Progresivní metody modelování
Doc. Ing. Ladislav SOCHA, Ph.D. a kol.


Shrnutí problematiky slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové odlitky
 Seminář č. 1


Úvod do kapitoly
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
3
◦Materiály používané ve strojírenské praxi mají někdy velmi rozdílné vlastnosti a pro určitou
součást jsou voleny tak, aby součást mohla dobře a trvale plnit svůj úkol. Správný výběr vhodného
materiálu pro součást a správné opracování materiálu je možné pouze při zevrubné znalosti
materiálů. Abychom získali přehled o rozmanitosti materiálů, třídíme je do skupin podle složení
nebo charakteristických vlastností. Tato kapitola se dále zaměří na shrnutí problematiky slitin
železných kovů, tedy ocelí a litin, jak je vyznačeno na obrázku.

Rozdělení materiálů do skupin
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
4

Výroba a zpracování oceli
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
5
üOceli jsou nejčastěji používanými kovovými materiály.
üPro své mechanické a technologické vlastnosti je ocel dodnes nejdůležitějším technologickým
materiálem.
üV současné době je vyráběno asi 2500 druhů ocelí.
üRozdílným způsobem výroby, legováním a kombinací tepelného a tepelně-mechanického zpracování je
možno ovlivnit vlastnosti ocelí v širokém rozmezí, a tak jejich vlastnosti přizpůsobit zamýšlenému
použití.
üV normách (ČSN, DIN atd.) jsou oceli rozděleny do skupin jednak podle chemického složení, jednak
podle struktury a mechanický a fyzikálních vlastností.
ü

Výroba a zpracování oceli
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
6
Ø nelegované oceli: zvané také uhlíkové oceli. Obsah legujících prvků je nižší, než je maximální
tabelovaná hodnota pro daný prvek. Pro většinu prvků je tento maximální hmotnostní podíl kolem 2 %.
Mechanické vlastnosti uhlíkových ocelí lze modifikovat tepelným (žíhání, kalení, popouštění),
tepelně- mechanickým a tepelně-chemickým zpracováním.
Ø nízkolegované oceli: obsah legujících prvků po odečtení obsahu uhlíku je nižší než 5 %. Mají
podobné vlastnosti jako oceli nelegované, ale jsou vhodné pro tepelné zpracování. Tepelným
zpracováním je u nich možno ovlivnit mechanické vlastnosti. Se stoupajícím obsahem uhlíku stoupá i
tvrdost po kalení. A to až do obsahu 0,85 hm. % C. S vyšším obsahem uhlíku se kalením už tvrdost
dále nezvyšuje. Samotný obsah uhlíku má však také vliv na pevnost oceli, čím vyšší obsah, tím je
ocel pevnější.
Ø vysoce legované oceli: obsah legujících prvků je vyšší než 5 %. Kombinací legujících prvků se
dosahuje potřebných mechanických, fyzikálních a chemických vlastností.

Charakteristika litin
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
7
Metastabilní soustava Fe-Fe3C rozdělení oblasti na oceli a litiny dle obsahu C

Charakteristika ocelí
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
8
üOcel je slitina s uhlíkem do 2,14 hm. % a doprovodnými prvky (Mn, Si, P, Cu), které se dostaly do
oceli při výrobě.
üKromě doprovodných prvků obsahují některé oceli úmyslně přidané prvky (Cr, W, Mo, V, Ni aj.) a
plyny (H, N, O).
üOceli lze zařadit mezi technické slitiny železa, obsahující celou řadu prvků, které ovlivňují
jejich vlastnosti.
üZ hlediska prvků a jejich působení na vlastnosti ocelí je lze rozdělit následovně:
Ø prospěšné (neškodlivé) prvky – patří zde např. C, Mn, Si, Cr, V, Mo, W, Ti, Al ad. Všechny tyto
prvky mohou pozitivně ovlivňovat určitým způsobem vlastnosti oceli, např. její pevnost,
houževnatost, tažnost, tvrdost, obrobitelnost, korozivzdornost, žáruvzdornost a mnohé další,
Ø škodlivé prvky – patří zde fosfor, síra (obecně škodlivé prvky),
Ø plyny v  oceli – patří zde kyslík, dusík a vodík
Ø stopové neželezné kovy – Cu, Sn, As, Sb, Bi, Zn a Pb. Ve většině případů zhoršují škodlivé prvky
technologické a užitné vlastnosti oceli, a proto je snahou udržovat jejich obsah v oceli co
nejnižší.

Charakteristika ocelí
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
9
üZákladními surovinami pro výrobu oceli jsou surové železo a ocelový odpad.
üSurové železo má vysoký obsah C (cca 4 %) a některých doprovodných prvků.
üPři přeměně surového železa a ocelového odpadu na ocel je tedy nutno nejprve snížit obsah uhlíku a
téměř zcela vyloučit nežádoucí složky.
üTento proces se nazývá zkujňování a představuje oxidaci uhlíku a doprovodných prvků kyslíkem ve
vhodném primárním agregátu.
üTím vzniká surová ocel o požadovaném chemickém složení.
üPo zkujňování je tato tavenina podrobena dodatečné úpravě v rámci sekundární metalurgie.
ü
üStěžejní primární agregáty pro výrobu surové oceli v dnešní době představují kyslíkové konvertory
a elektrické obloukové pece.

Kyslíkový konvertor typu LD
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
10
üZákladní vsázku kyslíkového konvertoru tvoří surové železo, kovový odpad a struskotvorná přísada
vápno anebo dolomitické vápno.
üPodstatou pochodu LD je zkujňování surového železa kyslíkem (s min. čistotou 99,5 %), dmýchaným do
lázně tekutého kovu shora měděnou, vodou chlazenou tryskou, umístěnou v ose bazicky vyzděného
konvertoru.
üDynamický účinek kyslíkového proudu pro rychlý průběh zkujňovacích reakcí.
üVýrobní technologie surové oceli se v kyslíkových konvertorech skládá z několika fází:
Ø sázení kovového odpadu a následné nalévání surového železa,
Ø dmýchání kyslíku a sypání struskotvorných přísad, nauhličovadla aj. ,
Ø ukončení dmýchání kyslíku, provedení odběru předzkoušky kovu ponorným vzorkovačem a měření
teploty oceli,
Ø při splnění předepsaného chemického složení a požadované teploty se provede odpich oceli do licí
pánve a vylití strusky do struskové pánve
Ø po ukončení odpichu se provádí kontrola vyzdívky s mezitavbou opravou a příprava na další tavbu.

Výroba oceli v konvertoru typu LD
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
11

Elektrická oblouková pec
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
12
üOcel se v elektrické obloukové peci vyrábí z kovového odpadu a dalších kovových a nekovových
přísad.
üTavení probíhá pomocí tepla uvolňovaného elektrickými oblouky, které vznikají mezi grafitovou
elektrodou a kovovou vsázkou.
ü Výroba surové oceli se v elektrických obloukových pecích skládá z několika fází:
Ø sázení vsázky pomocí sázecích košů,
Ø tavení vsázky na max. příkon oblouků, částečný průběh metalurgických reakcí,
Ø oxidační údobí (oxidace uhlíku, oxidace dalších doprovodných prvků, oxidace fosforu, snížení
obsahů plynů N2, H2 a částečné snížení obsahu síry),
Ø redukční období (dezoxidace oceli, odsíření oceli, nalegování lázně a konečná úprava chemického
složení), dohotovení (konečná úprava chemického složení, úprava teploty lázně na odpichovou
teplotu) a odpich,
Ø po ukončení odpichu se provádí kontrola vyzdívky s mezitavbou opravou a následně je elektrická
oblouková pec opět připravena na další tavbu.

Elektrická oblouková pec – napájená střídavým proudem (AC)
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
13

Elektrická oblouková pec
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
14
üDíky specifickým možnostem výroby v elektrických obloukových pecích existuje velmi velký počet
modifikací těchto technologií umožňující výrobu: uhlíkových ocelí, legovaných, vysokolegovaných,
nástrojových ocelí a ocelí na odlitky.
üV pracovním prostoru elektrické obloukové pece lze tedy vytvářet jak oxidační podmínky, tak i
redukční podmínky.
üExistuje tedy velký počet modifikací vlastního průběhu výroby, přičemž základní technologie
představuje:
ü
Ø dvoustrusková technologie: tavba se skládá z údobí tavení vsázky, oxidačního údobí a redukčního
údobí,
Ø jednostrusková technologie: tavba má údobí tavení, oxidační a dohotovení. Tavba tedy probíhá bez
redukčního údobí,
Ø přetavba: po tavení následuje přímo redukční údobí, chybí oxidační údobí.

Mimopecní zpracování oceli
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
15
üSurová ocel dále prochází mimopecním zpracováním, kde získá finální požadované vlastnosti.
üZákladní způsoby mimopeního zpracování oceli (sekundární metalurgie) jsou:
Ø dmýchání interního plynu,
Ø příhřev oceli v pánvi,
Ø vakuové zpracování.
Ø
Vybrané možnosti mimopecního zpracování oceli

Odlévání oceli
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
16
üTavenina oceli s požadovaným chemickým složením se dále zpracovává odléváním do podoby polotovaru
pro další zpracování, nebo finálního odlitku.
üOdlévání oceli lze rozdělit na následující technologie:
ü
Ø odléván oceli do kokil – horem nebo spodem,
Ø
Ø odlévání oceli na odlitky,
Ø
Ø odlévání oceli na zařízení plynulého odlévání.

Odlévání oceli do kokil
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
17
üProvádí se v licí hale ocelárny do licích souprav, které se skládají z litinových forem, tzv.
kokil, které jsou umístěny buď na pojízdných vozem, nebo jsou postaveny na licím poli.
üOcel se do kokil odlévá přímo z odpichové pánve, která je opatřena uzavíratelnými výlevkami –
odlévání horem.
üPři odlévání spodem se ocel nelije do kokil přímo, ale přes licí kůl a vtokové kanály, rovnoměrně
pak stoupá ve všech kokilách současně.
üOdlévání oceli horem nebo spodem se provádí do licí soupravy.
üLicí souprava se skládá z následujících základních částí: licí deska, kokila, kokilová podložka a
hlavový nástavec.
ü

Ukázka principu odlévání oceli do kokil
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
18

Plynulé odlévání oceli
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
19
üPředstavuje technologii, která nahrazuje stávající postup odlévání oceli ingotovou cestou.
üPrincip plynulého odlévání lze definovat jako technologický postup, při kterém je tekutá ocel na
zařízení plynulého odlévání (ZPO) průběžně zpracovávána na předlitek, který může mít různé tvary
dle požadavků pro následné tváření.
ü
Zařízení pro plynulé odlévání

Výroba a zpracování litiny
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
20
üCharakteristika litin: litina je slitina železa s C>2,14 % a dalších prvků (Si, Mn, P, S).
üU litin se výrazně projevuje existence metastabilní a stabilní rovnováhy.
üUhlík je v litinách vyloučen ve formě grafitu (grafitické litiny), nebo cementitu (Fe3C).
üVětšina odlitků se odlévá z tzv. grafitických litin, které mají dobré slévárenské vlastnosti.
üLitiny, které mají ve struktuře vyloučen cementit, se používají tam, kde odlitek má mít vysokou
tvrdost, nebo odolnost proti otěru.
Ø litiny s lupínkovým grafitem (LLG; EN-GJL-150 až 350),
Ø litiny s kuličkovým grafitem (LKG; EN-GJS-350-22 až 900-2),
Ø litiny s červíkovitým grafitem (TLB; EN-GJMW-350-4 až 550-4) a černým lomem (TLČ; EN-GJMB-300-6
až 800-1),
Ø bílá litina (bez volně vyloučeného grafitu s volným cementitem),
Ø legované litiny pro speciální určení.

Ukázka struktur různých litin
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
21

Výroba a zpracování litiny
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
22
üCharakteristika litin: hlavními prvky v litině jsou mimo Fe a C také Si, Mn, P a S a prvky z
očkujících přísad.
üU legovaných nebo speciálních litin to mohou být prvky Ni, Cu, Mo, Sn, Ti, Cr atd.
üPoslední skupinu tvoří prvky, jež mohou do litiny přejít z výchozích surovin při druhování a
jejich přítomnost je většinou nežádoucí.
üKaždý prvek má specifický vliv na strukturu tuhnoucí fáze, tj. morfologii grafitu, nebo na
základní kovovou hmotu (ZKH) a její mikrostrukturu.
üVětšina prvků přítomných v litině může být klasifikována podle jejich vlivu na mikrostrukturu.
üRozlišujeme prvky:
Ø primární: C, Si, Mn, P a S,
Ø legující: Cu, Ni a Mo,
Ø karbidotvorné a perlitotvorné: As, B, Cr, Sn a V,
Ø nežádoucí: As, Bi, Pb, Sb atd.,
Ø plny: H, N, O.

Výroba a zpracování litiny
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
23
üZákladními surovinami pro výrobu litin jsou surové železo a ocelový odpad.
üDále vratný materiál, legury, nauhličovadla, modifikátory a struskotvorné přísady.
üTyto materiály se zpracovávají na litinu v některém z k tomu určených agregátů.
üNejstarší a nejvíce používané jsou kuplové pece (KP), dále pák elektrické indukční pece (EIP),
elektrické obloukové pece (EOP).

Kuplovna
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
24
üKuplovna je šachtová pec, která funguje jako protiproudý výměník tepla.
üZdrojem tepla v kuplovnách je nejčastěji koks.
üKuplovna má šachtovitý, žáruvzdorně vyzděný pecní prostor.
üSpalovací vzduch, „vítr“, je vháněn tryskami a spaluje koks.
üStoupající spaliny zahřívají vsázku, která se seshora sesouvá.
üNedaleko trysek se vsázka taví a odkapává do nístěje.
üKapalná litina vytéká z kuplovny do předpecí, které slouží jako sběrná jímka.
üSifonovým odtokem se litina odděluje od lehčí strusky.
ü
Ukázka průřezu kuplovou pecí

Kuplovna
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
25
ü Základní metalurgické pochody v kuplové peci lze rozdělit na:
Ø nauhličení litiny,
Ø propal Si, Mn, Fe,
Ø změna obsahu P,
Ø změna obsahu S,
Ø změna obsahu ostatních prvků.
Ukázka průřezu kuplovou pecí

Elektrická indukční pec
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
26
üJe kelímková pec vybavená indukční cívkou.
üPři procesu tavení je elektrická energie přiváděna do vsázky prostřednictvím elektromagnetické
indukce.
üStřídavý proud o vhodné frekvenci přiváděný do primární cívky – induktoru iniciuje v jejím okolí
střídavé elektromagnetické pole, které vyvolává ve vsázce uložené v působnosti tohoto pole vznik
vířivých proudů, protékajících vsázkou a způsobují její ohřev a tavení.
üV EIP mimo jiné probíhá také oduhličení či nauhličení taveniny.

Elektrická indukční pec
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
27
üPostupy tavení v elektrické indukční peci:
ü
Ø syntetický – ocelový odpad, nauhličovadla, feroslitiny,
Ø polysyntetický (nejobvyklejší způsob) – ocelový odpad, vrat, třísky, surové železo, zlomková
litina, nauhličovadla, feroslitiny,
Ø přetavování – bez nauhličování.
Ukázka průřezu elektrickou indukční kelímkovou pecí

Elektrická oblouková pec
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
28
üK tavení litin se mohou použít i elektrické obloukové pece (EOP), jako k tavení oceli.
üLze v nich získat taveniny s přesným složením (podílem legujících prvků) a s velkou čistotou.
ü
üJakmile je vyrobena tavenina litiny v primárním agregátu, následuje mimopecní zpracování.
üÚčel dalšího zpracování litin spočívá v úpravě jejich finálních vlastností prostřednictvím
ovlivnění výsledné struktury materiálu.
üK tomuto účelu slouží očkování a modifikace.
ü

Očkování
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
29
üVytvoření dostatečného množství grafitizačních zárodků.
üVětší počet zárodků zjemňuje grafit, zabraňuje vyloučení volného cementitu a tím snižuje sklon k
zákalce.
üPodstatou očkování je heterogenní nukleace, která je podporována vnášením očkovacích látek,
obvykle na bázi FeSi do roztavené litiny.
üOčkování použijeme, chceme-li zvýšit počet cizích grafitizačních zárodků, dosáhnout tak zjemnění
vyloučeného grafitu, zabránit vzniku volného cementitu a snížit výskyt zákalky v kritických
průřezech odlitku.
üV současné době se používá řada různých způsobů přidávání očkovadla do roztavené litiny.
ü

Očkování
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
30
ü Tak jak se postupně měnily způsoby očkování, měnily se požadavky na typy očkovadel a to:
Ø očkování tekutým očkovadlem (méně častý způsob),
Ø očkování granulovaným očkovadlem (nejčastější způsob), rozměr zrn se pohybuje v širokém rozmezí
od 0,2 mm až po 8-10 mm,
Ø očkování kompaktními tělísky, vkládáními buď do licí jamky, nebo do reakční komůrky ve vtokové
soustavě,
Ø očkování plněnými profily.
ü
Schéma očkování v licí jamce

Modifikace
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
31
üSlouží k ovlivnění tvaru grafitu při jeho krystalizaci tak, že lupínkový grafit se mění působením
modifikátoru na grafit kuličkový.
üTím se podstatně mění užitné a fyzikální vlastnosti litiny.
üV současné době existují různá složení modifikátorů, jejichž volba závisí mimo jiné na způsobu
výroby litiny s kuličkovým grafitem.
üNejčastěji se jako modifikátor používá hutnicky čistý Mg (99,5 %) nebo předslitiny Mg (s
koncentrací od 5 do 35 %).
üHlavní metody modifikace jsou následující:
Ø polévací,
Ø konvertorové,
Ø ponořovací,
Ø kontinuální,
Ø plněnými profily.
ü

Odlévání odlitků do netrvalých forem
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
32
üSlévárenství umožňuje nejrychlejší a často i nejekonomičtější způsob, jak dodat kovům a slitinám
určitým, často velmi složitý tvar. Je to způsob výroby kovových součástí, při kterém roztavený kov
vlijeme do formy, v dutinách tavenina ztuhne a vytvoří surový odlitek. Podle možného množství
odlitků vyrobených v jedné formě můžeme formy rozdělit do tří základních skupin:
Ø formy netrvalé (formy na jedno použití): při vyjímání odlitků se forma rozruší. Jsou vhodné pro
jakoukoliv sériovost a téměř pro všechny slitiny. Do tohoto typu forem se odlévá převážná část
slévárenské produkce odlitků,
Ø formy polotrvalé: jedna forma se dá použít pro odlití 102 kusů odlitků. Trvanlivost formy závisí
na materiálu, z něhož je zhotovena (např. speciální pryže, sádra), tvaru odlitku, možnosti oprav
atd. Používají se pro malosériovou výrobu odlitků jednoduchého tvaru odlévaných ze slitin s nízkým
bodem tavení,
Ø formy trvalé: jsou zhotoveny většinou z ocelí, nebo litin. Do jedné kovové formy nebo kokil lze
odlit v řádu 103 a 104 kusů odlitků. Životnost formy závisí především na materiálu odlitků (jejich
licí teplotě) a jejich složitosti.
ü

Odlévání odlitků do netrvalých forem
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
33
üPro výrobu tvarově složitějších odlitků se většinou využívají netrvalé pískové formy, vyrobené ze
směsi vhodných slévárenských materiálů (pojiva a ostřiva), které  formě zajistí požadované
vlastnosti. Slévárenské formovací směsi jsou přirozené nebo upravené sypké částice neplastických
hornin, většinou křemene, obsahující až 50 % zemitého pojiva, vhodné přímo nebo po úpravě k výrobě
slévárenských forem k výrobě slévárenských forem a jader. Musí se vyznačovat: dobrou tvárností,
plastičností (schopnost přijímat tvar), vazností za syrova a případně pevností po vytvrzení,
prodyšností, chemickou stálostí, žáruvzdorností, rozpadavostí a nízkou cenou.

Odlévání odlitků do netrvalých forem
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
34
üOdlitek se formuje za pomoci modelového zařízení, které tvarově odpovídá odlitku (zahrnuje i
přídavek kvůli smrštění kovu po utuhnutí). Forma dále obsahuje vtokovou soustavu a další komponenty
potřebné pro korektní tuhnutí odlitku, jako jsou nálitky, chladítka, filtry apod.
ü
ü
üVtokovou soustavou: se rozumí systém a dutin vytvořených ve formě za účelem dopravy roztaveného
kovu do všech částí dutiny formy tvořící budoucí odlitek. Vtokových soustav existuje celá řada
druhů a uspořádání, které se navzájem liší. Jejich volba závisí na tvaru a velikosti odlitku, druhu
odlévaného kovu, licí teplotě, formovacím materiálu a typu formy

Základní části vtokové soustavy
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
35
Ø Licí jamka: slouží k nalévání roztaveného kovu z pánve.
Ø Licí (vtokový) kůl: navazuje na vtokovou jamku a slouží k dopravě tekutého kovu k dalším částem
vtokové soustavy.
Ø Odlučovač strusky: slouží k rozvedení tekutého kovu od licího kanálku do jednotlivých zářezů,
dále slouží k zachycení nečistot.
Ø Zářezy: spojují odlučovač strusky s formou.
ü
Vtoková soustava formy

Vady litinových odlitků
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
36
üVady odlitků přestavují konečný důsledek nedokonalých a zastaralých technologií, nekázně i
nedodržování příslušných výrobních postupů ve slévárně. Výraz vada odlitku má podmíněný význam,
protože rozlišuje následující typy vad:
ü
Ø nepřípustná vada je odchylka od přípustné normy nebo technických podmínek. Tuto vadu nelze
odstranit opravou. Odlitek s nepřípustnou vadou nazýváme zmetek tj. nejakostní výroba.
Ø přípustná vada je ta, kterou přípustné normy nebo technické podmínky připouštějí, aniž by
požadovaly její odstranění výrobcem odlitku.
Ø odstranitelná vada je odchylka na odlitku od příslušných norem nebo technických podmínek, kterou
je dovoleno odstranit.
ü

Klasifikace vad
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
37
ü Odchylky tvaru, rozměru a hmotnosti
Přesazení odlitku v dělící rovině
Nestejné tloušťky stěn odlitku

Vady odlitků
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
38
ü Odchylky vzhledu (povrchové vady)

Povrchová připečenina
Dutiny na hrubém odlitku z oceli vyvolané zálupy ve vršku formy

Vady odlitků
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
39
üOdchylky od celistvosti (porušení souvislosti, dutiny, vměstky)
Trhlina za tepla
Bubliny ve stěně odlitku

Vady odlitků
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
40
üOdchylky od struktury (makro, mikrostruktura)
Oxidická plena

Vady odlitků
Přednáška č. 1 Shrnutí problematiky  slévárenských technologií zaměřených na ocelové a litinové
odlitky
41
üOdchylky od chemického složení a vlastností odlitku
Segregace v odlitku