SM29/2012-8
Finance podniku II
Studijní opora
Marek Vochozka
Pavel Rousek
Vojtěch Stehel
2016
České Budějovice
SM29/2012-8
1. vydání
© Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2016
Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České
Budějovice
Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a vedoucí příslušných kateder.
SM29/2012-8
Cíl předmětu
Student rozšiřuje základní znalosti procesů podnikových financí na úroveň pochopení
specializovanějších aktivit směřujících k usměrňování těchto dějů. Absolvent předmětu
dokáže plánovat aktivity tak, aby optimalizoval podnikové procesy. Východiskem pro
plánování je znalost finančních a kapitálových zdrojů podniku a metod hodnocení
podniku tak, aby vše směřovalo k maximální shodě s potřebami vlastníka a akcionáře.
Výstupy z učení
Chápe hlavní cíle podniku v podobě růstu hodnoty pro akcionáře, určí hodnotu podniku
pomocí výnosových metod oceňování podniku, chápe riziko jakou součást činnosti
finančního manažera, identifikuje riziko a navrhuje způsoby jeho eliminace, zná metody
komplexního hodnocení podniku, určí, zda se podnik nachází v dobré finanční kondici, či
nikoliv, rozumí leasingu a franchisingu jako novým metodám financování činnosti
podniku, zná nové metody práce s pohledávkami – faktoring a forfaiting, aplikuje
dividendovou politiku podniku, rozumí životnímu cyklu podniku, rozumí rozdílnému
financování podniku v různých fázích jeho života, sestaví dlouhodobý finanční plán,
rozumí vztahu dlouhodobého a krátkodobého finančního plánu, sestaví krátkodobý
finanční plán.
Základní okruhy studia
1) Hodnota podniku pro investory, akcionáře, věřitele.
2) Riziko a možnosti jeho eliminace.
3) Metody hodnocení podniku – finanční analýza.
4) Metody hodnocení podniku – bonitní modely.
5) Metody hodnocení podniku – bankrotní modely a ostatní modely.
6) Leasing. Franchising.
7) Faktoring. Forfaiting.
8) Zisk jako nástroj refinancování činnosti podniku. Dividendová politika.
9) Mimořádné financování – financování při zakládání, rozšiřování, sanaci, fúzi a
zániku I.
10) Mimořádné financování – financování při zakládání, rozšiřování, sanaci, fúzi a
zániku II.
SM29/2012-8
11) Finanční plánování – metody sestavování plánu, kontrola plnění plánu.
12) Krátkodobý a dlouhodobý finanční plán.
13) Co absolvent specializace Finance podniku zná a co musí dostudovat.
Povinná literatura:
BREALEY, Richard A., Stuart C. MYERS a Franklin ALLEN. Principles of corporate finance.
11. ed., global ed. New York: McGraw-Hill Education, 2014. ISBN 978-0-07-715156-0.
KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007,
xl, 745 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7179-903-0.Studijní průvodce
- Klíčové pojmy
- Cíle kapitoly
- Čas potřebný ke studiu kapitoly
- Výklad
- Úkoly k zamyšlení a diskuzi
- Klíč k řešení otázek
- Studijní materiály
SM29/2012-8
Kapitola 1: Hodnota podniku pro investory, akcionáře,
věřitele
Klíčové pojmy:
Hodnota podniku, oceňování podniku, metody oceňování podniku.
Cíle kapitoly:
- schopnost ocenění podniku majetkovými metodami,
- schopnost ocenění podniku výnosovým metodami,
- schopnost ocenění podniku kombinovanými metodami,
- schopnost ocenění podniku tržními metodami.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 4 hodiny
Výklad:
Majetkové metody oceňování podniku
Metoda účetní hodnoty klade hodnotu podniku na roveň bilanční sumě. Výhodou této
metody je jednoduchost jejího výpočtu, hlavní nevýhodou je její nepřesnost, která je dána
například opomenutím ocenění goodwillu. Kvůli zmíněné nevýhodě se účetní hodnota
užívá jen jako doplňující informace (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.). Další zásadní
nevýhodou je, že řada majetku obsaženého v rozvaze nemusí být za danou cenu prodejná
v rozumném časovém období. Například firma může evidovat v účetnictví obráběcí stroj
za 5 mil (pořizovací cena 7 – odpisy 2), ale reálně by tento stroj bylo možné prodat za 2
mil. Chyba ocenění je tak 3 mil.
Z obdobného principu vychází metoda substanční hodnoty, která rovněž sčítá hodnoty
aktiv/pasiv. Rozdíl je však v tom, že nekalkuluje s účetní hodnotou, ale jednotlivé položky
přeceňuje (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.):
- Dlouhodobý majetek oceňuje reprodukčními cenami.
SM29/2012-8
- Hodnota oběžného majetku vychází z jeho likvidity.
- Do pasivních položek se doplňují potenciální závazky.
Výhodou je vyšší přesnost oproti metodě účetní hodnoty, ale nevýhodou zvýšená pracnost
a náchylnost k chybám v případě nepřesných informací. Přednosti této metody se ukazují
zejména v případech, kdy nelze využít výnosové oceňovací metody. Většinou je tato
metoda neužívá samostatně, výjimkou je pouze při radikální změně předmětu činnosti
(Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.).
Metoda likvidační hodnoty na rozdíl od předchozích dvou majetkových metod
nepředpokládá (neomezené) trvání podniku jako podnikatelské jednotky. Tato metoda je
naopak vhodná tam, kde se nepočítá s existencí podniku do budoucna. Likvidační hodnota
tedy odpovídá částce, kterou by vlastníci zinkasovali při rozprodeji majetku podniku.
Hodnoty vycházející z ocenění likvidační metodou bývají nejnižší ze všech metod.
V případě, že by likvidační metoda vykazovala vyšší hodnoty než výnosové metody,
znamená to, že lukrativnějším postupem je ukončení podnikání.
Z uvedeného vyplývá rozdíl oproti předchozí metodě (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.):
- Substanční hodnotou aktiv se myslí částka, za kterou by se mohl nyní majetek
nakoupit.
- Likvidační hodnotou aktiv se myslí částka, za kterou by se mohl nyní majetek
prodat.
U všech výše zmíněných majetkových metod lze počítat brutto a netto variantu. Rozdíl
je v tom, že brutto varianta kalkuluje veškerá aktiva resp. pasiva, netto varianta očišťuje
brutto částku o cizí zdroje a výsledkem je tedy majetková hodnota vlastních zdrojů.
Výnosové metody oceňování podniku
Všechny výnosové metody vycházejí z budoucích příjmů, které dokáže společnost
generovat. Jejich vhodné využití je v případech, kdy lze s velkou přesností odhadnout
budoucí peněžní toky. Metodu diskontovaného cash-flow (diskontovaných peněžních
toků, DCF). Lze-li sestavit finanční plán, je DCF společně s EVA základní oceňovací
metodou (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.). Existují různé varianty této metody. DCF
Entity oceňuje společnost jako celek, DCF APV oceňuje jednotlivé majetkové složky zvlášť
a k výsledku dochází jejich součtem.
𝐸𝑉 = ∑
𝐹𝐶𝐹𝑡
(1 + 𝑘) 𝑡
𝑛
𝑡=1
SM29/2012-8
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
FCF (Free Cash Flow) volný peněžní tok do podniku,
k diskontní sazba,
n délka období.
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 141)
U metody kapitalizace zisku se místo budoucích výnosů využívají jako vstupy budoucí
zisky. Výpočet vychází z myšlenky, že hlavním cílem podniku by mělo být vytvoření stálé
výše zisku v čase, což je lepší varianta než volatilní a nepředvídatelný zisk v různých
letech. Nelze-li sestavit finanční plán, volíme tuto metodu (Vochozka a kol., 2012).
𝑆𝐸 =
∑ 𝐸𝑡 ∙ 𝑣𝑡
𝑛
𝑡=1
∑ 𝑣𝑡
Kde SE (Sustainable Earnings) je trvale dosažitelný zisk,
Et (Earnings) zisk v období t,
vt váha období t,
n počet období.
Zdroj: vlastní úprava dle Vochozka a kol. (2012, s. 154-155)
𝐸𝑉 =
𝑆𝐸
𝑘
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
SE (Sustainable Earnings) trvale dosažitelný zisk,
k diskontní sazba.
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 155)
Metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA) zohledňuje vedle čistě finančních hodnot
také míru rizika v podobě výše investovaného kapitálu (Vochozka a kol., 2012).
𝐸𝑉𝐴 = 𝑁𝑂𝑃𝐴𝑇 − 𝐶 ∙ 𝑊𝐴𝐶𝐶
Kde EVA (Economic Value Added) je ekonomická přidaná hodnota,
NOPAT (Net Operating Profit After Tax) provozní hospodářský výsledek po zdanění,
C (Capital) investovaný kapitál,
WACC (Weighted Average Cost of Capital) vážené náklady kapitálu.
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 156)
𝐸𝑉 = 𝐶0 + ∑
𝐸𝑉𝐴 𝑡
(1 + 𝑊𝐴𝐶𝐶) 𝑡
𝑛
𝑡=1
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
SM29/2012-8
C0 (Capital) je investovaný kapitál v období 0,
EVA (Economic Value Added) ekonomická přidaná hodnota,
WACC (Weighted Average Cost of Capital) vážené náklady kapitálu,
n počet období.
Zdroj: vlastní úprava dle Vochozka a kol. (2012, s. 157)
Kombinované metody oceňování podniku
Metoda střední hodnoty, která se někdy označuje po svém předkladateli jako
Schmalenbachova metoda střední hodnoty, kombinuje přístup majetkových a výnosových
metod. V základní variantě se počítá prostý aritmetický průměr hodnot obou metod,
pokročilejší varianty umožňují změnu poměru prostřednictvím váženého průměru.
Schmalenbachova metoda nemá oporu v teorii a ani prakticky není příliš často využívána
(Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.).
𝐸𝑉 =
𝐼𝑉 + 𝑆𝑉
2
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
IV (Income Value) hodnota výnosu,
SV (Substance Value) hodnota substance.
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 162)
𝐸𝑉 = 𝑣𝑖 ∙ 𝐼𝑉 + (1 − 𝑣𝑖) ∙ 𝑆𝑉
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
IV (Income Value) hodnota výnosu,
SV (Substance Value) hodnota substance,
vi koeficient vyjadřující váhu hodnoty výnosu v intervalu od 0 do 1.
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 163)
Nadzisk je definován jako přebytek skutečně vykázaného zisku nad alternativním
výnosem bezrizikové investice a rovněž se využívá k ocenění podniku (Vochozka a kol.,
2012).
𝑆𝐸 = 𝐸 − 𝑖 ∙ 𝑆𝑉
Kde SE (Super Earnigs) je nadzisk,
E (Earnings) skutečný zisk,
SV (Substance Value) hodnota substance, výše investovaného kapitálu,
i bezriziková výnosová míra.
SM29/2012-8
Zdroj: Vochozka a kol. (2012, s. 163)
𝐸𝑉 =
𝑆𝐸
𝑘
=
𝐸 − 𝑖 ∙ 𝑆𝑉
𝑘
Kde EV (Enterprise Value) je hodnota podniku,
SE (Super Earnigs) nadzisk,
k míra kapitalizace
E (Earnings) skutečný zisk,
SV (Substance Value) hodnota substance, výše investovaného kapitálu,
i bezriziková výnosová míra.
Zdroj: vlastní úprava dle Vochozka a kol. (2012, s. 153-154)
Tržní metody oceňování podniku
Metoda přímého ocenění dle kapitálového trhu (dle tržní ceny akcií) je prostým
součinem ceny akcie na kapitálovém trhu s jejich množstvím. Kvůli volatilitě ceny akcií se
výpočet neprovádí z jednorázově zjištěné ceny, ale z dlouhodobého průměru.
Z uvedeného postupu dále vyplývá, že využití je možné pouze u akciových společností
obchodovaných na kapitálových trzích (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.).
Metoda tržního porovnání využívá k ocenění podniku jiný (velmi podobný) podnik,
jehož hodnotu lze spolehlivě určit. Obě tržní metody se využívají spíše jako podpůrné a
ověřovací pro výstupy jiných metod (Vochozka a kol., 2012, s. 115-166.).
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Definujte výhody a nevýhody metody účetní hodnoty?
2) Z jakého principu vychází metoda substanční hodnoty, která jednotlivé položky
přeceňuje?
SM29/2012-8
Klíč k řešení otázek
1) Výhodou této metody je jednoduchost jejího výpočtu, hlavní nevýhodou je její
nepřesnost, která je dána například opomenutím ocenění goodwillu.
2) Principy substanční metody:
Dlouhodobý majetek oceňuje reprodukčními cenami.
Hodnota oběžného majetku vychází z jeho likvidity.
Do pasivních položek se doplňují potenciální závazky.
Studijní materiály:
Základní literatura:
VOCHOZKA, M. a kol. Podniková ekonomika. Praha: Grada, 2012. s. 115-166. ISBN 978-80-
247-4372-1.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007, s. 338 –
359, 395–400. ISBN 978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b.
ISBN 978-80-87278-82-6.
SM29/2012-8
Kapitola 2: Riziko a možnosti jeho eliminace
Klíčové pojmy:
riziko, měření rizika, eliminace rizika
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu riziko,
- znalost mapy rizik,
- znalost členění rizik,
- pochopení metod měření a metod eliminace rizika,
- znalost zásad řízení rizikových projektů.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Riziko
Při výběru investice hrají klíčovou roli 3 faktory: výnosnost, rizikovost a likvidita.
Racionální investor se snaží volit investici, která vykazuje co možná nejvyšší míru výnosu,
nese s sebou minimum rizika a je co nejlikvidnější. Při skutečném rozhodování bývá vyšší
výnos vykoupen vyšším rizikem nebo nižší likviditou.
Procesem rozhodování dochází k výběru optimální varianty dle možností, které mohou
potenciálně nastat. Jak bylo zmíněno, při rozhodování hraje jednu z důležitých rolí riziko
(resp. jistota a nejistota). Riziko se od nejistoty liší známou pravděpodobností výskytu
jednotlivých možností. Rozhodování za rizika je tedy charakteristické známými
možnostmi, které mohou nastat, i známými pravděpodobnostmi, se kterými mohou
nastat. Dle kategorizace rozhodování se použijí příslušné rozhodovací metody za rizika –
pravidlo očekávané střední hodnoty, pravidlo očekávané střední hodnoty a rozptylu – a
rozhodovací metody za nejistoty – pravidlo pesimistického přístupu, pravidlo
SM29/2012-8
optimistického přístupu, Laplaceovo pravidlo, Hurwiczovo pravidlo, Savageovo pravidlo
(Čejka 2014, s. 29-35; Fotr a kol. 2010, s. 315-342).
Mapa rizik
Mapa rizik má nejčastěji podobu dvourozměrné matice, která na jedné ose uvádí dopad
rizika a na druhé ose pravděpodobnost jeho výskytu. Dopadem rizika se myslí možné
negativní následky vzniklé skutečným výskytem rizika. Škála může být číselná (1, 2, 3, 4,
5) nebo slovní (např. zanedbatelný, nízký, střední, vysoký, extrémní dopad).
Pravděpodobností rizika není myšlena spojitá statistická veličina v intervalu od 0 do 1,
ale její aproximace v podobě diskrétní škály označující možnost výskytu (1, 2, 3, 4, 5;
zřídkavé, nepravděpodobné, mírné, pravděpodobné, velmi pravděpodobné riziko; téměř
vyloučené, nepravděpodobné, možné, pravděpodobné, téměř jisté riziko; a podobně).
Postup analýzy rizik
Analýza rizik je individuální, avšak doporučené jsou minimálně následující kroky
(Vochozka a kol., 2012, s. 437-468):
- zjištění potenciálních rizik a jejich rozčlenění do skupin,
- ohodnocení rizik z pohledu pravděpodobnosti výskytu a síly negativních dopadů,
- sestavení katalogu rizik a mapy rizik.
Členění rizik
Zde je uveden neúplný výčet různých hledisek klasifikace rizik (Vochozka a kol., 2012,
s. 437-468):
- systematické a nesystematické riziko se rozděluje podle toho, jestli se pojí
s konkrétní činností automaticky nebo nahodile,
- odlišnost pojistitelného a nepojistitelného rizika spočívá v možnosti jeho
přenosu na třetí osobu,
- hmotné a nehmotné riziko se liší svojí měřitelností,
- rozdíl mezi strategickým a operačním rizikem je v úrovni relevantního řízení.
Jinou typologii rizik uvádí server BusinessInfo.cz (2014):
- politické riziko (riziko regionu) souvisí s regionálními politickými a
ekonomickými poměry,
- tržní riziko odráží případný negativní vývoj trhu,
SM29/2012-8
- riziko odvětví (riziko oboru podnikání) je dáno faktory ovlivňujícími celé odvětví,
- kreditní riziko investičního nástroje je možnost krachu společnosti z portfolia,
- riziko volatility investičního nástroje je rizikem změny ceny aktiva z portfolia,
- kurzové riziko je způsobeno vývojem měnových kurzů,
- riziko likvidity je dáno obtížností přeměny některých aktiv a investic na hotovost,
- riziko ze strany obchodních partnerů (dodavatelů, odběratelů, finanční
instituce).
Možnost obrany proti různým druhům rizika je dána charakterem, klasifikací a typologií
rizika dle výše uvedených výčtů.
Možnosti eliminace rizika
Riziko (nebo jeho dopady) je možné zmírňovat různými způsoby:
- vyhýbání se rizikovým projektům (provádějí subjekty se silnou averzí k rizikovým
událostem),
- pojištěním proti riziku dojde k finanční kompenzaci v případě skutečného
výskytu negativních následků (využívají spíše subjekty s odporem k riziku),
- diverzifikací portfolia rovněž dochází ke snížení rizikovosti (vhodné při averzi
k riziku),
- řízení a kontinuální kontrola rizika umožňuje včasné odhalení případných
hrozeb (využívají spíše subjekty s kladným vztahem k riziku),
- kvalitní příprava a plánování etap (doporučené všem subjektům ve fázi výběru
potenciálního projektu),
- případně další způsoby eliminace rizika jako například transfer rizika na jiný
subjekt, rozdělení rizika mezi několik subjektů a podobně.
Většina metod eliminace rizika je spojená se snížením potenciálního výnosu investice
(realizace méně rizikových a méně výnosných projektů, zařazení těchto projektů do
diverzifikovaného portfolia), nebo zvýšením nákladovosti investice (platby pojistného).
Možností eliminace rizika, které by měla být věnována zvýšená pozornost je bezesporu
pojištění. Jedna strana se v pojistné smlouvě zavazuje hradit pojištění v každém případě,
druhá strana se za určitých okolností (vzniku pojistné události) zavazuje krýt náhradu
škody. Koncept spravedlivého pojištění (obdobně jako koncept spravedlivé sázky)
vychází ze statistické teorie pravděpodobnosti, kdy jeho výše je rovna součinu
pravděpodobnosti výskytu a očekávané škody (např. při pětiprocentní pravděpodobnosti
SM29/2012-8
škody 1000 Kč je výše spravedlivého pojištění 50 Kč, každý dvacátý subjekt zaznamená
škodu a pojišťovna přesně přerozdělí vybrané pojistné ve formě náhrad škod). Skutečné
pojištění je však vždy vyšší než spravedlivé pojištění, protože pojišťovna vykazuje i jiné
náklady než pojistné plnění (např. transakční náklady, administrativní náklady) a chce
realizovat zisk. Teoretickým maximem skutečného pojištění je výše potenciální škody.
Konkrétní částka se pak odvíjí od užitkové funkce pojištěného subjektu.
Zásady řízení rizikových projektů
Pro eliminaci rizik je klíčových 9 zásad řízení projektů (Vochozka a kol., 2012, s. 437-468):
- Plánování rizik:
o Získání relevantních informací je klíčové nejen před zahájením projektu
(rozhodnutí o případné realizaci), ale také v každé fázi realizovaného
projektu (rozhodnutí o změnách či ukončení). Dostatečným množstvím
adekvátních informací se sníží riziko špatného rozhodnutí.
o Zvažováním všech alternativ se omezí riziko výběru jiného než nejlepšího
řešení.
o Zhodnocením rizik dochází k předvídání případných problémů a přípravám
na potenciální negativní dopady, čímž se tyto sníží či eliminují.
o Výběr zkušených zaměstnanců pro realizaci projektu pomůže předcházet
rizikům spojeným s dobře strukturovanými problémy.
o Zpracování projektového plánu, který obsahuje zejména veškeré náklady a
fáze realizace.
- Řízení rizik:
o Průběžné investice do projektu snižují riziko neefektivností v případě
rozhodnutí o ukončení projektu.
o Akcentace flexibility znamená upřednostňování víceúčelových investic.
o Pravidelná kontrola vývoje pomáhá včasnému odhalování problémů.
o Rozložení rizika mezi více subjektů bývá výhodným způsobem eliminace
rizika.
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Máte k dispozici volných 10 mil. Kč, které hodláte investovat do patřičné investiční
příležitosti. Každá příležitost vyžaduje investici 10 mil. Kč, všechny jsou stejně
SM29/2012-8
likvidní, ale mají různou výnosnost a různé riziko. Parametry ukazuje následující
tabulka.
Číslo investiční příležitosti Střední hodnota zisku Směrodatná odchylka zisku
1 100 15
2 75 15
3 50 10
4 80 9
5 50 5
a. Vyřaďte investice, které jsou evidentně nevýhodné.
b. Vyberte investici, kterou pravděpodobně zvolí člověk se slonem k riziku.
c. Vyberte investici, kterou pravděpodobně zvolí člověk s averzí k riziku.
Klíč k řešení otázek:
1) Úkol a) je vyřešen ve sloupci filtr investic; úkoly b) a c) ve sloupci výběr investic.
Číslo E(zisk)  (zisk) Filtr investic Výběr investic
1 100 15 Vybere
investor se
sklonem
k riziku
(nejvyšší
výnos)
2 75 15 Vyřazená
investice (č. 1
má vyšší výnos
při stejném
riziku)
3 50 10 Vyřazená
investice (č. 5
má nižší riziko
SM29/2012-8
při stejném
výnosu)
4 80 9
5 50 5 Vybere
investor
s averzí
k riziku
(nejnižší
riziko)
Studijní materiály:
Základní literatura:
ČEJKA, J. Teorie rozhodování. České Budějovice: VŠTE, 2014. s. 29-35.
VOCHOZKA, M. a kol. Podniková ekonomika. Praha: Grada, 2012. s. 437-468. ISBN 978-80-
247-4372-1.
Doporučené studijní zdroje:
FOTR, J. a kol. Manažerské rozhodování, postupy, metody a nástroje. Praha: Ekopress,
2010. 467 s. ISBN 978-80-86929-59-0.
BusinessInfo.cz. Metody snižování podnikatelského rizika: Diverzifikace. 2014. Dostupné
z www: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/diverzifikace-52942.html#!&chapter=1
SM29/2012-8
Kapitola 3: Metody hodnocení podniku – finanční
analýza (horizontální, vertikální, poměrová)
Klíčové pojmy:
Horizontální analýza, vertikální analýza, rentabilita, likvidita, aktivita,
produktivita práce, zadluženost, ukazatele kapitálového trhu
Cíle kapitoly:
- porozumění ukazatelům horizontální analýzy,
- porozumění ukazatelům vertikální analýzy,
- porozumění ukazatelům poměrové analýzy,
- schopnost zpracování finanční analýzy,
- znalost interpretace výsledků.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Finanční analýza
Prostřednictvím metod finanční analýzy lze posuzovat finanční stabilitu společnosti a to
jak současnou, tak z hlediska budoucího potenciálu. Různé metody finanční analýzy jsou
vhodné pro různé zájmové skupiny. Liší se zejména pohled interního (manažer, majitel,
zaměstnanec) a externího (stát, banka, dodavatel, odběratel, konkurent) hodnotitele.
Klíčovými vstupními daty pro zpracování finanční analýzy jsou zejména hodnoty z
účetních výkazů jako rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o peněžních tocích a další (Mulač,
Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51; Vochozka, Mulač 2011a, s. 18-26).
SM29/2012-8
Horizontální analýza
Zkoumáním časových řad vytvořených z elementárních účetních výkazů se zabývá
horizontální analýza, přičemž vykazovat lze absolutní změny, procentuální změny,
bazické indexy i řetězové indexy. Hlavním využitím je konfrontace skutečných a
plánovaných hodnot (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51; Vochozka, Mulač
2011a, s. 18-26).
Vertikální analýza
Podíl majetkových, finančních, peněžních, nákladových, výnosových a dalších dílčích
položek na jejich celkovém součtu ve formě procenta či indexu je vlastní vertikální
finanční analýze (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51). „U rozvahy porovnává
poměr jednotlivých položek pasiv (aktiv) k celkovým pasivům (aktivům). U výsledovky
porovnává např. poměr jednotlivých nákladových skupin na celkových nákladech apod.“
(Vochozka, Mulač 2011a, s. 23)
Poměrová analýza
Podíl nespecifikovaného počtu veličin je charakteristický pro poměrovou analýzu, u které
existuje celá řada forem:
- analýza rentability,
- analýza likvidity,
- analýza aktivity,
- analýza produktivity práce,
- analýza zadluženosti,
- analýza kapitálového trhu,
- další analýzy.
Schopnost majetkových složek tvořit zisk měří ukazatele rentability. Nejdůležitější
z nich uvádí následující tabulka, mezi další se řadí rentabilita investovaného kapitálu,
rentabilita dlouhodobého kapitálu, rentabilita nákladů a další (Mulač, Vochozka,
Mulačová 2010b, s. 48-51).
SM29/2012-8
Vybrané ukazatele rentability
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Rentabilita aktiv Return on
assets
ROA výsledek hospodaření
EBIT / aktiva
Rentabilita vlastního
kapitálu
Return on
equity
ROE výsledek hospodaření
EAT / vlastní kapitál
Rentabilita investic Return on
investment
ROI Výsledek hospodaření
EBIT / investice
resp.
výsledek hospodaření
EAT / investice
Rentabilita tržeb Return on sales ROS výsledek hospodaření
EBIT / tržby
resp.
výsledek hospodaření
EAT / tržby
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b, s. 48-51)
Možnost podniku transformovat majetek na peníze a jejich prostřednictvím platit závazky
odráží ukazatele likvidity. Existuje řada ukazatelů, z nichž nejvýznamnější uvádí
následující tabulka, dalšími jsou celková likvidita, peněžní likvidita a podobně (Mulač,
Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51).
Vybrané ukazatele likvidity
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Běžná likvidita
(likvidita III. stupně)
Current ratio --- oběžná aktiva /
krátkodobé dluhy
Pohotová likvidita
(likvidita II. stupně)
Quick ratio --- (oběžná aktiva –
zásoby) / krátkodobé
dluhy
SM29/2012-8
Okamžitá likvidita
(likvidita I. stupně)
Cash ratio --- finanční majetek /
krátkodobé dluhy
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b, s. 48-51)
Obdobně jako ukazatele rentability prezentují schopnost přeměny v zisk, existují
podobné ukazatele, které sledují schopnost přeměny v tržby, těmi jsou ukazatele
aktivity. Kromě níže uvedených příkladů nastudujte i další ukazatele jako například dobu
inkasa pohledávek, dobu úhrady krátkodobých závazků, relativní vázanost stálých aktiv
apod. (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51).
Vybrané ukazatele aktivity
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Obrat aktiv Asset turnover
ratio
--- tržby / aktiva
Obrat zásob Inventory
turnover ratio
--- tržby / zásoby
Doba obratu aktiv Asset turnover --- aktiva / (tržby / 360)
Doba obratu zásob Inventory
turnover
--- zásoby / (tržby / 360)
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b)
Produktivitu jako vztah mezi výstupem a vstupem měří ukazatele produktivity práce.
Podíl nese v čitateli kvantifikovaný výstup a ve jmenovateli kvantifikovaný vstup, kterým
je nejčastěji počet pracovníků. Kromě uvedených existují i další modifikace jako například
osobní náklady k přidané hodnotě, měsíční průměrná mzda, roční průměrná mzda
(Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51).
SM29/2012-8
Vybrané ukazatele produktivity práce
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Produktivita práce z
přidané hodnoty
Labour
productivity
based on value
added
--- přidaná hodnota /
počet pracovníků
Produktivita práce z
tržeb
Labour
productivity
based on sales
--- tržby / počet
pracovníků
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b)
O kapitálové struktuře vypovídají například ukazatele zadluženosti, z nichž některé
jsou uvedeny v tabulce, jiné jako například úrokové krytí je potřeba dostudovat z jiných
zdrojů (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51).
Vybrané ukazatele zadluženosti
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Poměr vlastního
kapitálu a celkových
aktiv
Equity ratio --- vlastní kapitál / aktiva
Míra celkové
zadluženosti
Debt ratio --- cizí kapitál / aktiva
resp.
(cizí kapitál + ostatní
pasiva) / aktiva
Míra zadluženosti
vlastního kapitálu
Debt-equity
ratio
D/E ratio cizí kapitál / vlastní
kapitál
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b, s. 48-51)
Existují i ukazatele, které využívají informace o akciích, jejich počtu a tržní hodnotě.
Těmito ukazateli jsou ukazatele kapitálového trhu. Krom uvedeného výčtu vybraných
SM29/2012-8
existují i další jako výše vyplácené dividendy, tržní cena akce, hodnota vlastního kapitálu
na akcii a další (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 48-51).
Vybrané ukazatele kapitálového trhu
Český název Anglický
název
Používaná
zkratka
Vzorec
Výnos na akcii Earnings per
share
EPS výsledek hospodaření
EBIT / počet akcií
resp.
výsledek hospodaření
EAT / počet akcií
Návratnost akcie ze
zisku, P/E poměr
Price–earnings
ratio
P/E tržní cena akcie / EPS
Dividendový výnos Dividend yield DY dividenda / cena akcie
Výplatní poměr Dividend
payout ratio
--- dividenda na akcii /
EPS
Zdroj: Vlastní úprava dle Mulač, Vochozka, Mulačová (2010b, s. 48-51)
V rámci těchto vzorců je velmi důležitá interpretace výsledků. Toto vysvětlení však již
přesahuje možnosti studijní opory, proto je studentům důrazně doporučeno nastudovat
z povinné literatury vysvětlení výsledných hodnot, důvody rozmanitosti použití hospodářského
výsledku EAT resp. EBIT a dopad tohoto faktoru na výsledek.
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vypočtěte příklad 4.1 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 51-53).
2) Vypočtěte příklad 4.2 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 53-54).
3) Vypočtěte příklad 4.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 54-55).
SM29/2012-8
Klíč k řešení otázek:
1) Řešení příkladu 4.1 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 96-99).
2) Řešení příkladu 4.2 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 99-100).
3) Řešení příkladu 4.3 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 100-101).
Studijní materiály:
Základní literatura:
KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 20–100.
ISBN 978-80-7179-903-0.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika. České Budějovice:
VŠTE, 2009. s. 118–148. ISBN 978-80-87278-25-3.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika II. České Budějovice:
VŠTE, 2010b. s. 48-51. ISBN 978-80-87278-56-7.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a. s.
18-26. ISBN 978-80-87278-81-9.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007, s. 338 –
359, 395–400. ISBN 978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b.
ISBN 978-80-87278-82-6.
MIKOVCOVÁ, H. a H. SCHOLLEOVÁ. Praktikum Podniková ekonomika pro bakalářské
studium. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. ISBN 80-86898-78-4.
SM29/2012-8
Kapitola 4: Metody hodnocení podniku – bonitní
modely
Klíčové pojmy:
bonita, finanční zdraví, Index bonity, Tamariho model, Grünwaldův index, Rychlý
Kralickův test
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu bonita,
- pochopení pojmu finanční zdraví,
- porozumění Indexu bonity,
- porozumění Tamariho modelu,
- porozumění Grünwaldově indexu,
- porozumění Rychlému Kralickově testu.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Bonita a finanční zdraví
Bonita je určitá úroveň hodnocení, která vyjadřuje, zda podnik bude schopen v budoucnu
uspokojit nároky věřitelů, tj. schopnost splácet své závazky.
Finanční zdraví lze vyjádřit jako míru, do kdy bude podnik schopen uspokojovat nároky
investorů a věřitelů, tzn. vyplácet dividendy, plnit závazky z půjček a neobchodních úvěrů,
a uhrazovat včas krátkodobé závazky s ohledem na budoucnost. Je to úroveň vyjadřující
odolnost financí a stabilitu podniku vůči provozním rizikům (Grünwald, Holečková 2009,
s. 191-212).
SM29/2012-8
Index bonity
Index bonity je složen z šesti poměrových ukazatelů, k nimž je zapotřebí znát tyto
hodnoty (Vochozka 2011, s. 78):
- cash flow (součet čistého zisku a odpisů),
- cizí zdroje (cizí kapitál),
- aktiva (resp. pasiva),
- zisk,
- výnosy (resp. tržby),
- zásoby
Vzorec 1 Index bonity
𝐼𝐵 = 1,5 ∗
𝐶𝑎𝑠ℎ 𝑓𝑙𝑜𝑤
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
+ 0,08 ∗
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑜𝑗𝑒
+ 10 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 5 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
+ 0,3 ∗
𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
+ 0,1 ∗
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Zdroj: Vochozka (2011, s. 78)
Pokud je výsledná hodnota záporná, tak podnik je v ohrožení bankrotu. Naopak, pokud
výsledná hodnota vychází kladná, pak lze podnik hodnotit jako bonitní.
Tabulka 1 Hodnocení Indexu bonity
Výsledek Hodnocení Podnik
IB ϵ (-∞ ; -2) extrémně špatná ekonomická situace bankrotní podnik
IB ϵ < -2 ; -1) velmi špatná ekonomická situace bankrotní podnik
IB ϵ < -1 ; 0) špatná ekonomická situace bankrotní podnik
IB ϵ < 0 ; 1) problematická ekonomická situace bonitní podnik
IB ϵ < 1 ; 2) dobrá ekonomická situace bonitní podnik
IB ϵ < 2 ; 3) velmi dobrá ekonomická situace bonitní podnik
IB ϵ < 3 ; ∞) extrémně dobrá ekonomická situace bonitní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 79)
Bankrotně bonitní modely
Jak je z názvu patrné, toto hodnocení je kombinací bankrotních a bonitních modelů, které
jsou zde popsány:
- Tamariho model,
- Grünwaldův index,
- Rychlý Kralickův test (Vochozka 2011, s. 115-119).
SM29/2012-8
Tabulka 2 Aplikace Tamariho modelu
Ukazatel Interval Body
Ta1 = vlastní kapitál/cizí zdroje Ta1 ϵ (0,5 ; ∞) 25
Ta1 ϵ (0,4 ; 0,5 > 20
Ta1 ϵ (0,3 ; 0,4 > 15
Ta1 ϵ (0,2 ; 0,3 > 10
Ta1 ϵ (0,1 ; 0,2 > 5
Ta1 ϵ (- ∞; 0,1 > 0
Ta2 = absolutní hodnota zisku
Ta2 = ROA = zisk/celková aktiva
společnosti
Ta2 za posledních 5 let kladná
a Ta3 > horní kvartil oborových
hodnot
25
Ta2 za posledních 5 let kladná
a Ta3 > medián oborových hodnot
20
Ta2 za posledních 5 let kladná 15
Ta3 > horní kvartil oborových
hodnot
10
Ta3 > medián oborových hodnot 5
Ta3 < medián oborových hodnot 0
Ta4 = běžná likvidita = oběžná aktiva/kr.
závazky
Ta4 ϵ (2 ; ∞) 20
Ta4 ϵ (1,5 ; 2 > 15
Ta4 ϵ (1,1 ; 1,5 > 10
Ta4 ϵ (0,5 ; 1,1 > 5
Ta4 ϵ (- ∞; 0,5 > 0
Ta5 = výrobní spotřeba/průměrný stav
pohledávek
Ta5 > horní kvartil oborových
hodnot
10
Ta5 > medián oborových hodnot 6
Ta5 > dolní kvartil oborových
hodnot
3
Ta5 < dolní kvartil oborových
hodnot
0
Ta6 = tržby/průměrný stav pohledávek Ta6 > horní kvartil oborových
hodnot
10
Ta6 > medián oborových hodnot 6
Ta6 > dolní kvartil oborových
hodnot
3
Ta6 < dolní kvartil oborových
hodnot
0
Ta7 = výrobní spotřeba/čistý pracovní
kapitál
Ta7 > horní kvartil oborových
hodnot
10
Ta7 > medián oborových hodnot 6
Ta7 > dolní kvartil oborových
hodnot
3
Ta7 < dolní kvartil oborových
hodnot
0
Zdroj: Vochozka (2011, s. 109 - 110)
Tamariho model je založen na 7 ukazatelích, které se vyhodnocují pomocí sečtení bodů
získaných z intervalů podílových ukazatelů. Bodová škála se pohybuje v rozmezí 0 – 100
SM29/2012-8
bodů, přičemž za bonitní podniky považujeme ty, které mají výsledný bodový součet
minimálně 60 bodů. Bankrotní podniky označujeme v bodovém hodnocení s výsledky 30
bodů a méně a šedá zóna se pohybuje v intervalu mezi 30 – 60 body. Největší váha
Tamariho modelu je přisuzována zejména ukazatelům finanční páky.
Tabulka 3 Hodnocení Tamariho modelem
Výsledek Hodnocení
Ta ϵ ( 60 ; 100 > bonitní podnik
Ta ϵ < 30 ; 60 > šedá zóna
Ta ϵ ( 0 ; 30 ) bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 110)
Vzorec 2 Grünwaldův index
𝐺 = (
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑃𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣á 𝑚í𝑟𝑎 𝑧 ú𝑣ě𝑟ů
+
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑍𝑑𝑎𝑛ě𝑛á ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣á 𝑚í𝑟𝑎 𝑧 ú𝑣ě𝑟ů
+
𝐹𝑖𝑛. 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 + 𝑘𝑟. 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝐾𝑟. 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
1,2
+
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦
0,7
+
𝐶𝑎𝑠ℎ 𝑓𝑙𝑜𝑤
𝐷𝑙. ú𝑣ě𝑟𝑦
0,3
+
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦
2,5
)/6
Zdroj: Vochozka (2011, s. 113)
Grünwaldův index je oproti ostatním systémům zcela odlišný, zde se váhy nepoužívají
jako násobek, ale jako jmenovatel. U dvou z šesti vah je naprosto zřejmá jejich
proměnlivost (jedná se o první dva indexy), nakonec celý index je v závěru vydělen
konstantou šest. Výsledné hodnocení je pak klasifikováno jako pevné finanční zdraví
(bonitní podnik), dobré finanční zdraví (bonitní podnik), slabší finanční zdraví (bankrotní
podnik) a churavění (bankrotní podnik).
Tabulka 4 Hodnocení Grünwaldovým indexem
Výsledek Hodnocení Podnik
G ϵ < 2 ; ∞)
a všechny dílčí poměrové ukazatele Î < 1 ; ∞)
pevné finanční zdraví bonitní podnik
G ϵ < 1 ; 2)
a první a třetí dílčí poměrové ukazatele Î < 1
; ∞)
dobré finanční zdraví bonitní podnik
G ϵ < 0,5 ; 1)
a třetí dílčí poměrové ukazatele Î < 1 ; ∞)
slabší finanční zdraví bankrotní podnik
G ϵ < - ∞ ; 0,5) churavění bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 113)
SM29/2012-8
Tabulka 5 Původní varianta Rychlého Kralickova testu
Hodnocení Ukazatel Interval Body
Hodnocení
výnosové
situace
Kvóta vlastního kapitálu
K1a = vlastní kapitál/aktiva
K1a ϵ ( 30 % ; ∞ ) 1
K1a ϵ ( 20 % ; 30 % > 2
K1a ϵ ( 10 % ; 20 % > 3
K1a ϵ ( 0 % ; 10 % > 4
K1a ϵ ( - ∞ % ; 0 % > 5
Doba splácení dluhu z cash flow
K1b = závazky/provozní cash
flow
K1b ϵ (- ∞ %; 3 roky ) 1
K1b ϵ < 3 roky ; 5 let ) 2
K1b ϵ < 5 let; 12 let ) 3
K1b ϵ < 12 let ; 30 let ) 4
K1b ϵ < 30 let ; ∞ ) 5
Hodnocení
finanční
stability
Cash flow v tržbách
K1c = provozní cash flow/tržby
K1c ϵ ( 10 % ; ∞ ) 1
K1c ϵ ( 8 % ; 10 % > 2
K1c ϵ ( 5 % ; 8 % > 3
K1c ϵ ( 0 % ; 5 % > 4
K1c ϵ ( - ∞ % ; 0 % > 5
Rentabilita aktiv (ROA)
K1d = (čistý zisk + nákl. úroky
* (1 – daň))/tržby
K1d ϵ ( 15 % ; ∞ ) 1
K1d ϵ ( 12 % ; 15 % > 2
K1d ϵ ( 8 % ; 12 % > 3
K1d ϵ ( 0 % ; 8 % > 4
K1d ϵ ( - ∞ % ; 0 % > 5
Zdroj: Vochozka (2011, s. 116)
Kralickův test je založen na známkovém hodnocení ukazatelů výnosové situace a finanční
stability, přičemž zde je hodnocení nastaveno zcela jiným způsobem než u např. Tamariho
modelu, čím méně bodů podnik získá za jednotlivé ukazatele, tím lépe. Výsledné známky
z jednotlivých ukazatelů sečteme a pomocí aritmetického průměru zjistíme výslednou
hodnotu.
Tabulka 6 Hodnocení původní variantou Rychlého Kralickova testu
Výsledek Hodnocení
K1 ϵ < 1 ; 2 ) bonitní podnik
K1 ϵ < 2 ; 3 > šedá zóna
K1 ϵ ( 3 ; 5 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 118)
Tabulka 7 Modifikovaná varianta Rychlého Kralickova testu
Hodnocení Ukazatel Interval Body
Hodnocení
výnosové
situace
K2a = vlastní kapitál/aktiva K2a < 20. percentil oborových
hodnot
4
K2a < 40. percentil oborových
hodnot
3
SM29/2012-8
K2a < 60. percentil oborových
hodnot
2
K2a < 80. percentil oborových
hodnot
1
K2a > 80. percentil oborových
hodnot
0
K2b = (závazky + bank.
úvěry)/provozní cash flow
K2b < 20. percentil oborových
hodnot
4
K2b < 40. percentil oborových
hodnot
3
K2b < 60. percentil oborových
hodnot
2
K2b < 80. percentil oborových
hodnot
1
K2b > 80. percentil oborových
hodnot
0
Hodnocení
finanční
stability
K2c = zisk/aktiva K2c < 20. percentil oborových
hodnot
4
K2c < 40. percentil oborových
hodnot
3
K2c < 60. percentil oborových
hodnot
2
K2c < 80. percentil oborových
hodnot
1
K2c > 80. percentil oborových
hodnot
0
K2d = provozní cash flow/tržby K2d < 20. percentil oborových
hodnot
4
K2d < 40. percentil oborových
hodnot
3
K2d < 60. percentil oborových
hodnot
2
K2d < 80. percentil oborových
hodnot
1
K2d > 80. percentil oborových
hodnot
0
Zdroj: Vochozka (2011, s. 117)
U této varianty se poměřují výsledné hodnoty ukazatelů s percentily oborových hodnot.
Náročnost výpočtu je velmi komplikovaná neboť je zapotřebí zjistit percentily platné pro
konkrétní odvětví. Zde se opět vracíme k bodovému hodnocení, avšak výsledek
vypočítáme pomocí aritmetického průměru jako u původní varianty Rychlého Kralickova
testu.
Tabulka 8 Hodnocení modifikovanou variantou Rychlého Kralickova testu
Výsledek Hodnocení
SM29/2012-8
K ϵ < 3,5 ; 4 > velmi dobrý podnik
K ϵ < 2,5 ; 3,5 ) dobrý podnik
K ϵ ( 1,5 ; 2,5 ) průměrný podnik
K ϵ < 0,5 ; 1,5 ) špatný podnik
K ϵ < 0 ; 0,5 ) velmi slabý podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 118)
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Ze zadání fiktivní společnosti TABÁK, a. s. vypočítejte Index bonity.
2) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola Tamariho
model.
3) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola Grünwaldův
index.
4) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola Rychlý
Kralickův test.
Tabulka 9 Rozvahové položky společnosti TABÁK, a. s. (v mil. Kč)
Tabulka 10 Výkaz zisku a ztráty společnosti TABÁK, a. s. (v mil. Kč)
SM29/2012-8
Tabulka 11 Výkaz o peněžních tocích společnosti TABÁK, a. s. (v mil. Kč)
Tabulka 12 Další ukazatele společnosti TABÁK, a. s. (v mil. Kč a v procentech)
Klíč k řešení otázek:
1) Index bonity
Tabulka 13 Index bonity společnosti TABÁK, a. s.
2) Tamariho model
Tabulka 14 Tamariho model společnosti TABÁK, a. s.
SM29/2012-8
3) Grünwaldův index
Tabulka 15 Grünwaldův index společnosti TABÁK, a. s.
4) Rychlý Kralickův test
Tabulka 16 Rychlý Kralickův test společnosti TABÁK, a. s.
Tabulka 17 Modifikovaný Kralickův test společnosti TABÁK, a. s.
SM29/2012-8
Studijní materiály:
Základní literatura:
VOCHOZKA, M. Metody komplexního hodnocení podniku. Praha: GRADA Publishing, 2011,
s. 77-119. ISBN 978-80-247-3647-1.
GRÜNWALD, R. a J. HOLEČKOVÁ. Finanční analýza a plánování podniku. Praha: Ekopress,
2009, s. 191-212. ISBN 978-80-86929-26-2.
Doporučené studijní zdroje:
SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, 2009, s. 105-128. ISBN
978-80-251-1830-6.
KALOUDA, F. Finanční řízení podniku. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 151-158. ISBN 978-80-
7380-174-8.
MARTINIČ, P. Plánování a tvorba hodnoty firmy. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 94-97.
ISBN 978-80-247-2432-4.
SM29/2012-8
Kapitola 5: Metody hodnocení podniku – bankrotní
modely a ostatní modely
Klíčové pojmy:
Beaverova profilová analýza, Altmanova analýza, Index IN, Taflerův model,
Beermanova diskriminační funkce
Cíle kapitoly:
- porozumění Beaverově profilové analýze,
- porozumění Altmanově analýze,
- porozumění Indexům IN,
- porozumění Taflerově modelu,
- porozumění Beermenově diskriminační funkci.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Bankrotní modely
Bankrotní modely jsou sestaveny z několika poměrových ukazatelů, kterým jsou
přiřazeny váhy a na základě jejich váženého součtu je sestaveno skóre. Toto skóre
predikuje možnost úpadku nebo nepravděpodobnost bankrotu v podobě šedé zóny, kdy
nemůžeme jednoznačně určit, zda je podnik ohrožen (Grünwald, Holečková 2009, s. 191-
212).
SM29/2012-8
Beaverova profilová analýza
Vznikla na základě detailní analýzy 30 poměrových ukazatelů, kde na základě největších
odchylek byly vybrány tyto ukazatele:
- cash flow/cizí kapitál,
- čistý zisk/aktiva,
- čistý pracovní kapitál/aktiva,
- oběžná aktiva/krátkodobé závazky,
- cizí kapitál/aktiva,
- počet obrátek krátkodobě nezadlužených krátkodobých pohledávek a
krátkodobého finančního majetku (Vochozka 2011, s. 138-139).
Altmanova analýza
Model, ve kterém Altmanovo Z-skóre určuje bankrotní či bonitní podnik, má různé
varianty výpočtu této analýzy.
Vzorec 3 Altmanova analýza pro akciové společnosti s veřejně obchodovanými akciemi
𝑍1 = 3,3 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 1,0 ∗
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,6 ∗
𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 1,4 ∗
𝑁𝑒𝑟𝑜𝑧𝑑ě𝑙𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 1,2 ∗
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐. 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Zdroj: Vochozka (2011, s. 86)
Tato varianta publikovaná v roce 1968 samotným Edwardem I. Altmanem se zabývala
pouze společnostmi, které veřejně obchodují na akciových trzích. Pro tento model si
vybral vzorek 66 společností, které rozdělil do dvou skupin. Jako důležité považoval
následující poměrové ukazatele jako je likvidita, ziskovost, pákový efekt, solventnost a
ukazatele aktivity. Na tomto základě sestavil vzorec pro hodnocení bankrotních a
bonitních podniků tzv. Z score, kdy podniky s výsledky od 2,99 a výše jsou označeny jako
bonitní a podniky od 1,81 a níže jako bankrotní. Dále oblast mezi 1,81 a 2,99 definoval
jako „zónu nevědomosti“ neboli „šedou zónu“.
Tabulka 18 Hodnocení akciové společnosti s veřejně obchodovanými akciemi Altmanovou analýzou
Výsledek Hodnocení
Z1 ϵ < 2,99 ; ∞) bonitní podnik
Z1 ϵ (1,81 ; 2,99) šedá zóna
SM29/2012-8
Z1 ϵ (- ∞ ; 1,81 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 86)
Vzorec 4 Altmanova analýza pro společnosti neobchodované na finančních trzích
𝑍2 = 3,107 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,998 ∗
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,42 ∗
Úč𝑒𝑡𝑛í ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎 𝑎𝑘𝑐𝑖í
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 0,847
∗
𝑁𝑒𝑟𝑜𝑧𝑑ě𝑙𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,717 ∗
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐. 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Zdroj: Vochozka (2011, s. 87)
Dále Edward I. Altman v roce 1983 upravil svůj předchozí vzorec pro podniky, které
nejsou veřejně obchodovatelné. Zásadní změnou byla úprava vah k jednotlivým
ukazatelům, a tudíž došlo i k posunutí hranice pro bankrotní podniky a šedou zónu, kdy
za bankrotní podniky můžeme označit hranici 1,23 a níže.
Tabulka 19 Hodnocení společnosti neobchodované na finančních trzích Altmanovou analýzou
Výsledek Hodnocení
Z2 ϵ < 2,9 ; ∞) bonitní podnik
Z2 ϵ (1,23 ; 2,9) šedá zóna
Z2 ϵ (- ∞ ; 1,23 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 87)
Vzorec 5 Altmanova analýza pro nevýrobní podniky
𝑍3 = 6,72 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 1,05 ∗
Úč𝑒𝑡𝑛í ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎 𝑎𝑘𝑐𝑖í
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 3,26 ∗
𝑁𝑒𝑟𝑜𝑧𝑑ě𝑙𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 6,56
∗
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐. 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Zdroj: Vochozka (2011, s. 87)
Hodnocení další Altmanovi analýzy pro nevýrobní podniky je poněkud větší změnou a to jak
v oblasti poměrových ukazatelů, tak ve stanovených vahách. Bonitní podniky se pohybují
v intervalu 2,6 a výše a bankrotní podniky v intervalu od 1,1 a níže. Zónu nevědomosti pak
najdeme v intervalech 1,1 – 2,6.
Tabulka 20 Hodnocení nevýrobní společnosti Altmanovou analýzou
Výsledek Hodnocení
Z3 ϵ < 2,6 ; ∞) bonitní podnik
Z3 ϵ (1,1 ; 2,6) šedá zóna
Z3 ϵ (- ∞ ; 1,1 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 88)
SM29/2012-8
Vzorec 6 Altmanova analýza pro české společnosti
𝑍4 = 3,3 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,99 ∗
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,6 ∗
𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 1,4 ∗
𝑁𝑒𝑟𝑜𝑧𝑑ě𝑙𝑒𝑛ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 6,56 ∗
Č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑎𝑐. 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
− 1 ∗
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑎𝑘𝑦 𝑝𝑜 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
Zdroj: Vochozka (2011, s. 88)
V roce 1998 Kislingerová, Neumaierová rozšířily Altmanovu analýzu o další poměrový
ukazatel (závazky po splatnosti/výnosy). Úprava hodnocení pak byla změněna pouze u
bankrotních podniků a šedé zóny od původního modelu, kdy došlo k posunu koeficientu
od 1,8.
Tabulka 21 Hodnocení české společnosti Altmanovou analýzou
Výsledek Hodnocení
Z4 ϵ < 2,99 ; ∞) bonitní podnik
Z4 ϵ (1,8 ; 2,99) šedá zóna
Z4 ϵ (- ∞ ; 1,8 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 88)
Index IN
Manželé Neumaierovi jsou autoři čtyř bankrotních modelů, které lze rozdělit následovně
podle využití:
- věřitelská varianta IN95,
- vlastnická varianta IN99,
- komplexní varianta IN01,
- modifikovaná komplexní varianta IN05 (Vochozka 2011).
Vzorec 7 Index IN95
𝐼𝑁95 = 0,022 ∗
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
+ 0,11 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦
+ 8,33 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,52 ∗
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,1 ∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐾𝑟. 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
− 16,8 ∗
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑎𝑘𝑦 𝑝𝑜 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
Zdroj: Vochozka (2011, s. 94)
První z řady indexů manželů Neumaierových je složen z šesti poměrových ukazatelů,
přičemž největší váhu má ukazatel rentability. Bonitní podnik považují od hodnoty dvě a
výše, šedá zóna je mezi hodnotami 1 a 2, a nakonec bankrotní podniky se nachází od
hodnoty jedna a méně.
SM29/2012-8
Tabulka 22 Hodnocení indexem IN95
Výsledek Hodnocení
IN95 ϵ < 2 ; ∞) bonitní podnik
IN95 ϵ (1 ; 2) šedá zóna
IN95 ϵ (- ∞ ; 1 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 94)
Vzorec 8 Index IN99
𝐼𝑁99 = −0,017 ∗
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
+ 4,573 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,481 ∗
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,015
∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐾𝑟. 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Zdroj: Vochozka (2011, s. 94)
Další index vznikl v roce 1999, kdy opět největší váhu má ukazatel rentability (ROA) a
sestává z čtyř poměrových ukazatelů, váhy se u ostatních ukazatelů poněkud snížily.
Hodnocení podniku pak bylo více rozčleněno a je možné výsledky zhodnotit na ty, kdy
podnik tvoří nebo spíše tvoří hodnotu a na podniky, které netvoří, a nebo spíše netvoří
hodnotu. Samozřejmě v hodnocení nechybí ani šedá zóna.
Tabulka 23 Hodnocen indexem IN99
Výsledek Hodnocení
IN99 ϵ < 2,070 ; ∞) podnik tvoří hodnotu
IN99 ϵ (1,590 ; 2,070> podnik spíše tvoří hodnotu
IN99 ϵ (1,220 ; 1,590 > šedá zóna
IN99 ϵ (0,684 ; 1,220 > podnik spíše netvoří hodnotu
IN99 ϵ (- ∞ ; 0,684 > podnik netvoří hodnotu
Zdroj: Vochozka (2011, s. 95)
Vzorec 9 Index IN01
𝐼𝑁01 = 0,13 ∗
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
+ 0,04 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦
+ 3,92 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,21 ∗
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,091 ∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐾𝑟. 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Zdroj: Vochozka (2011, s. 95)
Stejně jako u předchozích indexů zůstává největší váha u poměrového ukazatele
rentability (ROA), ale v hodnocení se již opět setkáváme s klasickým rozdělením na
podnik bonitní, bankrotní nebo podnik nacházející se v šedé zóně.
SM29/2012-8
Tabulka 24 Hodnocení indexem IN01
Výsledek Hodnocení
IN01 ϵ < 1,77 ; ∞) bonitní podnik
IN01 ϵ (0,75 ; 1,77) šedá zóna
IN01 ϵ (- ∞ ; 0,75 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 95)
Vzorec 10 Index IN05
𝐼𝑁05 = 0,13 ∗
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
+ 0,04 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦
+ 3,97 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,21 ∗
𝑉ý𝑛𝑜𝑠𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,09 ∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐾𝑟. 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Zdroj: Vochozka (2011, s. 96)
Poslední index, který byl sestaven je velmi podobný indexu IN01 včetně váhových kritérií,
avšak největší váha, která jako jediná byla navýšena a zůstává ze všech poměrových
ukazatelů největší je u ukazatele rentability aktiv (ROA). Hodnocení se ve výsledcích
pozměnilo, ale rozdělení na bonitní, bankrotní podniky a šedou zónu je stále stejné.
Tabulka 25 Hodnocení indexem IN05
Výsledek Hodnocení
IN05 ϵ < 1,6 ; ∞) bonitní podnik
IN05 ϵ (0,9 ; 1,6) šedá zóna
IN05 ϵ (- ∞ ; 0,9 > bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 96)
Jednoznačná výhoda indexů IN je tvorba a kalkulace z dat českých podniků na základě
českých účetních standardů.
Tafflerův index
Vznikla na popud Altmanovy analýzy, kdy pro konečný výběr čtyř ukazatelů byla využita
množina 90 původních poměrových ukazatelů, Má dvě obměny:
- původní varianta,
- modifikovaná varianta (Vochozka 2011, s. 100-104).
Vzorec 11 Původní Tafflerův index
SM29/2012-8
𝑇1 = 0,53 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐾𝑟. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 0,13 ∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
+ 0,18 ∗
𝐾𝑟. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,16
∗
𝐹𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 − 𝐾𝑟. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
𝑃𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦
Zdroj: Vochozka (2011, s. 101)
Britští ekonomové po vzoru Altmana přišli v roce 1977 s vlastním vzorcem založeným na
čtyřech poměrových ukazatelích. Největší váhu přiřadili indexu zisk (EBIT)/krátkodobé
závazky, ostatní poměrové ukazatele mají téměř stejnou váhu. Tafflerův index se liší
zejména tím, že v hodnocení tohoto indexu nenajdete šedou zónu. Pokud je výsledek
kladný jedná se o bonitní podnik a je-li výsledek záporný, tak podnik je řazen mezi
bankrotní.
Tabulka 10 Hodnocení původním Tafflerovým modelem
Výsledek Hodnocení
T1 ϵ < 0 ; ∞) bonitní podnik
T1 ϵ (- ∞ ; 0> bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 101)
Vzorec 12 Modifikovaný Tafflerův index
𝑇2 = 0,53 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐾𝑟. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
+ 0,13 ∗
𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝐶𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
+ 0,18 ∗
𝐾𝑟. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,16 ∗
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Zdroj: Vochozka (2011, s. 102)
U modifikace Tafflerova indexu došlo ke změně posledního poměrového ukazatele, váhy
jsou stejné jako u předchozího modelu. Dále se zde již objevuje v hodnocení šedá zóna,
přičemž rozdělení na bankrotní a bonitní modely se také změnilo.
Tabulka 26 Hodnocení modifikovaným Tafflerovým indexem
Výsledek Hodnocení
T2 ϵ < 0,3 ; ∞) bonitní podnik
T2 ϵ <0,2 ; 0,3> šedá zóna
T2 ϵ (- ∞ ; 0,2 ) bankrotní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 102)
Beermanova diskriminační funkce
Tato metoda je určena spíše pro výrobní a řemeslné podniky, přičemž diskriminační funkce
využívá deseti poměrových ukazatelů (Vochozka 2011, s. 105-108).
Vzorec 13 Beermanova diskriminační funkce
SM29/2012-8
𝐵 = 0,217 ∗
𝑂𝑑𝑝𝑖𝑠𝑦
𝐷𝐻𝑀
− 0,063 ∗
𝑃ří𝑟ů𝑠𝑡𝑒𝑘 𝐷𝐻𝑀
𝑂𝑑𝑝𝑖𝑠𝑦
+ 0,012 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
+ 0,077
∗
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑣ůč𝑖 𝑏𝑎𝑛𝑘á𝑚
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
− 0,105 ∗
𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
− 0,813 ∗
𝐶𝑎𝑠ℎ 𝑓𝑙𝑜𝑤
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
+ 0,165 ∗
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,161 ∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,268 ∗
𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
+ 0,124
∗
𝑍𝑖𝑠𝑘
𝑍á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
Zdroj: Vochozka (2011, s. 106)
Diskriminační funkce se skládá z poměrových ukazatelů rentability, cash flow, aktivity,
obratu či pákového efektu. U některých vah k jednotlivým poměrovým ukazatelům se
dokonce objevují záporné hodnoty. Hodnocení je rozděleno do pěti možných situací,
přičemž dvě z nich hodnotí podnik jako bankrotní a zbylé tři jako podnik bonitní.
Tabulka 27 Hodnocení Beermanovou diskriminační funkcí
Výsledek Hodnocení Podnik
B ϵ < 0,35 ; ∞) velmi špatná finanční situace bankrotní podnik
B ϵ < 0,3 ; 0,35) špatná finanční situace bankrotní podnik
B ϵ < 0,25 ; 0,3) průměrná finanční situace bonitní podnik
B ϵ < 0,2 ; 0,25) dobrá finanční situace bonitní podnik
B ϵ (-∞ ; 0,2) velmi dobrá finanční situace bonitní podnik
Zdroj: Vochozka (2011, s. 106)
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola Altmanovo
Z-score (všechny čtyři obdoby analýzy).
2) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola index IN95,
IN99, IN01 a IN05.
3) Vypočítejte ze zadání společnosti TABÁK, a. s. viz. předchozí kapitola Tafflerův
index.
SM29/2012-8
Klíč k řešení otázek:
1) Altmanova analýza pro akciové společnosti s veřejně obchodovanými akciemi
Tabulka 28 Altmanova analýza Z-scóre společnosti TABÁK, a. s.
Altmanova analýza pro akciové společnosti neobchodované na finančních trzích
Tabulka 29 Altmanova analýza Z-scóre společnosti TABÁK, a. s.
Altmanova analýza pro nevýrobní podniky
Tabulka 30 Altmanova analýza Z-scóre společnosti TABÁK, a. s.
SM29/2012-8
Altmanova analýza modifikovaná pro české podniky
Tabulka 31 Altmanova analýza Z-scóre společnosti TABÁK, a. s.
2) Indexy IN
Tabulka 32 Index IN 95, společnosti TABÁK, a. s.
Tabulka 33 Index IN 99, společnosti TABÁK, a. s.
SM29/2012-8
Tabulka 34 Index IN 01, společnosti TABÁK, a. s.
Tabulka 35 Index IN 05, společnosti TABÁK, a. s.
SM29/2012-8
3) Tafflerův index
Tabulka 36 Původní Tafflerův index společnosti TABÁK, a. s.
Tabulka 37 Modifikovaný Tafflerův index společnosti TABÁK, a. s.
Studijní materiály:
Základní literatura:
VOCHOZKA, M. Metody komplexního hodnocení podniku. Praha: GRADA Publishing, 2011,
s. 77-83. ISBN 978-80-247-3647-1.
GRÜNWALD, R. a J. HOLEČKOVÁ. Finanční analýza a plánování podniku. Praha: Ekopress,
2009, s. 191-212. ISBN 978-80-86929-26-2.
Doporučené studijní zdroje:
SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press, 2009, s. 105-128. ISBN
978-80-251-1830-6.
SM29/2012-8
KALOUDA, F. Finanční řízení podniku. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 151-158. ISBN 978-80-
7380-174-8.
MARTINIČ, P. Plánování a tvorba hodnoty firmy. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 94-97.
ISBN 978-80-247-2432-4.
SM29/2012-8
Kapitola 6: Leasing. Franchising
Klíčové pojmy:
leasing, finanční leasing, operativní leasing, franchising, franchisor, franchisant
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmů finanční leasing, operativní leasing a zpětný leasing,
- znalost výpočtu efektivnosti leasingu,
- znalost podstaty pojmů franchising, franchisor a franchisant.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Leasing
Metoda pořízení dlouhodobého majetku, které předchází jeho pronájem. Pořízení formou
leasingu má svá pozitiva, ale i negativa. Leasing je proti koupi financované úvěrem.
Výhodou je flexibilita, administrativní nenáročnost, poskytované doprovodné služby,
maskování skutečné zadluženosti, daňová úspora; nevýhodou naopak pořizovací cena,
omezená možnost nakládání s aktivem a riziko. Výhodnost nebo nevýhodnost leasingu
vždy záleží na konkrétní situaci (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 18-35.; Vochozka,
Mulač 2011a, s. 166-170).
Finanční leasing je dlouhodobým pronájmem věci, která zůstává ve vlastnictví
leasingové společnosti. Doba pronájmu je odvozena od životnosti aktiva. Nájemce obvykle
nese náklady, výnosy a rizika spojená s provozem aktiva a po vypršení smlouvy může
využít svého předkupního práva na pořízení aktiva. Specifickým příkladem finančního
leasingu je tzv. zpětný leasing. Ten spočívá v tom, že subjekt odprodá svůj matek
leasingové společnosti, která mu jej obratem pronajme zpět (Mulač, Vochozka, Mulačová
2010b, s. 18-35.). Na základě uvedené lze leasing dále členit na:
SM29/2012-8
- přímý finanční leasing, kdy je leasingová společnost původním vlastníkem dané
věci, kterou pořídila zcela z vlastních zdrojů od nezávislého dodavatele,
- nepřímý (neboli zpětný) finanční leasing se liší v tom, že leasingová společnost
odkoupila majetek od nájemce,
- konsorciální finanční leasing je od přímého leasingu odlišná tím, že leasingová
společnost částečně financuje pořízení majetku úvěrem (obvykle bankovním
úvěrem).
Operativní leasing je krátkodobým pronájmem aktiva. Některé náklady a rizika jsou
přenesena na pronajímatele. Vlastnictví majetku zůstává i po skončení smlouvy
pronajímateli (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 18-35.).
Leasingová smlouva
Dle českého právního systému patří leasingová smlouva mezi tzv. nepojmenované
smlouvy, což znamená, že nejsou vyžadovány specifické náležitosti. Avšak je vhodné ve
smlouvě neopominout některé klíčové parametry:
- identifikační údaje pronajímatele,
- identifikační údaje nájemce,
- předmět smlouvy,
- finanční hodnoty (splátky, hodnota předmětu smlouvy, penále, případná prodejní
cena na konci období leasingu apod.),
- data (datum sepsání, období leasingu apod.),
- další (pojištění, ručení, údržba apod.).
Hodnocení efektivnosti leasingu
NPVleas = 1 − ∑
Lt
[1 + q(1 + d)]t
n
t=0
+ ∑
d(Lt − Ot)
[1 + q(1 − d)]t
n+1
t=1
Kde Lt jsou budoucí splátky leasingu v čase t,
q diskontní sazba (odpovídající sazbě při riziku totožném s bankovním úvěrem),
d sazba daně z příjmů,
Ot částka odpovídající daňovým odpisům, o které firma přichází v důsledku pronájmu
věci.
Zdroj: Vochozka, Mulač (2011a, s. 169)
SM29/2012-8
Franchising
Jako franchising (někdy psáno v počeštěné formě jako franšízing či frančízing) je označení
pro systém spolupráce, v němž franchisor (poskytovatel) propůjčuje franchisantovi
(nabyvateli) určitá práva. Těmito právy mohou být obchodní značka, ochranná známka,
know-how, další práva z průmyslového vlastnictví, jiná práva z duševního vlastnictví
apod. Dle definice České asociace franchisingu (2004) je franchising „odbytový systém,
jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží a/nebo služby a/nebo technologie. Opírá se o
úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podniků,
franchisora a jeho franchisantů.“
Franchisor
Vlastník a poskytovatel práv využívá příležitostí franchisingu zejména pro rychlost,
kterou může rozšiřovat síť poboček, k čemuž využívá také cizí (franchisantův) kapitál.
Nemenší výhodou je také rozprostření rizika.
Na druhou stranu neuvážený výběr partnerů může poškodit zavedenou značku. Aby se
tomu předcházelo, jsou kladeny zvýšená nároky na dobré nastavení smluvních podmínek
a kontrolních mechanismů. Při odchodu franchisanta z řetězce rovněž vzniká konkurence,
která je podrobně informována o interních záležitostech společnosti.
Franchisant
Výhodou pro nabyvatele práv je rychlé nabytí technologií a know-how. Zákazníci se
zároveň setkávají s již zavedenou značkou. Oba uvedené faktory podporují rychlejší vstup
podniku na trhy. Kromě toho může využívat i administrativní a odbornou podporu
franchisora.
Franchisant je nositelem podnikatelského rizika, kterému je smluvními podmínkami do
značné míry omezena samostatnost. Neméně významnou nevýhodou je finanční zátěž ve
formě poplatků dováděných franchisorovi.
Franchisingová smlouva
Práva a povinnosti jsou upraveny ve franchisintgové smlouvě. Speciálním typem
franchisingové smlouvy je tzv. master-franchisingová smlouva, která staví franchisanta
do pozice jakéhosi dílčího franchisora, který může franchisu dále poskytovat. Vzniká tak
třístupňový (a teoreticky i vícestupňový) systém tvořený následujícími subjekty:
SM29/2012-8
1) master-franchisor,
2) master-franchisant,
3) franchisant.
Obsah smlouvy není právním řádem přesně definován, proto se smlouvy jednotlivých
řetězců odlišují. Většinou však tyto smlouvy obsahují tyto základní informace:
- základní údaje (identifikace smluvních stran),
- předmět smlouvy (popis konceptu, umístění a označení výrobků, vzhled
provozovny),
- povinnosti franchisora (poskytnutí obchodní značky, loga, know-how, vybavení
prodejny),
- práva franchisora (provádění kontrol, nahlížení do účetní dokumentace),
- povinnosti franchisanta (dodržování předepsaného sortimentu, dodržování
závazných postupů, mlčenlivost, pravidelné předkládání účetních výkazů),
- práva franchisanta (školení a vzdělávání),
- výše poplatku nebo způsob jeho výpočtu,
- doba trvání smlouvy a možnost odstoupení.
Členění franchisingu
Dle předmětu franchisingové licence:
- průmyslový – licence na výrobu (popř. i prodej),
- velkoobchodní – licence na prodej maloobchodům,
- distribuční – licence na prodej finálním spotřebitelům,
- servisní – licence na služby.
Dle územního omezení franchisingové licence:
- národní – licence omezená na území jednoho státu,
- mezinárodní – licence s mezinárodním přesahem.
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Definujte leasing.
2) Definujte finanční leasing.
3) Jaké klíčové parametry obsahuje leasingová smlouva?
SM29/2012-8
Klíč k řešení otázek
1) Metoda pořízení dlouhodobého majetku, které předchází jeho pronájem.
2) Dlouhodobým pronájmem věci, která zůstává ve vlastnictví leasingové
společnosti.
3) Identifikační údaje pronajímatele, identifikační údaje nájemce, předmět
smlouvy, finanční hodnoty (splátky, hodnota předmětu smlouvy, penále, případná
prodejní cena na konci období leasingu apod.), data (datum sepsání, období
leasingu apod.), další (pojištění, ručení, údržba apod.).
Studijní materiály:
Základní literatura:
Česká asociace franchisingu. 2004. Evropský kodex franchisingu. Dostupné online:
http://www.czech-
franchise.cz/sites/default/files/evropsky_kodex_etiky_franchisingu.pdf
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. s. 18-35. ISBN 978-80-87278-52-9.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a. s.
166-170. ISBN 978-80-87278-81-9.
Doporučené studijní zdroje:
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-1992-4.
SM29/2012-8
Kapitola 7: Faktoring. Forfaiting
Klíčové pojmy:
Faktoring, forfaiting
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu faktoring,
- pochopení pojmu forfaiting.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Faktoring a forfaiting
Společným znakem těchto pojmů je to, že se v obou případech jedná o postoupení
pohledávky. Proces je obdobou eskontu směnky, avšak službu nemusí poskytovat pouze
banka a nepřevádí se směnka, nýbrž se postupuje pohledávka (Vochozka, Mulač 2011b, s.
107-115).
Faktoring
Faktoringem (někdy psáno jako factoring) se myslí pravidelné postupování pohledávek
na základě předem definovaných parametrů (např. pohledávky vůči určitým typům
subjektů, zvoleným velikostem věřitelů a podobně). Definice dle České leasingová a
finanční asociace (2003-12) uvádí, že se jedná o „moderní finanční nástroj, který pro
svého uživatele představuje alternativu k bankovnímu úvěru. Zdrojem financování jsou
pohledávky, které uživateli factoringu vznikají z dodávek zboží nebo za služby.
Pohledávky postoupením přecházejí na factoringovou společnost a ta, kromě jejich
profinancování, zajišťuje v oblasti správy a inkasa pohledávek pro uživatele factoringu
komplex služeb různého rozsahu, případně až po převzetí rizika neplacení z důvodu
SM29/2012-8
platební neschopnosti či nevůle jednotlivých odběratelů.“ Faktoring se dle Vochozky a
Mulače (2011b, s. 107-115) člení na:
- bezregresivní (bezregresní, pravý), kde riziko nesplacení přechází na
faktoringovou společnost,
- regresivní (regresní, nepravý), u kterého riziko při nezaplacení pohledávky
zůstává prodávajícímu.
Aby bylo možné pohledávku využít pro faktoring, měly by být splněny některé podmínky
(Revenda 2012, s. 103):
- možnost cese (postoupení pohledávky),
- krátkodobá splatnost pohledávky (maximálně asi půlrok),
- vznik pohledávky nezajištěným dodavatelským úvěrem,
- dostatečná bonita dlužníka,
- nedotčení práv dalších osob.
Členění faktoringu
Dle přechodu zboží:
- národní (tuzemský) faktoring, kdy jsou všechny subjekty z téhož státu,
- mezinárodní faktoring, kdy dochází k obchodu na nadnárodní bázi.
Dle míry zveřejnění postoupení pohledávky (cese):
- zjevný faktoring, kdy je dlužník seznámen s faktoringem,
- skrytý (tichý) faktoring, kdy dlužník neví o cesi a svůj závazek odvádí na účet
věřitele, který jej obratem přepošle faktoringové společnosti.
Forfaiting
Odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek, který nepřipouští tzv. regresi. Regresí
se myslí možnost zpětného postihu prodávajícího v případě nesplacení pohledávky, která
je předmětem obchodu (Vochozka, Mulač 2011b, s. 107). Hrdý a Horová (2009, s. 80)
doplňují, že „na rozdíl od faktoringu je tato koupě spojena se zajištěním těchto
pohledávek, a to formou bankovního avalu či pojištění a doba splatnosti těchto
pohledávek bývá delší než v případě faktoringu.“
Chceme-li pohledávku využít k forfaitingu, měla by splňovat následující kritéria:
- zajištěná pohledávka,
- dlouhodobá splatnost pohledávky (cca od 3 měsíců do 8 let),
SM29/2012-8
- pohledávka ve volně směnitelné měně.
Členění forfaitingu
Dle mezinárodních vztahů:
- exportní (vývozní) forfaiting – pohledávka tuzemského exportéra vůči
zahraničnímu importérovi,
- importní (dovozní) forfaiting – tuzemský importér, zahraniční exportér.
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Jaké podmínky by měly být splněny, aby bylo možné pohledávku využít pro
faktoring?
2) Jaká kritéria by měla být splněna, chceme-li pohledávku využít k forfaitingu?
Klíč k řešení otázek
1) Možnost cese (postoupení pohledávky), krátkodobá splatnost pohledávky
(maximálně asi půlrok), vznik pohledávky nezajištěným dodavatelským úvěrem,
dostatečná bonita dlužníka, nedotčení práv dalších osob.
2) Zajištěná pohledávka, dlouhodobá splatnost pohledávky (cca od 3 měsíců do 8
let), pohledávka ve volně směnitelné měně.
Studijní materiály:
Základní literatura:
Česká leasingová a finanční asociace. 2003-12. Charakteristika factoringu [online]. [cit.
2015-10-21]. Dostupné z: http://www.clfa.cz/index.php?textID=57
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b. s.
107-115. ISBN 978-80-87278-82-6.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika. České Budějovice:
VŠTE, 2009. ISBN 978-80-87278-25-3.
SM29/2012-8
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika II. České Budějovice:
VŠTE, 2010b. ISBN 978-80-87278-56-7.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a.
ISBN 978-80-87278-81-9.
SM29/2012-8
Kapitola 8: Zisk jako nástroj refinancování činnosti
podniku. Dividendová politika
Klíčové pojmy:
zisk, dividenda, dividendová politika, výplatní poměr
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu funkce zisku,
- porozumění základním cílům dividendové politiky,
- pochopení pojmu výplatní poměr.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Zisk
Je zachycen ve výkazu zisku a ztráty (výsledovce) za příslušné účetní období. Ve
výsledovce najdeme rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy, které označujeme jako
hospodářský výsledek.
Zisk podle Vochozky, Mulače (2012, s. 85) plní následující funkce:
- je motivem podnikání,
- je jednou z hlavních kritérií při řízení podniku,
- je finančním zdrojem pro rozvoj podniku,
- je základem pro rozdělování čistých důchodů,
- je základem pro motivaci zaměstnanců.
Zvýšit zisk je dle Vochozky, Mulače (2012, s. 85) možné pouze těmito způsoby:
- snižováním nákladů,
SM29/2012-8
- zvyšováním výnosů.
Dividendová politika
Dividenda představuje podíl na zisku akciové společnosti, kterou můžeme rozdělit podle
tří nejdůležitějších hledisek (Marek, s. 462 – 464, 2006):
1. druh akcie, na níž je dividenda vyplácena,
2. podoba, v jaké může být dividenda vyplácena,
3. pravidelnost vyplácení dividendy.
Druhy dividend podle druhu akcie, na níž jsou vypláceny:
- dividenda kmenová neboli běžná připadající na kmenovou akcii,
- dividenda přednostní neboli prioritní distribuovaná majitelům prioritních akcií majitel
této akcie má přednostní podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku.
Druhy dividend podle podoby, v níž jsou vypláceny:
- v peněžních prostředcích,
- v podobě nové kmenové akcie,
- v podobě dluhopisů,
- v podobě nepeněžního majetku společnosti.
Druhy dividend podle pravidelnosti jejich vyplácení:
- dividenda řádná,
- dividenda mimořádná,
- dividenda likvidační.
Stabilní dividendová politika
Tato politika se opírá o čtyři základní pravidla:
1. výše dividendy na 1 akcii v nadcházejícím roce nesmí být menší než v roce
předešlém,
2. společnost sleduje dosažení určité výše dividendového podílu jako svůj
dlouhodobý cíl,
3. zvýšení dividendy na jednu akcii představuje signál o zlepšující se situaci
společnosti,
4. předešlé pravidlo je vždy nadřazeno následujícímu (Kislingerová, 2010, s. 408).
SM29/2012-8
Rovnice 1 Dividenda
𝐷𝑖𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛𝑑𝑎 =
𝐸𝑃𝑆 ∗ 𝑉ý𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛í 𝑝𝑜𝑚ě𝑟
𝑃𝑜č𝑒𝑡 𝑎𝑘𝑐𝑖í 𝑣𝑜𝑙𝑛ě 𝑣 𝑜𝑏ěℎ𝑢
kde EPS (Earnings per share) – Čistý zisk na kmenovou akcii.
Abychom zjistili, jak tento model funguje, bude nutné vypočítat dividendu v předchozím roce
(t-1), a pokud je dividenda v čase t vyšší, pak je vše v pořádku. Jestliže nastane opačný případ,
musíme dividendu v čase t-1 porovnat s dostupnými finančními zdroji pro výplatu dividendy
připadající na 1 akcii v čase t a pokud máme dostatek finančních zdrojů, vyplatíme dividendu
hodnotou z předchozího roku t-1 (Kislingerová, 2010, s. 411).
Pasivní reziduální dividendová politika
Zde podnik převážně realizuje investice pomocí interního kapitálu, a to pouze za předpokladu,
že rentabilita investice je vyšší než náklady vložené do této investice. Propočet je založen na
tzv. odložené výhodě, kdy zisk společnosti není vyplacen, ale reinvestován. Pokud by byl
výpočet záporný, tak můžeme investici považovat za odloženou nevýhodu (Kislingerová, 2010,
s. 411).
Dividendová politika založená na udržování stálé výše výplatního poměru
Rovnice 2 Dividenda
𝐷𝑡+1 = 𝐸𝑃𝑆𝑡 ∗ 𝑉ý𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛í 𝑝𝑜𝑚ě𝑟/𝑛 𝑡+1
kde EPSt je čistý zisk společnosti dosažený za období t,
Dt+1 - dividenda před zdaněním vyplacená na konci období t,
Výplatní poměr - jeho plánovaná výše,
nt+1 - celkový počet všech vydaných akcií na konci období t kromě těch,
které byly společnosti odkoupeny.
Pokud je podnik ztrátový, tak se dividenda nevyplácí. V případě přebytku hotovosti nenastane
žádná změna ve výplatě dividendy (Kislingerová, 2010, s. 411).
Možností jak vyplácet akcionářům dividendu je možné pomocí několika způsobů, avšak podle
Brealeyho, Myerse a Allena (2014, s. 487) je důležité pochopit zásadní rozdíl mezi výplatou a
mezi rozhodnutím o financování či investičních rozhodnutí.
Kontroverznost ve výplatě dividend
SM29/2012-8
Ekonomie připouští tři možnosti a postoje k dividendové politice, která se dělí na pravici, kdy
je spíše preferována výplata vysokých dividend. Další je skupina levice, kdy tvrdí, že dividendy
snižují hodnotu z důvodu vyššího zdanění než kapitálové zisky. A poslední skupinou, která
zastává názor, že na dividendové politice nezáleží.
Model podle Millera a Modidlianiho (MM), který byl publikován v roce 1961, je model
nastaven bez daní, transakčních nákladů a jiných nedokonalostí avšak tvrdí jeho naprostou
nepodstatnost.
Obrázek 1 Dividendová politika na dokonalých kapitálových trzích
Zdroj: upraveno podle Brealay, Myers, Allen, 2014, s. 488.
Podnik vyplatí třetinu své hodnoty akcionářům, a proto, aby získal peníze, vydá nové akcie.
Nakonec převod hodnoty od akcionářů před dividendou k akcionářům po dividendě je roven
částce dividendy, tudíž se celková hodnota podniku nezmění (Brealay, Myers, Allen, 2014, s.
488).
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vyjmenujte funkce zisku.
2) Vyjmenujte čtyři základní pravidla stabilní dividendové politiky.
3) Vyjmenujte druhy dividend podle pravidelnosti jejich vyplácení.
SM29/2012-8
Klíč k řešení otázek:
1) Je motivem podnikání, je rozhodujícím kritériem při řízení podniku, je finančním
zdrojem pro rozvoj podniku, je základem pro rozdělování čistých důchodů, je
základem pro motivaci zaměstnanců.
2) 1. výše dividendy na 1 akcii v nadcházejícím roce nesmí být menší než v roce
předešlém, 2. společnost sleduje dosažení určité výše dividendového podílu jako
svůj dlouhodobý cíl, 3. zvýšení dividendy na jednu akcii představuje signál o
zlepšující se situaci společnosti, 4. předešlé pravidlo je vždy nadřazeno
následujícímu.
3) Dividenda řádná, mimořádná a likvidační.
Studijní materiály:
Základní literatura:
BREALEY, Richard A, Stewart C MYERS a Franklin ALLEN. Teorie a praxe firemních financí.
2., aktualiz. vyd. Brno: BizBooks, 2014, 1096 s. ISBN 978-80-265-0028-5.
KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxxviii, 811 s.
Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9.
MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 624 s.
ISBN 80-86119-37-8.
VOCHOZKA, Marek a Petr MULAČ. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 570
s. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4372-1.
Doporučené studijní zdroje:
SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007, 452
s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-1992-4.
SM29/2012-8
Kapitola 9: Mimořádné financování – financování při
zakládání, rozšiřování, sanaci, fúzi a zániku I.
Klíčové pojmy:
založení podniku, kapitálová struktura podniku, vlastní kapitál, cizí kapitál
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu kapitálová struktura podniku,
- pochopení definici podnikatelského projektu,
- znalost vlastního kapitálu
- znalost cizího kapitálu.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Založení podniku
Proces založení je možné rozdělit do čtyř kroků:
1. definice podnikatelského záměru,
2. určení věcných a řídících předpokladů,
3. zpracování podnikatelského projektu,
4. vlastní založení podniku (Vochozka, Mulač 2012, s. 168).
Kroky směřující k založení podniku
Na začátku je potřeba určitý nápad, který definuje, co vlastně podnik bude vyrábět nebo
jaké služby bude poskytovat, jedná se o tzv. podnikatelský záměr. Dále je potřeba určit
předpoklady k dosažení založení podniku, kde jsou jasně vymezeny věcné náležitosti
(zdroje, majetkové nároky, lokalizace, technologie) a řídící předpoklady (top
management, organizační struktura, řídící nástroje), které slouží jako vstupní data pro
SM29/2012-8
podnikatelský projekt. Podnikatelský projekt posuzuje podnikatelský záměr z hlediska
jeho reálnosti a proveditelnosti, ale také finanční efektivnost.
Pro podnikatelský projekt je důležité definovat:
- zdroje (materiálové, lidské i finanční),
- cíle podnikání,
- rizikové faktory,
- konkurenční výhody a nevýhody,
- cílové trhy a skupiny zákazníků,
- právní formu,
- organizační strukturu.
Každý začínající podnik by měl plánovat své finanční výsledky a zjistit dopady, které se
budou odrážet v zakladatelském rozpočtu. Struktura zakladatelského rozpočtu vypadá
následovně:
1. plánovaná rozvaha podniku ke dni založení,
2. plánované výkazy zisku a ztráty v určitém období (př. na 5 let),
3. plánované rozvahy k posledním dnům jednotlivých období,
4. plánované výkazy cash flow (Vochozka, Mulač, 2012, s. 169).
Jak již bylo uvedeno výše, je důležité definovat, co by měl obsahovat podnikatelský
projekt, avšak nejedná se tedy pouze jen o finanční zdroje, kdy se podnikatel zabývá pouze
celkovou částkou, ale i potřebnou strukturou majetkových částí nezbytnou k provozování
podnikatelské činnosti (Synek, 2007, s. 44).
Kapitálová struktura podniku
Kapitálovou strukturou podniku se rozumí finanční zdroje a jejich původ, ze kterého
vznikla majetek podniku. V rozvaze na straně pasiv dělíme kapitál na vlastní a cizí,
přičemž celková velikost podnikového kapitálu je závislá na těchto okolnostech:
- velikost podniku (čím větší podnik, tím větší požadavek na kapitál),
- stupeň automatizace ve výrobě (opět větší kapitál pro podniky, které používají
techniku),
SM29/2012-8
- rychlost obrátky kapitálu,
- organizovanost odbytu (vybudování vlastní prodejní sítě je více kapitálově
náročná).
Vlastní kapitál
Je základem podnikání a hlavně podnikatelské riziko společnosti či jednotlivce. U
jednotlivce se jedná o peněžité a nepeněžité vklady, které souvisí s výsledkem
hospodaření. Vlastní kapitál obchodní společnosti zahrnuje:
1. základní kapitál,
2. kapitálové fondy,
3. fondy ze zisku,
4. nerozdělený zisk.
Základní kapitál
Jedná se o peněžitý či nepeněžitý vklad společníků, který se u společnosti s ručením
omezeným a u akciové společnosti (společnost musí vydat akcie emisí o určité jmenovité
hodnotě) vytváří povinně a je vždy zapsán do Obchodního rejstříku. Akcie je cenný papír,
na jehož základě má akcionář právo se podílet na řízení společnosti, na zisku, za což mu
přísluší náležitá odměna v podobě dividendy a na likvidačním zůstatku.
Navýšení základního kapitálu je možné pomocí peněžních i nepeněžních vkladů
společníků, pokud se jedná o akciovou společnost, je možné navýšit základní kapitál
vydáním nových akcií či zvýšením nominální hodnoty již akcií vydaných, popřípadě
přídělem z nerozděleného zisku.
Kapitálové fondy
Jsou tvořeny tzv. emisním ážiem, jedná se o rozdíl mezi reálnou prodejní cenou a
nominální cenou při emisi akcií.
Fondy ze zisku
Každá společnost má povinnost ze zákona tyto fondy vytvářet z důvodu
nepředvídatelných rizik v podnikání. Většinou složí k pokrytí ztrát v době, kdy se
společnosti moc dobře nedaří (ztráta ve výsledku hospodaření).
SM29/2012-8
Nerozdělený zisk
Můžete ho najít v rozvaze jako zisk nerozdělený z minulých let, ale nemusí vždy
představovat hotovost. Proto se společnost i přes vysokou částku z nerozděleného zisku
může dostat do platební neschopnosti. Mezi položky vlastního kapitálu neodmyslitelně
patří i ztráta běžného účetního období, ale i neuhrazená ztráta z minulých let. (Synek,
2007. s. 55)
Cizí kapitál
Dnes se samozřejmě málokterá společnost obejde bez cizího kapitálu, který můžeme
rozdělit takto:
- krátkodobý cizí kapitál (krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy
přijaté od odběratelů, půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů,
nezaplacené daně, výdaje příštích období),
- dlouhodobý cizí kapitál (dlouhodobé bankovní úvěry, termínované půjčky, vydané
podnikové obligace a dlužní úpisy, leasingové dluhy).
Formy financování z cizích zdrojů:
1. dlouhodobé financování,
2. leasing,
3. krátkodobé financování
4. inovované.
Důležité je si uvědomit, že cizí kapitál není zadarmo. S tímto financováním je spojen i
náklad v podobě úroků za poskytnuté finanční zdroje.
Příčiny použití cizího kapitálu:
- podnikatel nemá dostatek vlastních finančních zdrojů k založení podniku,
- podnikatel nemá dostatek vlastních finančních zdrojů v době, kdy ho potřebuje,
- použitím cizího kapitálu nevzniká nárok poskytovateli na řídící pravomoci ve
společnosti,
- cizí kapitál je levnější než vlastní, zaručuje vyšší rentabilitu společnosti (Synek, s.
50-54, 2007).
SM29/2012-8
Vzorec 14 Náklady na cizí kapitál
𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑛𝑎 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 = ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣á 𝑚í𝑟𝑎 ∗ (1 − 𝑠𝑎𝑧𝑏𝑎 𝑑𝑎𝑛ě)
Zdroj: Synek (2007, s. 59).
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vyjmenujte čtyři kroky k založení podniku.
2) Vyjmenujte, co je důležité definovat pro zakladatelský projekt.
3) Vyjmenujte složky vlastního kapitálu.
4) Vyjmenujte formy cizího kapitálu.
Klíč k řešení otázek:
1) Definice podnikatelského záměru, 2. určení věcných a řídících předpokladů, 3.
zpracování podnikatelského projektu, 4. vlastní založení podniku.
2) Zdroje (materiálové, lidské i finanční), cíle podnikání, rizikové faktory,
konkurenční výhody a nevýhody, cílové trhy a skupiny zákazníků, právní formu,
organizační strukturu.
3) Základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, nerozdělený zisk.
4) Dlouhodobé financování, leasing, krátkodobé financování, inovované.
Studijní materiály:
Základní literatura:
SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007, 452
s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, Marek a Petr MULAČ. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 570
s. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4372-1.
Doporučené studijní zdroje:
KALOUDA, František. Finanční řízení podniku. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk, 2009, 279 s. ISBN 978-80-7380-174-8.
SM29/2012-8
Kapitola 10: Mimořádné financování – financování při
zakládání, rozšiřování, sanaci, fúzi a zániku II.
Klíčové pojmy:
sanace, finanční krizový management, fúze, zánik, likvidace, konkurz
Cíle kapitoly:
- pochopení pojmu sanace,
- porozumění finančnímu krizovému managementu,
- pochopení pojmu fúze,
- pochopení pojmu zánik,
- porozumění pojmu likvidace a konkurz.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Podnik se během svého života může dostat do finančních problémů, které je nutné vyřešit.
Existuje mnoho způsobů jak se z obtížné situace dostat, ale v této kapitole se zaměříme pouze
na formu řešení v podobě sanace, fúze a zániku.
Sanace
K sanaci podnik přistoupí až v případě stálé krize, jejíž příčinou je úpadek v oblasti tržní
hodnoty, čistého obchodního jmění, likvidity apod. Podnik na základě ohrožení bude přijímat
konkrétní soubory opatření, jejichž smyslem bude zásadní ozdravení a obnova finanční
výkonnosti a prosperity. Existují tři klíčové situace, jak rozpoznat, že se podnik nachází v krizi:
1. Podnik je dlouhodobě ztrátový a stává se insolventním.
2. Dále zde existují další dílčí problémové okruhy:
a) pokles objemu výkonů,
SM29/2012-8
b) vznik nepříznivého sociálního klimatu ve společnosti,
c) trvalá platební neschopnost.
3. Z počátku velmi úspěšný, ale dostává se do situace trvalého extrémního růstu a nemá
pro další rozvoj dostatek kapitálu.
Řešením jak se dostat z úpadku je komplexní analýza:
1. Všeobecné informace o firmě.
2. Ekonomická analýza.
3. Analýza výroby.
4. Personální a sociální analýza.
5. Finanční analýza.
6. Shrnutí a závěr (Synek, 2007, s. 437).
Obrázek 2 Postup sanace
Zdroj: Synek (2007, s. 438).
Z hlediska času rozeznáváme tyto sanační strategie:
- krátkodobý sanační program (týdny, měsíce),
SM29/2012-8
- střednědobý program (do 1 roku),
- dlouhodobý program (roky) (Vochozka, Mulač, 2012, s. 178).
Obrázek 3 Krize a ozdravení
Zdroj: Synek (2007, s. 443).
Finanční krizový management
V případě provedené analýzy příčiny krize je na řadě management, který se snaží obnovit
výkonnost a prosperitu podniku. Specialisté a zejména finanční manažer se snaží stabilizovat
podnik a vytvořit informační základnu pro další složky podniku, avšak jejich činnost musí být
v souladu s dalšími opatřeními, které povedou k záchraně. Dalším krokem je řízení cash flow
na denní bázi s výhledem na několik týdnů dopředu a také měsíce. Následně je důležité
stabilizovat výnosy a náklady, kde lze zachytit budoucí průběh popřípadě finanční manažer na
něj může vhodně reagovat (Synek 2007, s. 442).
Fúze
Představuje dohodu o naprostém sloučení podniků mezi podnikateli v jeden jediný podnik.
Následkem tohoto spojení všechny podniky zanikají a vzniká úplně nový podnik, anebo
jeden podniků stále existuje a ostatní do něho vstupují (Synek 2007, s.30).
Typy fúzí:
- horizontální – jedná se o spojení konkurujících firem,
- vertikální – spojení dodavatele s odběratelem,
- konglomerátní – jedná se o spojení společností z naprosto rozdílných oborů (Vochozka,
Mulač, 2012).
SM29/2012-8
Důvodů pro sloučení podniků může být hned několik, prvním jsou určité úspory z rozsahu
(horizontální fúze), dalšími můžou býti úspory z vertikální integrace, kde se snaží získat
kontrolu nad výrobním procesem expanzí směrem ke zdroji surovin nebo ke konečnému
zákazníkovi. Také se stává, že někdy velké firmy potřebují chybějící know-how, které poskytují
malé firmy s unikátním produktem a mnohdy jim chybí technické a personální zázemí. Jedná
se o komplementární zdroje, kdy se potřebují firmy v podstatě navzájem. Přebytečné fondy,
kdy firmy s velkým množstvím hotovosti a málo ziskovými investicemi raději než, aby vyplatili
akcionáře, investují do jiné firmy a využijí fúze jako své investiční příležitosti. Odstranění
neefektivity, zejména firem s nevyužitými příležitostmi ke snižování nákladů a zvyšování tržeb
zisku nebo dát do pořádku firemní provoz. Poslední důvodem je konsolidace průmyslového
odvětví, kdy se na trhu nachází velký počet firem s přebytečnou kapacitou (Brealay, Myers,
Allen, 2014).
Zánik
Vzhledem k možnostem, že se společnosti nemusí podařit úspěšná sanace, tak nezbývá
společnosti nic jiného než ukončit svou existenci. Společnost zaniká dnem výmazu
z obchodního rejstříku, avšak nejdříve je zapotřebí společnost zrušit dle právní úpravy. Zrušení
společnosti probíhá dvěma způsoby:
- likvidací,
- bez likvidace (Synek 2007, s. 445).
Důvody pro zrušení společnosti:
- uplynutí doby založení společnosti,
- dosažení účelu, pro který byla založena,
- rozhodnutí společníků o zrušení,
- rozhodnutí soudu o zrušení společnosti,
- rozhodnutí o sloučení nebo splynutí v jinou společnost,
- smrt, zánik, výpověď společníka,
- prohlášení konkurzu,
- zamítnutí konkurzu pro nedostatek majetku (Vochozka, Mulač 2012, s. 179).
SM29/2012-8
Likvidace společnosti
Zrušení společnosti pomocí mimosoudního procesu spočívá v procesu rozprodeje majetku, tedy
převodu na finanční prostředky, vypořádání závazků a pohledávek a rozdělení likvidačního
zůstatku mezi společníky a akcionáře.
Čtyři etapy likvidace:
- rozhodnutí o vstupu podniku do likvidace,
- předložení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku,
- realizace plánu likvidátorem,
- výmaz společnosti, zrušení likvidací z obchodního rejstříku.
Konkurz
Likvidátor na základě úpadku zahájí konkurzní řízení, aby uspokojil věřitele z majetku
dlužníka. Soudem je vyhlášeno konkurzní řízení, avšak pouze tehdy, kdy je možné náklady na
konkurz uhradit z majetkové základny. Veškeré vyrovnávací a konkurzní řízení se řídí dle
zákona pro společnost v úpadku. Soud může také rozhodnout zprostit úpadce na základě
včasného plnění závazku z nuceného vyrovnání z újmy věřitelů (Synek 2007, s. 448).
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Jaké znáte sanační strategie z hlediska času.
2) Jaké typy fúzí znáte.
3) Vyjmenujte důvody pro zánik společnosti.
4) Vyjmenujte čtyři etapy likvidace.
Klíč k řešení otázek:
1) Krátkodobý sanační program (týdny, měsíce), střednědobý program (do 1 roku),
dlouhodobý program (roky).
2) Horizontální, vertikální, konglomerátní.
3) Uplynutí doby založení společnosti, dosažení účelu, pro který byla založena,
rozhodnutí společníků o zrušení, rozhodnutí soudu o zrušení společnosti,
rozhodnutí o sloučení nebo splynutí v jinou společnost, smrt, zánik, výpověď
společníka, prohlášení konkurzu, zamítnutí konkurzu pro nedostatek majetku.
SM29/2012-8
4) Rozhodnutí o vstupu podniku do likvidace, předložení návrhu na rozdělení
likvidačního zůstatku, realizace plánu likvidátorem, výmaz společnosti, zrušení
likvidací z obchodního rejstříku.
Studijní materiály:
Základní literatura:
BREALEY, Richard A, Stewart C MYERS a Franklin ALLEN. Teorie a praxe firemních financí.
2., aktualiz. vyd. Brno: BizBooks, 2014, 1096 s. ISBN 978-80-265-0028-5.
SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007, 452
s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, Marek a Petr MULAČ. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 570
s. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4372-1.
Doporučené studijní zdroje:
KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xxxviii, 811 s.
Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-194-9.
SM29/2012-8
Kapitola 11: Finanční plánování – metody sestavování
plánu, kontrola plnění plánu
Klíčové pojmy:
Metoda procenta tržeb, extrapolace časové řady, propočet z doplňujících údajů,
expertní techniky
Cíle kapitoly:
- schopnost zpracování finančního plánu,
- znalost metody procenta tržeb,
- znalost extrapolace časové řady,
- znalost propočtu z doplňujících údajů,
- znalost expertních technik.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Finanční plánování
Cílem plánování je strategické vymezení a charakteristika budoucího stavu včetně
způsobu dosažení takto definovaného stavu. Finanční plánování tedy vychází z finanční
strategie (budoucího stavu finančních ukazatelů). „Proces finančního plánování v podniku
je vhodné rozdělit do jednotlivých kroků:
1) analýza finančních a investičních možností,
2) promítnutí budoucích důsledků rozhodnutí,
3) tvorba finančních plánů,
4) kontrola – měření výkonu podniku, posouzení splnění cílů.“ (Mulač, Vochozka,
Mulačová 2010b, s. 57)
SM29/2012-8
Finanční plánování si klade „za úkol stanovit finanční cíle podniku a především určit
prostředky, jak těchto cílů dosáhnout“ (Vochozka, Mulač 2011b, s. 117). Aby přinášelo
finanční plánování patřičný prospěch, nesmí se jednat o jednorázovou činnost, ale o
průběžný proces, při kterém se stávající finanční plán transformuje, modifikuje a
aktualizuje do nového finančního plánu (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b). V závislosti
na tom uvádí Vochozka a Mulač (2011, s. 117) tři požadavky na efektivní finanční
plánování:
1) prognózování,
2) vytvoření finančního plánu,
3) aktualizace finančního plánu.
Vize, mise a cíle jako východiska plánu
Pojem vize vychází z latinského základu viso a může znamenat vidinu či představu
(včetně vidiny a představy budoucího stavu). Rovněž pojem mise pochází původně
z latiny, kde missio znamená poslání, úkol. Dle Vochozky a kol. (2012, s. 333) tyto pojmy
vymezují smysl a důvod existence subjektu. Cíl „je konečný stav, ke kterému směřují
všechny plánované aktivity“ (Vochozka a kol. 2012, s. 335).
Vochozka a kol. (2012, s. 334) dále definují tzv. SMART pravidla pro pregnantní definici
cílů:
- Specific – určitý, konkrétní,
- Measurable – měřitelný, kvantifikovatelný,
- Acceptable – akceptovatelný,
- Realistic – realistický, reálně dosažitelný,
- Timing (Time-bound) – termínovaný, časově ohraničený.
Proces sestavování plánu
Nezbytným předpokladem tvorby plánu je znalost vize, mise a cílů podniku. Protože plány
jsou konkrétním vyústěním strategie, musí obsahovat další (často důvěrné) informace, ke
kterým musí mít autor plánů přístup. Vhodné je tedy sestavování a pravidelná aktualizace
databáze, kde se soustřeďují všechna potřebná data (Vochozka a kol. 2012, s. 138). Postup
pak bývá následující:
1) volba metody (metod) sestavování plánu,
SM29/2012-8
2) vypracování návrhu (nebo několika navrhovaných variant) plánu zvolenou
metodou (zvolenými metodami),
3) diskuse nad návrhem (návrhy) a jeho (jejich) připomínkování,
4) zapracování připomínek do finální podoby plánu (existuje-li více variant,
předchází tomuto kroku výběr jedné, která bude finalizována),
5) seznámení dotčených vnitropodnikových útvarů,
6) průběžná aktualizace a návrat do bodu 1.
Metody sestavování plánu
Metoda procenta tržeb předpokládá lineární závislost určitých položek na hodnotě
tržeb z provozní činnosti. Spočívá tudíž ve výpočtu definovaného podílu ze zmiňovaných
tržeb. Nejvhodnější užití této metody je v případě plánování výnosů, nákladů a aktiv
s výjimkou neprovozního majetku (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 56-58).
Extrapolace časové řady se užívá tam, kde neexistuje signifikantní korelace mezi
plánovanou položkou a tržbami. Volatilní časové řady se vyhlazují nahrazením hodnotami
z posledního roku nebo dopočítaným průměrem (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s.
56-58).
Propočet z doplňujících údajů se aplikuje v případech, kde je možné předem provést
budoucí výpočet. Příkladem jsou odpisy za plánované období (dle hodnoty dlouhodobého
majetku a koeficientu zvoleného způsobu odepisování), úroky (dle cizích zdrojů a
úrokové sazby), výše hotovostní zásoby (dle zbývajících položek aktiv a součtu pasiv) a
podobně (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 56-58).
Expertní techniky slouží zejména ke kontrole jiných datových položek. Posuzuje se
přiměřenost a reálnost hodnot. Následně může dojít ke korekcím (Mulač, Vochozka,
Mulačová 2010b, s. 56-58).
Neplánování mimořádných položek, které nelze z podstaty věci předvídat.
Kontrola plnění plánu
Kontrola je samostatnou manažerskou funkcí. Zjednodušeně řečeno se jedná o porovnání
plánovaného a skutečného stavu. Na základě zjištěných odchylek pak dochází ke korekcím
plánu nebo implementaci opatření ke změnám skutečnosti. Častým nástrojem pro
kontrolu plnění plánu je variační analýza.
SM29/2012-8
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vyjmenujte kroky finančního plánování?
2) Popište cíle dle pravidla SMART?
Klíč k řešení otázek
1) Analýza finančních a investičních možností, promítnutí budoucích důsledků
rozhodnutí, tvorba finančních plánů, kontrola – měření výkonu podniku,
posouzení splnění cílů.
2) Cíle pravidla SMART:
Specific – určitý, konkrétní,
Measurable – měřitelný, kvantifikovatelný,
Acceptable – akceptovatelný,
Realistic – realistický, reálně dosažitelný,
Timing (Time-bound) – termínovaný, časově ohraničený.
Studijní materiály:
Základní literatura:
KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-
80-7179-903-0.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika. České Budějovice:
VŠTE, 2009. s. 146–148. ISBN 978-80-87278-25-3.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika II. České Budějovice:
VŠTE, 2010b. s. 56-58. ISBN 978-80-87278-56-7.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b. s.
116-120. ISBN 978-80-87278-82-6.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-1992-4.
SM29/2012-8
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a.
ISBN 978-80-87278-81-9.
SM29/2012-8
Kapitola 12: Krátkodobý a dlouhodobý finanční plán
Klíčové pojmy:
Krátkodobý finanční plán, dlouhodobý finanční plán
Cíle kapitoly:
- pochopení podstaty finančního plánování,
- dovednost tvorby krátkodobého finančního plánu,
- dovednost tvorby dlouhodobého finančního plánu.
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Plán
„Plán je souhrn dílčích aktivit potřebných k dosažení cíle“ (Vochozka a kol. 2012, s. 334),
jehož součástí je i definice zdrojů a vytyčení časového harmonogramu. V případě
plánování zdrojů se užívá specifického nástroje, kterým je rozpočet.
Finanční plán
Finanční plány (zejména dlouhodobé) jsou peněžním odrazem strategie podniku a mají
přispět k naplnění podnikových cílů. Z uvedených důvodů jsou zpracovány na úrovni
vrcholového managementu. Skládají se ze dvou částí:
1) účetní výkazy (rozvaha, výsledovka, cash flow a případně další) s doplněnými
plánovanými budoucími hodnotami odvozenými některou z metod tvorby
finančního plánu (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 56-58),
2) textová část obsahující popis cenové strategie, plánu v oblasti výzkumu a vývoje,
postupu zvyšování produktivity a dalších relevantních informací (Vochozka, Mulač
2011b, s. 116-120).
SM29/2012-8
Dle zvolené podrobnosti finančního plánu může existovat i několik dokumentů, které
samostatně plánují příjmy (resp. výnosy), výdaje (resp. náklady), oddělené finance
jednotlivých podnikových divizí, jednotlivých investic apod. Vždy by však měl existovat
jediný zastřešující dokument, který je následně rozpracováván do detailů, anebo je
kompilátem dříve zpracovaných dílčích částí, avšak takový dokument vždy shrnuje
nejdůležitější finanční údaje.
Krátkodobý finanční plán
Krátkodobý finanční plán, který je složen z plánovaných účetních výkazů, vychází
z dlouhodobého finančního plánu. Jeho časovým horizontem je obyčejně jeden rok,
některé položky se rozpočítávají na jednotlivé měsíce, jiné (např. peněžní tok) dokonce
na úroveň týdnů či dnů (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 56-58).
Krátkodobý finanční plán by měl zahrnovat:
- odhadovanou rozvahu na začátku a konci daného období,
- odhadovanou výsledovku daného období,
- odhadovaný výkaz cash flow daného období,
- plánované nakládání s hospodářským výsledkem (rozdělení zisku, resp. krytí
ztráty).
Dlouhodobý finanční plán
Dlouhodobý finanční plán je souhrnem účetních výkazů s plánovanými hodnotami na
následujících 5 až 10 let. Jeho podrobnost nemusí být příliš vysoká, počítá se s tím, že bude
zpřesněn ročními finančními plány (Mulač, Vochozka, Mulačová 2010b, s. 56-58).
Dlouhodobý finanční plán obsahuje zejména:
- vizi transformovanou do dlouhodobých cílů,
- dlouhodobou strategii,
- odhad budoucích finančních ukazatelů.
Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vypočtěte příklad 5.1 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 59-60).
SM29/2012-8
2) Vypočtěte příklad 5.2 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 60-61).
3) Vypočtěte příklad 5.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 61-62).
4) Vypočtěte příklad 5.4 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 62-63).
Klíč k řešení otázek:
1) Řešení příkladu 5.1 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 101-105).
2) Řešení příkladu 5.2 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 105-107).
3) Řešení příkladu 5.3 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 108-109).
4) Řešení příkladu 5.4 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 109-110).
Studijní materiály:
Základní literatura:
KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-
80-7179-903-0.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika. České Budějovice:
VŠTE, 2009. s. 146–148. ISBN 978-80-87278-25-3.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika II. České Budějovice:
VŠTE, 2010b. s. 56-58. ISBN 978-80-87278-56-7.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b. s.
116-120. ISBN 978-80-87278-82-6.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
SM29/2012-8
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a.
ISBN 978-80-87278-81-9.
SM29/2012-8
Kapitola 13: Co absolvent specializace Finance podniku
zná a co musí dostudovat
Klíčové pojmy:
hodnota podniku, riziko, metody hodnocení podniku, leasing, faktoring a forfaiting,
dividendová politika, sanace, finanční krizový management, fúze, zánik (likvidace
a konkurz), mimořádné financování, finanční plán
Cíle kapitoly:
- zopakování učiva kapitol 1-12
Čas potřebný ke studiu kapitoly: 5 hodin
Výklad:
Student se seznámil s těmito tématy v oblasti financí podniku:
V první kapitole se student seznámil s hodnotou podniku pro investory, akcionáře,
věřitele a měl by být schopen ocenit podnik pomocí majetkových metod, výnosových
metod, kombinovaných metod a tržních metod.
Druhá kapitola je zaměřena na riziko a možnosti jeho eliminace, kdy student chápe pojem
riziko a ví jak riziko začlenit, má základní znalosti mapy rizik a zejména dokáže popsat jak
změřit a eliminovat riziko. Na závěr kapitoly je seznámen se zásadami řízení rizikových
projektů.
V dalších třech kapitolách se student seznamuje s metodami hodnocení podniku, kdy třetí
kapitola se věnuje finanční analýze, kde student zcela porozuměl horizontální, vertikální
a poměrové analýze a je schopen sestavit finanční analýzu a interpretovat výsledky z ní.
SM29/2012-8
Kapitola čtyři se věnuje bonitním a bankrotně bonitním modelům. Student rozumí pojmu
bonita a finanční zdraví a rozumí také pojmům jako je Index bonity, Tamariho model,
Grünwaldův index, Rychlý Kralickův test a dokáže tyto modely spočítat.
Poslední kapitola zaměřená na hodnocení metodami podniku se zabývá výhradně
bankrotními modely, kdy student porozumí Beaverově profilové analýze, Altmanově
analýze, Indexům IN od manželů Neumaierových, Taflerově modelu a Beermenově
diskriminační funkci, některé z nich jako je Altmanova analýza, indexy In a Taflerův model
bude schopen vypočítat a interpretovat výsledky.
V kapitole šest student pochopí pojmy jako je finanční leasing, operativní leasing a zpětný
leasing, ale bude také znát výpočet efektivnosti leasingu a podstatu pojmů franchising,
franchisor a franchisant.
Kapitola sedmá poskytne studentům základní popis pojmů faktoring a forfaiting.
Kapitola osm „Zisk jako nástroj refinancování činnosti podniku. Dividendová politika“
vede studenty k pochopení funkci zisku, základním cílům dividendové politiky a
výplatnímu poměru a jeho výpočtu.
Z kapitoly devět, která rozebírá mimořádné financování, student pochopí financování při
zakládání a bude schopen popsat kapitálovou strukturu podniku (vlastní a cizí kapitál).
Kapitola desátá navazuje na mimořádné financování, kde student porozumí pojmům,
sanace, finanční krizový management, fúze, zánik (likvidace a konkurz).
Dále se v jedenácté kapitole student seznámí s finančním plánem a jeho sestavením, bude
mít znalosti v oblasti metody procenta tržeb, extrapolace časové řady, propočet z
doplňujících údajů a expertní techniky.
Poslední kapitola vysvětluje tvorbu krátkodobých a dlouhodobých finančních plánů, kde
se student seznámí s těmito pojmy a podstatou finančního plánování.
SM29/2012-8
Studijní opora je koncipována jako pomůcka pro studenty v předmětu Finance podniku II. avšak
rozhodně neobsahuje veškeré informace k jednotlivým tématům, proto je studentům důrazně
doporučeno dostudovat zbylé informace z povinné a doporučené literatury.
- Úkoly k zamyšlení a diskuzi
1) Vypočtěte příklad 4.2 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 53-54).
2) Definujte výhody a nevýhody metody účetní hodnoty?
3) Vypočtěte příklad 4.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 54-55).
4) Jaké klíčové parametry obsahuje leasingová smlouva?
5) Vyjmenujte druhy dividend podle pravidelnosti jejich vyplácení.
6) Vyjmenujte složky vlastního kapitálu.
7) Jaké typy fúzí znáte.
8) Vyjmenujte kroky finančního plánování.
9) Jaká kritéria by měla být splněna, chceme-li pohledávku využít k forfaitingu?
10) Vyjmenujte čtyři etapy likvidace.
11) Vypočtěte příklad 5.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 61-62).
12) Vypočtěte příklad 4,2 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 53-54).
Klíč k řešení otázek
1) Řešení příkladu 4.2 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 99-100).
2) Výhodou této metody je jednoduchost jejího výpočtu, hlavní nevýhodou je její
nepřesnost, která je dána například opomenutím ocenění goodwillu.
3) Vypočtěte příklad 4.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 54-55).
4) Identifikační údaje pronajímatele, identifikační údaje nájemce, předmět smlouvy,
finanční hodnoty (splátky, hodnota předmětu smlouvy, penále, případná prodejní
SM29/2012-8
cena na konci období leasingu apod.), data (datum sepsání, období leasingu apod.),
další (pojištění, ručení, údržba apod.).
5) Dividenda řádná, mimořádná a likvidační.
6) Základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, nerozdělený zisk.
7) Horizontální, vertikální, konglomerátní.
8) Analýza finančních a investičních možností, promítnutí budoucích důsledků
rozhodnutí, tvorba finančních plánů, kontrola – měření výkonu podniku,
posouzení splnění cílů.
9) Zajištěná pohledávka, dlouhodobá splatnost pohledávky (cca od 3 měsíců do 8 let),
pohledávka ve volně směnitelné měně.
10)Rozhodnutí o vstupu podniku do likvidace, předložení návrhu na rozdělení
likvidačního zůstatku, realizace plánu likvidátorem, výmaz společnosti, zrušení
likvidací z obchodního rejstříku.
11) Vypočtěte příklad 5.3 z Podnikové ekonomiky II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 61-62).
12) Řešení příkladu 4.2 je v Podnikové ekonomice II. autorů Mulač, Vochozka,
Mulačová (2010b, s. 99-100).
Studijní materiály
Základní literatura:
KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-
80-7179-903-0.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika. České Budějovice:
VŠTE, 2009. s. 146–148. ISBN 978-80-87278-25-3.
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika II. České Budějovice:
VŠTE, 2010b. s. 56-58. ISBN 978-80-87278-56-7.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku II. České Budějovice: VŠTE, 2011b. s.
116-120. ISBN 978-80-87278-82-6.
Doporučené studijní zdroje:
MULAČ, P., M. VOCHOZKA a V. MULAČOVÁ. Podniková ekonomika I. České Budějovice:
VŠTE, 2010a. ISBN 978-80-87278-52-9.
SM29/2012-8
SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. doplněné vydání. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-1992-4.
VOCHOZKA, M. a P. MULAČ. Finanční řízení podniku I. České Budějovice: VŠTE, 2011a.
ISBN 978-80-87278-81-9.