Stavební hmoty Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu CZ.1.07/3.2.08/03.0035 Dělení stavebních hmot Rozdělení stavebních hmot- podle původu: • přírodní • anorganické (horniny), • organické (dřevo, bambus), • • umělé, vyrobené na základě • anorganických surovin (vápno,cement, keramika, sklo, kovy aj.), • organických surovin (plasty, bitumeny, aglomerované dřevo), • kombinovaných surovin (dřevocement, polystyrenbeton). Rozdělení stavebních hmot- podle použití: • konstrukční materiály • výplňové materiály • izolační materiály • dekorační materiály • ostatní materiály. Rozdělení stavebních hmot- podle funkce při tvorbě složitějších struktur • pojiva, • plniva, • vyztužující látky, • pomocné látky, • kusová staviva. Rozdělení stavebních hmot- podle materiálové podstaty a technologie výroby • kamenné výrobky, • keramické materiály, • výrobky ze skla, • vápenické výrobky, • cementářské produkty, • autoklávované výrobky, • kovové výrobky, • živičné hmoty, • plasty, • výrobky z dřeva a celulózy, • ostatní. Fyzikální a chemické vlastnosti látek Fyzikální vlastnosti látek • Mezi základní fyzikální vlastnosti řadíme ty, k jejichž určení stačí stanovení hmotnosti a rozměrů či objemu zkoušeného vzorku materiálu. Jedná se zejména o tyto materiálové vlastnosti: • objemová hmotnost • Hustota • Pórovitost • Vlhkost • zrnitost Chemické vlastnosti látek ( schopnost těchto látek účastnit se chemických reakcí ) Chemické vlastnosti stavebních hmot lze rozdělit do několika základních skupin : • chemické vlastnosti žádoucí • chemické reakce • vlastnosti, které ovlivňují reakce příslušné hmoty s okolím • chemické vlastnosti, které nějakým způsobem mohou ovlivňovat životní prostředí ve stavebním objektu nebo jeho okolí • chemické vlastnosti, rozhodující o tom, nakolik je materiál slučitelný s dlouhodobým rozvojem a ekologickou rovnováhou v celém životním prostředí Kámen Kámen z hlediska využití ve stavebnictví můžeme rozdělit na dvě skupiny: • stavební kámen • kamenivo Stavební kámen • Jako stavební hmota se kámen používá už řadu tisíciletí. • Pojem stavební kámen chápeme jako horninu s vhodnými vlastnostmi (fyzikální, chemické, technologické), která byla cíleně vytěžena z původního prostředí a použita jako konstrukční prvek na stavbě. Kámen se ve stavebnictví využívá zejména pro tyto vlastnosti: • velká hutnost, vysoká pevnost v tlaku • odolnost proti povětrnostním vlivům • odolnost proti působení mikroorganismů • ohnivzdornost • vysoká trvanlivost, vysoká estetika Rozdělení stavebního kamene dle ČSN 721860: • lomový kámen - netříděný, tříděný, záhozový, pro dlažbu (svahů, rigolů, břehů), pro zdivo (soklové, kyklopské) • kopáky – neupravené, hrubé, čisté • haklíky – neupravené, hrubé, čisté • kvádry – hrubé, čisté, rustikové, jemné, broušené, leštěné Požadavky na vlastnosti kameniva • zrnitost • tvar zrn kameniva • obsah schránek živočichů • požadavky na fyzikální vlastnosti • škodlivé látky v kamenivu • objemová hmotnost zrn Beton • Z historického hlediska můžeme beton chápat jako náhradu za kámen. • Beton lze vzhledově definovat jako umělý kámen podobný přírodnímu slepenci. • Vlastnosti betonu jsou ovlivňovány skladbou a poměrem míšení jeho základních složek a vhodným přidáním přísad a příměsí. • Jedná se o libovolně tvarovatelnou směs, tvrdnoucí za normálních teplot. Složení betonu: • hrubé a jemné kamenivo (plnivo) • cement (pojivo) • voda • přísady a příměsi Kamenivo do betonu • tvoří zhruba 3/4 hmotnosti betonové směsi • kamenivo musí být nejméně ze dvou frakcí (aby co nejlépe vyplňovalo prostor) • poměr délka:výška = 1:1,5-2 Cement • jedná se o hydraulické pojivo, tuhnoucí pod vodou • minimálně 200 kg/m3 betonu, běžně se množství cementu neklesá pod 250 kg/m3 • složky cementu – CaO, SiO2, Al2O3, Fe2O3 – jsou složeny do slínkových minerálů • výroba cementu – rozemletí složek, pálení na mez slinutí, rozemletí na prášek Cementy podle počtu složek : • jednosložkový – jen portlandský slínek a regulátory (max. 5%) • dvousložkový – portlandský slínek, vysokopecní struska • vícesložkový - struska, popílek, přírodní pucolán, vápenec, vápenitá břidlice… Typy cementů pro obecné použití • klasifikace podle obsahu slínku : Druh Název Obsah slínku Barva pytle Poznámka CEM I Portlandský min. 95 % černý kromě slínku jen regulátor CEM II Portlandský směsný 65 – 94 % zelený podtypy A, B CEM III Vysokopecní max. 64 % fialový podtypy A, B CEM IV Pucolánový obsahuje popílek CEM V Směsný více plnidel Beton Voda • voda záměsová – míchá se do betonu při výrobě v betonárce. Minimální množství vody pro hydrataci cementu je asi 25% hmotnosti cementu. • vodní součinitel – podíl vody a cementu. Typicky 0,4, vždy <1. Pro danou třídu cementu lze určit potřebný vodní součinitel z Walzových křivek • cementový součinitel – podíl cementu a vody (používá se v USA). Převrácená hodnota, >1. • pitná voda pro přípravu betonu plně vyhovuje Přísady – většinou mají kapalnou formu • Plastifikátory a superplastifikátory – zlepšují zpracovatelnost čerstvého betonu tak, že lze snížit množství záměsové vody o 5 – 15 % (nad 12% mluvíme o superplastifikátorech) • podstata: Plastifikátory zlepšují smáčitelnost. Zrníčka cementu se nabíjí stejným nábojem => odpuzují se, jsou ve směsi lépe rozdisperzována, lépe se pohybují. – Plastifikátory jsou buď naftalenové nebo melaninové báze • Provzdušňující přísady • též jsou to smáčidla • upravují napětí mezi plynnou a kapalnou fází – zajišťují optimální rozdělení bublinek (tj. aby měly rozumnou velikost a vzdálenost) • Urychlovače tuhnutí – používají se u cementů třídy CEM II, CEM III – dříve z CaCl2, ale hrozila koroze ocelové výztuže – dnes převážně vodní skla (na bázi Na2SiO3) • Zpomalovače tuhnutí – používají se cementů třídy CEM I – u masivních konstrukcí je lze využít ke zmenšení hydratačního tepla – původně na bázi cukru – vytvoří se sacharát vápenatý bránící tuhnutí. Byl ale problém s dávkováním – pokud se ho dalo moc, beton neztuhnul vůbec. • Vodotěsnící přísady – těsnící přísady jsou drahé – používají se spíš jen pro zlepšení chemické odolnosti. Zlepšují také odolnost v ohybu a v tahu a rovněž adhezi. – pro vodotěsnost většinou stačí beton správně zhutnit Pojiva • Hydraulické vápno • Jedná se o předchůdce cementu, má vyšší modul hydraulicity než cement (MH = 2,5 – 5, u cementů okolo 2). Surovinou pro výrobu hydraulického vápna jsou vápencové slíny. Teplota při výrobě nedosahuje bodu slinutí => nevznikají všechny slínkové minerály (chybí C3S). • Teplota je cca 1200°C, slín musí obsahovat 75 – 80 % CaCO3. Produktem je NHL – Natural Hydraulic Lime. Hydraulická vápna se dělí na : • slabě hydraulická (obsahují 10 – 15 % hydraulických oxidů) • silně hydraulická (přes 15% hydraulických oxidů) Vzdušné vápno • Patří k tradičním vzdušným pojivům. Používalo se již ve starověku. Výroba • pálené vápno CaO –pálením čistého uhličitanu vápenatého: CaCO3 CaO + CO2 • při pálení dolomitu:CaCO3. MgCO3 CaO + MgO + CO2 • před použitím se pálené vápno hašením převádí na hydroxid vápenatý • CaO + H2O Ca(OH)2 • podle množství vody dostaneme hašené vápno v podobě: • vápenná kaše – pokud je voda v přebytku (52 – 72%). Je-li vody opravdu moc, hovoříme o vápenném mléku. • vápenný hydrát – pokud přidáme stechiometrické množství vody (akorát, 32,14%). Výsledek je prášek, má trochu jiné vlastnosti. • tvrdnutí vápna – příčinou je tzv. karbonatace Ca(OH)2 +CO2 CaCO3 + H2O Keramické materiály • Surovinou pro výrobu keramických materiálů jsou cihlářské jíly a hlíny obsahující proměnlivé množství jílových minerálů (kaolin, illit aj.). • O vlastnostech materiálů rozhoduje velikost částic suroviny. • Přísady pro výrobu jsou ostřiva(zpevňují střep – písek, škvára, cihelná drť) a lehčiva (změkčují střep, vytvářejí póry – piliny, uhelný prach, křemelina, polystyrenové granule). Podle hmotnostní nasákavosti dělíme keramiku na: • Slinutá – E < 1,5% • Poloslinutá – E = 1,5 – 3% • Hutná – E = 3 – 6% • Polohutná – E = 6 – 10% • Pórovitá – E > 10% Zdící prvky • Pórovitý cihelný střep – obyčejné cihly, E > 20% • Kabřinec (klinkr) – hutný cihelný střep, E < 6%. Cihly vznikající při vyšší teplotě, užití na režné zdivo, chemicky a povětrnostně odolné zdivo – neomítá se • Rozměry cihel: • Plná cihla: 65 x 140 x 290 mm, váha 4,5 – 5 kg • Děrovaná metrická cihla: 115 x 113 x 290 mm • Třídy pevnosti cihel – podle pevnosti v tlaku, třída P20 znamená, že cihly mají průměrnou pevnost v tlaku 20 MPa • Kategorie mrazuvzdornosti: • F0 – 0 zmrazovacích cyklů • F1 – 15 cyklů pro vnitřní a 25 pro vnější zdivo • F2 – 50 zmrazovacích cyklů Střešní prvky • Klasický střešní materiál • Třídění podle: • Technologie výroby – výrobky tažené (bobrovka, starší technologie) nebo ražené (složitější tvary tašek) • Tvaru drážek – drážkované nebo bez drážek • Barevnosti povrchu – velký vliv na cenu » Režné – přirozená barva střepu » Engobované – na základní vrstvu se nanáší jinak barevný hutnější střep » Glazované – na povrchu slinutá lesklá struktura (glazura) • • Způsobu kladení • Formátu – malé (do 1000 cm2) a velké (nad 1000 cm2) Nosníky a stropní vložky • Keramické nosníky – v kombinaci s železobetonem. Keramika slouží jako ztracené bednění, upravuje tvar nosníku • Stropní desky – hurdisky s kolmými nebo šikmými čely Sklo Formy zpracování : • Tažení, lití, válcování – ploché sklo • Foukání – duté sklo • Lisování – tvarovky, tašky • Rozfoukávání, odstřeďování – skleněná vlákna Rozdělení podle tloušťky : • Tenké – do 1,35 mm. Používá se výjimečně, např. na zasklení klíčku od hydrantu apod. • Střední – 2 – 4 mm. Běžné použití • Tlusté – 5 – 7 mm. Výlohy, lodžie Druhy skel : • Sklo s drátěnou vložkou – není pevnější, vložka má ochrannou funkci (aby nepadaly střepy) • Duté tvarovky (luxfery) – izolační stavivo, skleněné tvárnice. Např. dělící příčky v koupelnách. „Sklobeton“. • Izolační dvoj- nebo trojskla • Tepelně a akusticky izolační skla – několik vrstev • Bezpečnostní sklo – Tenké vrstvy slepené kaučukovou hmotou. Lze ho naprasknout, ale ne projít skrz. • Protipožární sklo • Skleněná vlákna Kovy Získávají se metalurgickými procesy z rud (nerosty obsahující požadovaný kov). Kovy využívané v technické praxi jsou krystalické látky, převážně slitiny základních kovů s dalšími kovovými nebo nekovovými prvky. Dělí se na : • Železné kovy – železo a jeho slitiny (surové, bílá a šedá litina (2 – 4% C), ocel (<2% C), ocelolitina) • Neželezné kovy – ostatní (hlavně Al, dále Cu, Zn, Pb, Sn) Železo • Dnes se používá hodně do železobetonu • Surové železo se dělá ve vysoké peci ze železné rudy. Přidává se koks (redukce kyslíkatých rud) a vápenec (má za úkol vytvořit strusku s nežádoucími složkami rudy (hlinitými)). Někdy se musí ruda obohacovat, protože je v ní málo železa. • Železná ruda se redukuje působením koksu, tekuté železo a struska se shromažďují na dně, kde se odpichují • Bod tání – cca 1535°C, záleží na příměsích. Teplota v peci se pohybuje od 2100°C v nejteplejším místě po 200°C, což je teplota chladnoucí strusky navrchu. Z vysoké pece získáme tyto produkty: • Surové železo slévárenské – obsahuje 2 – 4% uhlíku (hlavně ve formě karbidu železa, trochu jako vyloučený grafit), přetavením a čištěním se z něj vyrábí šedá litina nebo tvárná litina • Surové železo ocelárenské (bílá litina) – uhlík pouze ve formě karbidu železa => tvrdší, bílá, křehká. Dále se z ní vyrábí ocel a temperovaná litina • Vysokopecní struska – vzniká z přísad, chrání železo před zpětnou oxidací (plave na jeho hladině) Šedá litina • Dobře se zpracovává odléváním • Pevnost 600 – 1000 MPa v tlaku, 300 MPa v tahu. Je ale málo tažná (délková roztažnost jen asi 0,5%) a je křehká • Tvárná litina – pokud se sníží obsah C, stane se litina tažnější • Legovaná litina – pomocí příměsí (Cr, Ni, Al, Si) se litina stane tažnější a méně křehkou • Používá se na sloupy, trouby, rošty, radiátory atd. Bílá litina • Temperovaná litina – kujná => pro kováře • Surovina pro výrobu oceli. Ocel se vyrábí v konventorech nebo pomocí elektrického oblouku snížením obsahu C v surovině. Ocel • Železo se nejprve zbaví škodlivých prvků (síry, křemíku, fosforu…) • V pecích se tavením snižuje obsah uhlíku v surovém železe ze 4% na cca 1% => ocel • Legované oceli – nakonec se do taveniny přidávají W, Mn, Si, Ni, Cr, Mg, Ti, V aj. • Dnes 2/3 z kyslíkových konvertorů, 1/3 z obloukových pecí • Poslední Siemens-Martinova pec v Evropě odstavena 1993 Měď • Používá se velmi čistá – výrobky jsou z 99,9% Cu • Výrobky: • Nekorodují, na mědi se pouze vytváří patina (zelený povlak CuCO3), zvaná měděnka • Baktericidní => vhodné na rozvody teplé vody (v jiných materiálech se daří bakteriím legionelly) Zinek • Titanzinkový plech – dobré mechanické vlastnosti, hlavně ohybatelnost (o 180° při teplotě 20°C). 99,995% zinku, legovaný mědí a titanem • Hodně se ho spotřebuje na ochranu ocelí. Nanáší se elektrolyticky nebo žárovým stříkáním Hliník • Objeven poměrně pozdě – k jeho výrobě je potřeba elektrolytická pec • Výroba: z bauxitu se v autoklávu získá při teplotě okolo 250°C čistý Al2O3, z toho se v elektrolyzéru uvolňuje hliník a kyslík • Jedná se o dobrý elektrický vodič, nevýhodou je, že se snadno ulomí (únavová pevnost) • Nepříjemnou vlastností hliníku je únavová ztráta pevnosti • Slitiny hliníku mají cca 3x menší hustotu než ocel => říká se jim lehké slitiny Malty • Skládají se z pojiva (nejčastěji anorganické, ale může být i organické polymerní) a plniva (zrna < 8 mm, zlevňuje směs, upravuje chování a vlastnosti malty). Často nejsou velké požadavky na pevnost – u omítkových, výplňových, obkladových a podlahových malt (nic nedrží nebo drží jen lehké prky) => širší škála vhodných pojiv. Dělení: • Stará norma: vápenné, sádrové, cementové, hlinité (pojivo – jíly) + kombinace • Nová norma: malty pro vnitřní X vnější použití Návrhová malta – požaduji určité speciální vlastnosti, výrobce do malty může dát, co chce, jde jen o vlastnosti Předpisová malta – jednoznačně určena recepturou – dáme výrobci recept Stavební malty pro zdění • Cementové – cement : písek = 1:4 • Nastavované – cement : písek : vápenný hydrát = 1:6:1. Častější, lépe se s ní pracuje. • Pevnost v tlaku do 5 MPa Typy malt pro zdění • Obyčejné (G) • Pro zdění (lepení) pro tenké spáry – <2mm • Lehké malty – lepší tepelně-izolační vlastnosti Zkoušky malt • Zkouška konzistence penetrační metodou – přístroj podobný Vicatovu • Zkouška rozlití malty – podobná zkoušce sednutí betonu Abramsovým kuželem, používá se menší kužílek a rozlivový stolek • Zjišťuje se obsah pórů – kvůli mrazuvzdornosti, objemové hmotnosti Typy omítkových malt • GP • Lehké malty pro vnitřní a vnější použití • Zabarvené omítky • Tepelně izolační malty • Sanační malty • Hliněné malty • Sádrové malty Dřevo • Dřevo je jeden z nejstarších stavebních materiálů. • Mezi jeho výhody patří vysoká pevnost v tlaku i ohybu, poměrně snadná těžba, snadná opracovatelnost, dobré izolační vlastnosti atd. • Naopak mezi jeho záporné vlastnosti patří vysoká hořlavost, nasákavost, velké objemové změny, nízká biologická odolnost atd. Dřevo pro stavební účely • Smrk, jedle – běžné tesařské práce • Borovice – okna, dveře, podlahy • Modřín – truhlářské práce • Buk – vlýsky („parkety“), dýhy, prahy • Dub – mosty. Pod vodou vydrží i stovky let • Tropická dřeva – nejsou biologicky napadnutelná • Běžná dřeva – objemová hmotnost v suchém stavu 500 – 700 kg/m3 Zpracování dřeva • Vysychání – dochází k zakřivení až popraskání. Průběh zakřivení závisí na tom, odkud je prvek vyříznut (nejméně v jádře) • Sušení – nejlepší je přirozené vzduchem. Dřevo se suší v hráních (naskládané hranice). Umělé techniky – teplým nebo suchým vzduchem • Řezivo deskové • Šířka > 2x tloušťka • Deska (prkno) – tloušťka < 38 mm • Fošna – tloušťka 38 – 100 mm Výrobky ze dřeva • Zušlechtěné dřevo Laťovky – latě mezi překližkami • Aglomerované dřevo – velká škála výrobků • Dřevotříska – nábytek • Dřevovláknité desky – měkké • Vláknotřískové desky • Pilinové kompozity – bakelit (první umělá hmota) • OSB (oriented strand boards) – desky z orientovaných třísek. Třísky jsou dlouhé a ploché, speciálně se vyrábějí, kladou do vrstev kolmo nad sebe. Zastínění pracovních prostor (metro). • Cementotřískové desky a tvárnice – pojivem třísek je cement • PSL (parallel strand lumber) – odřezky dýh, až 20 m dlouhé prvky • LVL (laminated vereer lumber) – masivní hranolky ze slepených dýh. Velmi pevné. Asfalty a dehty • Jedná se o živice (tzn. směs asfaltických a pyrogenetických uhlovodíků a jejich derivátů). • Význam asfaltů oproti dehtům je ve stavebnictví mnohokrát vyšší. • Asfalty se používají na k výstavbě vozovek pozemních komunikací nebo jako základ materiálů izolující proti vodě a vlhkosti. 45 Složení asfaltů • Asfalteny – Látky z kondenzovaných uhlovodíků, jsou nositeli tvrdosti asfaltů. • Malteny – Olejovité až pryskyřičné látky, vytvářející prostředí v nemž jsou rozptýleny asfalteny. Ovlivňují plastické a lepivé vlastnosti asfaltů. Vlastnosti asfaltů • Ve vodě téměř nerozpustný, nebobtnavý, jen stopové množství vody na povrchu • Hustota 980 – 1100 kg/m3 • Měrná tepelná vodivost 0,2 W.m-1.K-1 • Je mrazuvzdorný • Je hořlavý a velmi výhřevný Zkoušky asfaltu • Penetrace – hloubka vniku penetrační jehly o váze 100g za 5 s při teplotě 25°C. Penetrace 41 = vnik jehly 4,1mm. • Bod měknutí – zkouška kroužek/kulička. Asfalt nemá definovanou teplotu tání, postupně se mění z látky pevné v kapalnou. Při teplotě měknutí je asfalt tvárný již účinkem velmi malé síly. Uvádí se, že v bodě měknutí má asfalt penetraci cca 800. Do kroužku (mističky) se nalije asfalt, na něj se položí kulička. Při určité teplotě propadne kulička asfaltem o jeden palec => odečtení bodu měknutí. • Duktilita – „tažnost“ asfaltu. Vlákno ponořené ve vodě se vytahuje při 25°C až do přetržení. • Bod lámavosti podle Fraassea – na plíšku je nanesena vrstva asfaltu, desky se periodicky přibližují a plíšek namáhají. Při určité teplotě už nejde plíšek s asfaltem ohnout (asfalt by praskl) => bod lámavosti. Asfaltové výrobky • Zálivky • Tmely • Laky • Tavná lepidla • Obalovaná asfaltová drť (asfaltobeton – vozovky) • Asfaltové suspenze (emulze) – vodou ředitelné lepivé hmoty • Asfaltové pásy – dnes nejvíce využívané ve stavebnictví Dehtové výrobky • Dehet vzniká při suché destilaci uhlí, dřeva, rašeliny nebo jiných organických surovin. Dnes většinou z černého uhlí. Má podobné vlastnosti jako asfalt, ale obsahuje 100x i více polyaromatických uhlovodíků než asfalt. • U nás se na bázi dehtů do 70.let minulého století vyráběly nepískované a pískované izolační pásy. • Svými vlastnostmi zůstávají za výrobky z asfaltu. Jsou navíc ekologicky a zdravotně závadné a proto se dnes ve vyspělých zemích nepoužívají. Polymery • Jedná se o velmi pestrou skupinu materiálů. Jsou nazývány též plasty, můžeme je rozdělit do dvou základních skupin: reaktoplasty a termoplasty. Termoplasty • Je pro ně charakteristická schopnost při ohřátí změknout a po ochlazení nabýt opět původní tuhosti a pevnosti. • Výroba radikálovou polymerací – řetězové odebírání dvojné vazby z výchozí suroviny, připojování radikálů. • Jiným způsobem výroby je polykondenzace – například PET lahve (polyetylentereftalát). Vedlejším produktem reakce je voda. • PVC – objemné Cl atomy v řetězci jsou namačkány k sobě => PVC je pevné, neohebné, nelze ho dobře rozlomit. Změkčuje se přidáváním plastifikátorů (např. butylftalát) =>měkké PVC • Různé folie na různá použití – nelze zaměňovat (střešní folii nelze dát pod sklep, sklepní nelze izolovat benzínovou pumpu…) • Trubky – HDPE, polypropylen, tvrdé PVC • Polymerní pěny na bázi termoplastů • EPS (expandovaný polystyren) – bílé kuličky. Vzniká tak, že se hmota nalije do vody, rozmíchá => malé kapičky, stuhnou v kuličky, ty se dají do formy. Pustí se do nich pára. Je v nich trocha benzínu => slepí se. Vzniká hmota s otevřenou pórovitostí =>nemá hydroizolační vlastnosti • XPS (extrudovaný polystyren) – hmota v kartuši se vzduchem => nastříká se, do hmoty se fouká vzduch => vzniká hmota s uzavřenou pórovitostí vhodná na izolace • Polyetylen – ohebné desky Reaktoplasty • Původním názvem termostaty, protože jsou po tepelném zpracování stálé (nelze je znovu roztavit a přepracovat jako termoplasty) • Vznikají polyadicí – při reakci vzniká jen polymer, voda nikoli. Polyadice je často snadno uskutečnitelná i v podmínkách stavby => dvousložkové hmoty • Velmi rychle nabývají finálních hodnot tvrdosti (za hodiny až dny), reakce je však silně exotermická => nehodí se na velké prvky Skelné lamináty • Skelná tkanina prosycená pryskyřicí • Výztuž eliminuje problémy se studeným tokem =>lamináty lze používat i ke konstrukčním účelům • Výroba • Kontaktní – nanášení pryskyřice štětcem, vzniklý laminát je méně pevný • Lisování • Vinutí – vzniklý materiál je pevný, vysokomodulový (jako sklo) Polymerní pěny na bázi reaktoplastů • Fenolické – vznikají polykondenzací => jen prefabrikáty • Polyuretanové – polyadicí => lze i na stavbě • Nelze je používat na vlhké podklady • Montážní pěny – často až „zneužívány“ na různé opravy a dodělávky