikání se navzájem pronikají a často nabývají vrchu hlediska přespříliš zaměřená na zisk. Zdá se, že celosvětově končí zvláště pro 19.století typický architektonický regionalismus. Město se jakoby vrací do těch údobí svých dějin v nichž si architekta volil a přivedl ten, kdo stavbu platil. Tyto procesy však probíhají daleko rychleji než kupříkladu v časech baroka a tak o nějaké kulturní aklimatizaci cizího architekta V našem prostředí nelze uvažovat. O to důležitější je úloha a dodržování územního plánu který je vlastně jediným garantem zachování pražského „genia loci". Zamyšlení nad současným urbanistickým vývojem Prahy vedou k poznání nezbytnosti urbanistického plánování i pro budoucnost. Přitom bude nutno vyhledávat nové aktuální sféry, překračující hranice dřívějších projektů a studií. Každá a tedy i současná doba přináší do krajiny a organismu města některé nové prvky, jejich hodnocení by mělo probíhat v uklidněném myšlenkovém ovzduší s vědomím, že konstantou města je jeho půdorys, základní hmotové uspořádání a uchovám památkových objektů a souborů. Dnešní nové budovy, které budoucnost shledá nevyhovujícími, bude možno případně odstranit. Uliční interiér, dnes někdy příliš poznamenaný komerční dravostí, je poměrně snadno změnitelnou kulisou. V historickém jádru je třeba jako obranu proti snahám o nejvyšší zisk prosazovat návrat k bydlení, jako předpoklad jeho života. To by mohlo omezit dnes stále dominantnější automobilovou dopravu. S kultivací historického jádra není v souladu budovám mnoha velkých podzemních parkovišť, stejně jako úvahy o navrácení tramvajové dopravy do pěších zón. Úspěšně zahájená výstavba kolektorů pro technické vybavení by naopak měla plným tempem pokračovat jako jedna ze záruk kvality životního prostředí. Ve vmdtřním městě bývalých předměstí 19. století zasáhla výstavba a přestavba v nových podmínkách jak nebytové tak bytové objekty. Probíhající obnova a modernizace přinesla velmi patrné zlepšení zvláště tam, kde se dlouhá léta zanedbávala údržba, nebo se dokonce předpokládala demolice. V prvém desetiletí přinesla transformace do těchto částí města i stavby nové, na nichž se uplatnili domácí i zahraniční architekti. Téměř vždy se přitom respektují záměry územního plánu, ale architektura je do značné míry v rukách investorů, kteří si vybírají a ovlivňují projektanty. Ti pak, ve snaze neztratit výhodnou zakázku, někdy vyhovují z^azníkovi i tam, kde by neměli. Je velmi potřebné a naléhavé, aby se dalšímu utváření tohoto území věnovala intenzívní pozornost, neboť rozsah a rychlost vývoje nedovolují ponechat mu volný průběh. Velké po roce 1945 vyrostlé sídelní útvary, v nichž bydlí polovina obyvatel Prahy na slušné civilizační úrovni, jsou nepřehlédnutelným svědectvím o stavu a vývoji města v době svého vzniku. Realistický pohled na demografii a ekonomické podmínky ukazuje, že přes řadu nedostatků mají tato sídliště před sebou dosti dlouhou budoucnost. Nedávné někdy až příliš emotivní a neodborné názory jsou tu postupně nahrazovány úvahami o způsobech odstraňování jejich nedostatků a přizpůsobování novým společenským poměrům. Již některé současné příklady ukazují, že novodobá pražská „města" mají schopnost přijímat některé celoměstské objekty a pracoviště a v kladném smyslu proměňovat svůj dosavadní ráz nocleháren. Právě pražská sídliště by měla být po zániku dřívějších výzkumných pracovišt vhodným tématem pro vysoké školy a jejich výzkumnou činnost. 188 Významný podíl na pražském rozvoji má šířící se i u jeho zázemí jako jednotlivých objektů nebo ve v^STxf rodmných do™ů ve městě i obyvateli jsou obvykle velmi dobře situovaní občané v S*^ skuPinách- Jejich bydleni inspirovaní zahraničními časopisy a televi™w • r Představách o ideálním 1 skutečnění těchto představ, jejichž charakterisUcľľ! "5°™*™ z bohatých zemí. reprezentující pseudohistorický dekor má většino,, V h.k JC obyvatel stľvby jsou často 1"*«^ Tyto autora. Nezdá se však, že další růst v této sféře *ľ h íq^kkhcz uved™ ekonomických a demo grafických podmínek nS^vS? Vp0dnUnkách ^ávatelných Vyja^ějším jevem je rychlé a naprosto spontánní obestavovaní hlavních komunikačních tahu na hranicích města velkými skupinami nákupních středisek výroben a skladů všeho druhu. V souvislosti s tím ztrácejí obce kolem Prahy zemědělský ráz a rostou jejich vazby na město. Zdá se jako by to byl v deformované podobě návrat aglomeračních úvah z konce 60. let do urbanistického vývoje Prahy. V podmínkách obnoveného krajského zřízení by právě nyní bylo velmi naléhavé přikročit k vypracování společného regionálního plánu města a jeho zázemí a také zde by vysoké školy našly zajímavé studijní podněty. Při zámyslem nad vším, co bylo o Praze napsáno a především co bylo vyprojektováno a postaveno, vyvstává otázka jak v současné době na Prahu pohlížet a jakým směrem orientovat její urbanistický vývoj. Lze se nadále věnovat ochraně historického jádra a v jeho sousedství kultivovat proces další výstavby. Je to cesta k dobře fungujícímu velkoměstu s jedinečným muzeálním klenotem ve svém centru. Druhou možností je védomi, že pražský „genius loci" - duch ™st^.d>^^ jevem, měl svůj vývoj a působí mimo prostor, ve kterém se zda byt uzavřen *výsledkem íouhry jedmeěné krajiny a dramatické historie jejího ostdbv„|áCek ... ,„ .kvl.: siručnŕ dépny Prahy. Odeon. Praha 1983 1958 <°hr.|()9, n ' ; ' , jgjft I882-19Í6, Archilcktur und Kunstgcwerhc Semn,rH i U ' 1 «* ''L: Ä8* -"HcMury, Odeon, vZl Ä* <*•«> • umč,ecko ^ -!K3i . poche E. a kol.: Čtvero knih o Praze, s v. 1 -4, Panorama, Praha 1978-1983 . Praga-Le forme delia cita.I ratelli Palombi Editori. Roma 1987 (obr 93) . pragr K..: Prostor v čase, katalog výstavy architektonického díla t let 1950 ?nni m l Praha 2002 (obr. 138. 139) *>u-2001, Blok, . Praha 2010. 2 část - Město na křižovatce. Technický magazín T94 Praha 1994 fnhr té* 155. 163. 164, 165) '™Mobr.l46. ■ Praha - životní prostředí. Institut městské informatiky hl.m. Prahy. Praha 1999 (obr 12) • Praha v obnoveném státě československém, red.V.Vojtíšek, Rada hl.m. Prahy. Praha 1936 • Praha v plánech a projektech, katalog výstavy (text Hrůza J.), Útvar rozvoje hl m Prahy Praha 1999 (obr.65, 89. 90, 91, 102, 103, 104. 127, 128, 129, 131) • Praha. Architektura ČSR J 957 (obr.l, 33) • Pražská asanace. Acta Musei Pragensis, Praha 1993 (obr.80) ■ Pražská příroda a její ochrana. Pražské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody, Praha 1979 (obr.4, 6. 7, 8, 9, 10) ■ Pražsky hrad ve středověku, k příležitosti výstavy, Neubert a synové,Praha 1946 (obr.31, 40) ■ Preiss P.: Italští umělci v Praze, Panorama, Praha 1986 ■ Regulační plán Velké Prahy a okolí. Státní regulační komise a Melantrich. Praha 1931 (obr.lll.. 99. 100. 101) • Ruth F.: Kronika královské Prahy, díl I., Prahal903 (obr..66) ■ Staňková J.. Štursa J., Voděra S.: Pražská architektura, Praha 1991 • Staňková J.. Voděra S.: Praha gotickáa barokní, Academia, Praha 2001 • Strategický plán hl.m. Prahy. Útvar rozvoje, Praha 2000 (obr. 145 ■ Solte M.: Staroslovanské hradisko. Vyšehrad. Praha 1984 ' Slech V.V.. Wirth Z.. Vojtíšek V.: Zmizelá Praha 1., V.Poláček , Praha 1945 • Švidkovskij O.A.: Urbanismus socialistického Československa. Academia. Praha 1966 (obr. 118, 121) ■T-Magazin. plakát. Praha 1991 (obr.84) Q4 q« " Urban M.: Ideální Velká Praha, Technicko hospodářská jednota, Praha 1919 (odt.w, ; ' Utvař hlavního architekta- 1961 -1981 - 20 let práce, UHA. Praha 19SV(obrJ 3« " uzemní plán hl.m.Prahy, Útvar rozvoje, Praha 1998 (obr. 143, 144, 149, lMviou ' Vilímkova M.: Stavitelé paláců a chrámů, Vyšehrad, Praha 1986 ' Vilímkova M.: Židovské město pražské, Aventinum. Praha 1990 ' * irth Z.: Pražské zahrady . V.Poláček. Praha 1943 (obr.43) • hlinka T.Č.: Pražská předměstí. Orbis, Praha 1955 r